Říkadla a básničky

VRÁNA

Vrána už nás nemá ráda,

ty za záda, já za záda,

uděláme spolu hada…

Datel klove do dřeva,

zatočíme doleva,

klove břízu, klove dub,

zadupeme dupy dup,

a když je to otrava,

zatočíme doprava

a v tu ránu na tu vránu,

co kouká, jak hloupý kos,

uděláme dlouhý nos.

TLUSTÁ ŽÁBA

Neumí stát, člověk není,

udělá dřep na kameni,

vysoká,

široká,

upadla do potoka.

Plave prsa, plave znak,

není ryba ani pták,

na čápa je slabá,

je to tlustá žába.

Nežli se čáp otočí,

žába z vody vyskočí,

honem rychle přes potok,

dlohatááánský je to skok.

Prosinec

Prosinec zve paní zimu

k sněhovému tanci

a vánoční dárečky Ježíšek má v ranci.

Listopad

Listopad je ospalý,

sbírá listí na peřinu,

květy, ježci, motýli

usínají v jeho klínu.

Říjen

Říjen krade zelenou,

podzim stříhá záplaty,

plášť na jeho ramenou

na barvy je bohatý.

Září

Září větrem rozcuchané

pouští draky na poli,

prvňáčci i učitelé

pospíchají do školy.

Srpen

Srpen hvězdy prohání

po nebeské pláni,

ty, co na zem padají,

plní lidská přání.

Červenec

Červenec má po kapsách

dvoje hodiny,

jedny měří dlouhý den,

druhé prázdniny.

Červen

Červen třešně maluje,

po jahodách voní,

se špačky se rozdělíme

stejně jako loni.

Květen

Květen na kouzelné lodi

po zahradách pluje,

včely učí,

jak se bzučí a jak opyluje.

Duben

Duben si z nás, kamarádi,

dělá dobrý den:

slunce a déšť míchá v kádi,

duhu pouští ven.

Březen

Březen češe slunci vlasy,

první skřivan zazpívá si,

zima už je pryč,

kvete petrklíč.

Únor to je měsíc ptáků

Únor – to je měsíc ptáků,

chtějí něco do zobáku,

první, druhý, třetí

ke krmítku letí.

Leden

Leden mají sněhuláci nejraději v roce,

mrzne ráno, mrzne večer,

led je na potoce.

Líný Honza a bouřka

Honza žvýká za pecí

křehký řízek kuřecí,

venku prší, bouře hřímá,

Honza přesto v teple dřímá.

Pak se kroupy přiženou,

zboří střechu dřevěnou!

Honza koukne do své misky,

místo řízků v ní má třísky.

Levá, pravá

Pravá, pravá, pravá,

tou se dobře mává,

drží tužku, drží lžíci,

podává se tetě, strýci.

Kde je pravá?

Tahle to je!

Taky se s ní salutuje.

Levá, levá, levá,

ta se na ni hněvá,

není tady pro zábavu,

podepírá těžkou hlavu,

rovná faldy na tričku,

u stolu má vidličku.

Kde je levá, dobře víme,

dokola s ní zakroužíme.

Levá, pravá, paci, paci,

Jsou tady na spolupráci.