Říkadla a básničky

Bejvávalo, bejvávalo

Bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře. 
Za našich mladejch let, 
bejval svět jako květ. 
Bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře.

Barvičky

Mám zelenou barvičku, 
tou nakreslím travičku. 
Žlutou tužkou housata, 
zasvítí jak ze zlata. 
A červená barvička? 
Ta nakreslí jablíčka. 
Už jsou zralá, nízko visí, 
pojďte děti, kousněte si!

Baju, baju, bajinku

Baju, baju, bajinku, kolíbám svou Olinku. 
Přijď, kocourku, přijď k nám spát, 
Olinku mi vykoupat, 
mou Olinku vykoupeš, 
pokolíbáš, pohoupeš. 
Baju, baju, bajinku, kolíbat mou Olinku.

Babka

Pepíku, Pepíku, 
copak dělá babka? 
Sedí doma na peci 
a strouhá si jabka.

Až já pojedu přes ten les

Až já pojedu přes ten les, 
jen ty mě koníčku pěkně nes. 
Stupej a stupej, jenom nedupej, 
nes mě koníčku kam ty chceš.

Antoníne, Antoníne

Antoníne, Antoníne, bába sedí na komíně, 
Běž za ní, běž za ní, ona ti dá snídani.

Aničko stůj

Aničko stůj 
auto houká 
na něm v pytli 
bílá mouka. 
Auto mouku rozváží 
z dalekého nádraží.

An don, dydyón

An don, dydyón, cíve kopión, 
anaraka, levá ruka, ten líšeňský zvon.

Á, bé, cé, dé

Á, bé, cé, dé, kočka přede. 
Kocour motá, pes počítá, 
kolik nití do desíti.

1. narozeniny

Patrik 1. rok dnes má,
kdopak mu co asi dá.
Chce jen mámu nebo tátu,
a oni jeho, ten se má !

Už je s námi stovky dnů,
už má své nové přátele.
Jenom holku a barák nemá,
ale to brzy dožene.

Jsem Tvůj děda a Ty můj vnouček,
jak ten život utíká.
Ať jsi jednou jako já dnes,
chováš svého vnoučíka.

Ať je mamka vždy Tvůj přístav
a taťka maják, co hlídá Tě. 
Ať máš vždycky jasno v hlavě
a každý rád ať pozná Tě.

Tak já Ti přeji krásný život,
jen lásku a svobodu.
Ať jsi zdravý, krásný, silný.
Přeji štěstí a pohodu.

Krakonošův dar

Mistr Šídlo robil boty, do tance i do roboty

Dratev míval jako strunky, cvoky jako do korunky,

kůži jako z ocele, inu věřte prátelé,

každá bota z jeho skladu byla jako ze zlata,

že v ní mohli na parádu králové i knížata

Ale při vší dovednosti bídu míval v domácnosti

hlad byl jeho denní host, neboť v roji bot a koží,

chybělo mu jedno zboží a to byla zdvořilost.

Hromy, blesky, váda, klení byla pocta každodenní,

kdyby přišel třeba král, a tak stálý hněv a křiky

zahnaly mu zákazníky k jiným ševcům, o dům dál.

U mě bída, jinde pýcha, pravil mistr jednou zticha,

potom pravil pohněván. Hoj to ševci v celém kraji

kouzla na mě posílají, aby do nich tísíc vran.

Počkejte však, příštipkáři, čáry se vám nepodaří,

na to vsadím celý svět. Potom vzal si nový fráček,

na hůl párek shrnovaček a jel do hor na výlet.

Když se vracel domů zpátky, usmíval se mezi vrátky

a když přišel do světnice usmíval se ještě více.

Za pár pěkných shrnovaček, kouzelný jsem dostal sáček,

jen se ženo podívej, tuhle mošnu divné moci,

daroval mi ku pomoci Krakonoš, ten čaroděj.

Na koho má zloba padne, pomoci mu není žádné,

ať je chuďas nebo král, komu řeknu děti mílé,

jenom slůvko nezdvořilé, bude v mošně pochován.

Děti v koutě poslouchají, sotva otce poznávají,

jindy brouká na verpánku, od rána až do červánků,

a teď výská, poskakuje s verpánkem div netancuje,

hoj to jistě marcipán, už je v mošně nasypán.

A hned s chutí tisícerou o mošnu se všichni derou,

vadí, rve se bujná cháska, až jim mošna v rukou praská.

Zahromoval mistr Šídlo: "Aby do vás motovidlo,

všechny vás tu, jak jsem táta, ďasu prodám, cikáňata"

A jak slova nezdvořilá, mistru z hrdla vyskočila,

šupy šup a milé děti, padly mošně do zajetí.

Mistr kouká udiveně, potom zlostně mluví k ženě:

"Proč jen pozor nedáš na ně? aby si tě vzalo káně"

A jak slova nezdvořilá, mistru z hrdla vyskočila,

šupy, šup a milá žena, v mošně byla polapena.

"Jsem to lotr" mistr vzdychá, ale pozdě honí bycha,

šupy, šup a mošna milá rázem i jej pohltila.

Padl mistr na kolena, běduje a nahlas sténá:

"Krakonoši, milostpane, nechť se se mnou zázrak stane,

nedej ty nám zahynouti, s nevinnými robátky."

Tu slyš, kdesi ze zákoutí mluví hlas jak z pohádky:

"S čarodějnou svojí mocí, chvátám tobě ku pomoci,

polez, mistře, z mošny ven. Promluvíš-li, ale znova,

nezdvořilá jenom slova, navždy budeš polapen."

Ráz na ráz je mistr venku, žena děti kolem něj,

mošna visí na přístěnku, ten tam je pan čaroděj.

Mistr Šídlo o té doby, na dukát se nerozzlobí,

z domu vyhnal vádu, křiky, vlídně vítá zákazníky.

Staří, mladí, zblízka, zdáli. pro boty se proudem valí,

zlato prší ze všech stran. Mistr neví, co je bída,

holoubátka denně jídá, jeho děti - marcipán.

A když přece někdy cítí na jazyku hromobití,

usměje se ještě včas, ohlédne se po přístěnku,

kde je mošna na výměnku a dál klidně šije zas.

Koblížek veršovaně

V jedné malé chaloupce na okraji lesíčka, 
žili spolu spokojeně,dědeček a babička. 
Seděli a povídali, na vše dobré vzpomínali.

„Babičko, mám velký hlad, koblížky mám tuze rád.“ 
Babička jde do komůrky, smutná přijde nazpátek. 
„Nemáme již žádnou mouku, z čeho upéct koblížek?“ 
„Zkus babičko,“ radí děda, „vymést metlou truhličku„, 
a tak znovu do komůrky pošle milou babičku. 
Babička mouku vymetla a koblížek upekla. 
Cukrem ho posypala a na okno vychladit dala.

Jak si ten koblížek na okénku seděl sám, 
napadl ho skvělý plán: 
„Na cestu do světa se dám!“ 
Co vymyslel to udělal, seskočil a na cestu se dal. 
Skotačil a poskakoval, vesele si prozpěvoval: 
„Já koblížek, koblížek na másle smažený, 
na okénku chlazený, já od babičky utekl, 
já od dědečka utekl.“

Na pasece potkal ušatého zajíčka.

„Kam běžíš koblížku, počkej malou chvilku. 
Já Tě stejně dohoním a pak si Tě s chutí sním.“

„I nesníš, poslouchej, jak umím zpívat:

Já koblížek, koblížek na másle smažený, 
na okénku chlazený, já od babičky a dědečka utekl 
a Tobě, zajíčku, také uteču.“

Na okraji lesa potkal šedého vlka. 
„Kam běžíš koblížku, počkej malou chvilku. 
Já Tě stejně dohoním a pak si Tě s chutí sním.“

„I nesníš, poslouchej, jak umím zpívat:

Já koblížek, koblížek na másle smažený, 
na okénku chlazený, já od babičky, dědečka 
a zajíčka jsem utekl a Tobě, vlku, také uteču.“

Kutálí se koblížek lesem a potká medvěda. 
Ten snědl by koblížek hned, 
bude sladký jako med.

Koblížek na medvěda se podívá a hned písničku zazpívá:

„Já koblížek, koblížek na másle smažený, 
na okénku chlazený, já od babičky a dědečka jsem utekl, 
zajíčka a vlka jsem vypekl a Tobě, medvěde, také uteču.“

Liška, jedna chytračka, doběhla však panáčka. 
„Koblížku, jsem už stará a hluchá, 
vyskoč na parízek a zazpívej mi do ucha.“

„Já koblížek, koblížek na másle smažený, 
na okénku chlazený, já od babičky a dědečka jsem utekl, 
zajíčka, vlka, medvěda jsem vypekl a Tobě, liško, také ..... .“

Liška hlavou pohodí a kobližka s chutí sní.

V chaloupce je pozdvižení, 
kam ztratil se koblížek, 
že na okénku není?

Byl zvědavý a pyšný, že do světa se podívá, 
neznal jaké nebezpečí ve světě se ukrývá.

Dědeček koblížky má tuze rád, 
do mlýna pro mouku musí pospíchat. 
Když se zpět vrátil, babička milá, 
mísu koblížků usmažila.

A tak zas v malé chaloupce na okraji lesíčka, 
žijí spolu spokojeně dědeček a babička.

Sluníčko

Sluníčko, sluníčko!

Kam poletíš?

Do nebíčka,

nebo do peklíčka?

Marjánka

Spi, Marjánko, spi, zavři očka svý.

A ty kluku, pozor dej,

na bubínek nebřinkej.

Ty kočičko, ticho buď,

naši malou neprobuď.

A ty, pejsku, neštěkej,

naši malou nelekej.

Nezpívej už slavíčku,

probudíš nám holčičku.

Ivánku náš

Ivánku náš,

copak děláš?

Děti jdou ze školy,

ty teprv do školy,

o nic nedbáš.

Zavírám, zavírám les

Zavírám, zavírám les,

aby sem nikdo nevlez,

ani kočka, ani pes.

Vleze-li sem bába,

ať je z ní žába.

Vleze-li sem dědek,

ať je z něho dudek.

Vleze-li sem panna,

ať je  z ní srna.

Vleze-li sem mládenec,

ať je z něho mravenec.