Z poza parapetu zřím ten zimní chlad,
co venku zurčí jak škaredý mořský ďas.
Příroda padá pod bílý lad
a já jen tiše prosím,
ať jaro vrátí se k nám zas.

Odporný zimní pach,
úporně tlumí duše jas,
neb srdce rvoucí je šedavý kvas,
jenž ku nebesům skrývá blankytný pohled v zimní čas
a též všemu ptactvu mělní krasotince líbezný hlas,
toť - mysl nezplení, nikdy víc – nikdy více!

Horoucně toužím však,
aby zavanul dunivý vítr do zad
a shrnul ten nudný zimní pach.
Slunce ať vypustí svůj zlatavý prach,
nechť setře se z polí ten věčný lad.
Luh rozkvete na nachových květů sad
a černý zimní pták popoletí zas o kus dál.

Zima tím shodí mrzutý, hanebný již tlející šat,
nechť jaro zaraduj se a přijď navštívit nás,
však už máš také svůj nejvyšší čas.

Za oknem

Podívám se ven a vidím stromy,
jak se větve větrem chvějí,
jako by se bez ptáků cítili sami.
Ještě nestihlo se oteplit,
aby nějaký tu mohl být,
aby mohl smutné stromy utěšit.

Však za oknem se pomalu chystá jaro,
jako by po mrtvici zas všechno ožívalo.
Blíží se čas, kdy zas všechno vzkvete,
kdy rozhoduje se o životě.

Až za oknem se zas všechny barvy zjeví,
ať spatřím jaké krásy života se venku ukrývají.

Proto sedím v okně a pozoruji déšť,
jak kapka za kapkou se na zem snáší.
Krásné jako perly co zdobí ženské vlasy,
jako surové diamanty co blíští se na všechny strany.

Takto v mém světě vždy vypadá,
však na noční obloze se skrývá jiná paráda
a to když se z nebe snese hvězda nádherná,
jako kráska za níž se táhne její hříva plamenná.

Při pohledu na ní mé srdce vždy zasténá,
jako když při požáru se rozezní siréna.

Krocení koní

Ve stepní trávě zatoulaní
setřásli ze sebe všechnu tíseň
v měkkých údolích zelených plání
hřebci po boku zdatných klisen

svobodní, volní, bez otěží
pádí nocí k východu slunce,
k čistým pramenům, běží prudce,
leč ani neví, že do zajetí běží.

Za oknem

Podívám se ven a vidím stromy,
jak se větve větrem chvějí,
jako by se bez ptáků cítili sami.
Ještě nestihlo se oteplit,
aby nějaký tu mohl být,
aby mohl smutné stromy utěšit.

Však za oknem se pomalu chystá jaro,
jako by po mrtvici zas všechno ožívalo.
Blíží se čas, kdy zas všechno vzkvete,
kdy rozhoduje se o životě.

Až za oknem se zas všechny barvy zjeví,
ať spatřím jaké krásy života se venku ukrývají.

Proto sedím v okně a pozoruji déšť,
jak kapka za kapkou se na zem snáší.
Krásné jako perly co zdobí ženské vlasy,
jako surové diamanty co blíští se na všechny strany.

Takto v mém světě vždy vypadá,
však na noční obloze se skrývá jiná paráda
a to když se z nebe snese hvězda nádherná,
jako kráska za níž se táhne její hříva plamenná.

Při pohledu na ní mé srdce vždy zasténá,
jako když při požáru se rozezní siréna.

Dáma jménem Příroda

Venku vládne zelená,
ta nejkrásnější z barev.
Však přes zimu se ukrývá
v čistě bílích šatech.

Na jaře se však vysvléká
a ukazuje všechny svoje krásy,
když tráva se ve větru chvěje,
jako ženské vlasy.

V létě pak nosí šaty nažloutlé jako schnoucí tráva,
však ukrývá se vnich jistá osobitá krása.
Pohled na ně je jistou spásou,
než nás podzim překvapí svou pestrou krásou,
co střídá barvy jak na běžícím pásu.

Však nechá na sebe čekat do jara,
než opět odkryje tu pravou krásu.
Krásu jenž nepřekoná sebevětší dáma,
taková krása je totiž příroda sama.

Pepíku

Pepíku, Pepíku,
copak dělá babka?
Sedí doma na peci
a strouhá si jabka.

Vašek

Vašek, pašek, bubeník
honil myši přes rybník.
Myši se mu splašily,
do pytle ho zašily.

Bumtarata na buben

Bumtarata na buben,
Bumtarata, kdo je ten?
?Honzík!
Bumtarata na buben,
Bumtarata, kdo je ten..?
…Anička.

Karlíku

Karlíku, Karlíku,
dobrá kaše na mlíku,
ještě lepší na smetaně,
tu však Karlík nedostane.

Kadla, Kadla

Kadla, Kadla
z půdy spadla,
natloukla si koleno,
o dubové poleno.

Petr

Petr, Petr,
chytil metr,
hnal Vořecha až do Lhoty,
že mu koupí na kalhoty.

Pavel

Pavel, Pavel
do pekla zajel
na bílém koni,
čert ho tam honí.

Když jsem šel z hub

Když jsem šel z hub,
ztratil jsem zub,
našla ho Johana
s dlouhýma nohama.

Já na ni dup:
Dej sem ten zub,
nebo ti vytrhnu
z drdolu chlup!

Jedna, dvě, Honza jde

Jedna, dvě, Honza jde,
nese pytel mouky.
Máma se raduje,
že bude péct vdolky.

Macek lezl ze vrátek

Macek lezl ze vrátek,
roztrhal si kabátek,
máma mu ho vyspravila,
chodí zas jak ve svátek.

Filip

Fičí, fouká fujavice
Filip vyšel na zajíce,
fííí bum střílí ve mžiku,
flintu má z půlky rohlíku.

Populární

Čerti

Já jsem malý čertíček, vystrkuji jazýček. Na hlavě dva růžky mám, k čemu? Ani nevím sám. Rameno mi pytel zdobí na děti, co nejvíc zlobí. Do peklíčka hop a skok přijdu zase příští rok.

NA JABLONI HRUŠKY ZRAJÍ

Na jabloni hrušky zrají,

na piano žáby hrají,

kočka píše úkoly,
kohoutek jde do školy,
ryba pije limonádu,
kráva nosí rohy vzadu,
kredenc tančí rejdovák,
husa krávě šije frak,
koník leze z fiatky,
vítr fouká pozpátky,
po obloze mráček běží,
běží, běží, až k té věži.
„Jaká je ta věž?“
„Velká jak ta lež.“

/

Vařila myšička kašičku

Vařila myšička kašičku na zeleném rendlíčku,

tomu dala, tomu víc,

tomu málo, tomu nic,

ten plakal, ten skákal

a ten maličký ..... frrrrr do komůrečky na homolečky a tam se napapal !

Odkud ten náš holub letí

Odkud ten náš holub letí.
"Letím z lesa, milé děti, vrku, vrku, vrku."
"Cos tam viděl holoubku?"
"Perníkovou chaloupku, u černého smrku, vrku, vrku, vrku."
"Viděls také Mařenku?"
"Jakpak by ne, holenku!
Viděl jsem jí s Jeníčkem, jak krmili se perníčkem.
A když z okna na zahradu, vystrčila baba bradu..."
"Nebáli se holoubku?"
"Kdepak, zamkli chaloupku na cukrový klíč
a už byli pryč."

Podle abecedy

A B C Č D E F G H I J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W X Y Z Ž

…