Říkadla a básničky

štěně

Kdo jako my má doma štěně,
chodívá si s ním s chutí hrát
a potom brblá dennodenně
že po něm musí utírat.

To mně víc vadí na štěněti
když nemá vážný interes
když zapomíná, že čas letí
a jednou z něho bude pes.

Když jenom štěká, chroustá kosti
lítá a hlídá si svůj kout.
Když nemá kousek ctižádosti
kam to chce potom dotáhnout?

To naše taky se jen flinká
a už si myslí že je psík.
Já mu to říkám od malinka:
"Ty skončíš jako jezevčík!"

Štědrý den (vánoční)

Stromečku, vstávej, ovoce dávej,
umyj se, ustroj se, je Štědrý den!

Žížala a kos

Šla žížala na procházku,
vedla brouka na provázku.
Přilít kosák a měl hlad,
chtěl si s nimi povídat.

Žížala však čula zradu,
utíkala na zahradu.
Kosák zobl - zobl hned,
a sezobl provázek.

Žába v louži u rybníka

Žába v louži u rybníka učí plavat botu,
kapelník jim k tomu břinká na prkýnka z plotu.
Brekeké, brekeké, bota všechno poplete,
nežli tempa pochopí, tak se v louži utopí.

Žába skáče po blátě

Žába skáče po blátě,
koupíme jí na gatě.
Na jaký? Na jaký?
Na zelený, strakatý.

Žába leze do bezu

Žába leze do bezu,
já tam za ní polezu.
Kudy ona, tudy já,
až ji chytím, bude má.

Žába leze do kaluže,
na rybičku repetá.
Pojď, rybičko, na sluníčko,
podívej se do světa.

Já jsem rybka jako šipka,
nechci býti jako ty,
je-li tobě kaluž milá,
já si hledím čistoty.

Sukýnku mám vybílenou,
blýská se mi jako sníh,
koupila ji má matička
za milión stříbrných.

Žabička

Leze leze žabička,
zelená jak travička,
za ní leze druhá,
barevná jak duha.
Nakonec k nim přijde skokan
a ten skáče jako klokan.

Svlačec

Nad škarpou visí u silnice,
obtáčí dlouhá stébla žit.
Jen kapku rosy a nic více
v kalíšku svém ti podá pít.

Tak lehce jde se pocestnému,
jak okusil by vzácných vín.
Co říkal chlapec? Zdálo se mu,
že zavoněl dech maminčin.

Svatý Jan Nepomucký

Pět hvězd krouží kol svatého,
jenž si drží ústa.
Na Havlíčka Borovského
vzpomenu si zhusta.
Jenom jednou klekl sobě,
prose u svatého,
by náš jazyk neshnil v hrobě,
jako neshnil jeho.
A náš jazyk žije, vzkvétá,
lid jím mluví, zpívá.
Po vsích stojí štatuje ta
opršelá, křivá.

Stromeček

Stromečku, pojď dál,
zmrzneš na té pavlači,
ať jsi jedle nebo smrček,
jen pojď dál, jsi král
jasanů i akátů,
lip ve vonném brokátu -
ze všech stromů země zdejší,
budeš večer nejkrásnější.
Ze všech, ze všech nejsladší.

Strojvedoucí

Strojvedoucí, ten se snaží,
vždy dojet včas na nádraží.
Musí dobře řídit vlak,
je to prostě kabrňák!

Stará husa domů klusá

Stará husa domů klusá, nese nákup těžký,
posadí se k odpočinku, na dva spící ježky.
Ó je jé, ó je jé, než se husa naděje,
než si přečte noviny, má v zadečku bodliny.

Srpnová

Je zlaté jako dukáty
to žito, které právě kosí,
a žluté kroužkované vosy
usedají ti na šaty.

Osmahlí ženci na souvrati
přihýbají si ze džbánku
jablka voní v altánku
a léto se nám brzy ztratí.

Sněhulákovy starosti

Sněhulák stál na políčku,
očkem šilhal po nebíčku.
Zda nesvítí sluníčko,
nerozhřeje mu bříško.

Ty máš štěstí, sněhuláčku,
na nebi je plno mráčků.
Sluníčko se neusměje,
tvoje bříško nerozhřeje.

Sněhulák

Jedna koule maličká,
druhá trochu větší,
třetí koule veliká
na sebe se věší.

Napícháme uhlíky
jako velké knoflíky,
oči, pusu - z mrkve nos,
větší, nežli nosí kos.

Velkou metlu do ruky
na holky i na kluky
a na hlavu plecháček,
už je tu sněhuláček.

Sněhuláček

Sněhuláček stál,
sluníčka se bál,
mrkvička mu spadla na zem,
zajíc mu ji vzal.