Z

Zataženo, zamračeno, za horami blýská, zatím bouří jenom z dálky, za chvíli už zblízka. Závoj deště padá z výše, země pije jako z číše. Zaprší nám na záhonky, na zelí i modré zvonky. Zase se nám zakrátko zazelenáš, zahrádko

Z

Zatáčka je křivolaká, to mě na ní právě láká. Vůbec se jí nelekám, jedu, jedu, vždyť vím kam.

Z kola ven

Za horou, za dolem,

leží mísa s tvarohem.

Kdo nepůjde z kola ven,

ten dostane bačkorem.

Z lásky

Na louce kytičku
pro svoji matičku
z lásky natrhám.

S kytičkou srdíčko,
má zlatá mamičko,
Tobě z lásky dám.

z lesa

Když myslivci z lesa jdou,
zvěřina je v lese,
každý sobě flintičku
na rameni nese.

Z malinkého semínka

Z malinkého semínka, které v zimě spí,

roste, roste rostlinka, když se probudí.

Protáhne se, protřepá, vykukuje do světa.

Povystrčí hlavičku, leze z hlíny ven.

Ukáže se sluníčku: „Přeji dobrý den!“

Z malinkého semínka

Z malinkého semínka,

které v zimě spí,
roste roste rostlinka.
Když se probudí,
protáhne se, protřepá,
vykukuje do světa.
Povystrčí hlavičku,
leze z hlíny ven.
Ukáže se sluníčku:
"přeji dobrý den."

Z MRAKŮ TIŠE CHUMELÍ...

Z MRAKŮ TIŠE CHUMELÍ...

Z mraků tiše chumelí,
vločka k vločce sedá,
les už není zelený,
pole nejsou hnědá.
Je běloučký čas vánoční,
čas cukroví a jmelí,
čas dárků uschovaných
za skříní či pod postelí.

Z pohádky do pohádky

Zavři svá očka synáčku,
přikryj už obláčkem si víčka
a možná potkáš Prsteníčka,
jak pokouší se šišku nést.

Věř mi, není to žádná lest,
kousek dál hnedle u rybníčka,
uvidíš skřítka Rákosníčka,
jak s hvězdami si povídá.

Sněhurka ta se nedívá,
princ v náručí ji pevně drží.
Krteček zahrádečku mlží,
na sobě modré lacláče.

Pařízek dvakrát zapláče,
než vyroste z něj Otesánek.
Honzovi dej na cestu plánek
a přes rameno raneček.

Na poli oře Paleček,
a dědek řepu zasadil.
Lampu svou vyleštil si Aladin,
prý umí každé přání splnit.

Pták Ohnivák teď kolem prolít,
zná dobře cestu na zámek.
Pro dnešek dost už pohádek,
dobrou noc,
přikryj obláčkem svá víčka,

a možná potkáš…

Z pohádky do pohádky

Z pohádky do pohádky

Zavři svá očka synáčku,
přikryj už obláčkem si víčka
a možná potkáš Prsteníčka,
jak pokouší se šišku nést.

Věř mi, není to žádná lest,
kousek dál hnedle u rybníčka,
uvidíš skřítka Rákosníčka,
jak s hvězdami si povídá.

Sněhurka - ta se nedívá,
princ v náručí ji pevně drží.
Krteček zahrádečku mlží,
na sobě modré lacláče.

Pařízek dvakrát zapláče,
než vyroste z něj Otesánek.
Honzovi dej na cestu plánek
a přes rameno raneček.

Na poli oře Paleček,
a dědek řepu zasadil.
Lampu svou vyleštil si Aladin,
prý umí každé přání splnit.

Pták Ohnivák teď kolem prolít,
zná dobře cestu na zámek.
Pro dnešek dost už pohádek,
dobrou noc,
přikryj obláčkem svá víčka,

a možná potkáš…

Z vody nelze žít

Hody, hody doprovody,
člověk nemůže žít jen z vody,
a tak vodku přimíchejte
nebo rovnou flašku dejte.

Za domácí úkol máme

Za domácí úkol
máme vlastní rukou
napsat své jméno
i adresu
to je přeci lehké…
hned zítra to přinesu!

Za horou, za dolem

Za horou, za dolem,
leží mísa s tvarohem.
Kdo nechce jít z kola ven,
ten dostane bačkorem!

Za komínem

Za komínem sedí kočka mhouří na mě žlutá očka

kočka očka mhouří z komína se kouří.

Micko, děláš velkou chybu máma dneska smaží rybu

honem polez dolů k vánočnímu stolu.

Za nádražím při tom shonu

Za nádražím při tom shonu

drcl vagon do vagonu. 

"Promiňte mi", vagon řek, 

"stalo se to mimoděk". 

A ten druhý vagon řekl: 

"Jaké křiky, já mám dobré nárazníky. 

Za naší stodolou

Za naší stodolou
hnědá se pase:
až se tam napase,
potáhne zase.

Za oknem

Podívám se ven a vidím stromy,
jak se větve větrem chvějí,
jako by se bez ptáků cítili sami.
Ještě nestihlo se oteplit,
aby nějaký tu mohl být,
aby mohl smutné stromy utěšit.

Však za oknem se pomalu chystá jaro,
jako by po mrtvici zas všechno ožívalo.
Blíží se čas, kdy zas všechno vzkvete,
kdy rozhoduje se o životě.

Až za oknem se zas všechny barvy zjeví,
ať spatřím jaké krásy života se venku ukrývají.

Proto sedím v okně a pozoruji déšť,
jak kapka za kapkou se na zem snáší.
Krásné jako perly co zdobí ženské vlasy,
jako surové diamanty co blíští se na všechny strany.

Takto v mém světě vždy vypadá,
však na noční obloze se skrývá jiná paráda
a to když se z nebe snese hvězda nádherná,
jako kráska za níž se táhne její hříva plamenná.

Při pohledu na ní mé srdce vždy zasténá,
jako když při požáru se rozezní siréna.

Za oknem

Podívám se ven a vidím stromy,
jak se větve větrem chvějí,
jako by se bez ptáků cítili sami.
Ještě nestihlo se oteplit,
aby nějaký tu mohl být,
aby mohl smutné stromy utěšit.

Však za oknem se pomalu chystá jaro,
jako by po mrtvici zas všechno ožívalo.
Blíží se čas, kdy zas všechno vzkvete,
kdy rozhoduje se o životě.

Až za oknem se zas všechny barvy zjeví,
ať spatřím jaké krásy života se venku ukrývají.

Proto sedím v okně a pozoruji déšť,
jak kapka za kapkou se na zem snáší.
Krásné jako perly co zdobí ženské vlasy,
jako surové diamanty co blíští se na všechny strany.

Takto v mém světě vždy vypadá,
však na noční obloze se skrývá jiná paráda
a to když se z nebe snese hvězda nádherná,
jako kráska za níž se táhne její hříva plamenná.

Při pohledu na ní mé srdce vždy zasténá,
jako když při požáru se rozezní siréna.

Za prosincem končí rok

Za prosincem končí rok, do nového už jen krok.

V prosinci jsou Vánoce, přesně jednou po roce.

Za vločkou padá třpytná vločka

Za vločkou padá třpytná vločka

a letíc tiše ptá se jí,

kam spěchá, ať jen chvilku počká.

A pak se sešly v závěji.

Už do ticha, už ve stíny

čas spřádá vás jak vteřiny,

sněhové vločky!

 

Než napije se z kalužiny

pták zpívající o závod,

budou z vás dávno ve tmě hlíny

jenom dvě drobné kapky vod;

budou z vás stonky plavuně,

která se plazí bez vůně,

sněhové vločky!

 

A co jsme my v tom koloběhu,

utkáni jenom z vodních par?

Vždyť tančíme jak vločky sněhu

pro život nových, příštích jar.

A do ticha a ve stíny

čas spřádá nás jak vteřiny,

sněhové vločky.

Za zahrádkou v garáži

Za zahrádkou v garáži,
Zdenda zvedá závaží.
Zítra bude zkoušet Čenda,
zda-li zvedne to, co Zdenda.

Zabijačka v Kotěhůlkách

Už se chystá zabijačka,

jde se na to vědecky.

Řezník už si brousí nože,

kluci běží pro necky.

---

Čuník tuší, co ho čeká,

protestuje ve chlívku:

"Ze mne chcete dělat škvarky,

ovárek a polívku?

---

Psy a kočky máte rádi -

proč se mstíte praseti?

Nechte toho zabíjení,

berte ohled na děti!"

---

Rozzlobil se, drcnul hlavou,

povolila závora:

Než se řezník vzpamatoval,

čuník zmizel ze dvora.

---

Už je dávno za horama,

a tím končí povídka.

Utekly jim jitrnice,

ovárek i jelítka.

Záblo pejska do tlapiček

Záblo pejska do tlapiček,
jak se sněhem brodil,
poradím mu, aby raděj,
doma v teple chodil.

Zabloudilo kuřátko

Jak to bylo, pohádko?
Zabloudilo kuřátko.
Za zahradou mezi poli,
pípá, pípá, nožky bolí.

Ve vysokém obilí
bude večer za chvíli.
"Povězte mi, bílé ovsy,
kudy vede cesta do vsi?"

"Jen se zeptej ječmene,
snad si na to vzpomene."
Kuře bloudí mezi poli,
pípá, pípá, nožky bolí.

"Pověz, milý ječmínku,
jak mám najít maminku?"
Ječmen syčí mezi vousy:
"Ptej se pšenic, vzpomenou si!"

Kuře pípá u pšenic,
nevědí však také nic:
"Milé kuře, je nám líto,
ptej se žita, poví ti to!"

Kuře hledá žitné pole,
ale to je dávno holé.
A na suchá strniska,
vítr tiše zapíská.

"Vždyť jsi doma, za chalupou.
Slyšíš? V stáji koně dupou,
kocour ve stodole vrní
a tvá máma za vraty,
zob, zob, zobá bílé zrní
s ostatními kuřaty."

"Děkuji ti, žitné pole!"
"Pozdravuj tam ve stodole!"
"Koho milé políčko?"
"Zrno i to zrníčko!

"Ať se ke mně zjara hlásí,
vychovám z nich nové klasy."
A tak mámu zakrátko,
našlo také kuřátko

Zábudlivý cukor

Trápi sa cukor v cukrárni:

Prečo tu trávim celé dni?

Och, či mám hlavu deravú -

veď som sem přišel na kávu!

Začátek července

Když na Navštívení

Matky Boží prší,

čtyřicet dní se voda vrší.

Začátkem listopadu

Začátkem-li listopadu sněží,

mívá sníh pak výšku věží.

Zadní vrátka

Je důležité pamatovat na na zadní kolečka.

ZAHRADA

V té naší zahradě

prázdných je místeček,

kde jaká mezera,

vysázej stromeček.

By se ti vydařil,

pěkně jej opatruj.

Jak stromek poroste,

takový prospěch tvůj.

Zahradník

Zahradník jde do zahrady,

s listím si však neví rady,

my mu ale ukážeme,

hrabat listí dovedeme.

Nahrabem ho na hromady,

my si víme s listím rady.

Zahradník

Zahradnice, zahradníci,

květinami umí říci

to, co mají ve své duši,

že z toho až srdce buší.

Upravují záhony,

jež jsou hodny poklony.

Potěšení činí pro ty,

kdo milují živé ploty.

Zahradník

Zahradník

 

Šel zahradník do zahrady

s motykou, s motykou.

Vykopal tam rozmarýnu

velikou, velikou.

Nebyla to rozmarýna,

byl to křen, byl to křen.

Vyhodil ho zahradníček

z okna ven, z okna ven.

Zahradník

Udělat kozla zahradníkem.

Zahrajem si bumtarata

Zahrajem si bumtarata, na buben i činely, pro kluky i pro děvčata, aby všichni slyšeli. A ta píseň bumtarata, ta je silná velice, porazila dům i vrata, rozehnala slepice.

Záchrana

Vytrhnul mi trn z paty.

Záchranná stanice

Jako lidi, tak i ptáci

mají svoji ordinaci.

Když se některý z nich zraní

spolehnout se může na ni.

Ošetří ho ve vší péči,

dokud se zas nevyléčí.

Ti, co těžký úraz měli,

mohou tu být život celý.

Zajda Stydlík

Kdopak se to smutně kouká,
ukrývá se pod strání?
Vyplašený zajda Stydlík.
Hluk, mu hrůzu nahání.

V dáli slyšel velkou ránu,
vylekal se, chudáček.
Strašlivě ho vyděsila,
zpotil se mu čumáček

Zájem

Být na roztrhání.

Zajíc

Zajíc se v dubnu po louce courá,
bolí ho packy a lehce kňourá.
Pěnice nesou mu na bílém tácku
výhonky celeru, mrkvovou placku.

Zajíc

Zajíc v lesním pelíšku časně zrána vstává,

olizuje nožičku, hřbet si narovnává.

Nasnídá se v jeteli, pak se prospí v lese

a na pastvu do zelí večer rozběhne se.

Zajíc

Za mezí si zajíc zívá,

pohoda tam za ní bývá.

Potkal známé zajíce,

zub ho bolí velice.

Zalezl si do záhonů,

do zelí a zvadlých zvonků.

Zub ho bolí, zaleze,

pak znova z meze vyleze.

Zajíc

Zajíc seče otavu,

liška prohrabuje,

komár na vůz nakládá,

muška sešlapuje.

Zajíc

Zuby - dlouhé řezáky,

chybějící špičáky.

Zajíci jsou býložravci,

žijí v poli, jsou to savci.

Při běhu jim sluší

jejich dlouhé uši.

Zajíc

Kdo má uši, všechno slyší: křídla sov i pískot myší. Jak zaslechne nebezpečí, honem vezme do zaječích.

Zajíc

Skáče zajíc hopky hopky,
přes dvě louže, přes dvě kopky,
koukněte se - zmizel v lese,
zbyly po něm jenom bobky.

 

Zajíc

Skáče zajíc hopky hopky,
přes dvě louže, přes dvě kopky,
koukněte se - zmizel v lese,
zbyly po něm jenom bobky

Zajíc

Skáče zajíc, hopky, hopky , přes dvě louže, přes tři kopky, Koukněte se- zmizel v lese, zbyly po něm jenom bobky.

Zajíc

Víte, pročpak nemá rád

zajíc měsíc listopad?

Psi ho honí z pelíšku,

broky štípou v kožíšku.

Zajíc - pán

Leze zajíc do zelí, nevšímá si cedulí:

ZAJÍCŮM VSTUP ZAKÁZÁN!

Zajíc v zelí - to je pán!

Zajíc (Jiří Žáček)

Zajíc (Jiří Žáček)
Skáče zajíc hopky hopky,
přes dvě louže, přes dvě kopky,
koukněte se - zmizel v lese,
zbyly po něm jenom bobky.

Zajíc a osel

Kouká osel na zajíce,

jak se v trávě válí:

„Uši máme stejně dlouhé -

proč ty jsi tak malý?“

„Byl jsem taky velký osel,“

zajíc smutně mrknul,

„jenže na mě přišla bída.

Hlady jsem se scvrknul.“

„Ubožáčku!“ hýkl osel,

citem rozechvělý,

a hned běží, aby sehnal

mrkev, jetel, zelí…

Všechno nosí zajícovi

pod nos do pelíšku.

„Hodně jez a to ti vrátí

správnou oslí výšku!“

Zajíc chroupe a jen funí,

jak mu tojde k duhu -

z dobráka si chytrák snadno

lží udělá sluhu.

Zajíc a pes

Jede zajíc na kočáře
přes pole a meze,
králíka prý za troníček
až do Prahy veze.

Pejsek čeká na silnici,
dukáty má v sáčku:
„Svezte vy mě, kamarádi,
dám vám po zlaťáčku.

Koupím já si v Praze šaty,
sto zlatých dám za ně,
a vám přidám na vánoce
malované saně.“

Králíček se krčí strachy,
zajíček se směje:
„Vím já, pejsku, mlsný hejsku,
odkud vítr věje:

Můj kožíšek se ti líbí,
po tom se ti stýská:
nesvezu tě za dukátek,
ať se jak chce blýská.“

Zajíc hopky

Skáče zajíc hopky hopky, 
přes dvě louže, přes dvě kopky, 
koukněte se - zmizel v lese, 
zbyly po něm jenom bobky.

Zajíc na bruslích

Po zamrzlém rybníčku
bruslil zajíc chviličku,
neměl si s kým hrát,
tak šel domů spát.
Pod teplounkou peřinkou
bruslil s celou rodinkou.
 

Zajíc se polekal

Čím se ten ušák, čím se polekal? 
Jen na bobek si chudák sotva sed, 
pár bobků udělal, a tak se hnal, 
že pod ocáskem mu zbyl papírek.

Zajíc se v dubnu po louce courá

Zajíc se v dubnu po louce courá,
bolí ho packy a lehce kňourá.
Pěnice nesou mu na bílém tácku
výhonky celeru, mrkvovou placku.

Zajíc seče otavu

Zajíc seče otavu,
liška pohrabuje,
komár na vůz nakládá,
myška našlapuje.

Zajíc v zelí

Zajíc v zelí 

Zajíc lezl do zelí, my jsme ho tam nechtěli.

Past jsme na něj nastražili, abychom ho chytili.

 

Zajíc v zelí

 

Zalezl zajíc do zelí, zavolej na něj, Zdeňku!

Zavolal Zdeněk zajíce, zajíc je ze zelí venku!

Zajíc v zimě

Zimní vítr zaduje, zajíček se raduje.

Zajíček se zabaví, sport je dobrý pro zdraví.

Zajíci

Ve třídě v první lavici
s králíky sedí zajíci.
Včera za domácí úkol měli
do školy přinést hlávku zelí.

Zajíci

My jsme malí ušáci,
nemáme nic na práci. 
Trénujeme běh a skoky,
přes pařezy, přes potoky.
Učíme se kotouly, 
nekoukáme na bouli.

Zajíci

My jsme malí ušáci,
nemáme nic na práci. 
Trénujeme běh a skoky,
přes pařezy, přes potoky.
Učíme se kotouly, 
nekoukáme na bouli.

Zajíci

My jsme malí ušáci,
nemáme nic na práci. 
Trénujeme běh a skoky,
přes pařezy, přes potoky.
Učíme se kotouly, 
nekoukáme na bouli.

Zajíci

My jsme malí ušáci, nemáme nic na práci. Trénujeme běh a skoky, přes pařezy, přes potoky. Učíme se kotouly, nekoukáme na bouli.

Zajíci

Čím napadne sněhu více,

tím hůř bývá pro zajíce.

Nedivte se tomu.

To jim potom kručí v bříšku,

zima leze do kožíšku

a netrefí domů.

Zajíci

Byli jednou tři zajíci.

Ten první byl smělý, chroupal cizí zelí.

Ten druhý byl rozpusta, chutnala mu kapusta.

A ten třetí, milé děti,

začal metat kotrmelce. 

Vyhnal z lesa pány střelce!

Zajíček

Zajíčku v lesíčku, copak děláš?
Běhávám, skákávám, tady mě máš.
Zajíčku v políčku, copak to jíš?
Travičku, hošíčku, však ty to víš.

Zajíček

Zajíček
Šel zajíček brázdou,
měl kapsičku prázdnou,
potkala ho Káča,
dala mu koláča.

Zajíček

Zajíček
Zajíčku v lesíčku, copak děláš?
Běhávám, skákávám, tady mě máš.
Zajíčku v políčku, copak to jíš?
Travičku, hošíčku, však ty to víš.

Zajíček

Zajíček

Běžel tudy zajíček,
nesl pytel žemliček.
Počkej na mě zajíčku,
dej mi jednu žemličku


 

Zajíček

Zajíček v své jamce

sedí sám, sedí sám.

"Ubožáčku, co je ti,

že nemůžeš skákati?

Chutě skoč,

chutě skoč

a vyskoč!"

Zajíček

Lesem běží zajíček, má košík vajíček. Vajíčka mu upadla, na cestě se rozpadla. Skořápek je hromádka, všude žlutá kuřátka.
 

Zajíček

Šel zajíček brázdou,
měl kapsičku prázdnou,
potkala ho Káča,
dala mu koláča

Zajíček

Běží, běží, zajíček,

nese pytel žemliček.

Počkej, počkej, zajíčku,

dej mi jednu žemličku.

Zajíček

Jednou dvakrát dupne, 
do své jamky hupne. 
A co ve své jamce? 
Přitulí se k mamce!

Zájíček

Zajíčku, bratříčku,

natáhni uši,

povystrč bradičku.

Teď ti to sluší!

Zahýbej ušima,

ukaž nám zuby,

náš malý zajíček

pěkně to umí!

Zajíček

Zajíček

Běžel tudy zajíček,                 běh po kruhu

houpy, houpy,                         pérování na místě

nesl pytel žemliček,                běh po kruhu druhým směrem

houpy, houpy.                        pérování na místě

Počkej na mne zajíčku,           běh do středu kruhu a ven

houpy, houpy,                        pérování na místě

dej mi jednu žemličku,                       běh do středu kruhu a ven

houpy, houpy.                        pérování na místě

Zajíček

Hody, hody, doprovody, já jsem malý zajíček,

utíkal jsem podle vody, nesl kopu vajíček.

Potkala mně koroptvička, chtěla jedno červené,

že mi dá lán jetelíčka, a já řekl ne, ne, ne!

 

 

Zajíček

Běžel tudy zajíček,
nesl pytel žemliček.
Počkej na mě zajíčku,
dej mi jednu žemličku

 

Zajíček

Zajíček ve své jamce
sedí sám, sedí sám
ubožáčku, co je ti,
že nemůžeš skákati.
Chutě skoč, chutě skoč
a vyskoč!
Zajíček v své jamce
stříhá ušima, stříhá ušima.
To se nám posmívá
ten lajdačina.
Chutě skoč, chutě skoč
a vyskoč!
 

Zajíček

Šel zajíček brázdou,
měl kapsičku prázdnou,
potkala ho Káča,
dala mu koláča.

 

Zajíček

Zajíčku v lesíčku, copak děláš?
Běhávám, skákávám, tady mě máš.
Zajíčku v políčku, copak to jíš?
Travičku, hošíčku, však ty to víš.

 

Zajíček

Zajíčku v lesíčku, copak děláš?
Běhávám, skákávám, tady mě máš.
Zajíčku v políčku, copak to jíš?
Travičku, hošíčku, však ty to víš.

Zajíček

Jednou dvakrát dupne, do své jamky hupne.
A co ve své jamce? Přitulí se k mamce.

 

Zajíček a hrníček

Našel malý zajíček
malovaný hrníček
Anča nález ocení,
mrkvičkou ho odmění.

Za Aničkou vyráží,
nevyhnul se blamáži,
zakopl o větvičku,
jen střepy má z hrníčku.

Anča zajdu utěší,
proto více nebrečí,
za rozbitý hrníček,
dá mu chleba krajíček.

Zajíček a slepička

Zajíček a slepička

Maluji, maluji vajíčka,
snesla je teď slepička.
Když jich snese dost,
přijde k nám i host.
To je malý zajíček,
má jich plný košíček.
Zajíčku, zajíčku,
co to máš v tom košíčku?
Mám tam vejce malované,
od slepičky darované.

Zajíček a sněhulák

Zajíček po dvorku skáká,
okradl právě sněhuláka
o výstavní mrkvičku,
nádherně má v bříšku.

Zajíček běží po pšenici

Zajíček běží po pšenici,

myslivec za ním po silnici.

Počkej ty zajíčku, já ti dám ránu,

až se ti ocásek uhne na stranu ! 

Zajíček jde na koledu

Zajíček jde na koledu

My zajíčci od sousedů,
přišli jsme k vám na koledu.
Nedáte-li koláče,
cibule vás rozpláče.
Nedáte-li misku zrní,
přání se vám nevyplní.
Nedáte-li vajíčka,
uteče vám slepička.

Zajíček nezbeda

Zajíček nezbeda

Koleda, koleda,
zajíček nezbeda
nadílku poztrácel,
z vodky se pozvracel.
Bylo by mu asi vhod,
kdyby tam měl záchod,
ale pěkné křoví
taky za to stojí.

Zajíček nezbeda

Zajíček nezbeda

Koleda, koleda,
zajíček nezbeda
nadílku poztrácel,
z vodky se pozvracel.
Bylo by mu asi vhod,
kdyby tam měl záchod,
ale pěkné křoví
taky za to stojí.

Zajíček v brázdě

Šel zajíček brázdou, 
měl kapsičku prázdnou, 
potkala ho Káča, 
dala mu koláča.

Zajíček v lesíčku

Zajíčku v lesíčku, copak děláš? 
Běhávám, skákávám, tady mě máš. 
Zajíčku v políčku, copak to jíš? 
Travičku, hošíčku, však ty to víš.

Zajíček v své jamce

Zajíček v své jamce sedí sám, sedí sám. 

Ubožáčku, co je ti, že nemůžeš skákati? 

Chutě skoč, chutě skoč a vyskoč! 

Zajíček v své jamce

Zajíček v své jamce, 
sedí sám, sedí sám. 
Ubožáčku co je ti, 
že nemůžeš skákati? 
Chutě skoč, chutě skoč a vyskoč!

Zajíček v své jamce

Zajíček v své jamce sedí sám, sedí sám.
Ubožáčku, co je ti, že nemůžeš skákati.
Chutě skoč a vyskoč na koho chceš.

Zajíček žhář

Zajíček žhář

Shořela nám chajda,
zapálil ji zajda,
při barvení vajíček
rozdělal si ohníček.

Zatím má štěstí,
nedostal pěstí,
ale až ho uvidím,
tak si to s ním vyřídím.

Zajíčkova koleda

Zajíčkova koleda

Hody, hody, doprovody, já jsem malý zajíček,

utíkal jsem podle vody, nesl kopu vajíček.

Potkala mě koroptvička,

chtěla jedno červené,

že mi dá lán jetelíčka,

a já řekl: ,,Ne, ne, ne!"

Zajíčkovi

Zajíčkovi

Přijď, zajíčku koledníčku,
na koledu k nám.
Protože tě mám moc ráda,
koledu ti dám.

Budeš u mě kratičko,
já se nehněvám.
Dám ti za to vajíčko.
Přijď, zajíčku, k nám.

Na koledu všichni chodí...
ke mně nepřijdou,
protože to všichni vědí,
že jsem jenom tvou.

Zajíčku v lesíčku

Zajíčku v lesíčku, copak děláš?
Běhávám, skákávám, tady mě máš.
Zajíčku v políčku, copak to jíš?
Travičku, hošíčku, však ty to víš.

Zajíčku, bratříčku

Zajíčku, bratříčku,

natáhni uši,

povystrč bradičku.

Teď ti to sluší!

Zahýbej ušima,

ukaž nám zuby,

náš malý zajíček

pěkně to umí!

Zajíčku, zajíčku, jak se máš

Zajíčku, zajíčku, jak se máš? 
Kde si nejvíc pochutnáš? 
„V jetelíčku, v jeteli, 
pak si skočím do zelí.“

Zákaz vjezdu cyklistů

Znáte naši opičku?
Ráno cvičí rozcvičku,
k obědu má fazole,
potom jezdí na kole.

Zastavila na rohu:
Dál už, prosím, nemohu!
Je to pravda? Zajisté.
Nesmějí sem cyklisté.

Zákaz vjezdu všech vozidel

Liško ryško ryšatá,
nestraš nám tu myšata!
Nebála se autíček,
že jim vjedou na míček,
teď se krčí vedle zdi.
Sem se totiž nejezdí!
Ať je to ten nebo ten,
KDO MÁ KOLA? MUSÍ VEN!

Zákaz vjezdu všech vozidel

Tydli tydli, kdo tu bydlí?
Vašík pašík uličník.
Zmazal židli od povidlí,
jede koupit lavičník.

Kdepak jede – šlape pěšky!
Chce-li utřít povidla,
musí dolů z koloběžky –
NESMĚJÍ SEM VOZIDLA.

Zaklínadlo

Muší ucho, kus žabince,
trochu medu dej do hrnce,
kousek křenu, hrst přesličky,
přidej sůl a tři mušličky.


Vrbový proutek, slzy krokodýlí,
muší křidélka, křídla motýlí,
zelíčko mladé, prastarou vodu,
zamíchej, podávej na prvním schodu.

Zaklínadlo čarodějné

Čáry máry kouzlení,
ať se ta věc promění.
Co to je, kdo to ví,
ten ať rychle odpoví.

Zákon a podvod

Jakmile byl vytvořen zákon, objevil se podvod.

Zakukala žežulička

Zakukala žežulička z doubravy:

„Přišlo jaro, kdo je se mnou pozdraví?

Přišlo, jak by z nebe spadlo, samý květ,

pospěšte si, chcete-li je uvidět!“

„My bychom je pozdravili, ale jak?

My kukati neumíme jako pták.

Ale přec se půjdem na ně podívat;

nekukáme, můžem mu však zazpívat.“

Zakukala žežulička z doubravy

Zakukala žežulička z doubravy:

„Přišlo jaro, kdo je se mnou pozdraví?

Přišlo, jak by z nebe spadlo, samý květ,

pospěšte si, chcete-li je uvidět!“

„My bychom je pozdravili, ale jak?

My kukati neumíme jako pták.

Ale přec se půjdem na ně podívat;

nekukáme, můžem mu však zazpívat.“

Zakuklená housenka

Housenka se zakuklila,
do vláken se zabalila.
Překvapení pro děti,
z kukly motýl vyletí!

Zakuklena housenka

Housenka se zakuklila, do vláken se zabalila. Překvapení pro děti, z kukly motýl vyletí!

Zalyžařivšísi lyžař

Zalyžařivšísi lyžař potkal nezalyžařivšísi lyžařku.

Zamotaná žížala

Zamotaná žížala

Žížalička lezla líně,

dokolečka po pěšině.

Lezla, lezla ta si dala,

na uzel se zavázala.

Kdo ten uzel rozváže,

na toho prst ukáže.

Zamrzlé okno

Venku zima, teplo v bytě,
mrazík souká bílé nitě.
Krajkářky jim vážou kličky,
vinou nitě na paličky.

Příze hora, práce moc,
Paličkují celou noc.
Než se ráno vzbudí Majka,
bude okno samá krajka.

Září

V září, v září slunce září,

podzim bude v kalendáři,

žlutou barví topoly,

děti jdou zas do školy,

ať se jim tam dobře daří

V září, v září slunce září,

podzim bude v kalendáři,

draky zas pustíme,

jablíčka si sklidíme,

všichni už se moc těšíme.

Září

Září větrem rozcuchané

pouští draky na poli,

prvňáčci i učitelé

pospíchají do školy.

Září

Vzlétli papíroví draci, odlétají tažní ptáci, s nimi léto odlétá.Jednou půjdeš taky do světa.

Září

Košíky už jsou vrchovaté,

vy na květy však vzpomínáte,

když rozpukly a zrůžověly

a přiletěly první včely.

 

Ta tam je křehká krása jejich,

žebříky vidíš po alejích.

 

Na drátě, který  teskně zpívá,

vlaštovka sedí zimomřivá

a déšť jí stéká po fráčku.

 

Je září, měsíc pasáčků.

Září

Září, na léto jde stáří.

Září a říjen

Září víno vaří,

říjen mačká hrozen.

Září volá

Září volá nás do školky,
to už neuvidíš létat poštolky.
Budeš chvilku s dětmi venku,
pak očekávej zase tvojí maminku.
Kamarádi už na Tebe čekají,
příjemně se s tebou pobaví.
 

ZAS SEJDEME SE O VÁNOCÍCH...

ZAS SEJDEME SE O VÁNOCÍCH...

Zas sejdeme se o Vánocích,
domem se ponese radostný smích,
v rodinné pohodě svátky oslavíme,
do nového roku správně vykročíme...
Přejeme vám, ať podobný vánoční sen
prožíváte v novém roce každý den.

ZASE JEDNOU PO ROCE...

ZASE JEDNOU PO ROCE...

Zase jednou po roce
přicházejí Vánoce.
Stromeček si ozdobíme,
dárky pod ním rozbalíme.
Kosti z kapra vylovíme,
pak ho hezky zase sníme.
Jmelí na strop pověsíme,
polibek si vyměníme.
A na Nový rok
zahřeje nás grog.
Užívej si tyhle svátky,
po nich přijdou zase zmatky.
Přeji hezké Vánoce,
tak zas někdy po roce!!! :)

ZASE JSOU TU PO ROCE...

ZASE JSOU TU PO ROCE...

Zase jsou tu po roce
svátky klidu, Vánoce.
Zapomeňte neshody,
užívejte pohody,
dárků přejem dost,
však o ty vlastně nejde,
hlavní na Vánocích je,
že se rodina sejde...
Veselé Vánoce a správné vykročení do nového roku 2016 přejí

Zase opičky

Něco vyskočilo z krabičky,

byly to dvě malé opičky,

skáčou mi tady po stole,

jednou jsou nahoře pak zase dole,

pořád něco chtějí,

když udělám blbinu tak se smějí,

místo toho aby jedly,

tak mi od stolu utekly,

pak je homím po bytě,

to je,ale mazec zapeklitě.

Já je snad nechytím,

jak je tedy nakrmím,

oni z toho mají srandu,

já snad unavou padnu...

ZASTAVIT ČAS V TUTO VÁNOČNÍ...

ZASTAVIT ČAS V TUTO VÁNOČNÍ...

Zastavit čas v tuto vánoční chvíli,
poslouchat, jak andělé mávají křídly...
A vidět štěstí všude kolem sebe,
a cítit, jak sněhová vločka zebe...
Kéž nejen o Vánocích, ale po celé další roky
nacházíme cestu k sobě radostnými kroky!

Zatáčka vpravo

„Ježku, ježku, ježatý,
už ti šlapou na paty!
Protože jsi pomalý,
všichni by tě dohnali.“

Ať si, ať si, ať si si!
Kdyby pozor dali si,
viděli by na značce,
ŽE SE BLÍŽÍM K ZATÁČCE.“

Zataženo

Od rána je zataženo,

slunce nikde nevidím.

Snad si vzalo dovolenou,

oddechne si od lidí.

 

Slunce nespí! Vím to jistě.

Nesmí! Ani na chvíli!

Dnes je také na svém místě,

jen ho mraky zakryly.

Zatmění

Co se to děje v zákoutí Sušice?

Stalo se tam, stalo!

Už to ví pes i slepice,

že Stašek zas sleduje

noc co noc zatmění měsíce.

Zatoulany slon

Přišel ke mně domů slon, poprosil mě o balon, pak po dvorku pobíhal, učil se hrát volejbal. Chobotem mával sem a tam, všechny růže mámě spořádal, také vypil celé jezírko, nakonec usnul jako miminko. Do zoo jsme rychle zavolali, oni si pro slona hned dorazili, od té doby každý den chodím hrát volejbal už jen za slonem.

Zavařování

Zima už se rychle blíží,
ovoci však neublíží.
 Všechno, co nám stromy daly,
 pečlivě jsme očesali.
Byly prázdné police,
 teď jsou plné ovoce.

Zavazování tkaniček

„Jedna smyčka, druhá smyčka,
k tomu ještě malá klička,
utáhni to trošičku,
ať máš hezkou mašličku

Tkanička mi leze z bot,
vůbec mi to není vhod.
Utekla mi, tralala,
myslí, že je žížala

Nejdřív uzlík ze dvou konců, 
potom na tom kratším kličku, 
pak obtočit druhým koncem, 
provléknout tím očkem smyčku - A UŽ KOUKÁŠ NA MAŠLIČKU!

Uděláme králíčkovi ouška,
potom králíček obejde strom, šup do nory a utáhnout.

Obujeme botičky, zavážeme tkaničky.Už to umím, už to mám, s radostí si zatleskám

Závin

Závin

Takový, takový, bude závin makový.       (dítě si lehne na záda a jako hněteme těsto na bříšku….)

Hami, hami, hami, od té naší mámy.

Vyválíme, naplníme,                               (naznač. válení těsta po bříšku, ťukáme na bříško)

upečeme, nakrájíme                              (foukáme teplý vzduch na bříško, prstem krájíme…)

a pak sníme                                           (pusinkovat bříško)

Zavírám, zavírám les

Zavírám, zavírám les,

aby sem nikdo nevlez,

ani kočka, ani pes.

 

Vleze-li sem bába,

ať je z ní žába.

 

Vleze-li sem dědek,

ať je z něho dudek.

 

Vleze-li sem panna,

ať je  z ní srna.

 

Vleze-li sem mládenec,

ať je z něho mravenec.

Zavírám, zavírám les

Zavírám, zavírám les,
aby sem nikdo nevlez,
ani kočka, ani pes.
Vleze-li sem bába,
ať je z ní žába.
Vleze-li sem dědek,
ať je z něho dudek.
Vleze-li sem panna,
ať je z ní srna.
Vleze-li sem mládenec,
ať je z něho mravenec.

Závory

Na přejezdu honem, honem

sviští vagón za vagónem

dunění je slyšet jejich

jak se ženou po kolejích.

Každý řidič pěkně vyčká

než je řada na autíčka

než jim zvednou nahoru

pruhovanou závoru.

 

ZAVŘELY TOVÁRNY, UTICHLY...

ZAVŘELY TOVÁRNY, UTICHLY...

Zavřely továrny, utichly ulice,
pohoda zavládla v každé rodince.
Nastaly časy jako z pohádky,
v plné síle přišly vánoční svátky.
Aby vám kost nezaskočila
a každá minuta krásná byla,
ať všichni se v pořádku sejdete
a atmosféru Vánoc si užijete.
A potom v novém roce
snad ještě víc pohody než na Vánoce.

Zdatní pomocníci

Cihly, hlínu, beton taky vozí dneska náklaďáky. Auta nám i sousedům pomáhají stavět dům. Bagrům ba i buldozerům těm se těžká práce daří! Komu by se dneska chtělo vozit všechno na trakaři? Stěhování? Žádný problém! Že ti auto nechce jet? Máme přece náklaďáky. Odvezou snad celý svět!

Zdenda

Zdenda pozná zámky

jen z obrázkú známky,

zítra získá známku

zas známého zámku.

Zdeněk

Je náš Zdeněk do sušenek
zrovna celý žhavý,
doma, venku, za sušenku
dal by půlku hlavy!

Zdislava

Za Zdislavu dám i hlavu,
škádlí táta matku,
když si plavou se Zdislavou
všichni na lehátku.

Zdravé zoubky

Zoubky chce mít každý zdravé to je známá věc,

Připravte se kazy ted spadne klec,

Na kartáček dobroučkou pastu si dám,

Díky ní krásné zoubky mám,

Tam a zpět nahoru a dolů,

Děláme to ráno a večer zase znovu.

Zdravé zoubky

Ten, kdo je má, ať se chlubí
ty je můžeš taky mít !
Co dokážou zdravé zoubky ?
Celou pusu rozsvítit.

Zdravení

Pejsek štěká hafy haf.

Ahoj, volám na pozdrav.

Vítáme se vzájemně.

Zdravím pejska a on mě.

Zdravotní sestra

Taková zdravotní sestra,

vyplňuje hlavně lejstra.

Než se člověk narodí

a pak zas, když marodí.

To, co lékař vyšetří,

sestřička hned ošetří.

Odstraňuje infekce,

píchá rovněž injekce.

Má kostýmek slušivý,

uznáte to snad i vy.

Ze zimy hned do léta?

Kam se ztratilo jaro?

 

Vedro máme jako v létě,

co se děje na tom světě?

Ze zimy hned do léta? 

Počasí je popleta!

Zapomnělo na jaro! 

Příležitost zaspalo. 

Kdopak z vás to asi ví,

kdy se jaro dostaví?

Zebra

Mami, tati, mě to prostě nedá,
řekněte, co na cestě leží?
Bílé pruhy, je to zebra
a kampak to vlastně běží?

Jdi ty malý popleto.
Nikam přece neběží,
vždyť už víš, že přechod je to,
pro chodce, no pro pěší.

Rozhlédni se v levo, v pravo,
a když auta nejedou,
přejdi rychle, volám bravo,
zebru necháš za sebou.

Zebra

Zebru zebou zuby, zubr se zas zubí.

Zebra

Na co zebra doma má
Pruhovaná pyžama?
Aby ani během spaní
Neztratila pruhování.
Na to doma zebra má
Pruhovaná pyžama.

Zebra

Na co zebra doma má pruhovaná pyžama?
Aby ani během spaní neztratila pruhování.
Na to doma zebra má pruhovaná pyžama.
 

Zebra

Zebra žije v Africe,

parádí se velice.

Bílé tělo, černé pruhy,

zeber jsou prý mnohé druhy.

Zebra

Na co zebra doma má Pruhovaná pyžama? Aby ani během spaní Neztratila pruhování. Na to doma zebra má Pruhovaná pyžama.

Zebra

Kde se běhat naučili zebří táta, syn i máma? Jsou to koňe mojí milí, převlečení do pyžama.

Zebra

Paní zebro, na slovíčko , kde jste koupila to tričko? Nekoupila, dostala. Nosím ho už od mala.

Zebra a pruhy

Zebra a pruhy

Zebra nosí černé pruhy,
vypadají jako stuhy.
Kdyby je však dolů dala,
jako kůň by vypadala.

Zebra a zubr

Zebru zebou zuby, zubr se zas zubí. 

Zebra a zubr

Zebru zebou zuby, zubr se zas zubí.

Zebry

Všechny zebry narozené,
v rovníkové Africe,
rády nosí šaty s proužkem,
sluší jim to velice.

Zedníci

Položíme cihlu k cihle,
dáme maltu na lžíci-
postavíme hezký domek
zrovna jako zedníci.

Ten dům bude nejkrásnější
ze všech domů na zemi.
Hádej, kdo v něm bude bydlet?
Kdopak asi? Přece my.

Zedník

Zedník klade cihlu k cihle,

prokládá je maltou,

pracuje na novém bydle

se zednickou partou.

Nejen byty zedník staví,

také domy, chaty, vily.

Vše, co dělá, moc ho baví,

nikdy nemá dlouhou chvíli.

ZEDNÍK

Jeden, dva, tři, teď,

postavíme zeď.

Bude to zeď veliká,

máme na to zedníka.

Cihla sem, cihla tam,

Žádnou stranou nenechám!

Cihly rovně postavit,

Rovnou zeď pak budem mít.

Zedník

Na ulici byly cihly,
u těch cihel zedníci,
přikládali cihlu k cihle,
na ně maltu po lžíci.

Postavili z cihel domy
a v těch domech světnice,
tam kde byly kdysi cihly,
je teď celá ulice.

Zelená je..

Zelené je listí,
listí co vzduch čistí.
Zelená je travička,
kterou baští kravička.
Zelený je špenát,
ten já papám nerad!

Zelená světlá

V rákosí u rybníčka, vedle kapra šupináče,

žije žabka rosnička,

celý den vesele skáče.

Když ji spatří luční koník,

povídá jí hned:

"Vrba támhle, to je podnik,

kam tě pozvu na oběd!

Mají čerstvý jetelíček,

hrášek jako moučník,

kuchařem je tam můj strýček,

jmenuje se Vodník!"

Zelená tmavá

Jedna žába, velmi hbitá,

skáče, přitom mušky chytá.

Je to skonan zelený,

chráněný a ceněný.

V lese, někdy u potoka,

rozprostřené do široka,

rostou mech a kapradí.

Nikomu tam nevadí.

Zelená, zelená travička

Zelená, zelená travička,
sešla se studená rosička.
Jarní slunko zlatou nití
vyšívá na lukách kvítí,
housátka se v trávě svítí
jako zlatá sluníčka.

Zelené Hromnice

Zelené Hromnice - bílé velikonoce.

Zelenina

Něco kulatého, něco hladké, něco kyselého, něco sladké.
Hrášek je kulatý, čočka je hladká,zelí je kyselé, mrkev je sladká.


 

Zelenina

Zelená je zelenina,
je tak zdravá a tak prima!
Kedlub, hrášek, zelí,
to nás rozveselí.

Křupavá je mrkvička,
zdravá máme očička.
Květák, celer, petržel,
v polévce jsi dneska měl.

Papriku a rajčátko,
sníme spolu zakrátko.
Patizon i baklažán,
mám tak rád a nejsem sám.

Cuketa i brokolice,
chutnají nám převelice.
Česnek, pórek, cibule,
proti virům bojuje.

Jíme hodně zeleniny,
máme v sobě vitamíny!

Zelenina

Něco kulatého, něco hladké, něco kyselého, něco sladké.
Hrášek je kulatý, čočka je hladká,zelí je kyselé, mrkev je sladká.

 

Zelenina

Něco kulatého, něco hladké, něco kyselého, něco sladké. Hrášek je kulatý, čočka hladká, zelí je kyselé, mrkev sladká.

Zeleninová polévka

Jdeme papat polívčičku:
hrášek, pórek a mrkvičku.
V talíři ji zamícháme,
do pusinky lžičku dáme.

Jdeme papat polívčičku:
brambůrek i kapustičku.
V talíři ji vyfoukáme,
do pusinky lžičku dáme.

Zelený čtvrtek

Je -li Zelený čtvrtek bílý,

tak je léto teplé.

Zelí

Halí, belí, kdo vzal zelí,

už se po tom pátrá.

Kočka není v podezření,

pes má radši játra.

Vypadá to na králíka,

ten rád zelí chroustá.

Ještě více na zajíce,

těch je tady spousta.

 


 

Zelí

Není zelí jako zelí, některé je zelíčko,
některé je namaštěný, některý jen maličko.

Zelí

Šla Nanynka do zelí, natrhala lupení.

Přišel na ni Pepíček,rozlámal jí košíček.

Ty, ty, ty! Ty, ty, ty! Ty to budeš platiti.



 

Zelí

Vít má zelí na voze, Nám ho veze i koze. Zelí veze domů Vít, Zelňačku z něj bude mít.

Zelí na Svatou Kateřinu

Zelí naložené na Svatou Kateřinu platí za nejlepší.

Zelná hlávka

Zelná hlávka zelená, zavolali jelena.
Zavolali zajíce, aby hlídal zelnice.

Zemi dusí

 Zemi dusí ještě sníh, skrývá se i v oblacích. Bledulka ven vykukuje, klobouček si upravuje. 
 

Zima

Kreslím si, jak padá sníh
na pole a na cesty.
Sněhuláka kreslím též
bez kabátu bez vesty.

Zima

Mrzne,sněží to to zebe,

hodně sněhu spadlo z nebe,

ptáčkové teď starost mají,

jak potravu obstarají.

Kde jsou v domě hodná dítka,

dávají jim do krmítka, trochu zrní, 

trochu máčku ať si dají do zobáčku.

Zima

Cupy, dupy, cupy, dupy,
zima stojí u chalupy.
Vezmeme si rukavice,
sáně, boby a čepice,
vyběhneme rychle ven,
na sněhu se zahřejem.

Zima

Kreslím si, jak padá sníh
na pole a na cesty.
Sněhuláka kreslím též
bez kabátu bez vesty.

Zima

Zima
Zimo, ty jsi bílá paní,
končí tvoje kralování,
sundej bílou korunu
a sesedni ze trůnu.
Už je na tě čas,
za rok přijdeš zas.

Zima

Zima
Kreslím si, jak padá sníh
na pole a na cesty.
Sněhuláka kreslím též
bez kabátu bez vesty.

Zima

Zima
Cupy, dupy, cupy, dupy,
zima stojí u chalupy.
Vezmeme si rukavice,
sáně, boby a čepice,
vyběhneme rychle ven,
na sněhu se zahřejem.

Zima

Zima
Zimo, ty jsi bílá paní,
končí tvoje kralování,
sundej bílou korunu
a sesedni ze trůnu.
Už je na tě čas,
za rok přijdeš zas.

Zima

Zima

Mrzne,sněží to to zebe,

hodně sněhu spadlo z nebe,

ptáčkové teď starost mají,

jak potravu obstarají.

Kde jsou v domě hodná dítka,

dávají jim do krmítka, trochu zrní, 

trochu máčku ať si dají do zobáčku.

Zima

Zima

Cupy, dupy, cupy, dupy,
zima stojí u chalupy.
Vezmeme si rukavice,
sáně, boby a čepice,
vyběhneme rychle ven,
na sněhu se zahřejem.

Zima

Zima

Kreslím si, jak padá sníh
na pole a na cesty.
Sněhuláka kreslím též
bez kabátu bez vesty.

Zima

Chumelí a vítr hvízdá sýkorka se dívá z hnízda.

Prosím pěkně, milá dítka nasypte mi do krmítka.

V zimě není jídla dost zem je tvrdá jako kost.

Slyšela ji Lucinka donesla jí semínka.

Zima

Hranostaj vaří čaj
a medvědi grog,
z mrákoty se neproberou
dřív jak napřesrok.

Zima

Zima je,

Zima je,

každý se raduje.

Daneček sáňky vytahuje,

u toho si prozpěvuje.

 

Zima je,

Zima je,

Klárka už sáňkuje

a Dana kouluje.

 

Zima je,

Zima je,

vločka za vločkou na zem putuje,

soused za plotem hudruje.

 

Zima je,

Zima je,

večer u krbu príma je,

teplý čaj nás zahřeje.

 

Zima

Zima
Cupy, dupy, cupy, dupy,
zima stojí u chalupy.
Vezmeme si rukavice,
sáně, boby a čepice,
vyběhneme rychle ven,
na sněhu se zahřejem.

Zima

Zima
Kreslím si, jak padá sníh
na pole a na cesty.
Sněhuláka kreslím též
bez kabátu bez vesty.

Zima

Jinovatku rozsypat,
všechno sněhem zasypat.
Sněhuláky postavit,
bílou všechno nabarvit.

Zima

Chumelí se, chumelí,

padá snížek bílý,

vyběhneme nahoru,

dole jsme za chvíli.

Zima

Zimi-zimi-zimička,
hází bílá peříčka.
Děti si je chytají,
velké koule dělají.

Zima

Vrabčáci se ve svém bytě

prali o jehlu a nitě.

Chocholouši o dvě mince

hádali se do prosince.

Až ty mince, nítě, zem

zůstaly jim pod sněhem.

Tak si znova ničí plíce:

Čím zašijem rukavice?

Čím, čím, čím,

místo jehel - jehličím?

Zima

Vločka střídá vločku,
máme bílou kočku
a taky bílé auto,
kdo asi může za to?
No přece zima,
je prostě prima!

Zima

Začne-li zima až s adventem, potrvá deset týdnů.

Zima

Přeptáme se křečka,

jak tu zimu přečká.

Starý křeček křičí,

zima prý ho zničí!

Zima

Zima, zima samá rýma,
až to bude lepší, uděláme hepčí.
A kdo nemá kapesník, ten udělá jenom pšík.

Zima

Zimo, ty jsi bílá paní,
končí tvoje kralování,
sundej bílou korunu
a sesedni ze trůnu.
Už je na tě čas,
za rok přijdeš zas.

 

Zima

Kreslím si, jak padá sníh
na pole a na cesty.
Sněhuláka kreslím též
bez kabátu bez vesty.

 

Zima

Mrzne,sněží to to zebe,

hodně sněhu spadlo z nebe,

ptáčkové teď starost mají,

jak potravu obstarají.

Kde jsou v domě hodná dítka,

dávají jim do krmítka, trochu zrní, 

trochu máčku ať si dají do zobáčku.

Zima

Ať nebe už se kalí

a od hor vanou chlady,

ať z luk se mlhy valí

a vrány táhnou lady,

ať holé v sadu štěpy,

ať zlatý list se honí,

v mé stodole zní cepy,

mně nový chleba voní.

Ať odletěli ptáci

a sněhy větrem fičí,

jsem brzy hotov s prací

a mé ozimy klíčí.

Zima

 

Od města k vesnici

zavátou silnicí

koně letí.

„Cililink, cililink.

Zima - cupy dupy

Cupy, dupy, cupy, dupy,
zima stojí u chalupy.
Vezmeme si rukavice,
sáně, boby a čepice,
vyběhneme rychle ven,
na sněhu se zahřejem.

Zima byla, bláto bylo

Zima byla, bláto bylo,
cikáně se narodilo.
Zima je, bláto je,
cikáně už tancuje.

Zima jako z mrazničky

Zima jako z mrazničky,
natáhnem si svetříčky,
když zavane vichřice,
máme teplé čepice,
a když spustí metelice,
natáhnem si rukavice.
 

Zima je naše

Na svatého Mikuláše

už je zima celá naše.

Zima je tu

Už je zima, už je mráz,

kam se ptáčku, kam schováš?

"Schovám já se pod hroudu, snad tam zimu přebudu.

Skryju já se do lesa, tam je moje potěcha,

ty jedlové chvojiny, to jsou moje peřiny"

Zima na Kateřinu

Zima-li na Kateřinu,

přilož sobě o peřinu.

Zima pro kočku

Sněží, sněží potichu.

Kočky choďte v kožichu!

Noste kožich kočičí,

pod něj vítr nefičí.

Zima pro kočku

Sněží, sněží potichu,
kočky, choďte v kožichu!
Noste kožich kočičí,
pod něj vítr nefičí.

Zima stojí u chalupy

Cupy, dupy, cupy, dupy,
zima stojí u chalupy.
Vezmeme si rukavice,
sáně, boby a čepice,
vyběhneme rychle ven,
na sněhu se zahřejem.

ZIMA UKAZUJE SVOJE KOUZLA...

ZIMA UKAZUJE SVOJE KOUZLA...

Zima ukazuje svoje kouzla,
mráz předvádí nám svoji moc
a cesty vedou nás do tepla domovů,
než nad krajinou snese se noc.

Zima už je tu

Zmrzl rybník, struha,

už je zima tuhá.

Led už drží na kaluži,

kdo tam bruslí, ať se tuží.

Už je sněhu převelice,

nebojím se metelice.

Ať si hvízdá meluzína,

jenom když je prima zima.

Zima vypudí jaro


Zima vypudí jaro

Jaro, jaro kdepak jsi?
Stále vládnou nečasy.
Všichni chceme teplíčko,
ať již svítíš sluníčko.

Z brášky je zmrzlinka
a venku žádná květinka.
Možná se nám jaro ztratilo,
my prosíme, aby se zpět vrátilo.

Mařenu hodili jsme do vody, 
snad se počasí vrátí do pohody.
Stále však lidem mrznou kosti
při plnění povinností.

Jaro prosím, vrať se
a ty zimo ztrať se ! 

 

Zima, zima

Zima, zima už je tady,
radosti je plno všady.
Postavíme sněhuláky,
bambulaté pajduláky.

Zima, zima samá rýma

Zima, zima samá rýma,
až to bude lepší,
uděláme hepčí.

A kdo nemá kapesník,
ten udělá jenom pšík.

Zima, zima, dlouhá noc

Zima, zima, dlouhá noc.

Tmy je kolem moc a moc.

Krá, krá, od časného rána

kráká vrána urousaná,

den však neprobudí ani

ranní vraní krákorání.

Broukne na ni:

Nechte si to, paní!

Zima, zima, už je tady

Zima, zima, už je tady,
radosti je plno všady.
Postavíme sněhuláky,
bambulaté pajduláky.

Zima, zima, zimička

Zima, zima, zimička, (tleskáme)
hází bílá peříčka. (rozhazujeme rukama)
Děti si je chytají, (rukama "lapáme" vločky)
koule si z nich dělají. (předvádíme "plácání" koulí dlaněmi)


 

Zima, zima, zimička

Zima, zima, zimička,

hází bílá peříčka.

Děti si je chytají,

koule si z nich dělají.

(Objímáme si pažemi ramena a chvějeme se zimou rozhazujeme rukama poskakujeme a rukama "lapáme" vločky předvádíme "plácání" koulí dlaněmi)

Zima, zimička

Zima, zima, zimička hází bílá peříčka.
Děti si je chytají, koule si z nich dělají.

Zimní

Děti sáňky vytahují,
na kopeček pospíchají.
Jedou dolů z kopečka,
jak by měly kolečka.

Zimní

 Zimní

            Sněží, sněží, mráz kolem běží,
            zima je kočičce, hřbet se jí ježí.

            Fouká, fouká, bílá je louka,
            
zima je pejskovi, ke kamnům kouká


 

Zimní dopis

Přišla zima po roce,

zmrzlo nebe v potoce

a bruslemi do ledu

píší kluci koledu.

Zimní mráz

Mráz kopřivu nespálí.

Zimní nebe

Poslouchám, co zimní nebe.

Nenaříká, že ho zebe?

Dělá na mě: ne, ne.

Jen se tiše klene.

A co země?

Ta je ráda,

že sníh padá, padá, padá.

zimní radovánky

Sluníčko venku svítí,
sníh se v něm krásně třpytí.
Sáňky, lyže čekají,
vezmeme je potají.
Zítra jdeme do školy,
máme psáti úkoly.
My ale na to nedáme,
ven přesto spěcháme.
Až se dosti najezdíme,
sněhuláka postavíme.
Postavíme raděj dva,
venku bude brzo tma.
Potom domů spěcháme,
do úloh se hned dáme.
Učení si nachystáme
a do postele pospícháme.

Zimní radovánky

Sluníčko venku svítí, sníh se v něm krásně třpytí. Sáňky, lyže čekají, vezmeme je potají. Zítra jdeme do školy, máme psáti úkoly. My ale na to nedáme, ven přesto spěcháme. Až se dosti najezdíme, sněhuláka postavíme. Postavíme raděj dva, venku bude brzo tma. Potom domů spěcháme, do úloh se hned dáme. Učení si nachystáme a do postele pospícháme.

Zimní rozpočítadlo

To je kos
barví nos
to to zebe
je to z nebe
je to  mráz
pálí nás
nesní nás!

Zimní říkanka – Pojedeme na saních

Venku mrzne, padá sníh,

pojedeme na saních.

A když přijde obleva,

bude také zábava.

Zimní vítr

Zimní vítr hvízdá, zavál ptačí hnízda.

V zimně fouká, v zimě zebe, zmrzlé hvězdy sněží z nebe.

Vítr zemi zavěje, zbudou jenom závěje.

Zimo

Zimo, zimo, táhni pryč
nebo na tě vezmu bič!
Odtáhnu tě za pačesy
za ty hory,
za ty lesy,
až se vrátím nazpátek
svleču zimní kabátek.

Zimo, už jdi pryč

Zimo, už jdi pryč
Zimo, zimo, už jdi pryč,
jaro si už chystá klíč.
Otevírá jarní bránu,
jmenuje se petrklíč.

Zimo, zimo

Zimo, zimo, táhni pryč
nebo na tě vezmu bič!
Odtáhnu tě za pačesy
za ty hory,
za ty lesy,
až se vrátím nazpátek,
svleču zimní kabátek.

Zimo, zimo zůstaň

Zimo, zimo zůstaň ještě
my tě máme rádi.
Zimo, zimo, neodcházej
vždyť jsme kamarádi.
Musím děti, budu vládnout
zase za horami.
Pošlu jaro, přijde rádo
bude vonět fialkami.

Zimo, zimo, zůstaň

Zimo, zimo zůstaň ještě
my tě máme rádi.
Zimo, zimo, neodcházej
vždyť jsme kamarádi.
Musím děti, budu vládnout
zase za horami.
Pošlu jaro, přijde rádo
bude vonět fialkami.

Zimy polovice

Na Hromnice zimy polovice.

ZÍTRA JAK SE VZBUDÍM...

ZÍTRA JAK SE VZBUDÍM...

Zítra jak se vzbudím,
koledy si pustím.
Probudím se do pohody,
natočím si trochu vody.
Počkám já si na večer,
co mi Ježíšek donese.
Pokud jsem byl hodný moc,
dostanu dárků dost.
Pokud jsem já zlobil,
dostanu prd a né mobil.
Šťastné a veselé přejeme všem,
ať ve zdraví, štěstí, sejdeme se jen.

Zítra půjdu do školy

Zítra půjdu do školy,
nemusím mít úkoly,
nejsem ještě řádným žákem,
ale už jsem předškolákem.

Zítra půjdu k zápisu,
tašku s sebou ponesu.
Budu v ní mít rodný list,
u zápisu budu číst.

Budu říkat básničku,
a zazpívám písničku.
Už se na to těším moc –
tak jdu spinkat – dobrou noc.

Zlá slova

Rány, jež působí slova,

víc bolí než bodnutí meče.

Zlatá brána

Zlatá brána

Zlatá brána, otevřená, zlatým klíčem odemčená,

Kdo do ní vejde, tomu hlava sejde, ať je to ten,

Nebo ten, praštíme ho koštětem.

Zlatá brána

Zlatá brána otevřená
zlatým klíčem podepřená,
kdo do ní vejde
tomu hlava sejde,
ať je to ten nebo ten
praštíme ho koštětem.

zlatá brána

Zlatá brána otevřená, zlatým klíčem podepřená, kdo do ní vejde, tomu hlava sejde, ať je to ten nebo ten, praštíme ho koštětem.

Zlatá brána

Zlatá brána otevřená, zlatým klíčem odemčená.

Kdo do ní vejde, tomu hlava sejde.

Ať je to ten nebo ten, praštíme ho koštětem.

Zlatá brána do pohádky

Zlatá brána do pohádky,

brzy budeme zase zpátky.

Kdo do ní vejde,

s princeznou se sejde.

Ať je to ten nebo ten,

čert ho praští koštětem.



Více zde: http://kalamajka.webnode.cz/program/rikanky-a-pisnicky/

Zlatá rybka

Já mám doma rybku zlatou,

od ucha až k uchu

rozesmátou.

Spokojeně si s ní žiju.

Tančí mi a zpívá

 v akváriu.

Že jsou ryby němé?

Co to povídáte –

to jste neviděli

rybky zlaté!

Jen si vyčarujte

zlatou rybku.

Když jí dáte cukr,

skočí šipku.

Zlaté klubíčko

Kocour má letní náladu - líně odešel do sadu, ospale mžourá na sluníčko. Považuje ho za klubíčko a čeká, až se rozmotá. Dřív ho však zmůže dřímota.

Zlatí medvídci

Máte rádi šelmy?

Tak vám radím velmi:

Zamluvte si prohlídku

v domě U Dvou medvídků.

Nebojte se, milí zlatí,

ti medvídci jsou oba zlatí.

Zlato

Není zlato, co se třpytí.

Zlatohlávek

Oženil se zlatohlávek,

vzal on sobě mušku,

hodil mušku na podušku,

měl ji za ženušku.

Zlatý déšť

Květen si vyšel podle cest
v zelené zástěře,
a v noci zatím zlatý déšť
napršel na keře.

Ráno se hned pod jeden keř
posadil kosáček.
A keř mu šeptal: "Jen mi věř,
máš zlatý zobáček."

Zlatý kolovrat

I

Okolo lesa pole lán,
hoj jede, jede z lesa pán,
na vraném bujném jede koni,
vesele podkovičky zvoní,
jede sám a sám.

A před chalupou s koně hop
a na chalupu: klop, klop, klop!
„Hola hej ! otevřte mi dvéře,
zbloudil jsem při lovení zvěře,
dejte vody pít!“

Vyšla dívčina jako květ,
neviděl také krásy svět;
přinesla vody ze studnice,
stydlivě sedla u přeslice,
předla, předla len.

Pán stojí, nevěda, co chtěl,
své velké žízně zapomněl;
diví se tenké, rovné niti,
nemůže očí odvrátiti
z pěkné přadleny.

„Svobodna-li jest ruka tvá,
ty musíš býti žena má!“
dívčinu k boku svému vine -
„Ach pane, nemám vůle jiné,
než jak máti chce.“

„A kde je, děvče, máti tvá?
Nikohoť nevidím tu já.“ -
„Ach pane, má nevlastní máti
zejtra se s dcerou domů vrátí,
vyšly do města.“

II

Okolo lesa pole lán,
hoj jede, jede zase pán;
na vraném bujném jede koni,
vesele podkovičky zvoní,
přímo k chaloupce.

A před chalupou s koně hop
a na chalupu: klop, klop, klop!
„Hola! otevřte, milí lidi,
ať oči moje brzo vidí
potěšení mé!“

Vyšla babice, kůže a kost:
„Hoj, co nám nese vzácný host?“
„Nesu ti, nesu v domě změnu,
chci tvoji dceru za svou ženu,
tu tvou nevlastní.“

„Hoho, panáčku, div a div,
kdo by pomyslil jaktěživ?
Pěkně vás vítám, vzácný hoste
však ani nevím, pane, kdo jste?
Jak jste přišel k nám?“

„Jsem této země král a pán,
náhodou včera zavolán:
dám tobě stříbro, dám ti zlato,
dej ty mně svoji dceru za to,
pěknou přadlenu.“

„Ach pane králi, div a div,
kdo by se nadál jaktěživ?
Vždyť nejsme hodny, pane králi,
kéž bychom záslužněji stály
v milosti vaší!

Ale však radu, radu mám:
za cizí - dceru vlastní dám;
jeť podobna té druhé právě
jak oko oku v jedné hlavě -
její nit - hedbáv!“

„Špatná je, babo, rada tvá,
vykonej, co poroučím já:
zejtra, a den se ráno zjasní,
provodíš dceru svou nevlastní
na královský hrad!“

III

„Vstávej, dceruško, již je čas,
pan král již čeká, bude kvas;
však jsem já ani netušila -
nu bodejž dobře pořídila
v královském hradě!“

„Stroj se, sestřičko moje, stroj,
v královském hradě bude hoj;
vysoko jsi se podívala,
nízko mne, hleďte, zanechala -
nu jen zdráva buď!“

„Pojď již, Dorničko naše, pojď,
aby se nehněval tvůj choť;
až budeš v lese na rozhraní,
na domov nevzpomeneš ani -
pojď jen honem, pojď!“

„Matko, matičko, řekněte
nač s sebou ten nůž béřete?“ -
„Nůž bude dobrý - někde v chladu
vypíchnem oči zlému hadu -
pojď jen honem, pojď!“

„Sestro, sestřičko, řekněte,
nač tu sekeru nesete?“
„Sekera dobrá - někde v keři
useknem hnáty líté zvěři -
pojď jen honem, pojď!“

A když již přišly v chlad a keř:
„Hoj, ty jsi ten had, tys ta zvěř!“
Hory a doly zaplakaly,
kterak dvě ženy nakládaly
s pannou ubohou!

„Nyní se s panem králem těš,
těš se s ním, kterakkoli chceš:
objímej jeho svěží tělo,
pohlížej na to jasné čelo,
pěkná přadleno!“

„Mamičko, kterak udělám,
kam oči a ty hnáty dám?“ -
„Nenechávej jich podle těla,
ať někdo jich zas nepřidělá -
radš je s sebou vem.“

A když již zašly za tu chvoj:
„Nic ty se, dcero má, neboj,
však jsi podobna té tam právě
jak oko oku v jedné hlavě -
neboj ty se nic!“

A když již byly hradu blíž,
pan král vyhlíží z okna již;
vychází s pány svými v cestu,
přivítá matku i nevěstu,
zrady netuše.

I byla svatba - zralý hřích,
panna nevěsta samý smích;
i byly hody, radování,
plesy a hudby bez ustání
do sedmého dne.

A když zasvítal osmý den,
král musí jíti s vojsky ven:
„Měj se tu dobře, paní moje,
já jedu do krutého boje,
na nepřítele.

Navrátím-li se z bitvy zpět,
omladne naší lásky květ!
Zatím na věrnou mou památku
hleď sobě pilně kolovrátku,
pilně doma přeď!“

IV

V hluboké pusté křovině
jak se tam vedlo dívčině?
Šest otevřených proudů bylo,
z nich se jí živobytí lilo
na zelený mech.

Vzešlo jí náhle štěstí moc,
nynčko jí hrozí smrti noc:
tělo již chladne, krev se sedá -
běda té době, běda, běda,
když ji spatřil král!

A tu se z lesních kdesi skal
stařeček nevídaný vzal:
šedivé vousy po kolena -
to tělo vloživ na ramena
v jeskyni je nes.

„Vstaň, mé pachole, běž, je chvat,
vezmi ten zlatý kolovrat:
v královském hradě jej prodávej,
za nic jiného však nedávej
nežli za nohy.“ -

Pachole v bráně sedělo,
zlatý kolovrat drželo.
Královna z okna vyhlížela:
„Kéž bych ten kolovrátek měla
z ryzího zlata!“

„Jděte se, matko, pozeptat,
zač je ten zlatý kolovrat?“
„Kupte, paničko, drahý není,
můj otec příliš nevycení:
za dvě nohy jest.“

„Za nohy? Ajaj, divná věc!
Ale já chci jej míti přec:
jděte, mamičko, do komory,
jsou tam ty nohy naší Dory,
dejte mu je zaň.“

Pachole nohy přijalo,
do lesa zpátky spěchalo. -
„Podej mi, chlapče, živé vody,
nechť bude tělo beze škody,
jako bývalo.“

A ránu k ráně přiložil,
a v nohou oheň zas ožil,
a v jeden celek srostlo tělo,
jako by vždycky bylo celo,
bez porušení.

„Jdi, mé pachole, k polici,
vezmi tu zlatou přeslici:
v královském hradě ji prodávej,
za nic jiného vak nedávej,
nežli za ruce.“ -

Pachole v bráně sedělo,
přeslici v rukou drželo.
Královna z okna vyhlížela:
„Och, kéž bych tu přesličku měla
ke kolovrátku!

Vstaňte, mamičko, z lavice,
ptejte se, zač ta přeslice?“ -
„Kupte, paničko, drahá není,
můj otec příliš nevycení,
za dvě ruce jest.“

„Za ruce!? Divná, divná věc!
Ale já ji chci míti přec:
jděte, mamičko, do komory,
jsou tam ty ruce naší Dory,
přineste mu je.“

Pachole ruce přijalo,
do lesa zpátky spěchalo. -
„Podej mi, chlapče, živé vody,
nechť bude tělo beze škody,
jako bývalo.“

A ránu k ráně přiložil,
a v rukou oheň zas ožil;
a v jeden celek srostlo tělo,
jako by vždycky bylo celo,
bez porušení.

„Skoč, hochu, na cestu se měj,
mám zlatý kužel na prodej:
v královském hradě jej prodávej,
za nic jiného však nedávej,
nežli za oči.“ -

Pachole v bráně sedělo,
zlatý kuželík drželo.
Královna z okna vyhlížela:
„Kéž bych ten kuželíček měla
na tu přesličku!

Vstaňte, mamičko, jděte zas,
ptejte se, zač ten kužel as?“ -
„Za oči, paní, jinak není,
tak mi dal otec poručení,
za dvě oči jest.“

„Za oči!? Neslýchaná věc!
A kdo je, chlapče, tvůj otec?“ -
„Netřeba znáti otce mého:
kdo by ho hledal, nenajde ho,
jinak přijde sám.“ -

„Mámo, mamičko, co počít?
A já ten kužel musím mít!
Jděte tam zase do komory,
jsou tam ty oči naší Dory,
ať je odnese.“

Pachole oči přijalo,
do lesa zpátky spěchalo. -
„Podej mi, chlapče, živé vody,
nechť bude tělo beze škody,
jako kdy prve.“

A oči v důlky položil,
a zhaslý oheň zas ožil;
a panna vůkol pohlížela -
však nikoho tu neviděla,
než se samotnu.

V

A když byly tři neděle,
král jede z vojny vesele:
„A jak se má, má paní milá,
a zdalis pamětliva byla
mých posledních slov?“

„Och, já je v srdci nosila,
a hleďte, co jsem koupila:
jediný mezi kolovraty,
přeslici, kužel - celý zlatý,
vše to z lásky k vám!“

„Pojď se, má paní, posadit,
upřeď mi z lásky zlatou nit.“ -
Ke kolovrátku chutě sedla,
jak zatočila, celá zbledla -
běda, jaký zpěv!

„Vrrr - zlou to předeš nit!
Přišla jsi krále ošidit:
nevlastní sestru jsi zabila,
údův a očí ji zbavila -
vrrr - zlá to nit!“

„Jaký to kolovrátek máš?
A jak mi divně na něj hráš!
Zahraj mi, paní, ještě znova,
nevím, co chtějí tato slova:
přeď, má paní, přeď!“

„Vrrr - zlou to předeš nit!
Chtěla jsi krále ošidit:
pravou nevěstu jsi zabila
a sama ses jí učinila -
vrrr - zlá to nit!“

„Hó, strašlivě mi, paní, hráš!
Nejsi tak, jak se býti zdáš!
Zahraj mi, paní, do třetice,
abych uslyšel ještě více:
přeď, má paní, přeď!“

„Vrrr - zlou to předeš nit!
Přišla jsi krále ošidit:
sestra tvá v lese, v duté skále,
ukradla jsi jí chotě krále -
vrrr - zlá to nit!“

Jak ta slova král uslyšel,
skočil na vrance, k lesu jel;
hledal a volal v šíré lesy:
„Kdes, má Dorničko, kde jsi, kde jsi,
kdes, má rozmilá?“

VI

Od lesa k hradu polí lán,
hoj jede, jede s paní pán;
na vraném bujném jedou koni,
vesele podkovičky zvoní,
na královský hrad.

I přišla svatba zase zpět,
panna nevěsta jako květ;
i byly hody, radování,
hudby a plesy bez ustání
po tři neděle.

A co ta matka babice?
A co ta dcera hadice? -
Hoj, vyjí čtyři vlci v lese,
každý po jedné noze nese
ze dvou ženských těl.

Z hlavy jim oči vyňaty,
ruce i nohy uťaty:
co prve panně udělaly,
toho teď na se dočekaly
v lese hlubokém.

A co ten zlatý kolovrat?
Jakou teď píseň bude hrát?
Jen do třetice zahrát přišel,
pak ho již nikdo neuslyšel,
ani nespatřil.

Zlatý letní déšť

Už je tady ČERVENEC -

dožínkám dal na věnec.

Už je tady SRPEN -

luna sekne srpem,

z nebe padne hvězda

jako v poli klásek,

zasykne a ztichne

její zlatohlásek.

Zlobivé ponožky

Mám zlobivé ponožky,
nechtěj ke mně na nožky.
Schovávaj se do skříňky,
dělaj, že jsou malinký.

Já vás chytnu potvůrky!
Rozdělím vás na půlky!
DVĚ ponožky na DVĚ nožky
už nezlobí – jsou KÁMOŠKY!

Zlobivé ponožky

Mám zlobivé ponožky,
nechtěj ke mně na nožky.
Schovávaj se do skříňky,
dělaj, že jsou malinký.

Já vás chytnu potvůrky!
Rozdělím vás na půlky!
DVĚ ponožky na DVĚ nožky
už nezlobí – jsou KÁMOŠKY!

Zlobivý Honzík

Malej Honzík pořád zlobí,
i když s mamkou dortík zdobí.
Na zem hází míčky,
na strop zase svíčky

Zlozvyk

Lízátko si Líza vzala, do lízání hned se dala.

Stalo se jí zlozvykem jezdit po něm jazykem.

"Lízo, Lízo, a co zoubky? Zapomeň na sladké choutky!"

Zlý bacil

To je teda nadělení!
Pan doktor se zamračil.
Bacil na nás zuby cení,
bude nutné vyšetření.

V nemocnici, hochu milý,
musíš krátce poležet,
abychom tě vyléčili,
na zlý bacil našli lék.

Sestřička se mile dívá,
pohladí jej po čele,
uzdravíš se, žádné strachy.
Nevstávej však z postele.

ZMATEK O VÁNOCÍCH

ZMATEK O VÁNOCÍCH

Už zas přichází stres a nervy,
vlasy, kůži div si servi.
Mamka zapálila záclony,
táta že zas do Vánoc vrazíme miliony,
hasiči už přijíždí,
babička po nich ječí, že jsou jak hlemýždi.
Chápeš, zas jsou Vánoce,
stejně stromeček skončí v potoce,
všichni pak maj rok zas pokoj,
jen do Vánoc s tím se spokoj.
Veselé Vánoce přeje

Zmije

Zmije, to je malý had.

Poznáte ho? Možná, snad!

Na zádech má klikyháky,

zuby s jedem mívá taky.

Zmije

Když si na kamenu zmije

postěžuje ,, zima mi je,“

tak oznámil podzim létu,

že už zase zpátky je tu.

ZMOKLI JSME

Zle je, zle je, zle je,

bouřka je a leje!

Kapky celou košili

k mému tělu přišily.

Zmoklý den

Prší, prší, jen se leje,

kdo se schoval, ten se směje,

kdo se schoval pod deštník,

může směle an chodník.

Zmrzlá žabka

Pomóc, krtku, myšičko

 mráz mi zalez pod tričko!

Štípe, kouše, lechtá záda

 zimu, mráz já nemám ráda!

Tak si milá žabičko,

vezmi svetřík na tričko!

A na hlavu čepičku,

ať máš teplo v rybníčku.

Zmrzlí bratři

Pankrác, Servác, Bonifác, ledoví bratři,

přinesou nám chladna, jak se patří!

Znám veverku

Znám veverku neposednou, pozdravila krtka jednou. Dobré ráno, dobrý den! To se mi zdál zvláštní sen: plné pytle ořechů ukryla jsem pod střechu.

ZOO

Rozpustilí opičáci

dovádějí na stromě.

cvičí salta veletoče,

je jim při tom ohromně.

 

Slon je velký, slon je silný,

slon je vždycky v pohodě.

A když je mu v létě vedro,

zaplave si ve vodě.

 

Když lev zařve strašným hlasem,

na Afriku padne děs,

zvířata se rozutečou,

ptáci vzlétnou do nebes.

 

Žirafy se od všech zvířat

velmi snadno odliší,

mají totiž dlouhé krky

a jsou ze všech nejvyšší.

 

Papoušci jsou povídálci,

když se dají do řečí.

spolu mluví ptačí řečí,

s námi řečí člověčí.

 

Proč se gepard neusměje,

proč má smutnou náladu?

Neulovil ani myšku 

a teď bude o hladu.

 

Všechny zebry narozené

v rovníkové Africe

rády nosí šaty s proužkem,

sluší jim to velice.

 

Orli krouží pod oblaky,

hledí na svět zvysoka.

K obědu si chytí myšku,

nebo rybku z potoka.

 

Na severu, blízko pólu,

je ráj ledních medvědů.

Plavou v moři, loví ryby,

klouzají se po ledu.

Zoo

V jedné velké zahradě,
žije mnoho zvířátek.
Běhají tam v ohradě,
tam a potom nazpátek.

Jsou tam hroši, také sloni,
medvědi a tygři velcí,
vlci se tam také honí,
v hnízdě jsou i opeřenci.

K ohradě už někdo běží,
radostí snad nedýchá.
Je to želva, co běhá stěží,
přesto hodně pospíchá.

Žirafa už také spěchá,
zvědavá je, víc než dost.
Pojídání listů nechá,
nechce přijít o radost.

ZOO

V jedné velké zahradě, žije mnoho zvířátek. Běhají tam v ohradě, tam a potom nazpátek. Jsou tam hroši, také sloni, medvědi a tygři velcí, vlci se tam také honí, v hnízdě jsou i opeřenci. K ohradě už někdo běží, radostí snad nedýchá. Je to želva, co běhá stěží, přesto hodně pospíchá. Žirafa už také spěchá, zvědavá je, víc než dost. Pojídání listů nechá, nechce přijít o radost. Po žirafě slon tam přišel, dlouhý chobot protahuje. Dětský smích on také slyšel, a tak uši natahuje. Kdo zná tuhle zahradu, určitě tam s tátou zašel, uviděl tu ohradu, kde zvířátka všechna našel. Možná také dobře ví, jak se říká zahradě. Proto mi hned odpoví, a to v každém případě. Raději vám název povím, kdo ho nezná, to je toho, stejně se to od vás dovím, je to přeci známé zoo.

Zora

V zimě, v horku naši Zorku
nerozhází pranic.
Jen když Zorce chybí porce,
je jí z toho nanic!

Zoubková

Čistím si své zuby,
máma se tím chlubí.
Pěkně každý zub,
chci mít zdravý chrup.

Čistím si své stoličky,
skládám při tom básničky,
čistím si své dásně,
jde mi to moc krásně.

Volitelný dodatek: Streptokoku nedám šanci, mám kartáček po bratranci. :-)

Zoubková básnička

Povídal si zoubek s zoubkem,
co že mají nejradši.
Po jídle když vyčistí se,
zbytky nikde netlačí.

Povídal si zoubek s zoubkem
o svém zubním kartáčku.
Když se pastou zamaskuje,
u zoubků jde na dračku.

Povídal si zoubek s zoubkem,
jak jsou pěkně běloučké.
Jak je každý obdivuje,
přestože jsou maličké.

Povídal si zoubek s zoubkem
o zoubkové víle.
Jednoho dne vypadají,
přijde její chvíle.

Zoubková říkanka

Zuby, zuby, zubinky
krásné jako peřinky,
dáme pasty trošinku
honem čisti Ondřinku,
tobě dáme malinko,
také čisti Janinko.

Zoubky

Zoubky
Čistím zoubky, řízy, řízy,
ať jsou bílé jako břízy.
Vpravo, vlevo, vpředu, vzadu,
horní a pak spodní řadu.
Ať jsou bílé jako sníh.
Ať má každý radost z nich.

Zpívala bych, neumím

Zpívala bych, neumím,
mlčet se mi nechce.
Šla bych domů, nemůžu,
vlk tam sedí v cestě.

Zpívejme

Zpívejme si, zpívejme a mějme se rádi,
s písničkou je veseleji, věřte, kamarádi.
Kdo si zpívá, krásu vidí, nikomu nic nezávidí,
proto všichni písničkou zaplavme zem celičkou.

 

Zpívejme si, zpívejme

Zpívejme si, zpívejme
a mějme se rádi,
s písničkou je veseleji,
věřte kamarádi.
Kdo si zpívá krásu vidí,
nikomu nic nezávidí,
proto všichni písničkou
zaplavme zem celičkou.

Zpívejme si, zpívejme

Zpívejme si, zpívejme
a mějme se rádi,
s písničkou je veseleji,
věřte kamarádi.
Kdo si zpívá krásu vidí,
nikomu nic nezávidí,
proto všichni písničkou
zaplavme zem celičkou.

Zrcátková prasátka

Už je tady ZÁŘÍ -

v hrnku trnky vaří.

Už je tady ŘÍJEN -

vodu z mraků pije.

Prší, padá, zvoní déšť,

vzpomeneš si, vzpomeneš?

Jak nám zhasla zrcátka,

zrcátková prasátka.

Zrzek pane, to je kocour!

Zrzek pane, to je kocour! Vypadá jak kulička.
Nejkrásnější jsou však jeho, světle hnědá očička.
Že je mlsný, všichni vědí, nejradši má masíčko
to se mlsně oblizuje a jde ještě na mlíčko.

Líně se pak protahuje a lehne si do kouta,
jedním uchem nastraženým děj okolo poslouchá.

Když nějaká malá myška, po dvorečku běží,
nevšimne si že tu kocour, nenápadně leží.
Tiše vstane, hbitě skočí, myška jenom zírá,
že jí kocour ve svých tlapkách, už jen pevně svírá.

Ztracený mraveneček

Tam, kde spinká malý šneček,
ztratil se dnes mraveneček.
Na zádech si stéblo nese,
bloudí, pláče v hustém lese.

Tykadly si cestu hledá,
strach má velký, běda, běda!
V mraveništi už je sháňka,
každý hledá uplakánka.

Držíme mu všechny pěsti,
ať se vrátí, kéž má štěstí!
Cestu zná ten jezevec,
za ním pospěš, no tak běž!

Tam, co kvete lesní tráva,
ozývá se „sláva, sláva“.
Dřív než otřel slzičku,
našel domů cestičku.
 

Zubař

U zubaře v ordinaci

mají křeslo posouvací,

do kterého, nutno říci,

usedají nešťastníci.

Pokud zubař najde kaz,

po zádech hned přejde mráz.

Potom skoro v jednom kuse

má své prsty v něčí puse.

Zuby

Nanynka se chlubí,
že má čtyři zuby.
Jeden zoubek na masíčko,
druhý na kus tvarůžku,
třetí zoubek na jablíčko,
čtvrtý zoubek na hrušku.
Zuby jako krupky,
rozkoušou i slupky.

Frantíku, teď ty se chlub!
prosím, já mám jeden zub!
Jeden zub mám na jablíčko,
jeden zub mám na hrušku
a jeden zub mám na masíčko,
jeden na kus tvarůžku.
Ten můj zoubek, chrupy, chrup,
není zoubek, ale zub.

Zuby

Řezáčky, špičáčky, stoličky ...
Řezáčky, špičáčky, stoličky,
čistím si, čistím zoubečky.
Čistím je kartáčkem tam a zpět,
aby zubní kaz nespatřil svět.

Zuzana

  Ptala se Zuzana Kuby, Kuby,  jestli má veverka zuby, zuby,
   cožpak jsi Zuzano hloupá, hloupá, kdo se jí na zuby kouká.

   Já ne, já ne, to ty, to ty, zouvalas mi včera boty,
   já ne , já ne, to ty, to ty, zouvalas mi je.
   Zouvalas mi botičky, dávalas mi hubičky,
   já ne, já ne, to ty, to ty, zouvalas mi je.

 

Zuzana

Zuzana je malá holka,
původem je asi Polka.
Šije, pere, také vaří,
rodině se dobře daří.

Zuzi, Zuzi, Zuzanka

Zuzi, Zuzi, Zuzanka
vzala zvon a zvoní.
Zazvonila Na Janka,
z jizby ven ho honí.

Zvědavá kočka

Zvědavá kočka

Tázala se kočka kočky,

má-Ii kocour koťata?

Jak jsi stará, tak jsi hloupá,

vždyť je to náš pantáta!

Zvědavé semínko

Semínko se probudilo,
z hlíny lístek vystrčilo.
Pak hned druhý také třetí,
-milé děti, ten čas letí!

Semínko se rozesmálo,
ono už je vážně jaro! 
Vyndám lístky, vyndám kvítí,
jen ať na ně slunce svítí!

Zvědavý ježek

Zvědavý ježek

 

Ptal se chlapec sluníčka:

"Mohou chodit jablíčka?"

Slunce na zem posvítilo,

velice se podivilo.

Opravdu tam jablíčka

vozí jehel kulička.

Dupe, funí, naříká,

je to tíha veliká.

Zvědavý zajíc

Za jezevcem dívá se zajíc u meze,

kam ten tlustý jezevec zelí zaveze.

Za vesnicí pod lesem u zelené meze

leze, leze jezevec, zelí z pole veze.

Zvědavý zajíc

 

Za jezevcem dívá se zajíc u meze,

kam ten tlustý jezevec zelí zaveze.

Za vesnicí pod lesem u zelené meze

leze, leze jezevec, zelí z pole veze.

Zvědavý zajíc

Za jezevcem dívá se zajíc u meze,

kam ten tlustý jezevec zelí zaveze.

Za vesnicí pod lesem u zelené meze

leze, leze jezevec, zelí z pole veze.

Zvěrolékař

Zvěrolékař léčí pejsky,

kočky, krávy, kozy, rejsky.

Samozřejmě také koně.

Dobré rady má vždy pro ně.

Věnuje se hadům, ptákům,

opicím i opičákům.

Všechny léčí v ordinaci,

kde už chybí snad jen draci.

ZVĚSTUJE ANDĚL MALIČKÝ

ZVĚSTUJE ANDĚL MALIČKÝ

Z oblohy se sypou hvězdičky,
slyšet jsou koledy z dáli,
zvěstuje anděl maličký,
ať splní se vše,
co k Vánocům jste si přáli.
Támhle letí Ježíšek,
má roztrhaný kožíšek
a prázdnou mošničku,
bude tu za chviličku.
Přejeme vám od srdíček
chvíle klidu v záři svíček,
pohodu, úsměv ve tváři,
v příštím roce ať se vám vše vydaří!

ZVĚSTUJE ANDĚL MALIČKÝ

ZVĚSTUJE ANDĚL MALIČKÝ

Z oblohy se sypou hvězdičky,
slyšet jsou koledy z dáli,
zvěstuje anděl maličký,
ať splní se vše,
co k Vánocům jste si přáli.
Támhle letí Ježíšek,
má roztrhaný kožíšek
a prázdnou mošničku,
bude tu za chviličku.
Přejeme vám od srdíček
chvíle klidu v záři svíček,
pohodu, úsměv ve tváři,
v příštím roce ať se vám vše vydaří!

Zvířátka

Běží štěně potřeštěně, kotrmelce metá,
kůzle si z něj zatroleně udělalo smeták.
Halali, halali, po dvoře ho kutálí,
každý kout s ním vymetá, je to starý popleta.

Skáče kůzle po dvorečku, vystrkuje rohy,
pomekává na ovečku, že má k hudbě vlohy.
Meeé, meeé, dej si se mnou repeté,
prosí kůzle stračenu, , co má z rohů anténu.

Žába v louži u rybníka učí plavat botu,
kapelník jim k tomu břinká na prkýnka z plotu.
Brekeké, brekeké, bota všechno poplete,
nežli tempa pochopí, tak se v louži utopí.

Stará husa domů klusá, nese nákup těžký,
posadí se k odpočinku, na dva spící ježky.
Ó je jé, ó je jé, než se husa naděje,
než si přečte noviny, má v zadečku bodliny.

Zvířátka

Leze, leze brouk,
vítr na něj fouk,
překulil ho na záda,
takhle kopal nohama.

Zvířátka

Jednou takhle zvířat pět,

vydalo se na výlet.

Kozlík, myšák, kocour, pes,

s prasátkem jdou přes náves.

Zvířátka - prstová

 

Brum, brum, medvěd bručí, (ukazujeme na paleček na pravé ruce)
bzum, bzum, čmelák bzučí, (ukazujeme na ukazováček na pravé ruce)
mňau, mňau, kočka mňouká, (prostředníček)
hú, hú, sova houká, (prsteníček)
bé, bé, ovce bečí, (malíček)
mé, mé, koza mečí, (paleček na levé ruce)
kvá, kvá, žába kváká, (ukazováček na levé ruce)
krá, krá, vrána kráká, (prostředníček)
hop, hop, jelen skáče, (prsteníček)
uáá, uáá, Barunka pláče. (malíček)

Zvířátka a loupežníci

ZVÍŘÁTKA A LOUPEŽNÍCI

Jednou domov opustili

kozel, kohout, kočička.

Šli celý den, nespatřili

cestou ani človíčka.

Pořád stejnou notují,

na lidi si stěžují.

„Kykyrý, kykyrý,

nač mám vstávat ve čtyry?“

 

„Mňouky mňou, mňouky mňou,

už nás trápit nebudou.“

 

„Mée mé, mée mé,

s lidmi už být nechceme!“

 

„V lese najdem živobytí,

kočička si ptáčky chytí,

kohout jádry bude živ

a ten kozel najde trávy,

ještě lepší nežli dřív.

 

Nic nás v cestě nezastaví,

kykyrý, mňou, mée mé,

lidem smát se budeme.“

 

Večer nemohli už zpátky,

les se zavřel za zvířátky.

 

Les je v noci jako živý:

vítr učí mluvit dříví,

měsíc houby cvičí v tanci

a na zádech svatojánci

hvězdy z nebe snášejí.

 

Je jim čím dál smutněji.

A jak jdou

lesem, tmou,

levá, pravá,

přední, zadní –

pozor, kozle, neupadni!

 

Na zvířátka padá strach,

našlapují po špičkách,

ale nemohou už zpátky,

před zvířátky, za zvířátky

černé lesy, tma a tma.

Kdopak se tu vyznat má!

 

„Mée mé, mée mé,

sotva ten les přejdeme!“

 

„Kykyrý, kykyrý,

budem z lesa ve čtyry!“

 

„Mňouky mňou, mňouky mňou,

řeči nikam nevedou.“

 

A jak jdou

lesem, tmou,

levá, pravá,

přední, zadní –

pozor, kozle, neupadni!

 

Vtom probleskla houštím záře,

zajásala zvířátka:

„Cesta lesem překrátká,

budem zas mít hospodáře!“

 

Došli k staré chatrči,

z okének se světlo lije.

Kozel všechny odstrčí,

on chce vidět, kdo tam žije,

kočka také, kohout též:

„Počkej, vždyť mne zamáčkneš!

Kykyryký! Mée mé!

Zacláníš mi! Né a né!“

 

Jeden druhého tu šidí,

ale kohout první vidí…

Vidí, jak tam ve světnici

v karty hrají loupežníci,

bum!

 

Sedma k sedmě,

osmá k osmě,

já teď nesu,

eso k esu,

bum, bum, bum!

 

 A tak hrají,

dupou, křičí –

o podkovu,

o káču,

o záplaty,

o jehličí,

bum, bum, bum!

 

Vtom zamečel kozel, hráči

vyskočili ze židlí,

ze dveří se strachy tlačí,

vždyť tam v okně zahlídli

hrozné zvíře: má tři hlavy,

jedna meči,

druhá mňouká

a ta třetí kokrhá –

 

utíkejme,

utíkejme,

než nás všechny roztrhá!

 

Utíkají, les je žene,

s nimi karty rozházené,

karty, káča bláznivá,

divé houby v patách mají,

utíkají, klopýtají,

kolem všechno ožívá,

pařezy je spolknout chtějí,

houby už je dohánějí,

už je mají – ještě krok…

 

A tu loupežníci – skok,

skok a skok a přes potok.

 

Už jsou z lesa za potokem,

oddychují, jdou jen krokem,

už mají dost lesa, pranic,

zpátky nevrátí se zanic.

 

A zvířátka přes kořeny

dál žene les naježený:

 

„Mňouky, mňou, mňouky, mňou,

světýlka nás zavedou!“

 

„Mée mé, mée mé,

že jim neutečeme?“

 

A tu kohout vesele

překřičel své přátele:

 

„Kykyrý, kykyrý,

je tři čtvrtě na čtyry!“

 

Svítá, svítá, za chviličku

vesele jdou po sluníčku,

levá, pravá, přední, zadní,

pozor, kozle, neupadni –

mezi poli, v ranní záři

vracejí se k hospodáři.

Zvířátka a mláďata

Slepičko kdákalko, kuřátka voď.

Husičko kejhalko, s housaty choď.

Huňatá ovečko, bílé jehňátko hlídej.

Strakatá kravičko, mlíčko telátku dávej.

Koníčku běloušku, hopsa, běž,

s hříbátkem pro oves pojedeš.

ZVÍŘÁTKA a mláďátka

Slepičko kdákalko, kuřátka voď.

Husičko kejhalko, s housaty choď.

Huňatá ovečko, bílé jehňátko hlídej.

Strakatá kravičko, mlíčko telátku dávej.

Koníčku běloušku, hopsa, běž,

s hříbátkem pro oves pojedeš

Zvířátka a ptáci

Zvíře, to má život těžký,
všude musí chodit pěšky.

Jenom ptáci, milé děti,
mávnou křídly a už letí.

Zvířátka na farmě

Od kočičky koťátko,
pejsek, fena, štěňátko.
Od kravičky telátko,
kozel, koza, kůzlátko.
Od prasátka selátko,
beran, ovce, jehňátko.
Od koníka hříbátko,
kohout, slípka, kuřátko.
Hospodaří zdárně na Jéňovic farmě.

Zvířátka u jesliček

Zvířátka u jesliček

Sem pospěšte ptáčátka, zvířátka,
zpívejte u děťátka,
spi, spi, spi, náš Ježíšku, spi!
Sem, sem jarní slavíčku, čížíčku,
zpívej libou písničku,
spli, spi, spi, náš miáčku, spi!
Hrdlička se raduje, cukruje,
čížíčka okřikuje,
spi, spi, spi, náš holečku, spi!
Sýkorka ho vítá k nám, vítá k nám,
ty jsi všeho světa pán,
spi, spi, spi, náš panáčku, spi!
I ten malý střízlíček, stehlíček,
vrzají u jesliček,
spi, spi, spi, králi věčný, spi!
Žežulka na něj kuká, naň kuká,
holoubek na něj vrká,
spi, spi, spi, náš holoušku, spi!
z Moravy

Zvíře v díře

Divné zvíře vidím v díře, na hlavě růžky a v rukou nůžky.

Zvlhl a zhltl

Vlky plky, drbu vrbu, vlk zmrzl, prst zvlhl, zhltl hrst zrn.

Zvonec-konec

Letěli komáři na kopeček, zvonil tam pohádky mraveneček. A když je vyzvonil, prodal zvonec, komáři plakali, že je konec.

Zvoneček

Zvoneček

Zvonili, zvonili na zvoneček,

Lidé se sbíhali na kopeček.

Zvonili, zvonili na zvonec,

Lidé se sbíhali na kopec.

Zvoneček

Těší se už chlapeček,

až zazvoní zvoneček,

když zvoneček zazvoní,

z pece koláč zavoní.

Zvoneček

Cinkylinky, cinkylinky,

cink, cink, cink,

zvoní kvítek konvalinky:

cink, cink, cink.

Cinkylinky, cinkylinky,

cink, cink, cink,

spadly kapky do putýnky:

tink, tank, tink.

Zvoneček a koláč

Je malý stoleček,

na stolečku zvoneček,

když zvoneček zazvoní,

z pece koláč zavoní.

Zvonek

Zvonek zvoní venku, Vzbudí doma Zdenku. Zdena zívá odmyká, U zdi vidí Honzíka.

Zvonička

Stojí, stojí zvonička,

zvoní na ni babička.

Když babička pustí zvonec,

mé básničky bude konec.

Zvonili na zvoneček

Zvonili, zvonili na zvoneček, lidé se sbíhali na kopeček: „Kdo to zvoní?“

Zvonil to maličký mraveneček.

„Тy jeden ošklivý mravenečku, co ty máš co zvonit na kopečku?

Běž domů, hleď si svého, nezvoň a nežaluj na každého!“

ZVONKY UŽ NA STROMKU TICHOUNCE...

ZVONKY UŽ NA STROMKU TICHOUNCE...

Zvonky už na stromku tichounce zvoní,
cukroví po domě slaďounce voní.
Za chvíli u stolu rodinná večeře,
Ježíšek už klepe na dveře.

zvonky zvoní

V červnu modré zvonky zvoní,
květy bezu zdáli voní.
Plachý drozd líbezně zpívá,
prasátko únavou zívá.
Zrzka záhon zalévá,
zvadlou trávu uklízí,
Pak zvířátkům zadarmo
závin z klouzků nabízí.

ZVONY

ZVONY

Zvony zvoní, padá sníh, pojedeme na saních, bim, bam…..

Zvony zvoní, mráz už je, paní zima kraluje, bim, bam,….

Zvony zvoní koledu, o Vánocích, o ledu, bim, bam

 

Zvony

Po krajině krásně zní staré zvony kostelní. Bim-bam, bim-bam z kostela je písnička veselá.

Zvony zvoní

Zvony zvoní: cinkylinky Kde je Jakub? U maminky! A co dělá? Hraje si, potom výská na lesy.

Zvuky

Motor vrčí brm, brm, brm..

Klakson troubí tú, tú, tú...

Zvonk cinká cilink...

Zvyk

Jednou je nikdy,

ale dvakrát je zvyk.