Říkadla a básničky

Mikuláš ztratil plášť

Mikuláš ztratil plášť 
Mikuláška sukni, 
nejedli, nespali 
byli oba smutní.

Mikuláš ztratil plášť, 
Mikuláška sukni, 
hledali, nenašli, 
byli oba smutni.

Mikuláš ztratil plášť, 
mikuláška sukni, 
sedli si pod okno, 
byli oba smutní.

Mikuláš ztratil plášť 
Mikuláška tašku, 
honili se po světnici 
až rozbili flašku.

Medvídek Míša

Jak to táta včera řek? 
Narodil se medvídek. 
Že měl kožich, neznal zimu, 
medvěd Míša říkali mu. 
Jídla, pití měl vždy dost, 
a jak jed, tak také rost.

Rostl, rostl, každý den, 
když byl větší, chodil ven, 
po lese si s mámou hrával, 
pampelišky rozfoukával, 
přes bláto a mokrý mech 
nosila ho na zádech.

Za chviličku Míša již 
poznal v lese každou skrýš. 
Věděl, kde se schová křeček, 
kde má domek mraveneček, 
kudy včelky lítají 
po lese a po kraji.

Jednou, když si Míša hrál, 
táta s mámou zašli dál. 
„Seď tu, Míšo, “ máma říká, 
„já jdu s tátou do lesíka 
sehnat něco k jídlu, víš? 
Seď tu nebo zabloudíš!“ 
Ale Míša za chvíli 
začal honit motýly. 
„Otakárku, otakárku, 
zapřáhnu tě do kočárku, 
a ty, šídlo, půjdeš s ním. 
Leť si! Že tě nechytím?“

Běhá co mu stačí dech, 
honí šídla po stromech, 
mezi stromky, mezi stvoly, 
běhá, až ho nohy bolí, 
pořád běhá, žádný cíl. 
A tak Míša zabloudil.

Bloudí, bloudí tam a sem, 
mraky letí nad lesem. 
„Kde jsi, nebe?“ „Kde bych bylo?“ 
bác - a v lese uhodilo. 
Chudák Míša, ten se lek. 
Hop – a skočil na stromek.

Přešla bouřka po horách, 
Míša pláče, že má strach. 
Na kožich mu prší z nebe, 
očka pálí, nožka zebe, 
už aby byl doma zas.

Přešla bouřka, přešel čas.

A tak máma druhý den 
našla Míšu pod stromem. 
Z kožichu mu voda teče, 
Slíbil, že už neuteče. 
Neutek a měl ji rád, 
a vždycky ji poslouchal.

Melu melu pšeničku

Melu melu pšeničku, 
do modrého hrníčku. 
Až umelu budu píct, 
až upeču, budu jíst. 
Mysliveček časně vstává, 
na zajíčka pozor dává. 
Mysliveček dup dup dup, 
a zajíček cup cup cup.

Mě se stejská

Mě se stejská! „Kup si pejska, a on Ti zavejská, ať se Ti nestejská.“
Proč? „Pro slepičí kvoč, aby slepička nekvokala, když nemá proč.“

Mám slamák

Mám slamáček 
od pouťové báby, 
vzal mi ho vítr 
a šup s ním do trávy. 
Já ho dám jahodám, 
jahodám těm to dám.

Loďka s vesly

Ráz dva, ráz dva, rázuj vesly, 
abychom se k cíli nesli. 
Opři vesla o vodu v olympijském závodu. 
Ráz dva, ráz dva, prožeň vodu, 
poplujeme proti proudu, 
ten kdo první přistane, věnec buřtů dostane.

Loďka

Po proudu do dáli, 
loďky se vydaly. 
Jenom ta nejmenší 
na břehu otálí. 
Bojí se parníků, 
žraloků, vodníků... 
Raději zůstane 
na našem rybníku.

Liška lesem chodí

Liška lesem chodí, 
jak se jí to hodí. 
Protože jí kručí v břiše, 
musí chodit hezky tiše.

Liška šiška

Liška šiška pampeliška 
zabloudila v lese myška 
ten ten ten vyvede ji ven

Lední medvěd

Přišel medvěd za medvědem, 
poručil si šťávu s ledem. 
Že prý je to u něj všední, 
on je totiž medvěd lední.

Král král na dudy hrál

Král král na dudy hrál, 
králová za času vrzala na basu, 
král král na dudy hrál.

Koloběžka

Jede, jede koloběžka, 
kdo ji nemá, všechno zmešká. 
Já se držím koloběžky, 
kdo ji nemá, chodí pěšky.

Klouzanice

Klouzanice, klouzanice, 
tak jsem sebou plác! 
Sníh mi vlezl do čepice, 
svalila mě klouzanice, 
udělal jsem BÁC!

Kdo má chytrou hlavičku

Kdo má chytrou hlavičku, 
Denně chroupá mrkvičku. 
Je to zdravé na oči, 
S rýmou také zatočí. 
Do polévky, salátu, 
Zůstane i pro tátu.

Jsou na potoce ráčata

Jsou na potoce ráčata, jsou na potoce raci. 
Ryby, ryby, ryby, rak, rak, rak, 
uděláme my to tak, tak, tak. 
Uděláme na ně sobě sáček, 
uhlídáme, chytí-li se ráček

Jedna, dvě, Honza jde

Jedna, dvě, Honza jde, nese pytel mouky, 
máma se raduje, že bude péct vdolky.

Máma vdolky nepekla, Honza skočil do pekla, 
máma vdolky pekla, Honza skočil z pekla.

Zapomněl tam čepici, honili ho čertíci.