Říkadla a básničky

Procházka s pejskem

Jdeme, jdeme na procházku, máme pejska na provázku,
pejsku zvedej nožičku a překračuj loužičku
(vedeme dítě vedle sebe za ruku.
a dítě velkými kroky překračuje „loužičku“)
Jdeme, jdeme na procházku, máme pejska na provázku,
pejsku pěkně zaštěkej, do domečku utíkej!
(vedeme dítě za ruku a ono štěká,
na „do domečku“ se zastavíme rozkročíme.
nohy a dítě po čtyřech podleze)

Á, bé, cé, dé, kočka přede

Á, bé, cé, dé, kočka přede.
Kocour motá, pes počítá,
kolik nití do desíti.

Prasátko

Máme doma prasátko, to se nechce mýt,
chce být jenom od bláta, že to tak má být.
Když uvidí vodu, radši se hned schová,
a křičí že prasátko, vůbec není doma!

Za to jeho máma, ta je pořád čistá,
na špinavé prasátko, plnou vanu chystá.
To vám bylo křiku, slyšet na tři míle,
a z mydlinek vyskočilo, prasátko už bílé!

Kočička a pejsek

Kočička a pejsek, bydlí v jednom domku,
mají krásnou zahradu, záhon plný zvonků.
Každý má svou postýlku, ale stůl jen jeden,
když si sednou k obědu, tak je rychle sněden.

Našlapou a nadrobí to už je věc jistá,
na úklid si kočička kbelík s vodou chystá.
Nalila tam trochu jaru, aby měla pěnu,
pejsek přidal kousek mýdla, prý chce jednou změnu.

A tak drhli podlahu, úklid se jim vleče,
bílá pěna z domečku, oknama už teče.

Vytírali celý den, teď už mají čisto,
ale nikde v domečku není suché místo.
Venku byla teplá noc, na trávníku spali,
když se ráno probudili všemu se jen smáli.

Muzika

Nejhezčí muzika pro hříbata,
je ranní luční bumtarata.

Kopýtky bubnují vesele
na buben z trávy a jetele.

Slepička a kuřátka

Něco ťuklo, vejce puklo.
Kuře z něho na svět juklo! (děti se skoulí do klubíčka)
Ťuky, ťuky, ťuk!
Já jsem kuře jako buk. (protáhnout se, vyskočit)

Učitelka je slepička a děti kuřátka. Slepička jde a kuřátka poskakují snožmo po místnosti a u toho říkají.

Pipi, pipi, pipky,
já jsem rádo, kde jsou slípky.
Pipi, pipi, pipi, pip,
u maminky je hned líp. (děti se seběhnou kolem paní učitelky a zobají)
Pod stolem drobky,
kuřátka zobky.
Moc nás, moc nás,
utíkejte pryč od nás. (kuřátka se rozeběhnou)

Slepice a kuřátka

Zob, zob, zrníčka
přinesla vám slepička.
Rády vy se nazobáte,
vůbec se tu nehádáte.

Puťa, puťa, puť
přeji dobrou chuť!
Zrnka zobte zoby zoby,
když nebudou – máma hodí.

Běží, běží kuřátka,
naplňují volátka.
Jejich máma slepice,
zrníček má tisíce.

Halí, belí

Halí, belí, koně v zelí
a hříbátka v petrželi.
A kravěnky jak panenky,
šly se koupat do voděnky.

Kočičí rozcvička

Naše kočka strakatá
ta má hezká koťata.
Ráno vstanou z pelíšku,
protáhnou se trošičku,
kočka s nimi procvičí,
všechny cviky kočičí.

V zahradě pak pod jabloní,
za ocáskem se tam honí.
Kdo pak by to jenom řek,
rychlejší je ocásek.
To koťata nebaví,
tak si lehnou do trávy.

Husička

Bílá husa buclatá
vyseděla housata
Měla žlutý kabátek,
na všední den, na svátek.

Kejhá, štípe, syčí,
na své děti křičí:
pojďte za mnou, poslouchejte,
na vše kolem pozor dejte.

Voda teče, břehy šumí,
housátka už všechno umí.

Ptal se kocour kočky

Ptal se kocour kočky,
zač je kilo čočky.
Kočička to nevěděla,
staré myši ptát se chtěla.
Marně ji však hledala,
myška se jí schovala.

Kočky na houpačce

Houpala se s kočkou kočka,
přivíraly slastně očka.
Říkaly si: „Milá paní,
viďte, není nad houpání.“

Prask jim provaz,
jaký div,
skoulely se do kopřiv.

Náš kocourek Bělovousek

Náš kocourek bělovousek
je ho ještě malý kousek,
ale práci všude shání
od rána až do klekání.

Venku leze po jabloni,
doma zase klubko honí.
U stodůlky loví klásek,
pak se chytá za ocásek.

Pohne-li se kvítek bledý,
kocourek jde na výzvědy
i tu záři rosných kapek
rád by lapil do svých tlapek.

Na slunci i na podstřeší
celý den ho něco těší.
Po práci a po robotě
tiše spinká v staré botě.

Říkanka o kvočně

Já mám doma kvočnu,
nevím, co si počnu,
nemůžu vědět,
bude-li sedět.

Já jí koupil vejce
vod našeho strejce,
nemůžu vědět,
bude-li sedět.

Já jí koupil husí,
vona, že ji dusí,
nemůžu vědět,
bude-li sedět.

Já jí koupil kačí,
vona, že ji tlačí,
nemůžu vědět,
bude-li sedět.

Kočičí láska

Naše kočka Růžena
pořád dělá ramena.
Důležitě drápky tasí,
když jí cestu zatarasí
kočičí kluk Teodor
místních kocourů to vzor.

Teodor si šlechtí vousy,
pořád kolem Růži brousí.
Je jasné, že po očku
zírá jenom na kočku.
Když to Růža pochopila,
jako by se proměnila.

Přede, mňouká, mhouří oči,
Teodor se kolem točí,
radostí se tetelí,
o mlíko se rozdělí.
Takhle nějak vyklíčí
láska nejen kočičí.