Říkadla a básničky

Čmelák

Čmelákovi nestačí

koukat na svět z bodláčí.

Zabzučí si bzum, bzum, bzum

a vyletí k oblakům.

Cvrček

Cvrček v lese nemá židli,

posadil se na pařez.

Vyhrával tam šmidli, fidli,

poslouchal ho celý les.

Berušky

Berušky dnes za svítání

našly mašli od hlíny,

do večera místo hraní

ušily si peřiny.

Medvěd

Medvěd volá na medvěda,

že ho baví abeceda.

Už ji celou dovede,

uč se taky, medvěde!

Šneček

Šneček

Leze šneček na kopeček,
těžko se mu dýchá,
dolů sjede jak po másle,
až mu v uších píchá.

Jak se v lese vyhnout bludičkám

Bludičky prý obloudí jen toho, kdo zabloudí.

Proto nechoď tam a sem, nýbrž rovnou za nosem.

Jen když v cestě stojí jedle, uhni s nosem kousek vedle.
 

Hejkal

Pražským klukům na výletě

pravil hejkal: "Poslechněte,

mé jméno zní správně hýkal!

Už jsem dvakrát podotýkal,

a teď žádám výslovně,

mluvte, prosím, spisovně.

Když slyším to vaše ej -

bejvám zlej a divokej!"

Vepřo knedlo

Prý si kdysi lesní víly vepřo knedlo oblíbily.

Prý čas letěl, lesy houstly, lesní víly zvolna ztloustly.

Vepřo knedlo, k tomu zelí...

Prý jen proto vymizely.

Proč zarděnka nesmí do školy

Slyšte pravdu o zarděnce:

červená se, piští tence,

stojí venku před vraty,

pan školník je na zarděnku

nevrlý a hubatý.

To proto, že neposedí,

pořád ji prý něco svědí, pofňukává,

piští tence a bojí se doktora.

To je pravda o zarděnce

od známého autora.

Upír

Mám v pokoji upíra, oči na mě upírá,

jindy zase, namouduši, zašpičatí obě uši,

zježí se mu všechny chlupy, dělá na mě dupy dupy,

nebo úpí, zuby cení - a máma to neocení,

dokonce to popírá a tvrdí, že upír není.

Štve tím mně i upíra, ale ať se jak chce pře -

přece mi ho neupře!

Rozpočitadlo

Počítám, počítám od jedné do pěti,

kdo šlápne na nohu tomuhle slůněti.

Počítám, počítám od pěti do jedné,

kdopak to srňátko raz, dva, tři uzvedne.

Počítám, počítám znova, že tomu, kdo se schová,

anebo práskne do bot, naroste sloní chobot.

První zoubky

Volá Péťa na strýčka:

"Heč! Mně vyrostla stolička -

a vůbec to nebolí!"

"To jsi čilý chlapeček,

už chybí jen stoleček -

a můžeš jít do školy!"

Povídá se

Našel pštros s pštrosicí v písku strojek holicí.

Povídá se po okolí, že se od té doby holí.

Nechává si pro parádu jenom pár per takhle vzadu.

Paní koza

V Pantáticích na návsi, kde zvedají nožku psi, snila koza o veselce, učila se mečet tence,

z pavučiny měla vlečku, jenže - jednou u chlívečku přiznala: Jsem bez věna a co více - dřevěná!

Ženich kozel z Kozlomil ukrutně se rozzlobil a hned pyšně dědinou

vyšlápl si za jinou, jenže - bouřka, blesk a hrom - překlopila na něj strom.

Koza ale netruchlila, hned tam byla a s ní pila, řezala strom na polena, vděčný ženich na kolena

klekl, že se s kozou oddá, jenže - přišla velká voda a jako loď bez vesla ženíška pryč odnesla.

Nevěsta se nezalekla, za kozlem by šla do pekla, a v té strašné povodni

hledala ho mnoho dní, jenže - když ho vylovila a když slavná svatba byla,

přiletěl roj divých včel...

(Kozel svatbu promečel.)

Proč

U nás prší za oknem,

venku do rybníků.

Proč rybička nezmokne,

když je bez deštníku?

Proč se ještě přihrne

a deštíček zdraví?

Pročpak rybky stříbrné

vůbec nerezaví?
 

Mráz

Co dělají rybky,

když zlé mrazy padnou?

Chroupou z ledu střípky -

ale nenachladnou.

Na zádech i na břiše

pod ledem si plavou,

rybář sedí v kožiše,

kroutí nad tím hlavou.