Říkadla a básničky

Já, kočička malá

Já, kočička malá,
jak jsem ráno vstala,
hned jsem to sluníčko
smát se uhlídala.

A kdyby se smálo
stokrát do pokoje,
tak se neusměje,
jak matička moje.

Husy

Husy, bílé husy

štěbetat si musí,

když jdou v husím průvodu

na vodičku, na vodu.

Motýli

Když přelétaví motýli

ustanou v letu na chvíli,

zelený palouk hned

je všude samý květ.

Ale když vítr zvedne se,

barevné květy odnese

a cvrček vrtošivý

se tomu strašně diví,

asi si myslí, popleta,

že modré nebe rozkvétá.

Kačky

Naše kachna

to je machna,

když jde, tak se kolíbá,

dělat v řece

potápěče,

to je její záliba.

Kažky, kačky, kačeři

na vodě se haštěří,

kdo z nich umí nejlíp plavat,

až si vjedou do peří.

Beránci

Bílé stádo beránků

honí zlatý míč.

Kde má branku?

U červánků?

Ale kdepak, Jelimánku.

Přece na louce.

Jedna tyč je rýč,

druhá petrklíč.

Brankářem je housátko.

Chytá zlaté prasátko

v modrém potoce.

Vlaštovka

Šipka hbitá

jen se kmitá,

lítá, lítá,

mušky chytá,

křídly stříhá,

jen se míhá,

div, že nebe nerozstříhá.

Vždycky, když se z jihu vrátí,

přepočítá všechny dráty

a pak vzkáže sousedům:

Přijďte, máme besedu.

Kraslice

Slepice nemá nadání,

snesla vajíčko v kukani

bez barvy.

Kdopak ukáže slepici,

jak se vajíčko v kraslici

vybarví?

Pomlázka

Upletu si binovačku

z proutků,

vyčíhám si naši Kačku

v koutku.

Hody, hody, doprovody...

a už letím přes tři schody.

Z vikýře mi hrnec vody

chrstla Kačka na vlásky.

To máš místo pomlázky.

Kuřata

Paní kvočno kulatá,

ach, jak ty jsi bohatá.

Ko, ko, ko, ko,

po kom, po kom

máš kuličky ze zlata,

Kvočna na to:

Kdepak zlato.

Je to peří.

Hned ti svěří,

proč jsem tolik bohatá,

moje zlatá

kuřata.

Žáček, žačka

Kdo si myslí, že učení

vlastně žádná práce není,

snad nechodil do školy!

Je to také zaměstnání -

prvouka, počty, psaní

i domácí úkoly.

Třeba může tahle knížka,

k svátku nebo od Ježíška,

s abecedou pomáhat.

Nebo příští povolání

mohou slečny, mladí páni

podle ní si zatím přát...

Včelař

Protože má včelky rád,

postavil jim úly v sadu.

V nich si můžou v noci spát,

přes den pilně pracovat.

Když přežily tuhou zimu,

včelám začne z jara shon.

Poletují z květu na květ,

ze záhonu na záhon.

A pak zpátky domů nosí

sldký nektar nebo pyl.

Do komor to ukládají,

aby z toho poklad byl.

Ten, co včelař potom stáčí.

Uhodneš to, vím, že hned.

Co je víc než cukr sladší?

Ano, správně. Včelí med!

Učitelka

Hodnou paní učitelku

ve škole má každý rád.

S ní učení těžké není,

zvládneme už psaní, čtení,

umíme i počítat!

Proto jí na konci roku

zazpíváme písničku:

že jste v naší škole zdejší

učitelkou nejmilejší,

dáváme vám jedničku!

Strojvůdce

Někdy autem, ale také

cestujeme někam vlakem.

A vagóny - jak to bývá -

táhne vpřed lokomotiva.

Strojvůdce v ní za sklem sedí,

do daleka pořád hledí,

musí přece pozor dát,

semafor když velí: stát!

Pak zas přidá, až to sviští,

zase do stanice příští...

Každého tam, kam kdo chce,

doveze pan strojvůdce.

Rybář

Ten pán sedí u rybníka,

před sebou prut s udicí.

Zabere mu lín či štika?

Chytí aspoň bělici?

Mlčí a jen splávek hlídá.

Neberou...Dnes je to bída.

Náhla se prut ohýbá -

to snad bere velryba?

Ba ne, ale kapřík malý!

No snad byste neplakali,

že by měl mít život krátký?

Kdepak, buďte v pohodě.

Rybář zas ho pustí zpátky!

Šup - a už je ve vodě...

Popelář

Když jsou plné popelnice

všelijakých odpadků,

přijíždějí popeláři,

odvezou je na skládku.

Mají auto, které spolkne

smetí z celé ulice.

Aby zase čistá byla

naše města, vesnice...

Optik

Ten, kdo brýle nosit musí,

tak si k optikovi zajde.

Různé obroučky mu zkusí,

až ty, které sluší, najde.

Pak se do nich sklíčka dají,

jak je lékař předepsal.

Brýle sluší, pomáhají

vidět blíž anebo v dál...