Zavři svá očka synáčku,
přikryj už obláčkem si víčka
a možná potkáš Prsteníčka,
jak pokouší se šišku nést.

Věř mi, není to žádná lest,
kousek dál hnedle u rybníčka,
uvidíš skřítka Rákosníčka,
jak s hvězdami si povídá.

Sněhurka ta se nedívá,
princ v náručí ji pevně drží.
Krteček zahrádečku mlží,
na sobě modré lacláče.

Pařízek dvakrát zapláče,
než vyroste z něj Otesánek.
Honzovi dej na cestu plánek
a přes rameno raneček.

Na poli oře Paleček,
a dědek řepu zasadil.
Lampu svou vyleštil si Aladin,
prý umí každé přání splnit.

Pták Ohnivák teď kolem prolít,
zná dobře cestu na zámek.
Pro dnešek dost už pohádek,
dobrou noc,
přikryj obláčkem svá víčka,

a možná potkáš…

Knížky

Police je plná knížek.
Barevné jsou, voňavé.
Čteme si v nich často s mámou,
o princezně toulavé.

Příběhy a vyprávění
nikdy za nic nevyměním.
Jsem jenom trochu zmatená.
Proč? Ještě neznám písmena.

Do školy půjdeš z nenadání,
tam budeš také pracovat.
Budeš-li pilná, trpělivá,
písmena brzy budeš znát.

Karneval

Podívejte, kamarádi,
dneska máme karneval,
děti ty ho mají rády,
kdopak by se masek bál?

Nemáme strach z čertů malých,
z čarodějů, strašidel,
tolik postaviček známých
ještě nikdo neviděl.

Támhle stojí krásná víla,
vodník tančí s kovbojem,
princezna je celá bílá
s korunkou a závojem.

Indián s barevnou tváří
tancuje se zvířátky,
všichni jak sluníčko září,
všichni jsou jak z pohádky.

Všem to dneska hrozně sluší,
všem postavám z pohádek,
dokonce i bábě s nůší,
s nůší, co má na zádech.

Pohádkový svět

Kouzelný svět, plný skřítků,
ten, co můžeš uvidět,
vydáš li se, do pohádky,
poznáš záhy jiný svět.

Na paloučku u studánky,
musíš chvíli posečkat,
přitančí tam krásná víla,
barevný, je její šat.

Kousek dál, je velká skála,
od pradávna, tady stála.
Čerti, se v ní často žení.
To je teda nadělení!

A na břehu, u rybníka,
Olšový se jmenuje.
Na vrbě, tam vodník sedí,
všechno kolem sleduje.

Pohádka

Kašpárek zvonkem zazvoní,
pohádku dětem přináší.
Přijíždí Honza na koni,
princeznu Ladu zachrání.

Před drakem tříhlavým
ostrý meč vytasí,
princezna, ta je pobledlá,
Honza o život zápasí.

Tak už to někdy chodívá,
že statečným se může stát,
kdo v chudém domku přebývá,
a pak mu patří celý hrad.

Však Honza s princeznou Ladou
v malém domku žijí.
S láskou a dobrou náladou
o zahrádku se starají.

O mlsném prasátku

Vrať mi Kubu moji knížku,
ať můžu jít do pelíšku.
Chci si přečíst pohádku,
o mlsném prasátku.

O Cipískovi

Malinkatý Cipísek,
chce si hrát na písek.
Manka mu to nedovolí,
taťka Rumcajs se ještě v koupelně holí.
Až bude taťka oholen,
potom s ním půjdeš Cipísku ven.

Drak devítihlavý

Devět hlav a devět tlam,
princezničky baští sám.

Chtělo by to Honzíka,
jinak všechny spolyká.

Devět žhavých jazyků
pálí holky za zvyku.

Vodník

V rybníce světnice,
po stranách police,
barevné hrníčky,
pokličky, dušičky.

Zelený pán
není tu sám.
Okoun, štika, kapr,
věrný jeho bratr.

U mlýna to pěkně klape,
ze šosu mu voda kape.

Moje přání

Kdybych měl rybářskou třpytku,
ulovil bych si zlatou rybku.
Zeptala by se: „Co si budeš přát?“
Řekl bych: „chci si s tebou hrát.“
Divila by se: „Ty nechceš velký hrad?.“

K čemu by mi byl?
Ještě bych tam zabloudil.
Co jiného si budeš přát?
Co ti dám?
Nechci nic, všechno mám,
počítač i aparát,
chybí mi jen kamarád.

Skřítek v lese

V hustém lese pod jehličím, schovává se potichu,
lesní skřítek jménem Kolous, je vždy plný ostychu.

V noci spinká pod peřinkou, šitou z lučních kvítků,
pod hlavičkou polštář z mechu, toť postýlka skřítků.

Ráno nejdřív zkontroluje, všechna lesní zvířátka,
červenou pak rychle natře, muchomůrčí děťátka.

Pak ošetří všechny stromy, jehličnany ba i buky,
šišky při tom tajně hází, na nezbedné holky, kluky.

Houbám také přilepuje, ukopnuté kloboučky,
někdy je však nezachrání, to pak bývá smutňoučký.

Když se skřítek Kolous hněvá, tak hlasitě hartusí,
slyšet je však jako děda, když si brblá pod vousy.

Jak má všechno uděláno, posilní se malinou,
a pak maže do pelíšku, pomazlit se s peřinou.

Všímejte si kapek rosy, choďte tiše po lese,
možná uvidíte skřítka, možná zrovna Kolouse.

Víla Klárka

Víla Klárka z lesní loučky,
co zná všechny holky, kloučky,
natrhla si sukýnku,
šitou z hvězdných plamínků.

Sedí u trnky a pláče,
zajíc Ferda kolem skáče,
tuší proč je Klárka smutná,
oprava je víc než nutná.

Pavouček od lesních skřítků,
upřede ji z mlhy nitku,
komár, krejčí od tří hub,
sešije ji coby dup.

Víla Klárka z lesní loučky,
co zná všechny holky, kloučky,
spravenou má sukýnku,
šitou z hvězdných plamínků.

Hlava, ramena, kolena, palce

Hlava, ramena, kolena, palce,
kolena, palce, kolena, palce,
hlava, ramena, kolena, palce,
oči, uši, pusa, nos.

Naše kočka

Naše kočka strakatá, (pohladíme palec)
měla čtyři koťata:
První mourek, (pohladíme ukazováček)
druhé bílé, (prostředníček)
třetí černé – roztomilé, (prsteníček)
a to čtvrté strakaté,
po mamince okaté! (malíček s patřičným roztomilým mňoukáním)

Prstíky

První, ten je ještě malý,
druhý zlatem omotali,
třetí dlouhý jako had,
čtvrtý ukazuje rád,
pátý tlustý jak dva prsty.

Pět výletníků

Vydalo se na výlet
trpaslíčků malých pět.
První panáček
sednul na vláček.
(pohybuje palcem a doprovázíme zvukem: ššš, ššš, hú)
Druhý vyplul lodí.
(ukazováčkem děláme houpavé pohyby)
Třetí vzducholodí.
(prostředníček zvedneme nahoru)
Čtvrtý odjel autobusem
(prsteníček napodobujeme jízdu autobusem, zvuk: brm, brm)
a ten malý chudinka musel běžet klusem.
(malíčkem běháme dítěti po těle).

Hostina

Tlusťoch palec sní bednu vajec,
(poklepeme na palec, a pak ho necháme jíst „vajíčka
– bříška prstů druhé ruky – „mňam, mňam“)
šibal ukazováček olizuje máček,
(poklepeme na ukazováček a přejíždíme jím dítěti po obočí)
čahoun prostředníček, dá si tvarožníček,
(prostředníček poťukává na dětský nosík)
fešák prsteníček dá si chlebíček,
(prsteníček „okusuje dítěti ouško)
a ten malý malíček jenom bumbá čajíček.
(ukážeme na malíček, mezi ukazováčkem a palcem
druhé ruky prostrčíme bříško palce jako dudlík pro malíček)

Pět muzikantů

To je bambulínek, hraje na bubínek,
(palec ťuká do stolu)
ten hraje na flétnu,
ten hraje na harfu,
ten hraje na kytaru,
(ukazujeme pohyby typické pro ten který nástroj)
a ten malý kavalír hraje mámě na klavír.
(ruce položíme na stůl, klavír budou naše
prsty na které si zahraje malíček dítěte)

Malé ruce

Malé ruce tlesky, tlesk,

(paže skrčené, tleskání do dlaní před sebou v rytmu 1. řádku(

tlesknou vpředu,
tlesknou vzadu,
stejně rychle jako blesk.

(paže napnuty, tleskání do dlaní střídavě před sebou a za sebou)

A pak dupne jedna nožka,

(poskok (nebo více poskoků))

jako kdyby přišla bouřka.

(klus na místě)

Po bouřce pak jistě záhy,
přijde z oblak deštík vlahý.

(výpon, vzpažit pozvolna z výponu do dřepu, ze vzpažení do předpažení, shora dolů, třepotat prsty)

Zas zasvítí slunko jasně,
bude venku opět krásně.

(upažit, dlaně dolů, otáčení na místě.)

Nos se schoval mezi oči

Nos se schoval mezi oči,
otoč hlavou, též se točí.
Neustále něco cítí,
každou vůni hnedle chytí.

Populární

Polámal se mraveneček

Polámal se mraveneček,
ví to celá obora,
o půlnoci zavolali
mravenčího doktora.

Doktor klepe na srdíčko,
potom píše recepis,
třikrát denně prášek cukru,
bude chlapík jako rys.

Dali prášku podle rady,
mraveneček stůně dál,
celý den byl jako v ohni,
celou noc jim proplakal.

Čtyři stáli u postýlky,
pátý těšil neplakej,
pofoukám ti na bolístku,
do rána ti bude hej.

Pofoukal mu na bolístku,
pohladil ho po čele,
hop a zdravý mraveneček
ráno skáče z postele.

Anděl seděl na obláčku

Anděl seděl na obláčku, čáry máry, čaroval, vycaroval Mikuláše, moc se z toho radoval. Pozor na to milé děti, carovani není žert, něco se mu nepovedlo a tak přibyl čert.

Vařila myšička kašičku

Vařila myšička kašičku na zeleném rendlíčku,

tomu dala, tomu víc,

tomu málo, tomu nic,

ten plakal, ten skákal

a ten maličký ..... frrrrr do komůrečky na homolečky a tam se napapal !

Brambora

Koulela se ze dvora,
takhle velká brambora.
Neviděla, neslyšela,
že na ni padá závora.
Kam koukáš ty závoro,
na tebe ty bramboro.
Kdyby tudy projel vlak,
byl by z tebe bramborák.

Podle abecedy

A B C Č D E F G H I J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W X Y Z Ž

…