Říkadla a básničky

Vrabčáci

Čtyři vrabci hašteřiví
krátili si dlouhou chvíli.
Přiletěli na střechu,
začli dělat neplechu.

Z povzdálí je vidí vrána,
je to už postarší dáma.
Kroutí hlavou, tohle ne,
to dobře nedopadne.

Čáp, čáp

Čáp, čáp, do vody šláp.
Nohy ho studí, čápa to budí.

Olga volala kosa

Olga volala kosa,
toulá se okolo polobosa.

Kukačka kuká

Kukačka kuká své kukání,
kvočna zas kvoká v kukani.

Kukačka

Je to ale tulačka,
Magda, naše kukačka.
Tráví zimní měsíce
pěkně v teplé Africe.

Magda nemá ráda zimu,
tak od jara do podzimu
u nás v lese zkouší triky,
než se vrátí do Afriky.

Tak už neplač, otři slzy

Tak už neplač, otři slzy,
nás to všechny taky mrzí.
Do země se nepropad,
půjdeme ho hledat.

Koukej, malá, usmívej se,
skřivánek už šátek nese.
Ležel v trávě u potoka,
máš ty ale štěstí, holka.

Kosí rodina

V hnízdě leží vajíčka,
nesnesla je slepička.
Jsou od kosí rodiny,
sedí na nich spoustu dní.

Bedlivě je oba střeží,
kos odhání lasičku.
Kosice si čechrá peří,
ať jsou pěkně v teplíčku.

Až se kosi vylíhnou,
to nastane tanec.
Krmit bude samička,
pomůže i samec.

Vrabčáček

Vrabčáčku,
copak to máš v zobáčku?
Žížalu jsi ulovil,
hned jsi se i nakrmil.

Zanotuješ písničku,
poletíš až k nebíčku.
Potom zase na keřík,
jsi to pěkný uličník.

O hnízdečko svoje nedbáš,
stále se jen někde touláš.

Ptáček

Ptáček zpívá písničku,
zpívání má v malíčku.
Po větvičce poskakuje,
vesele si prozpěvuje.

Vrabci

Típ, típ, típ, vrabec vrabce štíp.
Poprali se na keříčku,
vytrhli si po peříčku.
Od svítání hulákali
a mě vyspat nenechali.

Volavka

Prstíky má celé zkřehlé,
jak ji zebou nožky.
Nevzala si do holínek
své teplé ponožky.

Teď se tady po kolena
v chladné vodě brodí,
když ona tak do močálu
hrozně ráda chodí.

Čáp a čápice

Čáp přinesl čápici,
papírovou krabici.
V krabici byly ryby, žáby, raci
a malincí šneci.
Když čápice krabici otevřela,
radostí se rozbrečela!
 

Ptačí hádky

Kdo to křičí na dvorku?
Vrabčák honí sýkorku –
že mu snědla zrnko žita
a že za to bude bita!

Kvočna kdáká: „Kokodák!
Do boje a na bodák!“
„Prach a broky, nechte rvaček!“
vynadal jim soused špaček.

„Zapomeňte na hádku,
nekažte mi pohádku!“

Zvířátka a ptáci

Zvíře, to má život těžký,
všude musí chodit pěšky.

Jenom ptáci, milé děti,
mávnou křídly a už letí.

O vráně, která neuměla krákat

Myslíte, že každá vrána, nahlas kráká časně z rána?
Já znám jednu z příběhu, co se zhlédla ve zpěvu.

U krmítka je veselo

Přišla zima, chumelilo,
všude venku bylo bílo.
U okýnka Vašík seděl,
na sněhové vločky hleděl.

Venku mráz i sníh ho studil,
doma se však ale nudil!
Tak sledoval z okna ptáčky,
jak otvírají své zobáčky.

Na okýnko lítali,
přesmutně tam pípali,
sužoval je mráz a chlad,
byli zkřehlí, měli hlad!

Dobrý nápad dostal vskutku,
Vašík řek, že stluče budku
a hned se dal do toho,
brzy bylo hotovo!

Krmítko, jak malované!
A jak dobře udělané?
Velký ptačí domeček
zbliknul hnedka vrabeček.

Vašík sypal do krmítka
drobečky a semínka.
Sotva zahlédl to špaček,
hned od něho loudil máček.

Vrabčák ptáčky nahání,
zve všechny na zobání,
v krmítku byl první host,
pak se přidal černý kos.

Slétali se všichni špačci,
tuze libují si ptáčci!
Dali se do zobání,
hlad z bříška ven zahání.

Ptáčci šťastně pípají,
u krmítka lítají,
na obzoru hnedka byl
stehlík, mlynařík a hýl.

O budce se zprávy šíří,
po lesích je vítr víří,
přilétají pěnkavičky,
slyšet zpívat zvonky, čížky.

Sýkorky a modřinky
jsou tu za dvě vteřinky,
sojky, straka, z lesa datel,
je všem v letu ukazatel.

Hádají se o zobání,
straka všechny vyhání.
Chce co nejvíc pro sebe,
žduchá ptáčky od sebe.

U krmítka moc je živo,
úspěch má Vašíka dílo,
ten sleduje všechny ptáčky,
jak si plní své zobáčky.

Dokonce na chodníček,
přiletěl i budníček!
Malinkatý ptáček z lesa,
Vašíkovi srdce plesá!

Ptáček přenádherně zpíval,
Vašík upřeně se díval.
Navěsil všem trochu loje,
o něž nastaly hned boje!

Sýkorky si na něj sedly,
kousky z něho s chutí jedly,
ze všech stran jej klovaly,
zobaly a zobaly.

Budníček sledoval kosy,
o místo v krmítku prosí!
Ochotně s ním vrabeček
dělil se o drobeček.

Vašíkovi se to líbí,
ptačí hody zas všem slíbí,
každý den hned brzy z rána,
o zrníčko škemrá vrána.

A i když je venku zima,
u Vašíka je všem prima,
skvělý nápad měl on vskutku,
že přichystal ptáčkům budku!