Říkadla a básničky

Prasátko a vlk

Zvířátka se mají rádi
i vlk s prasátkem kamarádí
na květinovém kopečku
vyzval prase k tanečku.
To vám bylo k popukání
louka zněla trylkováním
vlk tancoval jako ďas
šlapal dámě na ocas.

Prase šťastné že se vrtí
mělo k jídlu tisíc chutí
chtělo by si jenom zobnout
„nemůže“
chce přece zhubnout.

Vlk je dobrým tanečníkem
otírá se kapesníkem
unavené nohy máme
zítra si zas polku dáme.

Sotva už popadal dech
tak do mechu sebou šleh
a prasátko pěkně v chlívku
složilo se na otýpku
teď se oba předhání
ve hlasitém chrápání.

Fretka

U nás v domě jedna fretka
chtěla býti mažoretka.
Pořád s hůlkou točila,
do hlavy se praštila.

Teď má bouli jako hrušku,
hůlka letí pod modřín.
Dá to ještě velkou fušku,
než to zvládne bez modřin.

Jak ovečka zachránila kozu

U farmáře v domečku
pro kozu a ovečku,
tam se zjevil znenadání
hladový vlk zasvítání.

Ovce s kozou ještě spaly,
příchod vlka nevnímaly.
Vlk otevřel tlapou vrata,
skočil dovnitř nato tata!

„To je kořist! Koza, ovce!“
řek‘ si vlk, když našel, co chce.
Vlk už samou chutí slintá,
obě čeká jeho finta.

Vlk už svoje zuby cení:
„To budu mít posvíceni!
Už se těším, jak je slupnu,
pak si s plným břichem schrupnu!“

Potom hned na kozu skočí,
ovce otevře své oči,
řekne koze: „Bé, bé, bé,
najdu pomoc pro tebe!“

Zatímco vlk kozu trhá,
ovečka k farmáři zdrhá,
křičí nahlas: „Bé, bé, bé,
já mám vlka u sebe!“

Ubohou tam kozu trhá,
farmář se pro pušku vrhá.
Nabytou popadne hnedka,
žene rychle, jako fretka!

Namíří a vlka střelí,
ten upadne k zemi celý.

Koza je naštěstí živá,
jen se vystrašeně dívá,
celá bolestí se vrtí,
vždyť o vlásek ušla smrti!

Vtom se zlý vlk náhle probral,
nohy na ramena nabral!
Pryč tam z chléva vyrazil,
div se celý nesrazil!

Pelášil pryč ze všech sil,
výstřel ho moc vyděsil,
zasáhl jej však jen trošku,
vlk měl zraněnou jen nožku.

Farmář o kozu se staral,
bolístky jí mastí mazal,
dal koze lék hojivý,
rány se jí zhojily!

Krátce nato kozička
byla, jako rybička!
Zdravá, čilá, jako dřív,
zase ožil jejich chlív.

Kozu s ovcí hlídá dnes
zkušený ovčácký pes.
Na pastvu je vodí pásat,
nemusí se strachem třásat.

Pes obě dvě dobře střeží,
vlk si na ně troufne stěží,
pes spí s kozou v domečku,
chrání ji i ovečku.

Kdyby tehdy ovečka
nevyběhla z domečka,
kdyby pro pomoc hned nešla,
jistě by tam koza pošla!

Pak by vlk sněd’ i tu ovci,
vždyť vlci jsou skotu lovci!

Jak se myšky hádaly o sýr

Myškám bylo zima venku,
chtěly domů na chvilenku,
tak v celé své nádheře
vhrabaly se pod dveře.

A pak tiše, hupky dupky
vyšplhaly všechny schůdky,
prolezly do předsíně,
vůně táhla z kuchyně.

„Ach, tady to krásně voní!“
myškám chutě už se honí,
z kuchyně se vůně šíří,
rovnou tam si myšky míří.

Nejdřív vlezly pod lavici,
bály se prý kočky Míci!
Co kdyby ta byla doma?
To by byla pohroma!

Naštěstí je venku Míca, myšky láká s masem mísa,
talíř sýru, chutné Nivy, myškám sbíhají se sliny!
Myšky vyšplhají výš, z hora už jsou jídlu blíž!
Všude samé laskominy, talíř plný uzeniny!

„To by měly vidět krysy,
jak jsou všeho plné mísy!“
řekly si hned obě myšky,
mlsně dívaly se z výšky.

Z všech těch dobrot vůně táhne,
myškám čumák to protáhne!
Nečekají na nic již,
vrhnou se k těm mísám blíž!

A hned během chvilinky
pustí se do slaninky,
salám, šunku, špíček hryží,
okusí i maso s rýží!

Myšky cítí slast a mír obzvláště, když najdou sýr!
Nakrájené jsou ho plátky, ze stolu však musí zpátky!
Právě vešla paní domu, v náruči má kočku k tomu!
Paní domu šramot slyší, kočka cítí pach z těch myší!

Ohrožen je myší mír zrovna, když si našly sýr!
Popadnou ho z toho stolu, už jej nesou obě spolu!
Začnou běhat tam a sem, z domu musí rychle ven
dříve, než je chytí kočka, myšky strachem kulí očka.

Táhnou s sebou sýru plátky,
musí odtud prolézt zpátky!

Jedna druhou myšku jistí,
ta kus sýru ukořistí!
Šťastně s úlovkem jsou venku,
stihly to včas! Za chvilenku!

Radují se myšky obě,
hody slibují hned sobě,
jenže náhle se jim zdálo,
že je toho sýru málo!

Každá ho chce pro sebe,
zle koukají na sebe!
Chamtivě se osočují,
sýr ze všech stran okusují.

V sýru samé jsou hned díry, nejsou toho stejné díly!
Každá myš se na sýr vrhá, z plna hrdla kusy trhá,
co nejvíce pro sebe, vtom se vrhnou do sebe!
Už se perou, nastal boj, moc se hryžou, achich oj!

Na sebe se vrhají, kožíšek si trhají!
Hádají se o kus sýru tak dlouho, než ztratí sílu.
Nakonec se myšky dozví, jak moc chutnal myšákovi,
neboť zatím, co se praly, myšák jim kus sýru sbalil.

Rychle sbalil,
pryč s ním valil!
Když bylo u konce bitky,
měl už sýru pouze zbytky!

Myšák se moc olizoval,
prázdnou pusu ukazoval,
prý pořádně vyhládnul
a nyní si pošmáknul!

Myšky na něj měly zlost,
neuměly říct si dost!
Mohly se ním přecpat málem,
teď se smiřovaly s málem.

Tak by rády sýr si daly, jen kdyby se nehádaly!
Nyní lezou na ty hody, nanejvýš jen do hospody!
Tam však pivařů je chasa, méně sýru, méně masa
a tak myšky cítí vztek, neb tam voní pouze špek!

Co komu patří-Zvířecí panství

Už je dávno velice,
co rozhodly slepice
vybrat si, podle moudrých rad,
svůj hrad.

A byl to jistě správný čin.
Teď mají KO, KO, KOKOŘÍN.
Když se to psi dověděli,
měli velkou zlost.

Svůj hrad taky honem chtěli-
tak dostali KOST.
Koza Róza nemeškala,
hned do Prahy zprávu psala.

Byla stručná, pouhý řádek:
Obsazuji KOZÍ HRÁDEK!
Kočky řekly: „Škoda slov,
my zas máme KOCOURKOV!“

Kočky na ledu

Na sněhové vločky,
těší se i kočky.
Ostré drápky vystrčí,
na ledu se zatočí.
Vesele si dovádějí,
piruetky předvádějí.
 

Kamarádi z vlny

Kdo to je?

Ve všední den, ve svátek má vlněný kabátek.

Když mi trochu vlny dá,

zahřejem se oba dva.

Je-li vlny víc než metr, upletu si teplý svetr.

Kočka Ťapka

Naše malá kočička
má zelená očička.
Černý ocas, bílá tlapka,
to je naše kočka Ťapka.

Uvidí-li myšičku,
nahrbí se trošičku,
prskne, skočí, drží myšku,
za chvilku už má ji v bříšku.
Pak si ještě potichu
vyndá blechu z kožichu.

Alenka a kuřátko

Alenka jde kolem plotu.
Co to pípá? Co to je?
Za plotem se něco hýbá,
nedá jí to pokoje.

Něco pláče za tím plotem.
Možná hledá cestu zpět.
Copak, se tam zatoulalo?
Musí honem přemýšlet.

Rozhodla se bez váhání,
za ten plot se podívat,
uviděla malé kuře,
hustou travou pobíhat.

Kuřátko, ji uvidělo,
leklo se a utéct chtělo.
Počkej na mě, povídala.
Ráda bych tě k mámě vzala.

Kde se vzala, tu se vzala,
máma kvočna utíkala.
Alenka, už čekala,
kuřátko jí podala.

Kravička

Kravička strakatá
na pastvě nechvátá.
Přijde k ní zakrátko
strakaté telátko.

Koníček

Koníček je neposeda,
poskakuje, pokoj nedá.
Nožičkami vyhazuje,
všechny kolem ohrožuje.

Koníčku, buď trochu milý.
Zastav se na malou chvíli!
Chceš-li si tu s námi hrát,
musíš někdy klidně stát.

Honička

Myško, myško utíkej,
Náš kocour je hladovej!
Myška rychle utíkala,
pak z díry ve zdi se mu smála.

Oslík

Oslík stříhá ušima, protože je velký má.
Oslice se posmívala, do vody se podívala.
Vidí, že je ošklivá, také velké uši má.

Kočka Micka

Kočko Micko, kde jsi byla?
Kam ses ráno vypravila?
„Brzy jsem si přivstala,
na půdu jsem spěchala.“
Copak jsi tam dělala?
„Na myšky jsem číhala.“

Králíček Šáša

Šáša, Šašík, Šašíček
je zakrslý králíček.
Hopsá sem a hopsá tam,
já to takhle nenechám.
Honím se s ním po koberci,
můžeme, vždyť jsme už velcí.

Oba máme rádi hrátky
vyběhnem i do zahrádky.
Tam na měkkém trávníčku
zazpívám mu písničku.

Sestřičky kočičky

Dvě sestřičky kočičky
chtěly nové botičky.
Tak na svoje tlapičky
natáhly si střevíčky.

Nocí šly a klapaly
myšky se jim vysmály.
A tak zase kočičky
sundaly si střevíčky.

Nocí šly zas tichounce
plížily se lehounce.
Myšky se už nesmály
kočiček se moc bály.