Říkadla a básničky

Hvězda

Na obloze hvězda sedí,
(sedíme v dřepu)

na zem dolů dlouho hledí,
(dřep + houpeme se)

kouká dolů na lidi,
(dřep + ruce u očí – dalekohled)

moc toho však nevidí.
(dřep + ruce i hlava „NE“)

A proč? To my všichni víme,
(do stoje)

ve dne bdíme, v noci spíme.
(stoj + zakřičíme)

Na nebi obláček

Na nebi je obláček,
pod obláčkem domeček.
Vedle domku stromeček
plný sladkých třešniček.

Pod stromečkem potůček,
v něm pluje pár rybiček.
U potůčku trávníček
a na trávníku koláček.

Až večer vyjde měsíček
a rozsvítí šest hvězdiček
objeví se mraveneček
sní koláče kousíček.

Šumí deštík

Šumí deštík, šumí. Naše Máša umí
chytat kapky deště. Prš, deštíčku ještě.

Bouřka

Po nebi se honí mraky
a jsou černé jako straky.
Už se v dálce zablesklo,
hrom po kraji rozneslo
Co to, děti, kdo to zná?
To je bouřka ohromná.

Sluníčko

Spí a spí,
slunce spí,
kdo ho asi probudí?

My si na něj zavoláme,
tím sluníčko přivoláme.
Vstávej slunce začni hřát,
my si s tebou chceme hrát.

Cácorka

Cácorka capala cestičkou,
pocákala ji celičkou.

Koloběh vody

Povím Vám příběh kratičký
o cestě vodní kapičky.

V potůčku se prohání,
když ji slunce zahřeje,
na páru se promění,
kam se potom poděje?

Stoupá vzhůru do mraků.
je to cesta zázraků.

Až má mráček plné bříško,
zahromuje „stačí!“
Kapička se změní v deštík,
pláštěnku ti smáčí.

Tenhle příběh nemá konec,
není za ním tečka,
kapka steče do potůčku
a zas dokolečka.

Májový deštíček

Májový deštíček,
dej nám ho pánbíček,
aby se vydařil
na poli chlebíček.

Dej pánbůh deštíčka
na naše políčka,
aby se zdařilo
žito i pšenička

Paní obloha

Večer princeznou je tmavou,
má šaty jak kus sametu,
rej hvězdiček nad hlavou,
na čele zlatou kometu.

Ráno má zas jinou tvář,
a den jí modré šaty obléká,
z obláčků vějíř a na líci zář,
cesta za princem je ještě daleká.

Kdo že je jejím princem?
S kým vstává zas a chodí spát?
Večer měsíc, ráno zlaté slunce,
to už bys měl ale dávno znát.

Řehoř

Co tak křičíš Řehoři?
Snad nám řeka nehoří?
Jak by mohla hořet!
Řítí se do moře!

Deštík

Padá deštík, deštíček,
umyje i trávníček.

Všechno kolem pokropí,
kuře volá pí, pí, pí.

Slepice si naříká,
do kurníku utíká.

Obláček

Po nebi obláčky jdou,
beránkům podobné jsou.

Větřík kolem pofukuje,
obláčky hned postrkuje.

Rozčeše je na velké
i na malé bělounké.

Tak to s nimi stále chodí,
rozejdou se, zas se spojí.

Moře

Široké moře napohled,
není kam až dohledět.
Vlna s vlnou pohrává si,
mění se do jiné krásy.

Světélka se mihotají,
až z nich oči přecházejí.
Hladina leskne se jak zrcadlo,
když na ni slunko dopadlo.

Náhle mraky objeví se
i to moře zamračí se.
Vlny k sobě narážejí,
vzdouvají se, převracejí.

Hlas moře si naříká,
ve vlnách zas zaniká.
Je to jako v pohádce,
něco dobré, něco zlé,
takové i moře je.

Hory

Vrcholky hor krásné jsou,
splývají až s oblohou.
Jejich vršky bělavé,
v oblacích jsou schované.

Když se na ně zadíváš,
často mění svoji tvář.
Někdy smutně zadumanou,
jindy slunkem rozjasněnou.

Déšť a vítr do skal bije,
nikdo se v nich neukryje.
Potom ticho nastane,
mlha z deště povstane.

Houlí se a rozpíná,
celé hory objímá.
Až se mlha vypaří,
vše se kolem rozzáří.

Pahorky již z dálky svítí,
probouzí se horské kvítí.
Vládce hor se svrchu dívá,
hory naše stále hlídá.

Kouzelný večer

Nad krajinou zvony zvoní,
k západu se slunko kloní.
Zvony tiše doznívají,
hnedle večer přivítají.

Objeví se večernice,
hvězd je kolem na tisíce.
Právě měsíc vychází,
noční kouzla spřádá si.

Necháme ho čarovat,
bude se nám o něm zdát.

Potůček

Potůček si naříká,
že mu voda utíká.

Dostane se do kraje,
kde veliká řeka je.

I když voda stále plyne,
potůček nám nezahyne.

Přestaň si už naříkat a lkát,
sám víš, kde si vodu brát.