J

Já jsem Jirka jedlík, já rád jahodový knedlík. Jogurt, jáhly, jehněčí, jabka jen ta největší, jelita a jitrnice - ještě více, ještě více. Když není co jíst, jím jídelní list.

J

Ještěřička s naší Janou hrají si na schovávanou. Jana volá na Věrku: Hledej se mnou ještěrku !

Já a knížka

Čtyři roky to je dost, ve školce už nejsem host.
Hraji, cvičím, mudruji, v knížkách strany listuji.
I na tisíc otázek odpoví mi obrázek.

Já do lesa nepojedu

Já do lesa nepojedu,

já do lesa nepůjdu.

Kdyby na mě hajný přišel,

on by mně vzal sekyru.

Sekyra je za dva zlatý

a topůrko za tolar.

Kdyby na mě hajný přišel,

on by mně to všechno vzal.

Já jdu na pomlázku (velikonoční)

Já jdu na pomlázku,
nohy bosý mám,
posaďte mě na lavici,
ať se zvohřejvám.
Pomlázky mně dejte,
nic se mi nesmějte,
ať jdu zas jinam.

Já jsem

Já jsem palec, řeknu vám,
nejsem dlouhý sílu mám, rád ostatním pomáhám.
Já jsem ukazováček, šikovný a dobráček.
Já jsem prostředníček, nejdelší bratříček.
Já jsem prsteníček, čekám na zlatníček.
Já jsem malý malíček, skáču jako zajíček.

Já jsem

Já jsem palec, řeknu vám,
nejsem dlouhý sílu mám, rád ostatním pomáhám.
Já jsem ukazováček, šikovný a dobráček.
Já jsem prostředníček, nejdelší bratříček.
Já jsem prsteníček, čekám na zlatníček.
Já jsem malý malíček, skáču jako zajíček.

 

Já jsem

Já jsem palec, řeknu vám,
nejsem dlouhý sílu mám, rád ostatním pomáhám.
Já jsem ukazováček, šikovný a dobráček.
Já jsem prostředníček, nejdelší bratříček.
Já jsem prsteníček, čekám na zlatníček.
Já jsem malý malíček, skáču jako zajíček.


 

Já jsem hodná matička...

Já jsem hodná matička...

Já jsem hodná matička,
a maluji vajíčka.
Každý, kdo mě vymrská,
dostane jich plný koš,
vždyť jich máme dost.

Já jsem kos, ty jsi kos

KOS

Já jsem kos, ty jsi kos.                   (ukážeme na sebe a pak na dítě)

Já mám nos, ty máš nos.                (ukážeme na svůj nos, pak na dětský)

Já mám sladkou, ty máš sladkou.     (ukážeme na svá ústa, pak na dětská)

Já mám hladkou, ty máš hladkou.     (pohladíme svoji tvář, pak dětskou)

My se máme rádi, my jsme kamarádi. (obejmeme se s dítětem)

Já jsem malá, maličká

Já jsem malá, maličká,
na trávu mám jíti.
Srpeček mám rozlámaný,
čímže budu žíti?

Já jsem malý koledníček

Já jsem malý koledníček, tetičko,
přišel jsem si pro červený vajíčko.
Pro vajíčko červený, koláč bílý,
jsem-li já vám, má tetičko, koledníček milý?

A vy taky, roztomilý strejčíčku,
vytáhněte ze svý kapsy grešličku,
šáhněte do kapsy, však ji tam máte,
jestli mně ji, roztomilý můj strejčku, dáte?

Pánbůh vám zas nadělí na zahradě, na poli i doma,
budete mít co vyhánět ze dvora:
z maštale hříbátka a z chlíva telátka,
z toho nejmenšího chlívka jehňátka.

Ve sednici zaštěbetaj housátka,
v druhým koutě zašvitořej kuřátka,
slívy vám pokvetou, hrušky, jabka,
aby měla co obírat vaše čeládka.

Já jsem malý koledníček

Já jsem malý koledníček

Já jsem malý koledníček,
neumím ještě moc básniček,
a tak si je vymýšlím,
všechny vám říct zamýšlím.

Do rána tu budeme,
anebo se dohodneme?
Vy dvakrát víc mi dáte
a už se se mnou neshledáte.

Já jsem malý králíček

Já jsem malý králíček

Já jsem malý králíček,
nesu malý košíček
a v něm malý dáreček
pro váš úsměveček.

Já jsem malý preclíkář

Já jsem malý preclíkář,
věřte, nejsem žádný lhář.
Preclíky na hůlce nosím.
Přijďte koupit, pěkně prosím.

Já jsem malý šroubek

Já jsem malý šroubek,
vyvrtám si vroubek.
Já jsem malý šroubeček,
vyvrtám si vroubeček.


 

Já jsem malý zajíček

Hody, hody doprovody,
já jsem malý zajíček,
utíkal jsem podle vody,
nesl košík vajíček.

Potkala mě koroptvička,
chtěla jedno červené,
že mi dá lán jetelíčka
a já říkal: Ne, ne, ne.

Na remízku mezi poli,
mám já strýčka králíčka,
tomu nosím každým rokem,
malovaná vajíčka.

Já jsem malý zajíček

Já jsem malý zajíček

Hody, hody doprovody,
já jsem malý zajíček,
utíkal jsem podle vody,
nesl kopu vajíček.

Potkala mě koroptvička,
chtěla jedno červené,
že mi dá lán jetelíčka,
a já řekl: Ne, ne, ne.

Já jsem malý zajíček...

Já jsem malý zajíček...

Já jsem malý zajíček,
prosím pěkně koledu,
bez perníku, bez vajíčka
já od vás neodejdu.

Já jsem přišel

Já jsem přišel k vám, abych řekl vám,
že je dnes koleda, kdo mi z vás něco dá,
rád to uhlídám.


 

Já malý holeček

Já malý holeček,
dostal jsem vdoleček
. Babička ho mazala,
kočička se dívala.

Já malý poupě

Já malý poupě,
já stojím v koutě,
já vinšovat neumím,
já se za tě pomodlím.

Já mám jabloňku

Já mám jabloňku,

já ni vlezu,

jen jednou zatřesu,

hned zase slezu.

Jsou na ní jablíčka

pěkný červený,

já si jich natrhám

pro potěšení.

Já mám jabloňku

Já mám jabloňku,

já na ni vlezu.

Jen jednou zatřesu,

hned zase slezu.

 

Jsou na ní jablíčka

pěkně červený,

já si jich natrhám

pro potěšení.

Já mám koně

Já mám koně

Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mí.

Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mí.

Když já jim dám ovsa, oni skáčou hopsa,

Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mí.

Když já jim dám obroku, oni skáčou do skoku,

Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mí.

Když já jim dám jetele, oni skáčou vesele.

Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mí.

Já mám trakař novej

Já mám trakař novej,
vozím na něm olej.
Vozím na něm berana
od večera do rána.

Já mám v levé noze trn a trn a trnaveček

Já mám v levé noze trn a trn a trnaveček,
já mám v levé noze trnaveček, trn.

JÁ MÁM Z VÁNOC NEJRADĚJI...

JÁ MÁM Z VÁNOC NEJRADĚJI...

Já mám z Vánoc nejraději,
když se doma všichni smějí.
Když se kapři mrskají
a prskavky prskají.

Já mám...

Já mám hlad - Tak ho hlaď!

Já mám den. - Tak pojď ven!

Já mám zvon. - Tak nám zvoň!

Já mám mech.- Ten si nech!

Já rád chodím

Já rád chodím, ty rád chodíš, po paloučku bos.
Vezmu mámu, vezmu tátu, cvičím pro radost.

 

Já se myju

Já se myju pětkrát denně,

večer skočím do vany,

zaplavu si jako štěně,

čekají mě hajany.

Umyju si krk i záda,

aby tělo vonělo.

Moje mamka mě má ráda,

dá mi pusu na čelo.

Já tu zpívám pro maminku

Já tu zpívám pro maminku
Já tu zpívám pro maminku, ta mě ráda má,
ušije mi kacabajku, s dvěma řadama.
Já tu zpívám pro maminku, musím rukovat,
až já na tu vojnu půjdu, přijď mě pochovat.


 

Já vím čerte

Já vím čerte, že jsem zlobil,
ale teď už nikdy nebudu,
slibuji to a to vážně
mamce se vším pomohu

Pane, pane Mikuláši
ať se hnedle propadnu,
když maminka dá mi úkol
a já to hodím za hlavu

Už teď jsem byl skoro hodný
až na malé výjimky,
tak mi dejte mandarinky
a aspoň jedny rozinky.

Já znám ptáčka

Já znám ptáčka v lese,

strakatý vajíčka nese.

Zelený, červený, bílý,

jak se co komu zlíbí.

Já, kočička malá

Já, kočička malá,
jak jsem ráno vstala,
hned jsem to sluníčko
smát se uhlídala.

A kdyby se smálo
stokrát do pokoje,
tak se neusměje,
jak matička moje.

jabka

Pepíku, Pepíku,

copak dělá babka?

Sedí doma na peci

a strouhá si jabka.

Jablíčka

Jenda sedí pod jabloní,
jablíčka až k němu voní.

Jedno spadlo, hned je zvedl.
To je pěkné, jemine!

Ještě jedno nedojedl
a už má chuť na jiné.

Jablíčka

 

Jenda sedí pod jabloní,
jablíčka až k němu voní.

Jedno spadlo, hned je zvedl.
To je pěkné, jemine!

Ještě jedno nedojedl
a už má chuť na jiné.

Jablíčka

Červená jablíčka koulí se po stráni,
za nimi Hanička s košíkem uhání.
Za chvíli už plný košíček nese,
zítra ho naplní houbami v lese.

Jablíčka

Ja mám tři voňavá jablíčka, komu je dám?

Jedno dám mamince,

druhé dám tátovi,

třetí sním sám.

Jablíčka

Mám voňavá jablíčka,

komu já je dám?

Jedno dám babičce,

druhé dám dědovi,

třetí si sním sám.

Jablíčka

Jablůňka má jablíčka,

jedno jedla Janička.

Jablíčko ji prozradilo,

jak jej slunce osladilo.

Jablíčka

Jenda sedí pod jabloní,
jablíčka až k němu voní.

Jedno spadlo, hned je zvedl.
To je pěkné, jemine!
Ještě jedno nedojedl
a už má chuť na jiné.



 

Jablíčka

Jenda sedí pod jabloní,
jablíčka až k němu voní.

Jedno spadlo, hned je zvedl.
To je pěkné, jemine!

Ještě jedno nedojedl
a už má chuť na jiné.
 

Jablíčka

Jablíčko, jablíčko
Kulaté jak sluníčko,
Sladké jako med.
Puso, sněz ho hned!

Jablíčko

Ségro, bráško, tetičko,
chcete také jablíčko?
Červené a uvnitř sladké,
navrchu je krásně hladké.

jablíčko

Dědeček a babička,
mají v koši jablíčka.

Dědečku a babičko,
dejte prosím jablíčko!

Jablíčko

Jablíčko

Koulelo se, koulelo, červené jablíčko,

Komu ty se dostaneš, má zlatá Ančičko.

Koulela se, koulela, dvě naproti sobě,

Komu bych se dostala než Jeníčku tobě.

Jablíčko

Ségro, bráško, tetičko,
chcete také jablíčko?
Červené a uvnitř sladké,
navrchu je krásně hladké.

Jablíčko

Ségro, bráško, tetičko, chcete také jablíčko? Červené a uvnitř sladké, navrchu je krásně hladké.

Jablíčko

Jablíčko se skutálelo,
vůbec ho to nebolelo.
Podívejte, jak se koulí,
nemá ani jednu bouli,
kutálí se, kutálí
to jsme se mu nasmáli.

Jablíčko

Ségro, bráško, tetičko,
chcete také jablíčko?
Červené a uvnitř sladké,
navrchu je krásně hladké.
 

Jablíčko

Jablíčko je zralé, Ale dosti malé. Dozrálo dnes zrána, Klovla do něj vrána.

Jablíčko

Ségro, bráško, tetičko, chcete také jablíčko? Červené a uvnitř sladké, navrchu je krásně hladké.

Jablíčko

Jablíčko se skutálelo,
vůbec ho to nebolelo.
Podívejte, jak se koulí,
nemá ani jednu bouli,
kutálí se, kutálí
to jsme se mu nasmáli.

Jablíčko

Jablíčko, loupej se mi!

Jadérka dáme zemi,

stopku trávě,

vůni větříčku,

slupku zoubkům,

zbytek jazýčku!

Jablíčko

 
Ségro, bráško, tetičko,
chcete také jablíčko?
Červené a uvnitř sladké,
navrchu je krásně hladké.

Jablka

Jablíček je plný sad,

půjdeme je očesat.

Pojeď se mnou, milý ježku,

vezmeme si koloběžku.

Pojeď se mnou do sadu,

dám ti jablek hromadu.

Jablko

"Jsem už zralé, podívejte
plné šťávy, ochutnejte.
Musíte mě sklidit včas,
dřív než příjde první mráz.
Po ránu už pěkně zebe
jablko kouká kolem sebe.
"To né, já tu zůstal sám,
vždyť tu zimu nepřečkám,"
volá jablko z větve stromu:
"vezměte mě prosím domů
do závinu na neděli,
vy jste mě tu zapomněli
nebo aspoň do kompotu,"
lidé chodí kolem plotu,
všechno je to ale marné
nikdo na něj nedosáhne.

Jablko

 

"Jsem už zralé, podívejte
plné šťávy, ochutnejte.
Musíte mě sklidit včas,
dřív než příjde první mráz.
Po ránu už pěkně zebe
jablko kouká kolem sebe.
"To né, já tu zůstal sám,
vždyť tu zimu nepřečkám,"
volá jablko z větve stromu:
"vezměte mě prosím domů
do závinu na neděli,
vy jste mě tu zapomněli
nebo aspoň do kompotu,"
lidé chodí kolem plotu,
všechno je to ale marné
nikdo na něj nedosáhne.

Jablko

Na jabloni plody zrají,

vitaminů hodně mají.

Nezralá jsou zelená,

zralá žlutá, červená.

Každý kluk i holčička

zná kulatá jablíčka.

Jablko a broskev

Jahoda je červená,
okurka zelená,
co broskev má
a jablko nemá?
Pecku jako hrom,
je velký rozdíl v tom.

Jabloň

Stojí jabloň zelená, má jablíčka červená, červená voňavá, v listí schovaná.

Chodí kolem Anička,hledá zralá jablíčka, vyskočí, poskočí, utrhne to nejhezčí.

Třeseme je do trávy, jablíčka se kutálí, hledáme, hledáme, jablíčka si sbíráme.

Ref: Dokola, dokola jablíčka už dozrála, dokola,dokola, tralalalala.

Jabloň

Stojí jabloň zelená, má jablíčka červená, červená voňavá, v listí schovaná.

Chodí kolem Anička,hledá zralá jablíčka, vyskočí, poskočí, utrhne to nejhezčí.

Třeseme je do trávy, jablíčka se kutálí, hledáme, hledáme, jablíčka si sbíráme.

Ref: Dokola, dokola jablíčka už dozrála, dokola,dokola, tralalalala.

Jabloň na podzim

Jabloň v létě dává plody,

na podzim pak listí shodí.

Celou zimu drží půst,

na jaře se učí růst.

JABLOŇKA

JABLOŇKA

Támhle je jabloňka, já na ni vlezu,
jsou-li tam jablíčka, já je setřesu.

Jsou-li tam jablíčka pěkný, červený,
já si je natrhám pro potěšení


 

JABLOŇKA

 JABLOŇKA

 Na zahrádku chodíváme,                               

 na stromy se podíváme.
 Jeden z nich je maličký,

 jako malé dětičky.

 Roste, roste s jablíčky
 pro kluky a holčičky.


 

Jabloňka

Na zahrádku chodíváme, na stromy se podíváme (chůze)

Jeden z nich je maličký, jako malé dětičky (dřep)

Roste, roste s jablíčky (vztyk, otáčení v upažení)

pro kluky i holčičky (potlesky)

Jablůňka

Jablůňka

Jablůňko má parádivá,
rok co rok se na tě dívám.

Jablůňko má nastrojená,
jemným kvítím obklopená.

Jak šat z kvítků oblékáš,
celá něžně rozkvétáš.

Jablůňka

Jablůňka

Jablůňko má parádivá,
rok co rok se na tě dívám.

Jablůňko má nastrojená,
jemným kvítím obklopená.

Jak šat z kvítků oblékáš,
celá něžně rozkvétáš.

Jablůňka

Jablůňka stála maličká
A měla děti - Jablíčka
Jedno se větvičky pustilo
a do trávy se skulilo.
Tráva má měkký klín,
Jablíčko spadlo jak
do peřin.

Jahoda

Rosa padla na jahodu.

Haló, přinesla jsem vodu!

Jahoda se usmála, pro radost nám uzrála.

 

Jahody

Půjdem, půjdem na hody,
Chutnají nám jahody.
Jahoda je jako med,
Na jahody půjdem hned.

Jahody

Jahody, jahody,
padají do vody.

Jahody hledá
Jenda a Heda.

Jahody

Jedu, jedu na jahody,

jedu, jedu, ma hody.

Dám jahody Davidovi,

dám jahody dědovi.

Jahody

Půjdem spolu na hody,
dáme si tam jahody.
Jahoda je jako med,
už se na ní těším, hned!

Jahody

Máme doma jahody,

uděláme si hody,

to nebudou náhody,

že jsou z jahod nehody.

Jahody

Šlo děvčátko, šlo do háje
pod zelené duby,
trávník se tam květem směje,
jahodami chlubí.

Dej, trávníčku, do košíčku
sladké tři jahůdky,
jednu otci, druhou matce
dam já za lahůdky.

A tu třetí nejkrásnější
andělíčku Páně,
by mou duši na všech cestách
přijal ku ochraně.

Jahody

Půjdem, půjdem na hody, Chutnají nám jahody. Jahoda je jako med, Na jahody půjdem hned.

Jahody a banány

Hají, hají, jahody mají.

jahody papáme a potom hajíme.

Hají, hají, banány mají.

Banány jíme a potom spíme.

Jahody banány nebo houby

Povídám Adame,

jahody nemáme,

banány nedáme

a houby hledáme.

Jahody I.

Honzíček jde na jahody, to zas budou doma hody. Andulka mu pomáhá, sbírají je oba dva.



 

Jahody II.

To, jež chuti lahodí,
dává přednost jahodí,
plody jahodníku zralé,
nejen chutné, ba i zdravé.

Velká, zralá jahoda,
je pro všechny lahoda,
víme, že všem sladce chutná,
výsadba je proto nutná.

Jahodí se květem bělá,
malé jahůdky v něm dělá,
teplé slunce plodům svědčí,
rostou a svůj objem zvětší.

Červenat se plody začnou,
úrodu nám slíbí značnou,
vězí v tom však malý háček,
na plody se vrhnul špaček.

Jahody v tom teple zrají,
chuť i vůni všichni znají,
začínají chutné hody,
zveme všechny na jahody!

Vtom se zpustí kapky deště,
dotrhat jsme stihli ještě,
nezralé se v blátě máčí,
ke sluníčku plody stáčí.

Mnohé z nich se k sobě tísní,
napůl nahnilé i s plísní,
stopy deště jsou tu znát,
začaly však opět zrát.

Čerstvých jahod máme mnoho,
něco na zub bude z toho
a ostatní zmrazit dáme,
to si v zimě pochutnáme!

Jahody, jahody

Jahody, jahody,
padají do vody.
Jahody hledá
Jenda a Heda.

Jahůdka I.

Jahůdka se zardívá
a nikdo se nedívá,
i slunce ji sotva vidí,
jak se schovává a stydí.

Jahůdka II.

Jahůdka červená v zelené peřince,
já si ji utrhnu a dám ji mamince.
Za lásku, starosti a za pohlazení.
Bez mámy na světě lásky není.

Jak a čím jezdíme

Auta jezdí po silnici,
(běh po třídě)

vlak musí mít kolejnici,
(chůze po třídě + ruce jako vlak – kruhy podél těla)

letadlo si vzduchem létá,
(chůze + ruce jako křídla letadla)

doletí na konec světa,
(chůze + ruce jako křídla letadla)

a po vodě lodě plují,
(stoj + ruce ukazují vlny)

tím vším dnes lidé cestují.
(stoj + hlava „ANO“)

Jak by bylo

Jak by byla smutná tůňka,

kde žabička nezakuňká.

Jak by bylo smutno v háji,

kde si ptáci nezpívají.

Jak by byly smutné domy,

kde nešumí žádné stromy.

Jak by byla smutná louka,

kde si brouček nezabrouká.

Jak by byla smutná ves,

kde neštěkne žádný pes.

Jak by bylo smutno v kraji,

kde si děti nevýskají.

Jak chodí liška

Tichoučké jsou kroky lišky
za soumraku v lese.
Jako chmíří pampelišky
když se vzduchem nese.
Jako chmíří pampelišky
jako křídlo ptáka.
Takhle tiše chodí lišky
když se večer smráká.

Jak jsou nebezpeční?

Kozel nebezpečný zepředu,

kůň zezadu,

hlupák ze všech stran.

Jak liška napálila medvídky

V jednom lese žila máma medvědice s dvěma medvíďaty. Medvídkové skotačili, rošťačili, honili se po lese. A při tom skotačení objevili lesní cestu, která vede rovnou k městu. Jel tudy zrovna sedlák na trh.

Žene koně, zvedá bič: „Vijé, ať jsme z lesa pryč!“ Vůz poskakoval po kamení, a v tom se to stalo. Bochník sýra spadl z vozu, skutálel se do úvozu.

Když vůz odjel, běželi se medvídkové podívat, co to je. Jeden zírá, druhý zírá: „To je přece bochník sýra!“ „To je vůně, čmuchy čmuch, voní líp než lesní vzduch!“ „Dřív než ten sýr s chutí sníme, pěkně si ho rozdělíme!“

Rozlomili bochník sýra, ale spokojeni nejsou. Jeden vrčí, druhý ječí: „Tenhle kus je o kus větší!“

Ještě že kolem běží kmotra liška. Poprosili ji: „Kmotro liško, rozděl nám ten bochník sýra! Spravedlivě, jen to zkus – ať má každý stejný kus!“

Liška řekla: „Pročpak ne? Jestli je to vaše vůle, ukousnu si z větší půle.“

Ukousla si z větší půle, ale medvídkové ještě nejsou spokojeni.

Jeden vrčí, druhý ječí: „Tamten kus je o kus větší!“ Liška si ukousla z druhé půle, pěkně kousek po kousku ukusuje kmotra liška, netřeba jí ubrousku.

Až z toho sýra nezbylo vůbec nic.

Poměla se liščí tlama – bochník sýra snědla sama. Liška se zasmála: „Už je konec dělení, medvídkové střelení!“ Mávla ohonem a byla pryč.

Teprve teď medvídkové poznali, že je liška napálila. Ale co měli dělat? Sami přece chtěli, aby liška kousala. A že měli velký hlad, udělali čelem vzad. Utíkali domů k mámě, najedli se a šli spát. Stulili se u mámy – pohádka je za námi.

Jak liška napálila medvídky

V jednom lese žila máma medvědice s dvěma medvíďaty. Medvídkové skotačili, rošťačili, honili se po lese. A při tom skotačení objevili lesní cestu, která vede rovnou k městu. Jel tudy zrovna sedlák na trh.

Žene koně, zvedá bič: „Vijé, ať jsme z lesa pryč!“ Vůz poskakoval po kamení, a v tom se to stalo. Bochník sýra spadl z vozu, skutálel se do úvozu.

Když vůz odjel, běželi se medvídkové podívat, co to je. Jeden zírá, druhý zírá: „To je přece bochník sýra!“ „To je vůně, čmuchy čmuch, voní líp než lesní vzduch!“ „Dřív než ten sýr s chutí sníme, pěkně si ho rozdělíme!“

Rozlomili bochník sýra, ale spokojeni nejsou. Jeden vrčí, druhý ječí: „Tenhle kus je o kus větší!“

Ještě že kolem běží kmotra liška. Poprosili ji: „Kmotro liško, rozděl nám ten bochník sýra! Spravedlivě, jen to zkus – ať má každý stejný kus!“

Liška řekla: „Pročpak ne? Jestli je to vaše vůle, ukousnu si z větší půle.“

Ukousla si z větší půle, ale medvídkové ještě nejsou spokojeni.

Jeden vrčí, druhý ječí: „Tamten kus je o kus větší!“ Liška si ukousla z druhé půle, pěkně kousek po kousku ukusuje kmotra liška, netřeba jí ubrousku.

Až z toho sýra nezbylo vůbec nic.

Poměla se liščí tlama – bochník sýra snědla sama. Liška se zasmála: „Už je konec dělení, medvídkové střelení!“ Mávla ohonem a byla pryč.

Teprve teď medvídkové poznali, že je liška napálila. Ale co měli dělat? Sami přece chtěli, aby liška kousala. A že měli velký hlad, udělali čelem vzad. Utíkali domů k mámě, najedli se a šli spát. Stulili se u mámy – pohádka je za námi.

Jak mizí sníh

Pěšina zvolna prokoukla,

hartusí na sníh:

- Taj, už taj!

A sníh jak bílý hranostaj

Ocáskem mrskne a je fuč.

Jen sem tam jukne:

kuk, kukuč,

když slunce za ptačího křiku

výš a výš šplhá po žebříku

a zem si chválí:

- Ach ta, ach ta,

  ta čvachtanice krásně čvachtá!

JAK MIZÍ SNÍH

Pěšina zvolna prokoukla,

hartusí na sníh:

- Taj, už taj!

A sníh jak bílý hranostaj

Ocáskem mrskne a je fuč.

Jen sem tam jukne:

kuk, kukuč,

když slunce za ptačího křiku

výš a výš šplhá po žebříku

a zem si chválí:

- Ach ta, ach ta,

  ta čvachtanice krásně čvachtá!

Jak na Nový rok

Jak na Nový rok,

tak po celý rok.

Jak na svatou Barboru

Jaké počasí na svatou Barboru,

takové bývá celý advent.

Jak ovečka zachránila kozu

U farmáře v domečku
pro kozu a ovečku,
tam se zjevil znenadání
hladový vlk zasvítání.

Ovce s kozou ještě spaly,
příchod vlka nevnímaly.
Vlk otevřel tlapou vrata,
skočil dovnitř nato tata!

„To je kořist! Koza, ovce!“
řek‘ si vlk, když našel, co chce.
Vlk už samou chutí slintá,
obě čeká jeho finta.

Vlk už svoje zuby cení:
„To budu mít posvíceni!
Už se těším, jak je slupnu,
pak si s plným břichem schrupnu!“

Potom hned na kozu skočí,
ovce otevře své oči,
řekne koze: „Bé, bé, bé,
najdu pomoc pro tebe!“

Zatímco vlk kozu trhá,
ovečka k farmáři zdrhá,
křičí nahlas: „Bé, bé, bé,
já mám vlka u sebe!“

Ubohou tam kozu trhá,
farmář se pro pušku vrhá.
Nabytou popadne hnedka,
žene rychle, jako fretka!

Namíří a vlka střelí,
ten upadne k zemi celý.

Koza je naštěstí živá,
jen se vystrašeně dívá,
celá bolestí se vrtí,
vždyť o vlásek ušla smrti!

Vtom se zlý vlk náhle probral,
nohy na ramena nabral!
Pryč tam z chléva vyrazil,
div se celý nesrazil!

Pelášil pryč ze všech sil,
výstřel ho moc vyděsil,
zasáhl jej však jen trošku,
vlk měl zraněnou jen nožku.

Farmář o kozu se staral,
bolístky jí mastí mazal,
dal koze lék hojivý,
rány se jí zhojily!

Krátce nato kozička
byla, jako rybička!
Zdravá, čilá, jako dřív,
zase ožil jejich chlív.

Kozu s ovcí hlídá dnes
zkušený ovčácký pes.
Na pastvu je vodí pásat,
nemusí se strachem třásat.

Pes obě dvě dobře střeží,
vlk si na ně troufne stěží,
pes spí s kozou v domečku,
chrání ji i ovečku.

Kdyby tehdy ovečka
nevyběhla z domečka,
kdyby pro pomoc hned nešla,
jistě by tam koza pošla!

Pak by vlk sněd’ i tu ovci,
vždyť vlci jsou skotu lovci!

Jak peřina za peřinou

Jak peřina za peřinou

po obloze mraky plynou.
Pár těch peřin puklo mrazem,
peří se z nich sype na zem.


Sláva – sněží! To je prima,
letos bude bílá zima!


Honem děti, máme práci,
ať tu stojí sněhuláci.

Jak prsty pomáhají

Hola, hoši, do práce,
pomáhejme mamince:
Ty udělej polínka
a ty roztop kamínka.

Ty udělej kašičku,
ty dej na stůl vázičku.
Ty, malý, se dívej
a pěkně nám zpívej.

Jak rostou maminky

Byla jednou jedna maminka, a ta byla ještě malinká.

V náprstku vodu nosila, na lžíci kaši vařila,

peřina spíchla z kousku vaty, z hadříku šila čtvery šaty.

Měla dům jen tak z krabičky a v něm tři malé holčičky.

Každé ráno se na ně smála, každý večer je uspávala.

A sama zatím jako klíček, poporostla vždy o kousíček.

Maličký dům jí přestal stačit, palce jí začly v botě tlačit,

panenky s kterými si hrála, v krabici šňůrou převázala.

A pak z ní byla velká máma, co se tu musí trápit s náma.

Jak se chytá vítr

Víš, jak se chytá jarní vítr?
Vezmeš lepidlo – nejmíň litr,
natřeš jím holé větve stromů
a pak se rychle schováš domů.

Až jarní vítr poletí,
lep na větvích ho přilepí,
větve ho sevřou jako kleště,
vytřesou z mraků jarní deště,
ty vítr zkrotí – tak je to.

Potom už může přijít léto.

Jak se chytá vítr

Víš, jak se chytá jarní vítr? Vezmeš lepidlo, nejmíň litr, natřeš jím všechny větve stromů a pak se rychle vrátíš domů. Až jarní vítr poletí, lep na větvích ho přilepí, větve ho sevřou jako kleště, vytřesou z mraků jarní deště, to vítr zkrotí - tak a je to. Potom už může přijít léto.

Jak se jmenuješ?

Jak se jmenuješ?

 

Jak se jmenuješ,

my se na tě ptáme.

Jmenuje je Matěj,

my mu zatleskáme.

Jak se kreslí noc

Jak se kreslí noc


To je lehké pro malíře

samá černá na papíře.

Samá černá? Jinak nic?

Kapka žluté na měsíc.

Jak se kuře vykoupalo

Jak se kuře vykoupalo

Sklonilo se kuře k tůňce:
Sezobnu tě naráz, slunce!
Vtom se přihnal z polí vánek,
z kuřátka je hastrmánek.
 

Jak se kuře vykoupalo

Sklonilo se kuře k tůňce:
Sezobnu tě naráz, slunce!
Vtom se přihnal z polí vánek,
z kuřátka je hastrmánek.

Jak se kuře vykoupalo

Sklonilo se kuře k tůňce:
Sezobnu tě naráz, slunce!
Vtom se přihnal z polí vánek,
z kuřátka je hastrmánek.

 

Jak se liščí táta stará o liščata

Po pěšině k lesíčku
nese lišák mošničku.

Čeká liška s liščaty,
co dostanou od táty.

Volá lišák na lišku, aby vyšly z pelíšku,

že jim našel v houštině žlutou kobližku.

Jak se liščí táta stará o liščata

 

Po pěšině k lesíčku
nese lišák mošničku.

Čeká liška s liščaty,
co dostanou od táty.

Volá lišák na lišku, aby vyšly z pelíšku,

že jim našel v houštině žlutou kobližku

Jak se liščí táta stará o liščata

Po pěšině k lesíčku nese lišák mošničku.
Čeká liška s liščaty, co dostanou od táty.
Volá lišák na lišku, aby vyšly z pelíšku,
že jim našel v houštině žlutou kobližku.

Jak se liščí táta stará o liščata

Po pěšině k lesíčku
nese lišák mošničku.

Čeká liška s liščaty,
co dostanou od táty.

Volá lišák na lišku, aby vyšly z pelíšku,

že jim našel v houštině žlutou kobližku.

Jak se myšky hádaly o sýr

Myškám bylo zima venku,
chtěly domů na chvilenku,
tak v celé své nádheře
vhrabaly se pod dveře.

A pak tiše, hupky dupky
vyšplhaly všechny schůdky,
prolezly do předsíně,
vůně táhla z kuchyně.

„Ach, tady to krásně voní!“
myškám chutě už se honí,
z kuchyně se vůně šíří,
rovnou tam si myšky míří.

Nejdřív vlezly pod lavici,
bály se prý kočky Míci!
Co kdyby ta byla doma?
To by byla pohroma!

Naštěstí je venku Míca, myšky láká s masem mísa,
talíř sýru, chutné Nivy, myškám sbíhají se sliny!
Myšky vyšplhají výš, z hora už jsou jídlu blíž!
Všude samé laskominy, talíř plný uzeniny!

„To by měly vidět krysy,
jak jsou všeho plné mísy!“
řekly si hned obě myšky,
mlsně dívaly se z výšky.

Z všech těch dobrot vůně táhne,
myškám čumák to protáhne!
Nečekají na nic již,
vrhnou se k těm mísám blíž!

A hned během chvilinky
pustí se do slaninky,
salám, šunku, špíček hryží,
okusí i maso s rýží!

Myšky cítí slast a mír obzvláště, když najdou sýr!
Nakrájené jsou ho plátky, ze stolu však musí zpátky!
Právě vešla paní domu, v náruči má kočku k tomu!
Paní domu šramot slyší, kočka cítí pach z těch myší!

Ohrožen je myší mír zrovna, když si našly sýr!
Popadnou ho z toho stolu, už jej nesou obě spolu!
Začnou běhat tam a sem, z domu musí rychle ven
dříve, než je chytí kočka, myšky strachem kulí očka.

Táhnou s sebou sýru plátky,
musí odtud prolézt zpátky!

Jedna druhou myšku jistí,
ta kus sýru ukořistí!
Šťastně s úlovkem jsou venku,
stihly to včas! Za chvilenku!

Radují se myšky obě,
hody slibují hned sobě,
jenže náhle se jim zdálo,
že je toho sýru málo!

Každá ho chce pro sebe,
zle koukají na sebe!
Chamtivě se osočují,
sýr ze všech stran okusují.

V sýru samé jsou hned díry, nejsou toho stejné díly!
Každá myš se na sýr vrhá, z plna hrdla kusy trhá,
co nejvíce pro sebe, vtom se vrhnou do sebe!
Už se perou, nastal boj, moc se hryžou, achich oj!

Na sebe se vrhají, kožíšek si trhají!
Hádají se o kus sýru tak dlouho, než ztratí sílu.
Nakonec se myšky dozví, jak moc chutnal myšákovi,
neboť zatím, co se praly, myšák jim kus sýru sbalil.

Rychle sbalil,
pryč s ním valil!
Když bylo u konce bitky,
měl už sýru pouze zbytky!

Myšák se moc olizoval,
prázdnou pusu ukazoval,
prý pořádně vyhládnul
a nyní si pošmáknul!

Myšky na něj měly zlost,
neuměly říct si dost!
Mohly se ním přecpat málem,
teď se smiřovaly s málem.

Tak by rády sýr si daly, jen kdyby se nehádaly!
Nyní lezou na ty hody, nanejvýš jen do hospody!
Tam však pivařů je chasa, méně sýru, méně masa
a tak myšky cítí vztek, neb tam voní pouze špek!

Jak se pozná podzim?

Když je země obuta

do hněda a do žluta,

listí zvolna opadává,

vlaštovka nám křídly mává,

vítr se opírá o vrátka,

k spánku se ukládá zahrádka.

Jak se roste

Jak se roste

Starý javor nejmíň posté
vysvětluje, jak se roste:

"Narovnej se! Drž se vzpříma!
Kořeny ti drží lína.
Svítí slunce? Nastav listy!
Prší? Sláva! Budeš čistý.
Trocha slunce, trocha deště,
povyrosteš, snaž se ještě.
Ještě kus a ještě kousek,
větve do koruny pnou se.
Pro letošek už to stačí,
už uneseš hnízdo ptačí."

Jak se roste

Jak se roste

Starý javor nejmíň posté

vysvětluje jak se roste:

 

„Narovnej se“Drž se vzpříma!

Kořeny ti drží hlína.

Svítí slunce?Nastav listy!

Prší?Sláva! Budeš čistý!

Trocha slunce,trocha deště,

povyrosteš,snaž se ještě.

Ještě kus a ještě kousek,

větve do koruny pnou se.

Pro letošek už to stačí  ,

už uneseš hnízdo ptačí.


 

Jak se v lese vyhnout bludičkám

Bludičky prý obloudí jen toho, kdo zabloudí.

Proto nechoď tam a sem, nýbrž rovnou za nosem.

Jen když v cestě stojí jedle, uhni s nosem kousek vedle.
 

Jak si žijí motýli?

Jak si žijí motýli?

To bychom se divili.

Běláskovi chutná zelí,

do hlávky se schová celý.

Žluťásek má blízko k létu,

s pampeliškou si ho pletu.

Babočka, ač admirál,

žádnou bitvu nevyhrál.

Paví očko pyšně mrká,

do kytiček hlavu strká.

Můra nemá světlo ráda,

rozsvítíš... a můra tradá!

Jak si žijí ptáci?

Jak si žijí ptáci?

Straka hledá, co by vzala,

sojka na ni žalovala.

Sova v noci myši loví.

Je tu s námi? Možná, kdo ví?

Co je támhle za ptáčka? 

Kuku, já jsem kukačka.

Jak spí netopýr

Co to tmavou nocí víří?

Jsou to křídla netopýří,

všude ticho, klid a mír…

Jak vlastně spí netopýr?

 

Když už jenom hvězdy svítí,

u stropu se drápky chytí,

s kamarády pěkně spolu

usínají hlavou dolů.

Jak šli bratři pro kládu

Kubo, dojdi pro kládu!
Kuba kývl, Tak já jdu.
Šlapal, šlapal, přišel k lesu,

Sám tu kládu neunesu.

Posadil se vzdychl:

Ech, co mám dělat, je to pech.

 
Kuba nejde, co se děje?

Zavolali na Matěje 
Matěji: Dojdi pro kládu!
Matěj kývl: Tak já jdu.

Šlapal šlapal, přišel k lesu,

Já ji taky neunesu!
posadil se, vzdychl: Ech.

Kuba dodal: Je to pech.. 
 

Jak šli bratři pro kládu

Jeden sedlák měl tři syny,
nebáli se žádné dřiny.
„Kubo, dojdi pro kládu!“
Kuba kývl: „Tak já jdu.“
Šlapal, šlapal, přišel k lesu:
„Já tu kládu neunesu!“
Posadil se, vzdychl: „Ech,
co mám dělat? Je to pech!“

Kuba nejde… Co se děje?
Zavolali pro Matěje.
„Matěji, běž pro kládu!“
Matěj kývl: „Tak já jdu.“
Šlapal, šlapal, přišel k lesu:
„Já ji taky neunesu!“
Posadil se, vzdychl: „Ech…“
Kuba dodal: „Je to pech!“

Matěj nejde… To je doba –
ztratili se v lese oba!
„Honzo, dojdi pro kládu!“
Honza kývl: „Tak já jdu.“
Šlapal, šlapal, přišel k lesu:
„Sám tu kládu neunesu.
Na jednoho je to moc –
pospěšte mi na pomoc!
Chopte se té klády, bratři,
ve třech máme sílu za tři!“

Už se kláda nakládá:
„Hej rup! Šup s ní na záda!“
Už ji nesou svižným krokem
polní cestou za potokem,
nesou kládu z javora
rovnou domů do dvora.

Jak šli bratři pro kládu

Jeden sedlák měl tři syny,
nebáli se žádné dřiny.
„Kubo, dojdi pro kládu!“
Kuba kývl: „Tak já jdu.“
Šlapal, šlapal, přišel k lesu:
„Já tu kládu neunesu!“
Posadil se, vzdychl: „Ech,
co mám dělat? Je to pech!“

Kuba nejde… Co se děje?
Zavolali pro Matěje.
„Matěji, běž pro kládu!“
Matěj kývl: „Tak já jdu.“
Šlapal, šlapal, přišel k lesu:
„Já ji taky neunesu!“
Posadil se, vzdychl: „Ech…“
Kuba dodal: „Je to pech!“

Matěj nejde… To je doba –
ztratili se v lese oba!
„Honzo, dojdi pro kládu!“
Honza kývl: „Tak já jdu.“
Šlapal, šlapal, přišel k lesu:
„Sám tu kládu neunesu.
Na jednoho je to moc –
pospěšte mi na pomoc!
Chopte se té klády, bratři,
ve třech máme sílu za tři!“

Už se kláda nakládá:
„Hej rup! Šup s ní na záda!“
Už ji nesou svižným krokem
polní cestou za potokem,
nesou kládu z javora
rovnou domů do dvora.

JAK TAŠKÁŘ NAPÁLIL TAŠKÁŘE

Kráčí taškář z Horní Lhoty,
nese pytel popela.
Až já kápnu na hlupáka,
ošidím ho zvesela!

Kráčí taškář z Dolní Lhoty,
nese pytel žaludů.
Až já kápnu na hlupáka,
já ho šetřit nebudu!

Potkali se na rozcestí,
sesedli se k oddechu.
"Copak neseš?"
"Pytel mouky!
A ty?"
"Pytel ořechů!"

Taškáři se dohadují,
křikem plaší lesní zvěř.
"Dám ti mouku za ořechy!
Neproděláš, to mi věř!"

Vzali pytle a šli domů.
Hopsa hejsa hopsasa!
Viděli jste milí zlatí,
takového ťulpasa?!

A když pytle rozvázali,
smích jim ztuhl na tváři.
Čert vem toho podvodníka!
křičí oba taškáři.


 

Jak to bylo pohádko?

Jak to bylo, pohádko? 
Zabloudilo kuřátko. 
Za zahradou mezi poli, 
pípá, pípá, nožky bolí. 
Ve vysokém obilí, 
bude večer za chvíli. 
Povezte mi, bílé ovsy, 
kudy vede cesta do vsi? 
Jen se zeptej ječmene, 
snad si na to vzpomene. 
Kuře bloudí mezi poli, 
pípá, pípá, nožky bolí. 
Pověz, milý ječmínku, 
jak mám najít maminku? 
Ječmen syčí mezi vousy, 
ptej se pšenic, vzpomenou si. 
Kuře pípá u pšenic, 
nevědí však také nic. 
Mílé kuře, je nám líto, 
ptej se žita, poví ti to. 
Kuře hledá žitné pole, 
ale to je dávno holé. 
A na suchá strniska 
vítr tiše zapíská. 
Vždyť jsi doma, za chalupou. 
Slyšíš? V stáji koně dupou, 
kocour ve stodole vrní 
- a tvá máma za vraty 
- zob, zob, zobá bílé zrní 
s ostatními kuřaty. 
Děkuji ti, žitné pole! 
Pozdravuj tam ve stodole! 
Koho, milé políčko? 
Zrno i to zrníčko! 
Ať se ke mě z jara hlásí, 
vychovám z nich nové klasy. 
A tak mámu zakrátko 
našlo také kuřátko. 

Jak to říká žába

Když se žába zamiluje,

 políbení nežádá,

 řekne svému žabáčkovi

 jenom:

 Vlez mi na záda!

Jak volá luční kobylka

Pane strýci, pane strýci, pojďte s námi žito síci, až požneme bílé žito, půjdem zase na pšenici. Pojďte síci, pane strýci, pojďte síci pane strýci.

Jak vymýšlíme rýmy

Taťka řekne: Čokoláda.

A já řeknu: Tu mám ráda.

Taťka řekne: Mandarinka.

A já řeknu: Žlutě spinká.

Taťka řekne: Zahrada.

A já výsknu: Tramtadá!

Jak vypadá Ježíšek?

Jak vypadá  Ježíšek?
Má opravdu kožíšek?
Kolik je mu asi let?
Jeden, dva, tři, čtyři, pět?
V čem roznáší dárečky?
Zdobí také stromečky?
Chodí nebo přiletí?
Čím se liší od dětí?
Třeba podle svatozáře? 
Proč se nikdy neukáže?

 

Jak zraje jablko

Nejdřív je zelené.
na slunci se opaluje,
až je krásně červené
a probouzí chutě.
Jablíčko, promiň,
zakousnu tě.

Jak zrnko roste...

Dřímalo zrnko v souvrati,
deštík je přišel volati:
Zrnéčko, vstávej, jaro tu,
celý svět má se k životu!

Otvírá zrnko komoru,
posílá lístek nahoru,
zdali na světě uhlídá,
o čem ten deštík povídá.

Lístek se krade z úkrytu,
slunce ho vítá s blankytu:
Poskoč si, lístku, už je čas,
nesu ti s nebe zlatý klas!

Dívá se klásek do světa,
kterak tam radost polétá:
květinám sedá v kalíšky,
skřivánka nese do výšky.

Jenom ten žebrák pěšinou
smuten jde širou krajinou,
kolkolem všude krásně tak,
jemu jen slza kalí zrak.

Dědečku v chudé haleně,
usměj se taky blaženě:
v každinkém klasu chleba dost,
na světě i tys boží host!

Jaká

Jaká matka, taká Katka, jaký otec takový syn.

Jaká je Edita?

Edita je pihovatá, výbojná a pánovitá,

povídá a podupává, pomlouvá a všem nadává!

Jaké věci má švec v kleci

Byl jeden švec, měl divnou věc:

velikou pec, na peci klec.

V té kleci slepici, sypal jí pšenici.

Každý den z klece vypadlo vejce.

Jaké věci má švec v kleci


Byl jeden švec, měl divnou věc:
velikou pec, na peci klec.
V té kleci slepici, sypal jí pšenici.
Každý den z klece vypadlo vejce.

Jaké věci má švec v kleci

Byl jeden švec, měl divnou věc:
velikou pec, na peci klec.
V té kleci slepici, sypal jí pšenici.
Každý den z klece vypadlo vejce.

Jako hnojení

Březnový sníh zaorati jest,

jako když pohnojí.

Jako jedlička

Hore hlavu vypni hruď,

ako jedľa rovný buď.

Kto sa stále hrbatí,

ten má chrbát guľatý.

Jako kočka nebo pes

Jako kočka nebo pes,
po čtyřech po zemi lez.
U oslíka zvykem bývá,
že rád hlavou sem tam kývá,
když polezem jako had,
budeme mít brzy hlad,
po obědě každá záda
do postýlky lehnou ráda.

Jako ptáče, jako čmelák

Naše Káča doma pláče

jako oškubané ptáče.

Neplač, Káčo, už buď tiše,

hučíš, jak čmelák v kožiše.

Jakub

Jakub bez deště - tuhá zima.

Jakub a Anna

Jakub naseče,

Anna upeče.

Jaký bývá v listopadu čas

Jaký bývá v listopadu čas,

taký obyčejně v březnu zas.

Jaký červen takové září

Jak červen

teplem září,

takový bude

i měsíc září.

Jaký je Petr a Pavel?

Jaký je Petr a Pavel,

takový bude i Havel.

Jaký prosinec

Jaký prosinec - takový červen.

Jáma a balvan

Kdo kope jámu,

padne do ní,

a kdo valí balvan,

na toho se zvrátí.

Jan

Oře, oře Jan,

přiletělo k němu

devět vran –

první praví: „Dobře oře.“

Druhá praví: „Nedobře oře.“

atd.

Jan a Julie

Je tu pan tulipán

a je tu i lilie.

U tulipánu je Jan,

u lilie je Julie.

Jana

Maluje nám

malá Jana:

"Tam je táta

a tady máma."

Janeček

Šel Janeček na kopeček,hnal před sebou pět oveček

a šestého berana, se zlatýma rohama.

Janek

Malý Janek, uplakánek,

nechtěl ještě do hajánek,

spapal mísu kašičky,

a medové perníčky,

a pak vzal svou maminku,

pod teploučkou pěřinku,

jedna, dva, tři, čtyři, pět,

usnul klouček v mžiku hned. 

 

Janku

Jedna, dva, tři, čtyři, pět,

cos to Janku, cos to sněd?

Brambory pečený byly málo maštěný.

Japonka

V kimonu a nad talířem ovívám se svým vějířem. Připravím vám dobrý čaj , u nás je čajový ráj.

Jarka jídá jitrnice

Jarka jídá jitrnice,
jen jí dejte ještě více.

Jarka jídá jitrnice

Jarka jídá jitrnice,
jen jí dejte ještě více.

Jarka nese mouku

Jarka nese mouku
v zeleném klobouku.
Mařka nese krupici
v zelené čepici.

Jarmila

Počkej chvilku na Jarmilku,
hned se vrátí, Jitko.
Naše Jára se teď stará
v parku o krmítko.

Jarní

Vyšlo slunce nad mraky, čarovalo zázraky. Zelená se snítka, zavoněla kytka z každé zahrádky

 

Jarní

Táta včera navenku našel první sněženku,

vedle petrklíč, zima už je pryč.

Jarní

Mařenka na jaře

přijela k nám na káře.

Na káře má jiřinky,

řeřichy a kořínky.

Jarní

Janku, Janku, od verpánku,

jaro letí s křídlem vánku,

jaro, jívy, jahody,

Janku, vzhůru na hody!

Jarní

Krákorala černá vrána, krákala na havrana:
"Milý strýčku havrane, kdy už jaro nastane?

Ťukám, ťukám zobákem, abych probudila zem.
Ťukám, ťukám do sněhu, bez jídla a noclehu."

Ťukej, ťukej, milá vráno,
jaro přijde - možná ráno.

Jarní básnička

Jarní básnička

Vyšlo slunce, zasvítilo,

na nebi se obrátilo. (otáčení)

Každá kytka maličká... (podřepy)

 

radost má ze sluníčka. (výskok)

 

Ke slunci se naklání... (úklony stranou)

 

lístky z hlíny vyhání (vzpažení rukou)

Jarní básnička

Jarní básnička

Vyšlo slunce, zasvítilo,

na nebi se obrátilo. (otáčení)

Každá kytka maličká... (podřepy)

 

radost má ze sluníčka. (výskok)

 

Ke slunci se naklání... (úklony stranou)

 

lístky z hlíny vyhání (vzpažení rukou)

Jarní básnička

Jaro ťuká na dveře,
kdopak mu je otevře?
Vítr, sníh a fujavice
drží pevně kliku v ruce.

Jaro ťuká: Ťuky, ťuk,
chce ho holka, chce ho kluk.
Zima ale drží kliku
i v posledním okamžiku.

Dnes je první jarní den,
vyženeme zimu ven.
Přivoláme sluníčko,
zasviť aspoň maličko!

Jarní básničky JARO

Se zimou se jaro pere,

zpod hlíny se klíček dere.

Ještě si moc nedovolí,

přece jen se trochu bojí

Bílý kvítek skrývá v sněhu:

Nespálíš mou malou něhu!

Zbytečně se jaro bojí,

v kalendáři znovu stojí,

že sluníčko pomoct spěchá,

louky plné barev nechá!

 

Jarní bouřka za vraty

Bum, bác, bim a ratata,
bubák bouchá na vrata!
Mámo, táto, já mám strach,
jděte se ven podívat!

Třesk, tlesk, bouch a ratata,
bubák škrábe na vrata!
Koukni z okna, nastraž ouška,
vždyť je to jen jarní bouřka.

Jarní brána

Jarní brána zelená se,

jarní brána otvírá se.

Kudy ty, tudy já,

brána už se otvírá.

Jarní břízy

Řízy, řízy, řízy,

řežu z jarní břízy.

Řežu dříví z bříz,

řízy, řízy, říz.

 

Jarní budíček

Halo, všichni vstávejte! (stoj + ruce k puse a zavoláme) Jaro opět vítejte. (stoj + máváme rukama) Celou zimu jste jen spali, (stoj + ruce u hlavy, jako když spíme) protáhněte svoje svaly. (stoj + protahujeme se)

 

Jarní budíček

Jarní budíček

Halo, všichni vstávejte! (stoj + ruce k puse a zavoláme)

Jaro opět vítejte. (stoj + máváme rukama)

Celou zimu jste jen spali, (stoj + ruce u hlavy, jako když spíme) protáhněte svoje svaly. (stoj + protahujeme se)

Jarní den

Jarní den

Jaro přišlo k nám,
otevřeme krám,
budem knihy prodávat
a spolu se radovat.

Když skřivánek zazpívá,
tak se slípka nehněvá.
Dejte tetka vajíčko.
Alespoň jedno, tetičko.
  

Jarní déšť

Kapi, kapi, kapi, kap,

děšť zas ťuká na okap.

Kapky hrají zvesela,

jak veselá kapela,

kapi, kapi, kapi, kap,

jarní déšť má každý rád.

Jarní koupel

Jaro se přiblížilo kvapem.

,,Tak už jsem tady,"

řeklo vlídně všem,

a vrabčák se hned pod okapem

sprchoval jeho teplým deštíkem.

Potom mu froté větříček

vysušil kapky z peříček.

Jarní květinky

Jarní květinky

Na naší zahrádce sněženka bílá,

do svojí sukénky sníh sobě sbírá.

Vedle ní narcis se žlutou hlavičkou

poprosí o barvu zářivé sluníčko.

Bledule, podběl, maličké fialky

vykouzlí úsměv náš, zavoní do dálky.

Jarní květiny

Na naší zahrádce sněženka bílá, do svojí sukénky sníh sobě sbírá. Vedle ní narcis se žlutou hlavičkou poprosí o barvu zářivé sluníčko. Bledule, podběl, maličké fialky vykouzlí úsměv náš, zavoní do dálky.
 

Jarní kytičková

Když se jaro vyspalo,
květů bylo tuze málo.
Když si jaro zvyklo víc,
rozkvetlo nám jako nic.

Jarní kytičky

Na jaře, když slunce svítí, objeví se první kvítí. Narcisy a tulipány, zdobí žlutě všechny brány.

 

Jarní kytičky

Jarní kytičky

Na jaře, když slunce svítí,

objeví se první kvítí.

Narcisy a tulipány,

zdobí žlutě všechny brány.

Jarní louka

Ptala se mě sedmikráska
jestli vím co je to láska.
Já jí říkám kytičko
láska je jak sluníčko.
Kdyby tady nebylo
nic by tady nežilo.
V tom se ozval petrklíč
že má k lásce zlatý klíč.
Odmyká s ním srdíčko
dalo mu ho sluníčko.

Jarní nebe

Na vysokém jarním nebi
zlaté slunce stojí.
Hřeje, to je zapotřebí.
Všechny zimní bolístky nám zhojí.

Jarní nebe

Na vysokém jarním nebi zlaté slunce stojí. Hřeje, to je zapotřebí. Všechny zimní bolístky nám zahojí.

 

Jarní paní

Jarní paní

Já vidím jaro jako krásnou paní,
které sálá teplo z dlaní.
Má krásné dlouhé vlasy zeleně zářící,
zčásti zakryté zlatavou čepicí. 
Růžové šaty zdobené pomněnkami,
zlaté střevíčky s pampeliškami.

Rozevře dlaně a květiny rozkvétají,
ptáčci přilétají z teplých krajin.
Sluníčko svítí, země se zahřívá
i vše, co se v ní ukrývá.
Rodí se mláďátka, my máme lepší náladu,
toto si já myslím o jaru.


 

Jarní pohádka

Skřivánek letí z daleka,
na mezi chudobka dřímá.
Chudobko, vstávej, rozkvítej,
přes hory doly utekla Zima.

Běžela v bílém kožíšku,
zamkla se v ledovém hradu
a pan Mráz stojí u brány,
z jíní má vlas i šedivou bradu.

„Hoj, pane Mraze, otevři,
z daleka noviny nesu:
Jaro již táhne do kraje,
snáší se k luhu, snáší se k lesu.“

A pan Mráz hlavou zavrtěl:
„Doposud my jsme tu pány!
Ledy já klenu nad vodou,
Zima sníh sype v luhy a lány.“

Skřivánek letěl do oblak,
zaklepal na nebes bránu.
„Co děláš v nebi, skřivánku?“
„A já jdu s prosbou ke Kristu Pánu:

Zima nám dýchá do kraje,
studeným větrem si výská,
a nám se dole na zemi
po jarním slunku ze srdce stýská.

Lístek se dívá z poupěte,
děvčátko z doškové chaty,
smí-li již přes práh vyskočit
jako ten jarní motýlek zlatý.

Každinký kvítek na mezi
uvítat jaro se strojí,
jenom ta bílá královna
v ledovém hradu v cestě mu stojí.“

Kristus Pán slunci pokynul,
slunéčko do kraje dýchlo,
celý svět má se k úsměvu,
jenom v té Zimě srdéčko stichlo.

Hrad se jí v slunci rozplynul,
a Mráz ji opustil zrádně,
běžela Zima, běžela,
v ledovém moři skryla se na dně.

Skřivánek letí do výše,
vesele v oblaku zpívá,
na mezi kvítek za kvítkem,
pěkně si hlavou po notě kývá.

Jarní psaní

Už nám na zelené stráni
píše jaro první psaní
slova skládá z pampelišek
podbělů a sasanek,
sluníčko mu z modrých dálek
nakukuje do stránek.
Usmívá se, vidí v nich
háčky z křídel motýlích
čárky žížal, tečky včel
na kterých se třpytí pel …
Ani vítr nelení,
hned se pouští do čtení,
a najednou hvízdne přísně:
“I když píšeš krasopisně,
co ty kaňky, kde se vzaly?“

Jaro vzdychlo a jen píplo:
“Krtci mi je udělali!“

Jarní psaní

Už nám na zelené stráni
píše jaro první psaní
slova skládá z pampelišek
podbělů a sasanek,
sluníčko mu z modrých dálek
nakukuje do stránek.
Usmívá se, vidí v nich
háčky z křídel motýlích
čárky žížal, tečky včel
na kterých se třpytí pel …
Ani vítr nelení,
hned se pouští do čtení,
a najednou hvízdne přísně:
“I když píšeš krasopisně,
co ty kaňky, kde se vzaly?“

Jaro vzdychlo a jen píplo:
“Krtci mi je udělali!“

Jarní radování

Jarní radování

Kačky mají jaro rády,

obléknou se do parády,

usmějou se pod vousy,

čert vem všechny morousy. 
 

Jarní rozjímání

Když jarní vánek čechrá stráně a první kvítí zavoní, ptačí zpěv, zazní znenadání, rozkvetou větve jabloní, pak přišlo jaro.

 

Jarní říkadlo

Zimo, zimo, táhni pryč
nebo na tě vezmu bič!
Odtáhnu tě za pačesy
za ty hory,
za ty lesy,
až se vrátím nazpátek
svleču zimní kabátek.

Jarní říkadlo

Zimo, zimo, táhni pryč, (čarujeme rukama)

nebo na tě vezmu bič. (rozpažíme)

Odtáhnu tě za pačesy, (táhneme za provaz)

za ty hory, za ty lesy. (ukazujeme hory)

Až se vrátím nazpátek, (ťapeme prstem po ruce)

svleču zimní kabátek. (svlékáme se)

Zimo, zimo, táhni pryč, (čarujeme)

nebo na tě vezmu bič. (rozpažíme)



 

Jarní říkanka

Dva krtkové z pelíšku,

pokřikují na myšku:

„Myško, malá myško,

hřeje už dost sluníčko?“

„Hřeje a jak“, piští myška.

„Zahřeje i vaše bříška!!

Jarní sen

Jarní sen

Svátky jara nadcházejí,
zvířátka se předhánějí
v co největší aktivitě,
však to sami uvidíte,
stačí jenom vyjít ven
a ponořit se v jarní sen.

Jarní svátky

Jarní svátky

Zelená se tráva,
jsou tu svátky jara.
Koledníci s pomlázkami
honí se za dobrotami,
holky pěkně proplesknou,
výslužku si odnesou,
všichni jsou rádi
a dobře se baví.
Velikonoce jsou báječný čas,
těšte se, každý rok přijdou zas.

Jarní tráva

Jarní brána zelená se,

jarní brána otvírá se.

Kudy ty, tudy já,

brána už se otvírá.

Jarní vánek

Když jarní vánek čechrá stráně
a první kvítí zavoní,
ptačí zpěv, zazní znenadání,
rozkvetou větve jabloní,
pak přišlo jaro.

Jarní veršování

Přišlo jaro do světnice

 v barvách duhy oděné.

Zadýchalo okenice

-  v mlze rána ztracené. 

 

Plnou náruč bílých květů

vložilo mi do dlaní.

Kvítky jako ze sametu... 

posbírané ze strání. 

Jaro

Bumtarata na vrata,

máme čtyry koťata.

Jedno černé, druhé bílé,

třetí žluté, rozpustilé.

A to čtvrté strakaté,

po mamince okaté.

Jaro

Zimo, zimo, táhni pryč
nebo na tě vezmu bič!
Odtáhnu tě za pačesy
za ty hory,
za ty lesy,
až se vrátím nazpátek,
svleču zimní kabátek.

Jaro

Už sněhu se tu nedaří,

jde březen rovnou do zahrad.

Housátek zlaté předjaří,

proč pro radost si nezahrát?

Jaro

Na trubku zatrub, trubači,

do jara s modrou oblohou!

Když tvoje píseň nestačí,

ptáci ti zpívat pomohou.

Jaro

 

Jdi, hráči, spěchej pro flétnu,

nečekej, dětem, stromům hraj,

třeba tu píseň o květnu.

Když duben přišel, přijde i máj.

Jaro

Jaro

 

Zazvonila pěnkavice,

že jde jaro k nám,

písničky že lesům nese,

květy lučinám.

 

Starý čtverák špaček hvízdá,

z vršku topolu:

"Zapějme si zase jednou

jarní pospolu!"

 

Na lučině tlupa dětí,

v jednom klubíčku,

veselí jim září v oku,

štěstí na líčku.

 

Ze sasanek bílé věnce,

vlají na skráni,

a již zvučná píseň jarní

luhem uhání.

 

K dětským hláskům přidává se

ptačí družina,

Z jara celá příroda je

píseň jediná!

Jaro

Jaro

Jaro je nejhezčí období,
první část roku ozdobí,
léto mu tiše závidí,
ošklivý podzim se zastydí,
zima, ač královna sněhu,
postrádá jeho život a něhu.

Jaro

Jaro

Houpe se Anička,

houpe se Vítek,

houpe se kytička,

houpe se kvítek.

Jaro

Jaro

Už tu máme zase jaro,                        
já vám povím, co se stalo.                  
Venku rozkvétají stromy,                    
na nebi už slyším hromy.                    

Venku už nám snížek roztál,                
chuť do života každý dostal.                 
Z komínů už se nekouří,                         
po střechách běhají kocouři.                 

Kluci s pomlázkami chodí,        
holky na ně vodu hodí.
Na zahradě rostou květiny
a v rybníce bílé lekníny.

Všichni teď běháme venku,
a já vidím i stařenku.
S chutí jezdíme na kole 
a cvičíme v Sokole.
 

Jaro

Jaro

Jaro, kde se letos touláš ?  
Zima stále kraluje.
Jaro ale na nás nedbá,
na horách se lyžuje.

Přišel první jarní den,
pojďte všichni, pojďte ven.
S jarem přijdou radovánky,
otevřou se hrady, zámky.

 

Jaro

Jaro

Venku mrzne, vítr fučí,
lidé chodí v kulichu.
Vždyť už březen brzy končí,
jaro, už jsi tu?

Už se těším na sluníčko,
na vysoké teploty.
Když se stromy zelenají
a ptáčci zpívají sonety.

Už Tě nechci zimo krutá,
už Tě bylo letos dost.
Koukej mazat hezky pod zem,
všem lidičkám pro radost.

Tvůj čas skončil, tak to uznej,
nedělej už drahoty.
Nech nás prosím zase nosit,
naše krátké kalhoty.

 

Jaro

 

Jaro

Jaro, jaro už je tady
mráz a zima utíkají,
vše je krásné jak to jaro, 
vítáme tě milé jaro.
Zima už je za námi,
slunce svítí nad námi.
      

Jaro

Jaro

Když se jaro vyspalo,
kytiček bylo málo.
Když si jaro zvyklo víc,
rozkvetlo nám jako nic.
 

Jaro

 

Jaro

Jaro, jaro už je tady!
Honem, honem do zahrady!
Jaro, tomá každý rád,
jaro je tvůj kamarád.
Jaro je strašně hezké
a nejvíc v zemi české!
         

Jaro

Jaro

Jaro dělá skvělý den
děti, pojďte rychle ven! 
Všude kvetou kytičky,
mají krásné lístečky.
Anička má jaro ráda,
zima už je za horama.
Venku svítí sluníčko,
k nebi letí srdíčko.
 

Jaro

Jaro

Jaro je tu všude s námi, 
zima už je za horami.
Všude kvetou kytičky,
máme jarní botičky.

Svítí žluté slunce,
viděla jsem sumce!
Vyhříval se v teplé vodě,
bylo hezky a jezdily lodě.

Děda si četl knížku,
o lžičce a o talířku.
Květy stromů vykvétají,
všechny děti radost mají.

Knihovna má plno práce
od jara až do zimy,
všichni máme rádo knihy,
nelezem pod peřiny.
 

Jaro

Jaro

Jaro je krásné,
jak tyhle básně.
Květiny krásně voní,
zvonečky pěkně zvoní.

Žluté jsou pampelišky,
jak ty houby lišky.
Venku už nelétá drak,
jenom párkrát bílý mrak.

Na Velikonoce pomlázka se uplete
a za chvíli na dveře někdo zaklepe.
To přišel koledník k nám,
za koledu vejce mu dám.
 

Jaro

Slunce volá na sněženku, podívej se, jak je venku! Slunce volá do oken, děti, haló, pojďte ven! 

 

JARO

Na obloze ani mráček, venku pláče sněhuláček. Sluníčko už svítí, roste první kvítí. Co se to tu stalo? Blíží se k nám jaro!

 

Jaro

Krok za krokem, tiše kráčí jaro vchází do dveří rozhlíží se, hlavou kroutí vlastním očím nevěří.
 

Jaro

Sníh se ztrácí, ledy tají, jaro vstává v celém kraji, slunce hřeje, zemi hladí, tóny písní ptáčci ladí

 

Jaro

Už je březen, přijde jaro,

svolá kvítka, říčky, ptáky,

rozpustí hned sněhuláky,

slunko slízá všechny ledy,

čmelák sedne na jehnědy

a nakonec petrklíče

zamknou zimu žlutým klíčem.

Jaro

Jaro

Jaro, jaro už je tady!
Honem, honem do zahrady!
Jaro, to má každý rád,
jaro je tvůj kamarád.
Jaro, to je tuze hezké
a nejvíce -  v zemi české.

Jaro

Jaro

Jaro dělá skvělý den
děti, pojďte rychle ven! 
Všude kvetou kytičky,
mají krásné lístečky.
Anička má jaro ráda,
zima už je za horama.
Venku svítí sluníčko,
k nebi letí srdíčko.

 

Jaro

Jaro

Když se jaro vyspalo,
květů bylo tuze málo.
Když si jaro zvyklo víc,
rozkvetlo nám jako nic.

Jaro

Jaro

Jaro, kde se letos touláš?  
Zima stále kraluje.
Jaro ale na nás nedbá,
na horách se lyžuje.

Přišel první jarní den,
pojďte všichni, pojďte ven.
S jarem přijdou radovánky,
otevřou se hrady, zámky.

Jaro

Jaro

Jaro je tu všude s námi, 
zima už je za horami.
Všude kvetou kytičky,
máme jarní botičky.

Svítí žluté slunce,
viděla jsem sumce!
Vyhříval se v teplé vodě,
bylo hezky a jezdily lodě.

Jaro

Děda si četl knížku,
o lžičce a o talířku.
Květy stromů vykvétají,
všechny děti radost mají.

Knihovna má plno práce
od jara až do zimy,
všichni máme rádi knihy,
nelezem pod peřiny.

Jaro

Jaro

 

Zazvonila pěnkavice,

že jde jaro k nám,

písničky že lesům nese,

květy lučinám.

 

Starý čtverák špaček hvízdá,

z vršku topolu:

"Zapějme si zase jednou

jarní pospolu!"

 

Na lučině tlupa dětí,

v jednom klubíčku,

veselí jim září v oku,

štěstí na líčku.

Jaro

Jaro

Jaro je nejhezčí období,
první část roku ozdobí,
léto mu tiše závidí,
ošklivý podzim se zastydí,
zima, ač královna sněhu,
postrádá jeho život a něhu.

Jaro

Jaro

Houpe se Anička,

houpe se Vítek,

houpe se kytička,

houpe se kvítek.

Jaro

Na větvi je hodně květů

a ty květy pěkně kvetou.

Jaro

Až bude duben, u dubu budem,

pod dubem, za dubem

zpívat si budem:

"Pod dubem, za dubem,

máme něco za lubem."

Jaro

Táta včera na venku, našel první sněženku.

Vedle petrklíč, zima už je pryč.

Jaro

Na trubku zatrub, trubači,

do jara s modrou oblohou!

Když tvoje píseň nestačí,

ptáci ti zpívat pomohou.

Jaro

Kdy je jaro:

Když rozkvetou prvosenky

a řeka má kabát tenký.

Když si jíva tiše zpívá

a světla víc neubývá.

Jaro

Haló, Jaro přijdi už k nám
už se na Tě těšíme.
S tebou přijde krása země,
bundy teplé shodíme.

Zelená se každičký strom,
kvete každá květina,
žlutá, bílá i fialová
každá z nich je však jiná.

Ptáčci opět oletují,
cvrlikají z plných plic,
i sluníčko pomaličku,
začne hřát o něco víc.

,,Pojďme děti podívat se 
na louku či k ohradě,
pase se tam naše ovce
u sebe má své mládě."

Jehňátko si kolem ovce 
poskakuje vesele,
pochutnává si na trávě
nebo kousku jetele.

Zima už je dávno už pryč,
celý svět se raduje.
Proto i my vítáme ho:
,,Hurá, Jaro už tu je."

Jaro

Už sněhu se tu nedaří,

jde březen rovnou do zahrad.

Housátek zlaté předjaří,

proč pro radost si nezahrát?

 

Na trubku zatrub, trubači,

do jara s modrou oblohou!

Když tvoje píseň nestačí,

ptáci ti zpívat pomohou.

Jaro

Jaro! Jaro!
Kde se vzalo?
V peřinkách se vyspinkalo
v kalužích se vykoupalo
větvičkou se učesalo
dokola se zatočilo -
- od sněženek všude bílo!

Jaro

Od sluníčka přišla zpráva,

datel už ji vyťukává.

Za chvíli ví celý les,

jaro se k nám vrací dnes.

V křoví, na stromech i v mechu

je najednou plno spěchu.

Na uvítání se chystá

v potoce i voda čistá.

Jaro

Spáč vyskočil z postele,

všechny kolem budí,

zpívá, tančí vesele,

jen nohy ho studí.

Tahal trávu za uši,

aby byla větší,

pustil vodu v potoce,

to vám bylo řečí.

Kutil ptačí hnízda,

stavěl z písku hrady,

sněženky vyzváněly:

Jaro už je tady!

Jaro

Kde se tu tak rychle vzalo?
Zčistajasna je tu jaro!
Ještě včera sníh byl všude,
dnes už slunce pálit bude.

Zima končí, jaro je tu.
Všude kolem moře květů.
Bílá s žlutou jim všem velí,
lákají si k sobě včely.

Vítáme tě, jaro, tady,
už spěcháme do zahrady
sluníčka si užívat.
Máme po něm všichni hlad

Jaro cvičí s „R“

Kláro, Báro, Sáro
-hurá, bude jaro!
Járo, Jirko, Mirku
-už za malou chvilku!  

Jaro se nám z prázdnin vrací,
rychle musí začít s prací!
Krokusům i prvosenkám
nakrucovat lístečky.
Beruškám i brundibárům
přidat barvu na tečky.

Jaro je tady

Děti děti jaro je tu
broučkové se mají k světu
na zahrádce bledule
vystrkují kebule.

Louka na šaty si střihla
stonky rostlin k slunci zdvihla
v lese první kočičky
hostí pilné včeličky.

Jaro je tady

Děti děti jaro je tu broučkové se mají k světu na zahrádce bledule vystrkují kebule.
 

Jaro je tu

Jaro je tu

Mámo, táto, jaro je tu!
Příroda se má hned k světu.
Ptáčci vesele zpívají,
zajíčci na poli hopkají,

Jaro je tu

Jaro je tu

Slunce volá na sněženku,

podívej se po venku!

Slunce volá do oken,

děti, haló, pojďte ven!

Jaro je tu

Jaro je tu

Mámo, táto, jaro je tu!
Příroda se má hned k světu.
Ptáčci vesele zpívají,
zajíčci na poli hopkají.

Jaro je tu!

Jarní kvítí, slunce svítí, láká děti ven. Tam kde byl sněhulák postaven, zůstala jen holá zem. 

 

Jaro klepe na vrátka...

Jaro klepe na vrátka...

Jaro klepe na vrátka,
přijdou nová kůzlátka,
na koledu k vám přijdeme,
všechno dobré pobereme!
Nádivka a mazanec,
to je prostě dlabanec!

Jaro přišlo

Jaro přišlo, kdo to letí? Vlaštovičky, milé děti. Vrátily se, hnízdo staví, štěbetáním domov zdraví.

 

Jaro přišlo, kdo to letí?

Jaro přišlo, kdo to letí?
Vlaštovičky, milé děti.
Vrátily se, hnízdo staví,
štěbetáním domov
zdraví.

Vítáme vás ptáčci milí,
kdepak jste tak dlouho byli?
Z teplých krajin přilétáme,
sluníčko už tady máme.

Jaro střídá zimu

Přišlo z dálky - pozdravilo, 

sněženkám se uklonilo.

 Ještě s vráskou na čele 

- možná trochu nesměle...

Už se loučí Paní Zima

- a s ní kašel, chlad i rýma. 

Jaro už je tu

Jaro už je tu

Jaro už je tu,
holkám tím je do breku,
nemluvňata, ta se maj,
na Velikonoce se tolik neutahaj,
kluci hledaj holky,
aby jim daly vdolky,
maminka si připravuje kýbl vody,
tatínek už křičí „Hody, hody”.

Jaro volá

Letí, letí, vlaštovička,

letí, letí, volá, děti:

"Halo, děti, pojďte sem,

jaro volá všechny ven."

Jaro vstává

Jaro vstává

Sníh se ztrácí, ledy tají,

jaro vstává v celém kraji,

slunce hřeje, zemi hladí,

tóny písní ptáčci ladí.

Jaro vstává

Ze sasanek bílé věnce,

vlají na skráni,

a již zvučná píseň jarní

luhem uhání.

 

K dětským hláskům přidává se

ptačí družina,

Z jara celá příroda je

píseň jediná!

 

Jaro začíná

Jaro začíná

Píšu píšu básničku
O jaru a sluníčku
Jaro tu je hurá sláva
Paprsky nám slunko dává

Rodina na procházku se chystá
Teplíčkem už si je jistá
Dobrovodská pouť nás láká
Nechceme už stavět sněhuláka

Vítáme tě jaro milé
Prožijeme s tebou hezké chvíle
 

Jaro, jaro

Jaro, jaro, jaro už je tu!
Sníh se mění na sněženky,
slunce sype z peněženky,
na zem tisíc zlatých dukátů.
Jaro, jaro, zima už je pryč,
včela ťuká na poupata,
vlaštovička od hor chvátá,
v zobáčku nám nese petrklíč.

Jaro, léto, podzim, zima

Jaro, léto, podzim, zima
to je celý rok
stejně letos jako loni
tak i napřesrok
Po jaru je vždycky léto,
podzim po létu
a nežli se nadějeme
zima už je tu.

Jasný den na Medarda .

Jasný den na Medarda

tiší rolníkovo naříkání.

Játra

Já rád játra, ty rád játra, ty rád játra, já rád játra, co nám brání dát si játra?

Jazýčku, tuž se!

Zeptala se lišky liška, co by chtěla na ježíška.

Jistě, povídá ta liška, co se jí ta druhá liška

ptala, co chce na ježíška, nejlepší by byla knížka.

V tom však hajný Melíšek našel jejich pelíšek.

Rychle, povídá ta liška, ta, které ta první liška řekla , co chce na ježíška,

- říkali jí Eliška – vidím pana Melíška.

A tak honem obě lišky vyběhly z podzemní chýšky,

rychleji než Melíšek uměl střílet do lišek.

Smíchem se pak první liška – té říkali Pampeliška –

i ta druhá Eliška popadaly za bříška.

JDE JEŽÍŠEK PŘES KOPEČKY...

JDE JEŽÍŠEK PŘES KOPEČKY...

Jde Ježíšek přes kopečky,
nese v ranci tři dárečky,
prosí tiše vodníka,
ať mu chytí kapříka.
Vodník mu rád vyhoví,
kapříka mu vyloví.
Chybí ještě stromeček,
co ozdobí domeček.
A pak všichni po roce,
oslaví zas Vánoce.
A co já mám nejraději,
když se všechny děti smějí.
Když jsou šťastné, spokojené,
cukrovíčko napečené.
A pak ráno hupky ven,
snížek padá za domem.
Postaví si sněhuláky,
sáňky použijí taky.
A tak jsou pryč Vánoce,
budou zase po roce.

Jdu k zápisu

Zítra půjdu do školy.
Nemusím mít úkoly,
nejsem ještě řádným žákem,
ale už jsem předškolákem.

Zítra půjdu k zápisu,
tašku s sebou ponesu.
Budu v ní mít rodný list,
u zápisu budu číst.

Budu říkat básničku
a zazpívám písničku.
Už se na to těším moc!
Teď jdu spinkat – dobrou noc!

Jdu na pomlázku

Jdu na pomlázku

Já jdu na pomlázku,
nohy bosý mám,
posaďte mě na lavici,
ať se zvohřejvám.
Pomlázky mně dejte,
nic se mi nesmějte,
ať jdu zas jinam.

Jdu ven

Máma si notuje,

boty mi obuje

a dá mi bundu,

potom ven půjdu.

JE CHVÍLE, KDY NECHCEME BÝT

JE CHVÍLE, KDY NECHCEME BÝT...

Je chvíle, kdy nechceme být sami.
Ten večer voní prskavkami
a voní také po radosti...
Láska a štěstí jsou zvanými hosty.
Krásné Vánoce a šťastný nový rok přeje

Je konec léta

Bylo to v sobotu

anebo v neděli,

když čápi po nebi

za moře letěli?

Co na tom záleží?

Stejně jsme prohráli.

Léto nám v zobáku

odnesli do dáli.

Je konec léta

Je konec léta

 

Bylo to v sobotu

anebo v neděli,

když čápi po nebi

za moře letěli?

Co na tom záleží?

Stejně jsme prohráli.

Léto nám v zobáku

odnesli do dáli.

Je konec léta

Je konec léta

 

Bylo to v sobotu

anebo v neděli,

když čápi po nebi

za moře letěli?

Co na tom záleží?

Stejně jsme prohráli.

Léto nám v zobáku

odnesli do dáli.

Je libo holuba

Je libo holuba? On se Vám vyklubá 
z bílého vajíčka. Ponese psaníčka. 
Poštovní holoubek snáší se do hloubek 
za hory, za lesy na správné adresy. 
Dopisy doručí a hned zas pofrčí. 
Zobáčkem vyťuká telegram pro kluka. 
Odnáší do výšek Popelčin oříšek. 
Předá jej slečince s pozdravem od prince

Je tady zase Mikuláš

Je tady zas Mikuláš,
na sobě má bílý plášť,
anděl s křídly, s košíkem
a rohatým čertíkem.
Básničku jim říci máš,
tak se aspoň trochu snaž,
řekni, že se polepšíš,
všechny slibem potěšíš.
A nadílku dostaneš,
přeji Ti, ať radost máš,
ať se čerta nebojíš,
i když nemáš svatozář.

Je to

Jendo, Fando,

Vendo, Ando,

jdeme do toho

a je to hotovo.

Je to houba?

Je to houba nebo není?
Pepík kouká na tu věc.
Dotkne se jí, zapráší se,
může to být prašivec?

Pokud tohle houba není,
řekni, dědo, co je to?
Co myslíš, že by to bylo?
Prašivka, ty popleto!

Je to jasné!

Je to jasné!

Přišel medvěd za medvědem,
poručil si šťávu s ledem.
Že prý je to u něj všední,
on je totiž medvěd lední.

 

Je to jasné!

Přišel medvěd za medvědem,
poručil si šťávu s ledem.
Že prý je to u něj všední,
on je totiž medvěd lední.
 

Je to pravda?

 Je to pravda?

Holky nosí vrány,

čápi mladé pány.

Je to pravda nebo lež,

vyber si co chceš.

Jé, jé, jé

Jé, jé, jé,

co tu je?

Je tu tele

u jetele.

Jé, jé, jé,

kdo tu je?

U jelena je

Jelena.

Jede auto z kopečka

Jede auto z kopečka,
vrzají mu kolečka.
Jakpak by mu nevrzaly,
když je nemá namazaný.
Vrzy, vrzy, vrz,
už tam jeden zmrz.

 

Jede jede autíčko

Jede jede autíčko,
svítí na něj sluníčko,
vrčí, troubí, zatáčí,
kola se mu otáčí.

Jede jede mašinka

jede jede mašinka
kouří se jí z komínka
jede jede do dáli
kdypak asi zpomalí?

jede v ní pan průvodčí,
má zdvižené obočí
proštipuje jízdenčičky
proštipuje jízdenky.

Jede jede myška

Jede, jede myška
okolo rybníčka.
Veze, veze proutí,
ocáskem si kroutí.

Jede jede poštovský panáček

Jede jede poštovský panáček,
jede jede poštovský pán,
vpředu má trubičku,
vzadu má truhličku,
jede, jede do Rokycan.

Jede mašinka

Jede jede mašinka, kouří se jí z komínka, jede jede do daleka, kde na děti voda čeká, pozor děti, vysedáme, hop do vody uděláme.

Jede paní zima

Jede paní zima jede,
vločky v kočáře si veze.
A když vítr zafouká
bílé vločky rozfouká.
Letí, letí, kam jen chtějí,
točí se a dovádějí.
Naposled se zatočí,
do kočáru naskočí.

zavoláme bílé vločky.
půjdou tiše jako kočky.
Mrazík bude polku hrát,
bude s námi tancovat.
Mrazíku, mrazíku,
neštípej do nosíku.

Jede paní zima

Jede paní zima jede,
vločky v kočáře si veze.
A když vítr zafouká
bílé vločky rozfouká.
Letí, letí, kam jen chtějí,
točí se a dovádějí.
Naposled se zatočí,
do kočáru naskočí.

zavoláme bílé vločky.
půjdou tiše jako kočky.
Mrazík bude polku hrát,
bude s námi tancovat.
Mrazíku, mrazíku,
neštípej do nosíku.

Jede rytíř na koni

Jede rytíř na koni,
nikdo ho nedohoní.
Jede rytíř, hopsasa,
pane, ten se natřásá.

Jede traktor

Jede traktor

Jede traktor z kopečka, vrzají mu kolečka,

Jak pak by mu nevrzali, když je nemá namazaný.

Vrz, vrz, vrz někdo už tam zmrz.

Do kopečka jde to ztěžka, ale zato z kopečka,

Vrzají nám kolečka.

Jede vláček

Jede vláček, jede krajem, my si na něj také hrajem, jeden vagón, druhý, třetí, zapojte se všechny děti.

Jede vláček krajem

Jede vláček, jede krajem, 

my si aké na vlak hrajem.

Jeden vagon, druhý, třetí, 

zapojte se všechny děti!

Pára syčí, vláček houká, 

pan výpravčí z okna kouká. 

Jede vláček motoráček

Jede vláček motoráček,
jede, jede do zatáček.
Hú, hú,hú, hú, hú, hú, hú,
vláček už je v tunelu.

Jede vláček motoráček,
jede, jede do zatáček.
Hú, hú,hú, hú, hú, hú, hú,
vláček vyjel je v tunelu.

JEDE, JEDE KAMION...

JEDE, JEDE KAMION...

Jede, jede kamion,
veze dárků milion.
Veze dárky pro děti,
pro ty malé nezbedy.
Děti se moc těší,
smějí se a křičí.
Ježíška chtěj vidět,
chtějí se s ním smát,
a krásné svátky popřát.
Poděkovat za dárečky,
pohrát si s ním chviličku,
než ho odvezou do jeho domečku.
Přejeme Vám klidné svátky,
ať všichni máte krásné dárky.

Jede, jede vláček, malý motoráček

Jede, jede vláček, malý motoráček,
jede, jede mašinka, kouří se jí z komínka,
jede, jede do daleka, kde na děti voda čeká.

 

Jede, jede vlak

Jede, jede vlak,
rychle jako drak.
Jede, jede do daleka,
kde na děti voda čeká.

Jede, jede, jede vlak

Jede, jede, jede vlak
letí, letí jako drak
od stanice k stanici
vozí malou opici.

Opice si brouká
z okna při tom kouká,
opakuje zas a znova
dokolečka stejná slova:

Jede, jede, jede vlak
letí, letí jako drak…
(opakuje se do nekonečna)

Jedem

Jedem, jedem, nedojedem,

jedem, jedem, dojedem.

Dojedeme na hody,

nepadneme do vody.

Jedem

Jedem, jedem, nedojedem,

jedem, jedem, dojedem.

Dojedeme na hody,

nepadneme do vody.

Jedem

Jedem, jedem, nedojedem,

jedem, jedem, dojedem.

Dojedeme na hody,

nepadneme do vody.

Jeden dva

Jeden dva – to jsem já;

jeden tři – to jsme my;

jeden čtyry – vylez z díry;

jeden pět – trhal květ;

jeden šest – ten měl čest;

jeden sedm – vyšel před dům;

jeden osm – tem měl rozum;

jeden devět – ten byl medvěd;

jeden deset – zůstal viset; A to jsi Ty

Jeden krůček

Jeden krůček dopředu, druhý krůček dozadu,
posadím se na bobeček a vyskočím na kopeček.

Jeden kůň vypil tůň

Jeden kůň vypil tůň. 

Žáby se naň zlobí nýčko, 

že jim vypil bydleníčko. 

Jeden malý zajicek

Jeden malý zajíček,

diva se do koše plného vajíček,

premysli zda si jedno da,

nebo je raději kamarádům rozdá, 

prisla k němu liska,

pichla se venku do briska,

zajicek ji rád pomůže, 

brisko ji hned zaváže,

liska mu hned poděkovala,

hory, doly naslibovala, 

až něco zajíčku budeš potřebovat,

hned ti budu pomahat,

liska tedy odešla,

zajíčka malého tam nechala,

zajicek ji ještě vyprovodil,

pak  do svého domečku se vratil,

večer bylo venku ticho,

tam není bezpečno, zajíček ví to,

v tom kmenů přiběhne malá myška,

tu zase něco kouslo do briska,

svalila se zajickovi do domečku,

sedla si na židlicku,

ty hodný zajicku,

prosím tě chviličku,

a tak zajíček,

uvaril mysicce čajíček.

 

 

 

 

 

Jeden, druhý, třetí

Jeden, druhý, třetí,

vzhůru draci letí.

Smějí se jim ptáci:

"Kampak, páni draci?"

Jeden, dva, tři

Jeden, dva, tři,
my jsme bratři.
Který je to mezi námi,
co se schoval do té slámy?
Mrkev, zelí křen,
to je tuhle ten.

Jeden, dva, tři, čtyři, pět

Jeden, dva, tři, čtyři, pět,

spočítám si všechno hned.

Pět kytiček na louce,

pět prstíčků na ruce,

pět kuliček v jedné jamce,

utíkejme k naší mamce.

Jeden, dva, tři, čtyři, pět, 

musíš z kola, a to hned!

Jeden, dva..

Jeden, dva, tři -

my jsme bratři,

kterej je to mezi námi,

co si zalez do tý slámy:

ten, ten, nebo ten,

vyhoďme ho z kola ven.

Jedinečný výlet

Vyjela panna z Nuslí

na jedné kolečkové brusli.

Večer dojela do Podolí

na jedné lyži a s jednou holí.

Zítra se projede po Motole

na motokole s jedním kolem

a pak se vydá vstříc dálce

v Divoké Šárce

na dvou- nebo na třínohém koni.

Potom ji už nikdo nedohoní,

tu pannu mrkací

na koni houpacím.

Jedna dva tři čtyři pět

Jedna dva tři čtyři pět cos to Janku cos to sněd brambory pečený byly málo maštěný šest sedm osm devět zbytek brambor sněd medvěd a liška s zajícem dojedli se krajícem.

Jedna dva tři čtyři pět

Jedna dva tři čtyři pět
cos to Janku cos to sněd
brambory pečený
byly málo maštěný

šest sedm osm devět
zbytek brambor sněd medvěd
a liška s zajícem
dojedli se krajícem.

Jedna dvě

Jedna dvě,
Honza jde,
nese pytel mouky,
mamka se raduje,
že bude péct vdolky.
Mamka vdolky nepekla,
Honza skočil do pekla,
mamka vdolky pekla,
Honza skočil z pekla.

Jedna dvě

Jedna dvě,
Honza jde,
nese pytel mouky,
mamka se raduje,
že bude péct vdolky.
Mamka vdolky nepekla,
Honza skočil do pekla,
mamka vdolky pekla,
Honza skočil z pekla.

Jedna dvě

Jedna dva tři čtyři pět
cos to Janku cos to sněd
brambory pečený
byly málo maštěný

šest sedm osm devět
zbytek brambor sněd medvěd
a liška s zajícem
dojedli se krajícem.

Jedna dvě tři čtyři pět

Jedna, dvě, tři, čtyři, pět,
cos to, Honzo, cos to sněd?
Brambory, pečený,
byly málo maštěný.

Jedna dvě, Honza jde

Jedna, dvě, Honza jde,
nese pytel mouky.
Máma se raduje,
že bude péct vdolky.

Jedna Káča, dvě Káče

Jedna Káča, dvě Káče,
pekly spolu koláče. 
Jedna si je spálila, 
druhá si je chválila. 

Jedna klička, druhá klička

Jedna klička, druhá klička,
zavázaná je tkanička !

Jedna medvědí

Když se medvěd zpívat učí,

zpívá, zpívá,

při tom bručí:

poslouchej, co dovedu,

je to píseň o medu.

Jedna stará brambora

Jedna stará brambora
koulela se ze dvora.
Koulela se po kamení,
byla tu - a už tu není.

Moc se bála, že ji sníme,
uvaříme, rozkrájíme,
osolíme, omastíme
a břicho si nasytíme.

Jedna vana

Jedna vana, dvě vany,

na panenky, na panny.

Jedna panna, dvě panny,

obě dáme do vany.

Jedna velikonoční

Jedna velikonoční

Přišel k nám zajíček,
měl košík plný vajíček.
Dal nám pěkně malované,
prý byl pro něj daleko.

Rozprsklo se...
„Haló pane!”
Bylo totiž naměkko...

Jedna, dva, tři

Jedna, dva, tři, čtyři, pět,

cos to Janku, cos to sněd.

Brambory pečený,

byly málo maštěný.

Jedna, dva, tři

Jedna, dva, tři, my jsme bratři. Který je to mezi námi, co si zalez do té slámy? Ten, nebo ten,

vyhoďme ho ven!

JEDNA, DVA, TŘI , ČTYŘI, PĚT

Jeden, dva, tři, čtyři, pět – Co’s to jed? „

Pečeni.“ Kdes ji vzal? „V kuchyni.“

Hupity, cupity,

z kuchyně ven!

Jedna, dvě

Jedna, dvě
Honza jde,
jedna, dvě, tři
pes ho větří
jedna, dvě, tři, čtyři,
kampak si to míří,
jedna, dvě, tři, čtyři, pět,
běží k mámě na oběd.
 

Jedna, dvě

Jedna, dvě,

Květa jde,

na výlet,

má pět let.

Jedna, dvě

Jedna, dvě, Honza jde.
Jedna, dvě, tři, pes ho větří.
Jedna, dvě, tři, čtyři, kampak si to míří?
Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, běží domů na oběd.

Jedna, dvě, Honza jde

Jedna, dvě, Honza jde,
nese pytel mouky.
Máma se raduje,
že bude péct vdolky.

Jedna, dvě, Honza jde

Jedna, dvě, Honza jde, nese pytel mouky, 
máma se raduje, že bude péct vdolky.

Máma vdolky nepekla, Honza skočil do pekla, 
máma vdolky pekla, Honza skočil z pekla.

Zapomněl tam čepici, honili ho čertíci.

Jedna, dvě, tři

Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, cos to, Janku, cos to sněd? Brambory pečený, byly málo maštěný.

Jedna, dvě, tři

Jedna,dvě,tři,čtyři,pět,

cos to Janku, cos to sněd?

Brambory pečený, byly málo maštěný.


 

Jedna, dvě, tři, čtyři, pět

Jedna, dvě, tři, čtyři, pět,
pod kovárnou roste květ.
Dítě pláče, bude den,
pojď, synečku, z kola ven.

Jedna, dvě, tři, čtyři, pět

Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, cos to Janku cos to sněd, brambory, pečený, byly málo maštěný.

Dva kroky vpravo, dva kroky vlevo, jeden krok vpravo, jeden krok vlevo, otočka na místě.

Jedna,dvě

Jedna, dvě,
Honza jde.

Jedna, dvě, tři,
pes ho větří.

Jedna, dvě, tři, čtyři,
kampak si to míří?

Jedna, dvě, tři, čtyři, pět,
běží domů na oběd.

Jedna,dvě,tři,čtyři..

Jedna dva tři čtyři pět
Jedna dva tři čtyři pět
cos to Janku cos to sněd
brambory pečený
byly málo maštěný

šest sedm osm devět
zbytek brambor sněd medvěd
a liška s zajícem
dojedli se krajícem.

Jedno slunce z nebe září

Jedno slunce z nebe září usměvavou zlatou tváří. Jedno slunce, jeden svět, a ten svět je samý květ. 

 

Jednooký a jednonohý

Jednooký, jednonohý vrátný ohlídá dům za světla i za tmy.

Jednorožec

Jednorožec je kůň bájný, ale tak velmi známý. Jeho kamarád je Pegas a ten pořád lítá do Las Vegas. Jeho máma je obyčejný kůň, ale jeho táta je vůl. Vůl je přece táta telete a ne našeho hříběte!!!

Jednou jsem se zeptal stromu

Jednou jsem se zeptal stromu,

proč na zimu nejde domů.

Rozesmál se od kořenů:

Lepší domov neseženu.

A pak, já mám zimu rád,

proč bych si měl stěžovat?

Jednou malá Kamila zpívala si la la la

Jednou malá Kamila zpívala si la la la

A pak náhle zvolala: "Já už umím pěkné la!"

Jednou v létě Péťa Kátě

Jednou v létě Péťa Kátě
Chytil nitě na kabátě.
Káťa honí Péťu v blátě.
Já tě chytím, kluku, mám tě!

 

Jednou v noci o půlnoci

Jednou v noci o půlnoci
přišlo na mě strašidlo.
Mělo gatě na špagátě
a na nose lepidlo.

Jednou v roce na Velikonoce

Jednou v roce na Velikonoce

Jednou v roce
na Velikonoce
vajíčka dívky rozdávají.
Nastavují zadečky
na pomlázečky,
kterými je chlapci vyšlehají.

Jednou v roce na Velikonoce

Jednou v roce na Velikonoce

Jednou v roce
na Velikonoce
vajíčka dívky rozdávají.
Nastavují zadečky
na pomlázečky,
kterými je chlapci vyšlehají.

Jednou, dvakrát

Jednou, dvakrát

Jednou, dvakrát dupnem,

do své jamky hupnem.

A co potom ve svém jamce?

Přitulím se ke své mamce.

Jednu nohu vystrčím

Jednu nohu vystrčím,
na zem ji zas položím.
Stříhám, stříhám nožkama,
jako stříhám nůžkama.

Jedou jako na koni

Jede, jede, paní,

jedou páni za ní.

Jedou jako na koni,

že tu paní dohoní.

Jedu

Jedu, jedu na jahody,

jedu, jedu, ma hody.

Dám jahody Davidovi,

dám jahody dědovi.

Jehla

Byla jehla

u nemehla,

ulehla,

nic nedovedla.

Jejda!

Jejda, jejda, jejda, přijede k nám strejda! Vezme s sebou tetičku, vyjedí nám ledničku!

Vezme s sebou bratrance, sní nám všechny mazance! Vezme s sebou sestřenku, vypepří nám pepřenku!

Jejda, jejda, jejda, už k nám přijel strejda! Přivezl mi dárek - lahůdkový párek!

Pro maminku květiny ze zahrádky tetiny. Pro tatínka sýry - v některých jsou díry!

Pro babičku tresku - zlevnili ji v Tescu! Jejda, jejda, jejda, to byl teda mejdan...

Jelen

Jelen letěl jetelem.

Jelen

Naše malá Milena,

malovala jelena,

malovala, malovala,

na maminku zavolala:

"Mami, honem sem,

jelen chce jít ven!"

 

 

Jelen

Helena vyplašila jelena. Jelen skočí tam a sem, už je někde za lesem.

Jelen

Za svítání chodí s laní

do údolí na snídani.

Navečer se běží k tůni

napít vody s lesní vůní.

Jelen a laně

Jelen hlídá laně,

nehledí jen na něů

vidí dědu, vidí děti,

a laně hned někam letí.

Jelito

Alena jí jelito,

Mílovi je to líto.

Jen mít oči k vidění

Jen mít oči k vidění,

uvidět, co každý z lidí

nevidí a neuvidí,

vidět, že si Slunce češe

zlatozlatý vlas,

vidět, že má sedmikráska

vskutku sedm krás

a že voda, ať už plyne,

ať si hoví v kalužině,

tak se leskne ve své kráse,

že až ohni podobá se.

Jenda

Jenda ječí z postele,

že dnes nikam nejede,

nepojede z Jevan kolem,

ani horem ani dolem!

Jenda

Jenda jede k nám, Jako velký pán. Přivezl k nám Janičku, Byl tu s ní jen chviličku.

Jenda jede k nám

Jenda jede k nám,
Jako velký pán.
Přivezl k nám Janičku,
Byl tu s ní jen chviličku.

Jenda troubí na trumpetu

Jenda troubí na trumpetu,
troubí, troubí, baví tetu.
Trápí trubku trum, trum, trum,
tím troubením budí dům.

Jenda, Venda a Květa

Jenda, Venda a Květa,

jedou autem do světa.

Jeník měl sáně

Jeník měl sáně,
Sedl si na ně,
Pustil se s nimi
Z vysoké stráně.
Jede jak na koni,
Že všechny dohoní.
Dohonil, už je v nich,
Bác – a je po saních.

Jeník měl sáně,

Jeník měl sáně,
Sedl si na ně,
Pustil se s nimi
Z vysoké stráně.
Jede jak na koni,
Že všechny dohoní.
Dohonil, už je v nich,
Bác – a je po saních.

 

Jeřábi

Ale kdepak jeřabiny! Tenhle jeřáb, ten je jiný. Křídla má - vždyť je to pták. Frr- a vzlétne do oblak.

Jeřábi

Ale kdepak jeřabiny! Tenhle jeřáb, ten je jiný. Křídla má - vždyť je to pták. Frr- a vzlétne do oblak.

Jeřábník

Do daleka z výši vidí,

velikánský stroj svůj řídí...

Ten přenáší náklad těžký!

Kdo by se s ním tahal pěšky?

Ještě jiné věci dělá.

I do věže od kostela

jeřábem dá klidně zvon.

Tohle umí jenom on!

Jeseter

Fňukal malý jeseter,

že být malý není fér.

Už by chtěl být dospělý,

nejlépe hned v pondělí.

Máma mu řekla, ať nebrečí,

vždyť jeseter je v řece největší.

Jestli chcete tak mne vemte

Byl jsem hodný jako anděl,
vůbec nikdy nezlobím.
Pomáhám, skládám si věci,
co neznám se ještě naučím!

A tak pane Mikuláši 
a čertisko s ocasem,
nechte mne tu, budu hodný,
kde je košík s ovocem?

Jestli se Filip zasměje

Jestli se

Filip a Jakub

zasměje,

jistě se hnedle

čočka zaseje.

Jestlipak víte

Jestlipak víte, jak jaro budí zem, no přece zlatým slunečním paprskem, zaťuká, pohladí studenou mokrou mez, zavolá ,Vstávejte, jaro je právě dnes! 

 

Ještěrka

To je něco pro ještěrku!

V trávě, u hromádky štěrku

na slunci se vyhřívat,

s pampeliškou povídat.

Pampeliško, pampeliško,

sluníčko mi hřeje bříško,

hřeje bříško, hřeje záda,

a to já mám tuze ráda –

od hlavy až k ocásku.

Viďte, pane bělásku!

Ještěrka

Na kameni, ve štěrku,

můžeš potkat ještěrku.

Ještěrka se naparuje,

všem kolem se vytahuje:

"Dinosaurus je můj děda.

Kdo ho potká, tomu běda!"

"Je to pravda", řekli vědci.

Ještěři jsou její předci.

Ještěrka

Honím, honím, ještěrku,

hodím na ni utěrku.

Ještěrka se mrská,

jako kocour prská.

 

ještěrky

hádaly se ještěrky,o barevné pastelky..holky dejte na mé rady a malujte dohromady.to je vážně nápad skvělý hádat jsme se nemusely

Jetel

El, el, el, Jenda letěl letadlem pro jetel.

El el, el, zpět nedoletěl, lehl si pod jetel.

Jetelíčku náš

Jetelíčku náš,
pěknou vůni máš!

Na tom našem poli
všecko se to trolí,
ty se zelenáš.

Jez

Jez jez jez,
 než sem přijde pes.
 Pejsánek je veliký,
 žere maso, knedlíky.
 Jez jez jez,
 než sem přijde pes.
 Dobré jídlo nepočká,
 sežere ti ho kočka.
Jez jez jez,
 než sem přijde pes.

Jezevčík

Krátké nohy, dlouhé tělo,

salám se mu říkat mělo.

Do hlavy však nejde mouše,

že ten dlouhý salám kouše.

jezevec

Jezevec má hezký zvyk,
provozuje tělocvik,

bosky cupe v oranici,
za slunce i v plískanici.

V říjnu vlci táhnou lesem
a jezevec za závěsem

václavky do octa dává,
na divoké husy mává.

Jezevec

Noc má tíhu temnou,

kdopak půjde se mnou?

Nad kopec měsíc zasvítil

a jezevci posvítil.

Do noci si zavýská

a dlaněmi zapleská.

Plesk, plesk, plesk, plesk.

Jezevec

Jezevec má hezký zvyk,
provozuje tělocvik,

bosky cupe v oranici,
za slunce i v plískanici.

V říjnu vlci táhnou lesem
a jezevec za závěsem

václavky do octa dává,
na divoké husy mává.

Jezevec

Jezevec je lesní zvíře,

které bydlí ve své díře.

Má podlouhlou hlavu s oušky,

na ní černé, bílé proužky.

Jezevec

Doma teplo. Venku zima. Jezevec si z dýmky dýmá. Nevíte, proč mračí tvář? Bručoun, je to samotář.

Jezte ryby

Jezte ryby! Kdo má rozum v hlavě,

ten jí chutně, vydatně a zdravě.

Jezte kapry, lososy a sledě,

ať to s vámi nedopadne bledě!

Jezte ryby, tvory z vodních říší,

nižší IQ se vám prudce zvýší!

Jezte ryby, jezte do sytosti,

ale ať vám nezaskočí kosti!

Jezte šproty, uzenáče, očka,

ať jste zdraví, čilí jako kočka!

 

Ježci

Cupy dupy u chalupy
dva ježci se honí.
Třetí čeká na jablíčko,
sedí pod jabloní.

Ježci

Ježci
Cupy dupy u chalupy
dva ježci se honí.
Třetí čeká na jablíčko,
sedí pod jabloní.

Cupy dupy u chalupy
hnedle vedle plotu,
když těch jablek bude více
dá je do kompotu.

Ježci

Znáte ježky - chodí pěšky

do lesa a do polí.

Koupíme jim koloběžky,

ať je nohy nebolí.

Ježci

Cupy dupy u chalupy
dva ježci se honí.
Třetí čeká na jablíčko,
sedí pod jabloní.

Cupy dupy u chalupy
hnedle vedle plotu,
když těch jablek bude více
dá je do kompotu.

Ježdík

Jedna z užovek

hledá úlovek.

Kdekdo uniká.

Jaká nehoda!

Vždyť ji pobodá!

Ježeček

Ježek je jak jehelníček,

místo očí má pár sklíček.

Ježka máme všichni rádi,

jenom se nám špatně hladí.

Ježeček

Ježeček čeká v lese vlka, že si přijde pro jablka. Čeká, čeká, jí a jí, už jen dvě mu zbývají. Pak si vzpomněl na oběd, z těch dvou ještě jedno sněd.

Ježek

Ježek, ježek, ježatý, od hlavy až po paty.
Mračí se a žaluje, na každého, kdo tu je.
Ježku, ježku co ti vadí?
Že mě nikdo nepohladí. 

Ježek

Ježeček čeká v lese vlka,

že si přijde pro jablka.

 

Čeká, čeká, jí a jí,

üž jen dvě mu zbývají.

 

Pak si vzpoměl na oběd,

z těch dvou ještě jedno sněd.

Ježek

Ježek ten je ježatý
od hlavy až po paty.
Mračí se a žaluje
na každého, kdo tu je.
Ježku, ježku, co ti vadí?
Že mě nikdo nepohladí.

Ježek

Ježek
Ježek ten je ježatý
od hlavy až po paty.
Mračí se a žaluje
na každého, kdo tu je.
Ježku, ježku, co ti vadí?
Že mě nikdo nepohladí.

Ježek

Jezevčík je hodný pes, ale vzbouřil celý les,

když vyslídil, že si v křoví ježek za dne v spánku hoví.

Ježek na půl oka spal, ze psa si nic nedělal,

zase klidně zavřel víčka a stočil se do klubíčka.

Ježek

Na pěšince na štěrku

potkal ježek ještěrku

promiňte, že ruším, paní

tady není dobré spaní

od pondělka do soboty

chodí tudy lidské boty

jeden do druhého vráží

jak spěchají na nádrží.

Ježku, vždyť je neděle

dnes jsou všichni v kostele.

Ježek

Ježek ježek ježatý, běží běží na paty,

dupy župy, dupy župy, dupy dupe na paty.

Ježek mžiká mžiky mžik, pokaždé jen okamžik,

dupy župy, dupy župy, dupy dupe na paty.

Je u louže, tam to klouže, kdo že mu tam pomůže?

Funí, volá, nemůže, kdo že mu tam pomůže?

Ježek

Ježek, ježek ježatý,
honem běží do chaty.
Volá paní ježatá,
jen ať ježek nechvátá.

Ježek

Ježek v žitě, na pažitě
běží hbitě- důležitě.

JEŽEK


LEZE JEŽEK, LEZE V LESE,
JABLÍČKA SI DOMŮ NESE.
DĚTI V LESE BĚHAJÍ,
VŠUDE JEŽKA HLEDAJÍ.
ZAHRABAL SE DO LISTÍ,
STOČIL SE A TIŠE SPÍ.

Ježek

Klikatá je pěšinka
na louce i v lese,
po ní ježek bodlinka,
velký náklad nese.

Pro Jeníka jablíčko,
pro Zuzanku jrušku,
spočinu si malinko,
dá to řádnou fušku.

Ježek

Ježek, ježek ježatý,

honem běží do chaty,

volá paní ježatá,

jen ať ježek nechvátá.

Ježek

Malý ježku, přijdi k nám,
jablíčko ti ráda dám.
Odnes si tu vůni sadu,
do pelíšku na zahradu.

Tam se do něj s chutí dej,
sladkou šťávu vychutnej.
Napíchni ho na bodlinky,
dostal jsem ho od maminky.

Přijď zas, ježku, někdy k nám,
jablíčko ti ráda dám.
Zlaté jako pro krále,
na sluníčku dozrálé.

Ježek

Kam se ježek v zimě schoval?
Neklouzal se, nesáňkoval.
On se schoval pod listí,
od té doby spí a spí.

Ježek

Ježek

Kulaťoučké ježčí škvrně

jde po cestě opatrně.

Rozhlíží se očima

a naslouchá ušima.

Hned jak něco zpozoruje,

bodlinky své nastražuje.

Ježek

U našeho lesíka,

malý ježek naříká.

Nenaříkej, ježku náš,

už nám jaro přijde zas!

 

Ježek

Ježek čeká v lese vlka,
že si přijde pro jablka.
Čeká, čeká, jí a jí,
už jen dvě mu zbývají.
Vtom si vzpomněl na oběd.
Z těch dvou ještě jedno sněd:
Když vlk přišel dal mu půlku,
druhou schoval pro Karkulku. 

Ježek

Ježek ježek ježatý, Honem běží do chaty, Volá paní ježatá, Jen ať ježek nechvátá.

Ježek

Ježek slabě dýchá,

ale silně píchá.

Troufne si i na vlka

a nesnáší jablka.

Ježek

Ježek v žitě, na pažitě
běží hbitě- důležitě.

 

Ježek

Ježek, ježek, ježatý honem běží do chaty.

Volá paní ježatá, jen ať ježek nechvátá.

Ježek v žitě na pažitě leží hbitě - důležitě.

Ježek

Znáte ježky? Chodí pěšky na jablíčka, na hrušky. Psk si lehnout do vojtěšky : haju, haju, hajušky.

Ježek

Běžel ježek po mechu,

přišel domů s pláčem,

protože se ve spěchu,

srazil s křemenáčem.

Máma řekla: "Nač ten pláč?

Styď se aspoň trošku!

Koukej, jak má křemenáč

popíchanou nožku."

Ježek

Zmije se už rozvinula.

Je tu ježek! - To je smůla!

Nastavil štít, zdvíhá meč.

Kdo vyhraje tuto seč?

Ježek - hruška

ŘÍKADLO S POHYBEM:

Hruška na zem padala –      tlesk, tlesk, bum

Ježečkovi na záda        -       tlesk, tlesk, bum

Ježeček se zlobil hned -       tlesk, tlesk, bum

Za to celou hrušku sněd-     tlesk, tlesk, bum

 

Ježek a ježata běží

Ježek a ježata běží,
v kaluži žížaly leží.
Když ježata hladoví,
tak žížaly naloví.

Ježek a koloběžka

Viděl jsem pod lesem plakat ježka,
naříkal velice v mlází,
prý se mu rozbila koloběžka,
kolečko jedno mu schází.

Ježek a koloběžka

Viděl jsem pod lesem plakat ježka,
naříkal velice v mlází,
prý se mu rozbila koloběžka,
kolečko jedno mu schází.

Ježek a koloběžka

Viděl jsem pod lesem plakat ježka,
naříkal velice v mlází,
prý se mu rozbila koloběžka,
kolečko jedno mu schází.

 

Ježek a užovka

Žene ježek užovku po pěšině k potoku.

Běží za ní, co jen může, než mu žbluňkne do kaluže.

Vzal si boty kožené, že užovku dožene.

Ježek a užovka


Žene ježek užovku po pěšině k potoku.
Běží za ní, co jen může,
než mu žbluňkne do kaluže.
Vzal si boty kožené, že užovku dožene.

Ježek běží po pažitě

Ježek běží po pažitě,
hlemýžď žvýká lupen v žitě.
Žížala je v bažině,
žežulka v úžlabině.

Ježek běží župy, župy

Ježek běží župy, župy
kolem žita do chalupy.
Běží ježek od dubu,
táhne pytel žaludů.

Ježek Jenda s ježkem Járou

Ježek Jenda s ježkem Járou,
jedou z kopce velkou károu.
Jablíčka dnes rozváží
od jabloně k nádraží.

ježek ježatý

Ježek, ježek, ježatý honem běží do chaty.
Volá paní ježatá, jen ať ježek nechvátá.
Ježek v žitě na pažitě leží hbitě - důležitě.

Ježek mžiká mžiky, mžik

Ježek mžiká mžiky, mžik - pokaždé jen okamžik.
Ježek mžiká na pažitě, u louže - a také v žitě.

Ježek ten je ježatý

Ježek ten je ježatý

od hlavy až po paty.

Mračí se a žaluje

na každého, to tu je.

Ježku, ježku, co ti vadí?

Že mě nikdo nepohladí.

Ježek v lese

Leze ježek, leze v lese,
jablíčka si domů nese.
Děti kolem běhají,
ježka všude hledají.

Ježek v lese

Ježek v lese
Leze ježek, leze v lese,
jablíčka si domů nese.
Děti kolem běhají,
ježka všude hledají.

Ježek v lese

Ježek čeká v lese vlka,
že si přijde pro jablka.
Čeká, čeká, jí a jí,
už jen dvě mu zbývají.
Vtom si vzpomněl na oběd.
Z těch dvou ještě jedno sněd:
Když vlk přišel dal mu půlku,
druhou schoval pro Karkulku. 

Ježek v zimě

Kam se ježek v zimě schoval?
Neklouzal se, nesáňkoval,
Zahrabal se do listí,
od té doby spí a spí

Zahrabal se do země,
lidičky vzbuďte mě,
až zavoní fialky,
zapískají píšťalky.

Ježek v zimě

Ježek v zimě (Jan Čarek)
Kam se ježek v zimě schoval?
Neklouzal se, nesáňkoval.
Zahrabal se do listí,
od té chvíle spí a spí.

Zahrabal se do země:
Lidičky, vzbuďte mě,
až zavoní fialky,
zapískají píšťalky.

Ježek v zimě

Kam se ježek v zimě schoval?
Neklouzal se, nesáňkoval.
Zahrabal se do listí,
od té doby spí a spí.
Zahrabal se do země.
Lidičky vzbuďte mne
až zavoní fialky, zapískají píšťalky!

Ježek v zimě (Jan Čarek)

Ježek v zimě (Jan Čarek)
Kam se ježek v zimě schoval?
Neklouzal se, nesáňkoval.
Zahrabal se do listí,
od té chvíle spí a spí.

Zahrabal se do země:
Lidičky, vzbuďte mě,
až zavoní fialky,
zapískají píšťalky.

Ježek, ježek, ježek

Ježek, ježek, ježek
měl pšt koloběžek.
Každý volal: "Ježku,
dej mi koloběžku."

Ježibába

Ježibába
Ježibába s ježidcerou
Ježihusí peří derou.
Ježitetě na peřinu.
Ježipes má z toho psinu.

Ježibabo, ježibabo!

„Ježibabo, ježibabo, kam letíš
na svém novém smetáku?"
„Nevidíte? Na nákup!"

„Ježibabo, ježibabo, a co jíš?"
„Nemám zuby, tak teď k stáru
sním jen díry v ementálu."

„Ježibabo, ježibabo, a pít smíš?"
„Kdepak! Jenom když mám hosta,
dám si sklenku octa."

„Ježibabo, ježibabo, a kde spíš?"
„Na mraku si ustelu
a spím jako v hotelu!"

Ježíšek

Neplánuj nic na dnešek,
vyzvedne Tě Ježíšek.
Psala jsem mu do nebe,
ať Tě taky přivede.
Chci pod stromkem místo darů
každého z mých kamarádů.

Ježíšek

Sníh tichounce na zem klesá,

dřímá jezerní pláň hladká,

vše v třpytivé kráse lesa vítá příchod Jezulátka.

JEŽÍŠEK JEDE NA SANÍCH

JEŽÍŠEK JEDE NA SANÍCH

Ježíšek jede na saních,
všude kolem lítá sníh,
dárky se jemně otřásají,
všichni z nich radost mají,
zas po dlouhém roce
došlo na Vánoce,
tak si ty chvíle užívejme
a všichni se rádi mějme.
Pohodu pod stromeček
a štěstí do nového roku
přeje

JEŽÍŠEK SE PROHÝBÁ...

JEŽÍŠEK SE PROHÝBÁ...

Ježíšek se prohýbá,
dárky pro vás na hřbetě má,
blíží se krok za krokem,
za chvíli je máte pod stromkem...
Svátky přímo pohádkové
a v novém roce dny snové
vám ze srdce přejí

JEŽÍŠEK TEĎ DÁRKY SHÁNÍ...

JEŽÍŠEK TEĎ DÁRKY SHÁNÍ...

Ježíšek teď dárky shání,
aby splnil všechna přání
a ty dárky na Vánoce
nesou štěstí v novém roce.
Veselé Vánoce, lásku a pohodu přejí

JEŽÍŠEK UŽ NESE DÁRKY

JEŽÍŠEK UŽ NESE DÁRKY

Ježíšek už nese dárky,
děti mají krásné svátky,
první večeři si dávají,
a krásné dárky mívají,
po rozbalování jdou spát,
a mají toho akorát.
Veselé Vánoce.

JEŽÍŠEK ZAVÍTÁ MEZI NÁS

JEŽÍŠEK ZAVÍTÁ MEZI NÁS

Již je zde ten čas,
kdy Ježíšek zavítá mezi nás.
Purpura i svíčky voní,
kde je Martin na bílém koni?
Nezoufej si, milý hochu,
Ježíšek přinese ti dárků trochu...

Ježku, ježku

Ježku, ježku pod jabloní,

jablíčka tak krásně voní...

Natrhej si, když je rád.

U nás nebudeš mít hlad.

Jídlo u Jáji

Jéja je u Jáji a dá ji najíst jáhly, jablka a jahody.

Jindřich

Jindřich se dře u dříví, div si páteř nezkřiví. Naříká si na dřinu, má od dříví modřinu.

Jiné paci, paci

Paci, paci, pacičky, to jsou moje ručičky. Ťapy, ťapy, ťapičky, to jsou moje nožičky ručky aby dělali, nožky aby běhaly očíčka jsou na koukání, ouška zase k poslouchání pusinka je na papání a nosánek na čmuchání čmuchy, čmuchy, čmuch.

Jirka

Náš Jirka zná divy,
Našel 4 slívy,
Našel 4 pecky,
Naseje je všechny. (já bych dala všecky..:-D)

Na jaře, na jaře,
Náš Jirka vám ukáže.
Naráz jako hrom
Naroste mu strom.

Jirka jede na koze

Jirka jede na koze,
má bačkory na noze.
na bačkorách ostruhy,
spad i s kozou do struhy.

Jirka Trousil

Blízko obratníku Raka, Jirka Trousil rozbil draka,
od rovníku horkého, strýc mu poslal nového.

Jiří a Marek

Jiří a Marek

- mrazem se zalek.

Jiří mosty odplaví.

Ondřej mosty staví,

Jiří je odplaví.

Jiřičky

Jiřičky tu švitoří,

přiletěly od moří.

Švitoří a čiřikají,

hodně přátel u nás mají.

Jiřina

Jiří míří na Jiřinu,
vážně tu hru berou.
A ti čtyři mušketýři –
ti se – inu perou!

 

Jisté je ovoce

Navštívení Panny Marie čisté

přináší ovoce jisté.

Jitrnička

Jseš-li holka řezníkova? ,,Nejsem, nejsem." Chceš-li ňákou jitrničku? ,,Dej sem, dej sem."

Jízda z kopečka

Tonda jede z kopečka,

vrzají mu kolečka.

Tonda jede, nemá olej,

všichni z cesty, pozor na něj!

Johana

Když jsem šel z hub,
ztratil jsem zub,
našla ho Johana
s dlouhejma nohama.
Já na ní dup,
dej sem ten zub,
nebo ti vytrhnu
z drdolu chlup!!!

Jolana a Jelena

Hajný hlídá jedle,

Jolanu má vedle.

Hajný hlídá jeleny,

flintu má u Jeleny.

Josef

To je trefa pro Josefa,
že je taky Pepa!
Josef, Pepa, Pepík… Kdepak!
Jména velkolepá!

Josefe, Josefe

Josefe, Josefe,
koza běhá po lese!
Josef za ní s tlustou holí,
koza křičí, že to bolí.

Josefova širočina

Nenajde-li led Matějova pila, najde Josefova širočina.

Jsem koledník malý

Jsem koledník malý

Jsem koledník malý,
všichni mi už dali
sladkého, že to neunesu,
ale teď už dost keců,
na nic nečekejte
a honem nandavejte,
mám s sebou tátu
a ten auto má tu.

Jsem malý nezbeda

Jsem malý nezbeda

Koleda, koleda,
jsem malý nezbeda,
ale dobrák od kosti,
chtěl bych horu sladkostí.

Jsou na potoce ráčata

Jsou na potoce ráčata, jsou na potoce raci. 
Ryby, ryby, ryby, rak, rak, rak, 
uděláme my to tak, tak, tak. 
Uděláme na ně sobě sáček, 
uhlídáme, chytí-li se ráček

Julda

Julda huhle: "Hledej, pudle,

tam i tudle, najdi nudle."

huhle: "Hledej, pudle,

tam i tudle, najdi nudle."

JULIÁNKA

Juli, Juliánko, klekni na kolínko,

umývej se, utírej se, učesej se.

Podepři si bočky, chyť se za vrkočky

a vyber si z nás, koho ráda máš.

 

Julie

Nenaolejuje-li tě Julie, naolejuji Julii já.

Julie a olej

Nenaolejuje-li tě Julie, naolejuji Julii já.

Julie olejuje

Nenaolejuje-li tě Julie, naolejuji Julii já.

Jůlinka

Malá psice jezevčice,
Jmenuje se Jůlinka,
boudičku má malovanou,
v předu malá okýnka.

Nejraději by si hrála,
boty nám všem schovává,
hledáme je na zahradě,
Jůlinka nám pomáhá.

Do kurníku rychle vběhne,
vejce hbitě uchopí,
že ho musí někam schovat,
to vzápětí pochopí.

My se na ní nezlobíme,
I když kousky provádí,
máme ji tu všichni rádi,
každý z nás ji pohladí.

Jup, jup, dup, dup

Jup, jup, jupity,

Jenda není umytý.

Dup, dup, dupity,

dá vodu do ulity.