Říkadla a básničky

Podzim

Po nocích, když nikdo nedutá

podzim barví břízu do žluta

zítra zkusí barvu novou

namíchá si oranžovou

do kupky než shrabu večer seno

přemaluje javor na červeno

na zápraží sedím s dědou

podzim už si chystá hnědou.

Koho by to ale zlobilo?

Zima všechno přetře na bílo.

Popeláři

Kdy přijedou popeláři?

Je to psáno v kalendáři

v pondělky a úterky

dobíjejí baterky

ve čtvrtek a v pátek

u jiných jsou vrátek

přece by k nám nejeli

v sobotu či v neděli

zbývá teda leda středa

ví to Honzík i náš děda

v nebezpečném náklonu

mávají jim z balkonu.

Závory

Na přejezdu honem, honem

sviští vagón za vagónem

dunění je slyšet jejich

jak se ženou po kolejích.

Každý řidič pěkně vyčká

než je řada na autíčka

než jim zvednou nahoru

pruhovanou závoru.

Kočka

Naše kočka všechno může

klidně okusuje růže

jindy zase s vášní lovce

divě skáče po pohovce

ani do nejhorší sloty

nemusí si obout boty

na uzel i na kličku

zavázat si tkaničku

do bačkor se nepřezuje

jen si tlapky olizuje

jak to po mamince zná

má se jako princezna.

Hřebíčky

Jak to bylo, nevím ani

dneska ráno po snídani

vypadly mi z krabičky

čtyři malé hřebíčky

prostě se mi znenadání

octly na mé pravé dlani.

Řekl jsem si: nevím ještě

nač je svěrák, nač jsou kleště

určitě ne na zdivo

vezmu radši kladivo

a do výšky jeden metr

přitloukl jsem na zeď svetr.

Zvládl jsem to natotata

copak na to řekne táta?

Hasiči

Náš požární hlásič

slyší každý hasič

rozběhne se čiperně

do zbrojnice k cisterně

zrádný požár tropí škody

cisterna je plná vody

voda plamen uhasí

popadne ho za vlasy

oheň tiše zasyčí

to jsou pání hasiči

hasí v domech, lesích, sadech

na zámcích a hradech

nakonec se poplácají

po bolavých zádech.

Želva

K čaroději přišla želva

že chce začarovat ve lva

aby mohla běhat tryskem

hustou trávou, horkým pískem.

Zapomněla ale, že lvi

žijí jinak nežli želvy

lev je zkrátka divné zvíře

běhá světem bez krunýře

nejí listí, nejí trávu

nemá, kam by schoval hlavu.

Kdy to kouzlo ztratí moc?

Nejpozději do Vánoc.

Sova

Děti, slyšte moje slova:

byla jednou jedna sova

a ta sova, nedivte se

přebývala v temném lese.

V noci naříkala hů, hů

že chce taky vidět duhu.

Duha se jí ukázala.

Jenže to už sova spala

a jak spala, tvrdě tuze

zdálo se jí o té duze

jak na nebi s hvězdami

září všemi barvami.

Ovečky

V horách mezi kopečky

žily čtyři ovečky

kamarádky byly věrné

jedna bílá a tři černé.

Jednou spolu na pěšince

našly čtyři zlaté mince

vzaly tašky, cupy dup

do městečka na nákup.

Přinesly však divné zprávy:

v krámě ani v hostinci

nedají vám stéblo trávy

zdarma ani za minci.

Lidi po všem možném pasou

celý den se plahočí

za knedlíky, za kobásu

sotva vidí na oči.

Tak to chodí s lidskou chasou

dřina nemá konce

ovečky se klidně pasou

cinkají jim zvonce.

Cesta do školy

Co si o mně šuškají

cestující v tramvaji?

Proč se smějí v jednom kuse

cestující v autobuse?

Diví se mi kolemjdoucí

psi i kočky, ba i brouci.

Údivem mi brada spadla

při pohledu do zrcadla

rozespalá po ránu

jdu do školy v pyžamu.

Ježek

Na pěšince na štěrku

potkal ježek ještěrku

promiňte, že ruším, paní

tady není dobré spaní

od pondělka do soboty

chodí tudy lidské boty

jeden do druhého vráží

jak spěchají na nádrží.

Ježku, vždyť je neděle

dnes jsou všichni v kostele.

Včela

U ucha mi zabzučela

včera znenadání včela

bzuky, bzuky, jaro je tu

zatroubila na trubku.

Na mou duši - je to tak

napnu uši, zbystřím oči.

Hledáš včelku? Už je pryč

říká žlutý petrklíč

odletěla do dálky

opylovat fialky

tu svou větu JARO JE TU

troubit do každého květu.

Rozhledna

V červenci anebo v lednu

rád vylézám na rozhlednu

připadám si jako pták

pode mnou si pluje mrak

nasedl bych na něj hned

uviděl bych celý svět

vítr by mě nesl v dál

steskem bych se rozplakal.

Maďaři by v Budapešti

našli slané slzy v dešti

vyslali by do éteru

signál pro helikoptéru

ať mě letí zachránit

dřív než z mraku začne lít

že nejsem pták ani muška

žuchnu na zem jako hruška.

Když promýšlím možné škody

seběhnu si radši schody

až se budu vracet zpět

bude jich sto dvacet pět.

Otakárek fenyklový

Předevčírem jsem vám venku

málem šlápl na housenku

koukla na mě, ruce v bok

řekla: Dál už ani krok

já jsem houseňáček Ota

jestli mě však tvoje bota

nezašlápne omylem

brzy budu motýlem

tuze krásným, to ti povím

otakárkem fenyklovým.

Beruška

U lesa je slunná louka

Adélka tam našla brouka

na krovkách měl sedm teček

schoval si je pod lísteček.

Broučku, to jsem já - Adélka

brouk vystrčil tykadélka

řekl: já jsem Maruška

první jarní beruška.

Rampouch

V obci Horní Štrampouch

visel dlouhý rampouch

v noci ztuhl mrazem

ze střechy až na zem.

Jednou do Štrampoucha

přiletěla moucha

a to bylo naposled

co ze střechy visel led.

Kdo chce vidět mouchu

sedět na rampouchu

ten má smůlu, škoda

z rampouchu je voda.