Říkadla a básničky

Při oblékání

Do tunelu jede vlak
pomaličku, tak a tak
kudy, kudy cestička,
už je venku pěstička!
(nebo nožička, když se oblékají kalhoty)

 

Křeček - oblíbená ukazovací

Milý strýčku, tečka.
Posílám ti křečka, tečka.
(dítě máme zády k sobě a jako píšeme po zádech
a při slově tečka jemně uděláme prstem tečku)
Křeček škrábe (škrábeme dítěti záda),
kouše (prsty naznačíme kousání), lechtá (dítě polechtáme),
pozor ať vás neulechtá. (stále lechtáme)
Zalepíme do obálky (dítě pohladíme po zádech jako když zalepujeme obálku),
nalepíme známku (jako přlepíme známku),
dáme razítko (ťukneme pěstí na známku)
a pošlem poštou (vezmeme dítě za ramínka odstrčíme je).

 

Sedmikráska - ukazovací

Když sluníčko vychází,
sedmikráska vstává.
(dřepneme si, spojíme ruce před sebou
a zvedáme se do stoje "sedmikráska roste")
Načeše si obočí,
na motýlky mává.
(střídavě pravou a levou rukou
před obličejem jako češeme obočí)

Když sluníčko zapadá,
sedmikráska chřadne.
 (stojíme, spojené ruce před sebou,
klesáme do dřepu)
Ke spánku se ukládá
do postýlky chladné.
(spojené ruce střídávě dáváme
k pravé a levé tváři jako když spinkáme)

Leze, leze brouk

Leze leze brouk,
(Lezeme po kolenou)
vítr do něj fouk.
(foukneme)
Otáčí se dokola,
(otáčíme se na zadečku dokola)
zavolejte doktora,
převalil se brouk.
( potom se převalíme na záda a klepeme nohama a rukama)

 

Bílá paní

Bílá paní hledá pána,

chce však pouze bílého.

Že chce býti milována!

Co je na tom divného?

A tak proto o půlnoci,

nevychází bez brýlí,

pomozte jí někdo - prosím...

Kdo se pro ni nabílí?

Pes a veš

Bavil se pes se vší, kdo má život těžší.

"Ať skáču, či hopsám, stejně žiju pod psa,"

vzdychal pejsek k vešce, ta však věřit nechce.

"To já, pejsku milej, mám zas život všivej,"

plačtivými slovy vzlykala veš psovi.

"A co vy?"

Také se vám zdá, že druzí žijí snáze,

a jste plni skepse, jako ta veš se psem?

To je mi vás líto, ti však, kteří ví to,

že je život hezký, nemarní čas stesky.

Kladivo

Kladivo má divné nápady,

hřebíky bít stále do hlavy.

Když se zeptáte,

co ho k tomu ponouká,

jen zatlouká a zatlouká.

Rýma

Obyčejná rýma -

koho ta zajímá?

Byť se chytne lehce,

nikdo ji mít nechce.

S ní se smrká - kýchá,

špatně spí i dýchá.

Z rýmy prostě není

žádné potěšení.

Být zdravý je lepší.

Proč to říkám?

Hepčíííííí!

Klíště

Zabil jsem dnes klíště,

neměl jsem vyhnutí,

ne všem, to vím jistě,

je ten čin po chuti.

Musel jsem však jednat,

nebylo úniku,

šlo mi, mrcha jedna,

už dlouho po krku.

Chleba

Ať si chleba namažeme máslem nebo ramou,

když nám spadne, tak vždy stejně, dolů horní stranou.

Tak si říkám - kolikrát se ještě tohle stane,

než si lidstvo mazat začne chléb na druhé straně.

Pampelišky

Pampelišek plná louka

a náš Vítek do nich fouká,

kolem všude bílo.

Snad tu nesněžilo?

Kdepak! To náš malý smíšek

fouká jako čtyři

a z těch bílých pampelišek

odletuje chmýří.

Fouká, fouká, oči mhouří:

jako vláček v bílém kouři

v chmýří se nám ztratí

za vysokou tratí.

Do školy

Pole už jsou dávno holá,

hola - škola na nás volá,

a my jdeme, mámo, táto,

ať je zima nebo bláto.

Nic nedáme na strniska,

ať si na ně vítr píská,

nic nedáme na závěje,

písnička nás rozehřeje.

Májová koťata

Jako všechny děti v máji,

koťata si ráda hrají,

hrou se přece také učí,

a jen hloupý na to bručí!

Ať si hrají, unaví se,

seběhnou se k plné míse,

pak se do klubíčka stočí,

olíznou se, zavřou oči.

Kočka a myši

Myši, myši kočku slyší,

kočka zase slyší myši.

- Nechoď, myško, nechoď blíž,

kočka chytí každou myš!

Každý chloupek na kožíšku

zježí se jí, slyší-li

naši papírovou myšku

nebo myšku v obilí!

Delfín

Delfín, chytrý savec,

je moc dobrý plavec.

Chce si s lidmi povídat,

vždycky zachrání je rád.

Bílý medvěd

Kožich mrazem sílí,

ví to medvěd bílý,

aby ho vždy pěkně hřál

a on kosu neklepal.