Říkadla a básničky

Pávi

Jsou ze zámku, z cizího kraje
a křičí na nás nehezky.

Uvykli si na lokaje,
na hraběnky a komtesky
A proto si bez pozdravu
odvracejí svou hezkou hlavu
a chodí pyšně v korunce.

Vždyť z vějíře jim každou chvíli
vyletí motýl přespanilý
a letí vzhůru do slunce.

Pavouk

Souká, souká pavouk sítě,
souká, souká celkem hbitě.
Musí si dnes pospíšit,
aby hodně mušek chyt´.

Moucha bzučí bzí, bzí, bzí,
mě ten pavouk nechytí.
Letí, letí, nekouká,
už se v síti třepotá!

Pavouk souká, souká síť,
dneska hodně mušek chyt´.
Najedl se dosyta,
všechny mouchy pochytal.

Paraplátka

Vyletělo z vrátek 10 paraplátek.
První, druhý, třetí, kdopak s nimi letí?
Čtvrté, páté, šesté, kapky neposedné.
Sedmé, osmé, deváté, kdepak se setkáte.
Desáté je všechny volá, haló tady Lola.

Pampelišky

Pampelišky odkvétají -
ba ne, tak se to neříká!
se sluncem si povídají
a mléko jim utíká.

Paleček jde ven

Paleček jde ven,
ukazuje sem,
podává nám míč,
pak utíká pryč -
hledá petrlíč.

Házíme si míčkem,
pak zamkneme klíčkem,
zatočíme mlýnkem -
a jdem za tatínkem.

paleček

Narodil se chlapeček
malý jak tvůj paleček.
V náprstku ho vykoupali,
ve skořápce kolébali.
Spi, Palečku, spi.

Nerostl a zůstal tak,
z makovice snídá mák.
Jeden máček,druhý,třetí,
a má po snídani,děti.
Tolik málo jí.

Jak si hraje?
Nemá s kým.
Pejsek vrčí:Já tě sním.
Kočka si ho s myškou plete.
Pozor,že ho zašlápnete!
Je to chudinka.

Máma volá babičku:
Co dám tomu človíčku,
aby rostl jako z vody,
dožil světa bez nehody?
Chudák maminka.

Bábě slova popřáli:
Ten tvůj synek zahálí.
Dej mu práci,poroste ti,
jako rostou jiné děti.
Práce je tu dost.

Na stole dnes Paleček
sbírá každý drobeček
po chlebě či po koláči.
Co se přes den naotáčí
mámě pro radost!

Hrášku,kuli,kulilíč!
Kutálej se jako míč.
Na dvě misky přeberu tě,
už si na tě dělám chutě.
Kuli,kulilíč!

Když mu zbyde chvilička,
honí mouchy od mlíčka.
Leťte, mouchy nenechavé!
Máma chce mít jídlo zdravé.
Kššc ať jste pryč!

Roste,roste čím dál víc
z rukávů i z nohavic.
Když si chce hrát,kočku chytí,
náprstek je zase v šití,
už má vaničku.

Už to není chlapeček
malý jak tvůj paleček.
Přerostl už všechny chlapce,
dávno nespí ve skořápce.
Koukej,Honzíčku!

Ovečky

Ovečky se pasou samy,
jehňátko se drží mámy,
okolo ovce se točí,
ta z něho nespustí oči.

Osamělá

Na krátce, na dlouze,
nic mě netěší,
když on tu nepase
můj znejmilejší!
Kdyby on tu pásl,
bylo by mě snáz,
bylo by mé srdce
veselejší zas.

Odkud ten náš holub letí

Odkud ten náš holub letí.
"Letím z lesa, milé děti, vrku, vrku, vrku."
"Cos tam viděl holoubku?"
"Perníkovou chaloupku, u černého smrku, vrku, vrku, vrku."
"Viděls také Mařenku?"
"Jakpak by ne, holenku!
Viděl jsem jí s Jeníčkem, jak krmili se perníčkem.
A když z okna na zahradu, vystrčila baba bradu..."
"Nebáli se holoubku?"
"Kdepak, zamkli chaloupku na cukrový klíč
a už byli pryč."

Obživa

Nejlíp vaří kuchař Hlad:
budu u něj obědvat!

Moje denní spotřeba -
sedmkrát nic bez chleba.

Zapiju to rouškem vzduchu,
budu zdravý na těle i duchu.

nůžky

Dvě hůlčičky překřížíme
a šroubkem je upevníme.
Pak přidáme vajíčka,
ať má nůžky babička.

Nespavá básnička

Když nemůžeš v noci spát,
chceš si s někým povídat...

Ale všichni kolem spí.
Vem si knížku, chvilku čti.

Začnou se ti klížit víčka...
Uspala tě, milá knížka.

Není větší potěšení

Není větší potěšení,
jako kráva v chlívě,
ráno si ji podojíme,
večer mlíko jíme.

Zeptala se kočka kočky,
má - li kocour koťata.
"Jak jsi stará,tak jsi hloupá,
vždyť je to náš pantáta!"

Není lepší na tom světě

Není lepší na tom světě
jako čertům v pekle,
ve dne v noci přikládají,
přitom sedí v teple.

Kdo rád dává,
pojede na zlatým koníčku
do nebe.

Kdo rád nedává,
pojede na prašivý svini
do pekla.

Nehody Míši Ríši

Říká máma medvědice :
"Doběhnu nám pro bukvice,
počkej doma chvilku sám,
dlouho tě tu nenechám."

Sotva za ní zámek zapad,
dostal Ríša náhle nápad:
Trošičku se proběhne,
po stromech se rozhlédne.

Ríša malý, ale smělý,
ptá se datla kde jsou včely,
že by zkusil třeba hned


vybrat jejich sladký med.

Zajíčkovi je to k smíchu,
jak tu kvílí v lesním tichu
a jak Ríša zmořený


leží mezi kořeny.

Ríša pádí pryč, jen funí,
chce si zchladit v lesní tůni


poštípanou tlamičku -
oddechnout si chviličku.

Žába smíchy sotva kváká,
když si nos nabral raka.
Za břicho se popadla:
"Rak mu tahá žihadla!"

Ríša chtěl by raka setřást,
letí přes křoví a přes chřást,
přitom kňučí bolestí -
ale rak se nepustí....

O kus dál zas překvapení!
Rozkročený na kameni
přísně říká moudrý výr:
"V lese bude klid a mír!"
Teď však pozoruje ježka,
příležitost nezamešká,
pokusí se velmi rád
medvídkovi změkčit pád.

Potrestaný modřinami,
žihadly a bodlinami
Ríša vzlyká u vrátek:
"To mě bolí kabátek!"

Doma do postýlky klesá -
teď už poznal zákon lesa:
Aby tě měl každý rád,
musíš umět poslouchat!

Náš, náš Mikuláš

Náš, náš Mikuláš
nese dárky hodným dětem,
náš, náš Mikuláš
nese dárky nám.

Když Mikuláš naděluje
čertík za ním poskakuje.
Náš, náš Mikuláš
nese dárky nám.