Rosa

Andílek v nočním přeletu
rozsívá rosu do květů;
rozsívá perly do trávy,
tichounce, tiše rozpráví:
Nakloňte, kvítky, hlavičku,
nesu vám s nebe rosičku,
útěchou sny vám napojí,
dřímejte, kvítky, v pokoji.

Dřímaly květy v pažitu,
procitly v ranním úsvitu.
Kloní se sem a kloní tam:
kolkolem samý drahokam!
Každému kvítku v korunce
směje se rosa na slunce,
každinká křupej po luhu
přede si barvy na duhu.

Travička ta se diví jen,
jaký dnes měla krásný sen:
Zašla si v nebes lučinu,
sbírala hvězdy do klínu,
v každé se štěstí třpytilo,
úsměvem libým prosilo,
aby s ním na svět chvátala,
lidem je tady rozdala.

Travěnko, travko v pažitě,
dárek si chystej pro dítě:
Na oči rosa zářivá,
ať se z nich štěstí usmívá!
Padne-li při tom perlička
také do mého srdíčka,
ať mi tam září nevinou
jako ta rosa lučinou!

Autor: Jozef Kožíšek

Zdroj: Jiskry a plamínky