Říkadla a básničky

Počítadlo 1

U paseky dva špalíky,
na nich zlatý bič;
kup ho, brachu, od jelena,
vezmi nohy na ramena
a jdi z kola pryč!

Malý hudebník

Klepu, klepu, prute malý,
dej mi kůru na píšťaly,
zahraju ti na varhánky,
budeš míti radovánky.

Pěkně já si oklepu tě,
z kabátku se svlékni chutě,
každá vlnka na potoku
juž se chystá ku poskoku.

Klepu, klepu, do třetice,
každá rybka tanečnice,
i rákosí na rybníku
juž se třese na muziku.

Nechceš-li mně píšťal dáti,
budu na tě žalovati
staré vrbě, tvojí matce,
utopíme tvrdohlavce.

Hnízdo

Na jabloni mezi listy
pěnkavice šveholí:
„Mějte se tu, děti, rády,
já poletím do polí.“

Mezi listy na větvici
malý domek — celý svět,
hlídá si tam svoje štěstí
pěnkavičky dětí pět.

Srdcí pět se tulí k sobě,
deset očí hledí ven:
„Všude krása v božím světě,
ale štěstí doma jen.“

Na jabloni mezi listy
šeptají si písklata,
že své hnízdo neprodají
ani za hrad ze zlata.

Pes a liška

Běžela liška do dvora
navštívit kmotra Pozora.

Kmotříček Pozor celý den
u budky leží nemocen.
Přátelsky liška rozpráví,
vyptává se ho na zdraví;
při tom se dívá po dvoře,
kterak tam kohout krákoře.
Myslí si, myslí: Kohoutku,
budu mít z tebe pochoutku.
Počkej jen, až se sešeří,
pak si tě chytím k večeři.

S Pozorem na hlas rozpráví,
těší ho, že se pozdraví:

„Jenom se ulož, kmochánku,
do budky svojí ke spánku,
nechoď z ní, nechoď celou noc,
vždyť jsem ti přišla na pomoc,
nechoď z ní, to ti povídám,
dvorek dnes sama uhlídám.“

Myslí si Pozor nemocný:
„Byl by to pěkný ponocný.“
Děkuje na hlas kmotřince:
„Nemoc má přejde lehýnce!
Celou noc budu hlídati,
na kurník pozor dávati;
postavím se tam do koutka
k ochraně svého kohoutka.“

Kmotřička ani nedutá,
ze dvora běží mrzutá;
na noční hlídku nečeká,
cesta prý domů daleká.
Na zdraví kmotra Pozora
nešla se ptát již do dvora

Myší bál

Na komoře časně z rána
to vám byla podívaná,
myši měly bál.
Pozvaly si do kolíčka
všechny myšky z pokojíčka,
králíček jim hrál.

Hrál jim pěkně na šalmaje
kolébavku volnou z kraje,
potom přidal dech;
kolo, kolo do kolečka,
poletuje myškám vlečka,
jaký mají spěch!

Starý pavouk leze z kouta,
hleďme, hleďme na mrzouta,
jak ho těší svět;
obul on si nové boty,
skočí prý si podle noty
jednou za sto let.

Vyhledal si muzikanta,
dal si hráti furianta
a do kola hup!
„Bubák je tu!“ myška volá,
všechny myšky běží z kola
a do dírky šup!

Kočka a myš

Předu, předu len,
       polez, myško, ven!
Upředu ti na kabátek,
bude zítra velký svátek!
Ve stodůlce mezi klasy
budou zítra zlaté časy,
pozvala tam tvoje teta
na pouť myšky z půli světa.
Vezmeš-li tam svoji dcerku,
přidám plátna na zástěrku.
       Předu, předu len,
       polez, myško, ven.

       Běž, kočičko, běž,
       předeš ty mi lež!
Vzkázala mi moje teta
i ty myšky z půli světa,
že prý chodí za stodůlku
zrádná kočka na potulku.
S kabátkem se myškám chlubí,
zatím na nás brousí zuby!
Slibuj si mně zlaté hory,
zamknu já se na závory!
       Běž, kočičko, běž,
       předeš ty mi lež.

Holub a kohout

Holoubek sedí na lávce,
kohouta volá k rozprávce:
„Kohoutku, poslyš — jsi tu sám?
Něco ti tajně pošeptám:
Hospodář prý si zasívá
do pole zrnka vábivá;
poleťme na ně ze dvora,
dřív než je na vždy zaorá!“

Kohoutek chodí, přemítá:
„Nepůjdu s tebou do žita!
Hospodář nasel zrníček,
aby mu rostl chlebíček;
ať si je pěkně zaoře,
já budu hledat po dvoře;
zapadlý klásek ve stlaní
poctivou bude snídaní.“

Kupovali pohádku

Na zahrádce drobotina
před babičkou ruce spíná:
Prodejte nám pohádku
za million dukátků.

Za zlato a za dukátky
kupte sobě jiné statky;
pohádku já zaprodám
za kalíšek medu Vám.

Jdeme, jdeme na koledu,
dej nám, včelko, kalich medu,
až ty s medem přiletíš,
pohádkou se potěšíš.

Letí včelka na potulku,
usedla si na medulku:
Jetelíčku, jetýlku,
otevři mi na chvilku.

Otevři mi bílé číše,
zotvírej mi svoje skrýše,
medu dětem navážím,
srdéčka jim oblažím.

Kývá jetel hlavou bílou,
hovoří se včelkou milou:
Ber si, včelko, med je tvůj,
dětičky mi pozdravuj.

S medem včela domů letí,
radují se drobné děti:
jetel, včelku chválily,
pohádku si koupily.

Slunce

Víte-li, babičko,
kam jde spat sluníčko?
„Chodí spat za hory
do zlaté komory.“

Jakou má podušku
v komůrce na lůžku?
„Do hebkých červánků
klade se ke spánku.“

Ale čí písnička
do snů ho uhýčká?
„Slavíček v ořeší
srdce mu potěší.“

O čem pak potají
sny se mu spřádají?
„Zdá se mu ve spaní
o květech na stráni.“

A kdo ho k svítání
probudí ze spaní?
„Pošle Bůh andílky
zvolat ho z postýlky.“

Po kom se nejradši
po ránu otáčí?
„Po dětech po kraji,
časně-li vstávají.“

Plačtivá Madlenka

Pláče, pláče naše Madla,
že prý na ni moucha spadla;
dej nám radu, muško malá,
aby Madla neplakala.

Sedí zajíc podle hrudy,
koupil v Praze nové dudy,
pozvete ho na neděli,
Madlenku vám obveselí.

Přišel zajíc — bez partesů,
přivedl si tetu z lesů,
švarnou tetu, veveřici,
převýbornou tanečnici.

A jak dudy stisknul k boku,
veverka juž na poskoku!
Hopy, skoky jak na drátku,
otáčí se na podpatku.

A s ní děti před chalupou
po notě si k tanci dupou,
i ta Madla v kole skáče,
celý den prý nezapláče.

Dudáčku náš roztomilý,
pěkně jsme se veselili,
pustíme tě za to chvilku
na podhájí do jetýlku.

Okolo dědečka

Kolo, kolo — do kolečka
točíme se u dědečka,
ruka k ruce — druh ke druhu,
točíme se v pevném kruhu.

Dědečka s tou hlavou šedou
z kolečka nám nevyvedou,
dejte vy nám zlaté doly —
dlaně naše nepovolí.

Jen božího andělíčka
pustíme si do kolíčka,
až ho pošle Pán Bůh k zemi
s lesknavými perutěmi.

K dědečkovi přijde tiše
s boží zkazkou s nebes výše:
Poleť, duško, nad oblohu,
po tobě se stýská Bohu.

Poletí s ní anděl Páně
mezi hvězdy k nebes bráně
a ta duše dědečkova
pod křidýlka si nás schová.

Kuřátka

Slepička sedí v kukani,
kuřátka volá ze spaní:
„Vstávejte, děti, už je den,
z kolíbky bílé hopky ven!
Ať se mi každé obléká,
hosté k nám přišli z daleka.“

Vstávala drobná kuřata,
oblekla šaty ze zlata,
slepička hosty vítala,
na domov se jich poptala,
jakou že nesou novinu
pro její žlutou rodinu.

Jeníček přišel ze dvorku,
že prý tam viděl sýkorku,
Toník se ještě usmívá,
až se mu líčko zardívá:
V zahrádce prý si od rána
králíček hraje na pána.

Nejdelší cesta Voršilky —
přišla až ze své postýlky.
Ráda je, ráda, že je den,
měla dnes v noci divný sen:
že prý za jedno zrnéčko
kohoutek prodal srdéčko.

Kohoutka vzala do dlaně,
slepička volá z kukaně:
„Pozor dej, zlatá Voršilko,
kuřátku mému na tílko,
polámeš-li je, uvidíš,
doktora že mu zaplatíš!“

„Neboj se, slípko, pozor dám,
kuřátko tvoje zulíbám,
pozeptám se ho po zdraví,
co mu to v těle rozpráví!
Srdce mu tluče v tělíčku,
že prý má rádo matičku.“

Vlaštovka

Vlaštovka ráno zpívala,
do oken se mi dívala:
„Na nebi plno červánků,
probuď se, dítě, ze spánku.
Sluníčko běží na hory
prohlížet všecky komory;
najde-li tebe v peřince,
poví to v sadě jiřince.“

Vlaštovko na mém okýnku,
pozdravuj ty mně jiřinku.
Zalévám já ji za rosy,
slunko ať žalob nenosí;
po ránu když se dívá k nám,
tu já se k Bohu modlívám,
celý den ať se obrací,
vždycky mě najde při práci.

Modlitbička

Každé ráno modlitbička
vykvétá mi ze srdíčka:
„Bože, mocný vládce světa,
chraň mi otce dlouhá léta.“

Každý večer modlitbičku
pomodlím se za matičku:
„Bože dobrý, svojí mocí
opatruj ji ve dne, v noci.“

Potkala má modlitbička
nad oblaky andělíčka,
zaletěl s ní nad oblohu,
dovedl ji k Pánu Bohu.

Houpy, houpy za pšenicí

Houpy — houpy — za pšenicí
sedí brouci na metlici,
jeden vzhůru, druhý dolů,
houpají se pěkně spolu.
Do noty jim cvrček zpívá,
motýlek se na ně dívá.

Paci — paci — paculinky,
letí motýl do dědinky:
Hola, děti, kde jste koli,
hopy skoky běžte k poli,
dejte broučkům po zlaťáčku,
posadí vás na houpačku.

Bodejť by vás

Bodejť by vás vy mládenci čerti vzali, 
že jste Vy mě na ten tanec nepozvali. 
Já bych bola tancovala 
aj na cimbál něco dala 
a vás všecky pobozkala.