Říkadla a básničky

Jedna dva tři čtyři pět

Jedna dva tři čtyři pět
cos to Janku cos to sněd
brambory pečený
byly málo maštěný

šest sedm osm devět
zbytek brambor sněd medvěd
a liška s zajícem
dojedli se krajícem.

Cvrček

Stěžoval si cvrček,
že ho bolí krček.
Nachladil se ve smrčí
a teď mu to necvrčí.
Radily mu vosy:
"To chce obklad z rosy"
Radily mu tiplice:
"To chce plícník na plíce"
Radil čmelák basem:
"To chce šetřit hlasem.
Seď potichu v brčalu,
nech cvrlikat cvrčalu."

Kukačka

Ochraptěla kukačka
přišla domů pláčky.
Zavolali doktora
toho pro kukačky.
Doktor přišel, dostal dukát,
nařídil jí:"Nesmíš kukat!"
Předepsal jí kloktadlo,
něco na mazání
a hodiny s kukačkou
budou kukat za ni.

Polámal se mraveneček, ví to celá rodina, o půlnoci zavolali mravenčího doktroa

Dvakrát si  celou  básničku odříkáme a pak jí podrobně probíráme. Je to  pro děti nesmírně zajímavé

Motýlek

Podívejte, milé děti,
motýlek k vám právě letí!
Posadil se na kytičku
a tam počkal na chviličku.
Pak křidélky zamával
a pak letěl zase dál.

Medvěd

Medvěd tančí, při tom bručí,
medvíďata tančit učí.
Medvěd tančí, hlavou kývá,
maličký se na něj dívá

Krtek

První, druhá, třetí, čtvrtá, 
na zahradě krtek vrtá.
Vrtá jako vývrtka,
vrtá tunel pro krtka.

Kočky

Houpala se s kočkou kočka,
přivírala slastně očka.
Říkaly si: "Milá paní,
viďte, není nad houpání".
Lano prasklo,
jaký div - skoulely se do kopřiv.

Houby

Houbař chodí po lese,
má velkou hůl, bojte se!
Houbičky se schovávají,
houbaři však vyhrávají.
Píchy, píchy, pích! 
Houbičky se rády mají,
stejné k sobě pospíchají!

Hodiny

Každé správné hodiny,
odměřují vteřiny.
Tiky taky tiky tak,
a nikdy ne naopak.
My umíme tikat taky,
tiky taky tiky taky.

Myši

Když se myši probudily,
kručelo jim v bříšku,
ale doma objevily
jenom tuhle knížku.

Že jim tuze vytrávilo
ze zimního spánku,
v cukuletu ohryzaly
skoro celou stránku.

Ach vy žrouti - já vám za to
píšu z mravů pětku.
Knížky jsou tu k prohlížení,
knížky nejsou k snědku!

Jede jede mašinka

jede jede mašinka
kouří se jí z komínka
jede jede do dáli
kdypak asi zpomalí?

jede v ní pan průvodčí,
má zdvižené obočí
proštipuje jízdenčičky
proštipuje jízdenky.

Mašinka

Mezi domy, mezi poli
vláček supí po údolí.
Mašinka si hvízdá,
to je pane jízda!

Pozor, přišel kopec, právě
předjíždí nás hlemýžď v trávě.
Mašince už chybí síly,
vydrž ještě! Aspoň chvíli.

U přejezdu všichni stojí,
mašinky se trochu bojí.
Vláček supí, vláček houká,
strojvedoucí z okna kouká.

Vlak

Vlak se žene do tunelu
a v tunelu dělá melu.
čtyři hory, jeden les,
já jsem se v tom vlaku vez.
ššššš hůůůůůůů!

Mašinka

Vláček jezdí po kolejích,
to ví přeci každý kluk,
s mašinkou si rádi hrají,
táta, děda, syn i vnuk.

A nádraží s výhybkami,
to je ale paráda,
když zahouká motoráček,
hned je lepší nálada.

Synáček

Synáčku můj, pověz nám,
proč jsi na svět přišel? 

Já jsem přišel, abych slyšel,
jak potůček teče
od pramínku k řece.

Kdybych nebyl býval přišel, 
tak bych nebyl býval slyšel,
jak potůček teče
od pramínku k řece,
ani bych se nedověděl, 
jak růžička voní -
Já si přišel pro ni.