Říkadla a básničky

Ráček

Leze ráček po potoce,
leze ráček po řece,
leze zpátky, nohy krátký
a přece nám uteče.

Štika

Spadla štika do rybníka,
byl tam kapr, ten ji lapl,
byl tam mlok, ten ji spolk.

Žabky na procházce

U rybníka po kraji
žábě nožky klouzají,
ale potom hop a hop
přes trávu a přes příkop.
Ale běda dál se nedá –
je tu čáp, už zobák zvedá!
Skákej žábo, co máš sil,
aby tě čáp nechytil!
Ještě skok – ten největší –
ve vodě jsi v bezpečí.

Černé moře

V Černém moři
tma jak v pytli,
div jsme o dno
neklopýtli.

Chytrá ryba
s rybičkou
chodí ven jen
se svíčkou.

Žába leze do bezu

Žába leze do bezu,
já tam za ní polezu.
Kudy ona, tudy já,
až ji chytím, bude má.

Žába leze do kaluže,
na rybičku repetá.
Pojď, rybičko, na sluníčko,
podívej se do světa.

Já jsem rybka jako šipka,
nechci býti jako ty,
je-li tobě kaluž milá,
já si hledím čistoty.

Sukýnku mám vybílenou,
blýská se mi jako sníh,
koupila ji má matička
za milión stříbrných

Marnotratný čolek

Marnotratný čolek
šel si koupit stolek.
A že chtěl mít doma luxus,
ke stolku si koupil ubrus.
Když pak přišla návštěva,
neměl ani na chleba.

V jarní noci, při měsíčku

V jarní noci, při měsíčku,
žáby hrají na honičku.
Do kaluže, kde je mělce,
dělají své kotrmelce.

Starý skokan má tu školu,
jak se skáče z břehu dolů.

Doskočíš-li, kde je meta,
šampiónem budeš světa,
žabím šampiónem, pane,
čáp tě hned tak nedostane.

Račí procházka

Rak leze z rákosí navečer za rosy,
rak leze z díry, má dlouhé kníry.
Večer se prochází po trávě na hrázi,
kroutí si vousy, klepeta brousí.

Sedm žabek skáče z výšky

Sedm žabek skáče z výšky,
seznamte se s těmi smíšky.
Skáčou z hráze do vody,
mají žabí závody.

S.O.S.

Na moři se objevila ropná skvrna,
ryby řeší čí to byla asi vina.
I ten žralok zubatý měl velikou zlost,
lidem vzkázal: „přemýšlejte,
máme toho dost“.

Až přírodu zničíte – (opakovat a vytleskávat „zničíte“)
zničíte sebe,
bude černá vodička (opakovat a vytleskávat „vodička“)
a také nebe.

Nikde žádná nádhera,
tráva zelená.
Pitná voda nebude
ani balená.

Ne! ne! ne! ne!
Tak to nejde dál,
ne, ne, ne, ne,
čert aby to vzal.

Svítí, svítí hvězdička

Svítí, svítí hvězdička,          (dlaně sevřít a hned zase otevřít – blikání)
do každého hnízdečka.     (na špičkách, ruce znázorňují hnízdečko)
Čimčarárá, čim, čim, čim (skáčeme snožmo)
co se dneska naučím?     (poklona dle fantazie)

A dnes se můžeme naučit básničku o naší mamince,
třeba se vám bude hodit na vystoupení pro rodiče.

Moře, moře, kdopak ví,
kde ukrýváš poklady?
Možná rybky, ty to vědí,
ale ty nic nepovědí.

Já mám také poklady,
nejde vám to do hlavy?
Hádej, hádej, hadači,
koho já mám nejradši?

Moje máma poklad je,
když se na mně usměje.
Nejvzácnější perličku,
nosím ve svém srdíčku.

A když se básničku naučíme opravdu hezky,
pochválíme se: ó ó ó – To se nám to povedlo! (vytleskáváme)
Doufám, že se všechno daří i vám – Pěkný den

Vydry

Vydry, vydry, vydřičky,
skotačí, jak dětičky.
Skotačí jen ve vodě,
plavou si i bez lodě.
Na klouzačce se klouzají
a srandu si užívají.

Michal v dílně piloval

Michal v dílně piloval, potom lodě maloval.
Namaloval loď jak dům, loď popluje k tuleňům.

Na severu blízko pólu

Na severu blízko pólu,
je ráj ledních medvědů.
Plavou v noci, loví ryby,
klouzajíc se po ledu.

V řece byli tři kapříci

V řece byli tři kapříci, Petříček to může říci.
Jako stříbro třpytili se, na udici chytili se.