Říkadla a básničky

Slunce

Vyšlo slunce, zasvítilo, (chůze)

na nebi se otočilo, (ruce v bok, otáčení)

každá kytka maličká (podřepy)

radost má ze sluníčka. (ruce v bok a otáčení)

Ke slunci se naklání, (úklony stranou ve vzpažení)

listy z hlíny vyhání.

Paleček

Ze všech reků malý Paleček
byl nejšvarnější holeček.

List růžový za peřinku
mu daly víly do vínku.

Měl z broučích krovek přilbičku
a škorně z polních střevíčků.

A z pestrých křídel motýla
mu matka pláštík ušila.

Měl kamizolku brněnou
a za meč trávku zelenou.

Tou proklál každou obludu,
ač kryl se miskou žaludu:

neb oči jak dvě orlata,
a srdéčko měl ze zlata.

O Bohu

Kdo Boha má za pevný hrad,
nic nemusí se zlého bát,
i v bouři může kliden být,
neb nad ním Bůh svůj drží štít.

Zlých úklady a zlobný čin
jak sítě tkané z pavučin
On jedním dechem spřetrhne
a v záhubu je uvrhne.

Jak perla skrytá v ústřici
je ctnost v tvém srdci zářící;
ať neznána, — z tmy bezedné
On k záři své ji pozvedne!

On miliony řídí hvězd,
— kdo vyzkoumal kdy Jeho čest?
a nad ptáčaty má svou stráž,
On řídí také osud nás.

On zná i naši každou tíž,
čím přítel dál, tím On je blíž,
On setře každou slzu s řas
a změní noc na jitřní jas.

Nad vrchy, doly, vodami
jest Jeho ruka nad námi;
jen spolehejme pevně Naň,
— a dál se Jeho vůle staň!

Hvězdy

Ty hvězdy jiskrné
tak čistě svítí,
jak oči upřímné
do temnot žití.

Obloha hluboká
klidná a snivá;
kdo těmi hvězdami
na nás se dívá?

Vy oči nebeské
čisté a jasné,
jak jste vy velebné,
vznešené, krásné.

Jak velký, vznešený
Ten musí býti,
jenž vámi dívá se
do temnot žití!

Slunce

Kam ty chodíš, slunko zlaté,
kam ty chodíš spat,
když se večer do červánku
kloníš na západ?

Za lesy a za horami
skládáš-li svou skráň,
anebo tě k odpočinku
vítá mořská pláň?

„Za horami jiné hory,
za lesy zas les,
a já stále musím dále,
zítra jako dnes.

Jiným lidem, jinym krajům
nesu bílý den,
zatím co vás do náruče
pojal noční sen.

Vy budete dávno spáti,
jiní budou bdět, —
a já oka nezamhouřím,
než se skončí svět."

Kytička pro maminku

Kytička je bílá,
maminka je milá.
Ke kytičce přivoníme,
k mamince se nakloníme.
Hubičku jí dáme,
že jí rádi máme.

Moje maminka

Kdyby mi tak někdo řekl,
třeba kamarád:
"Prodej mi tu svoji mamku,
dám ti za ní hrad."

Zazvonil bych na to smíchem,
jak veliký zvon:
"Neprodám ji,
kdybys mi dal třeba milion."

Neprodám ji, neprodám ji,
ani za nebe,
nechám si tu svoji mamku
jenom pro sebe

Maminčin dar

Když narodí se maličký,

dar vidění má pod dvíčky,

dar slyšení má v něžném oušku,

dar doteků má v prstíčkách,

dar chuti pozná v prvním doušku,

dar vůně v jarních kytičkách.

Maminko, ty k těm darům vkrátku

dar řeči přidáš nemluvňátku.

Jen mít oči k vidění

Jen mít oči k vidění,

uvidět, co každý z lidí

nevidí a neuvidí,

vidět, že si Slunce češe

zlatozlatý vlas,

vidět, že má sedmikráska

vskutku sedm krás

a že voda, ať už plyne,

ať si hoví v kalužině,

tak se leskne ve své kráse,

že až ohni podobá se.

NĚCO

Něco je kulaté, něco je hladké,

něco je kyselé, něco je sladké.

Hrášek je kulatý, čočka je hladká,

zelí je kyselé, mrkev je sladká.

PEKAŘ

Mísím, mísím Boží dárek,

až vymísím, budu válet.

Až vyválím, budu sázet,

až vysázím, budu píct,

až upeču, budu jíst.

Tak se peč, pecínku, peč!

Mlynář

Mlynář mele, jen se třese,

vodička mu sílu nese.

Kámen směle mouku dává,

Pán Bůh mu to požehnává.

PEKAŘ

Napekli pekaři slaďounké rohlíky,

že ani nestačí proutěné košíky.

A než je upekli, mákem je sypali,

aby nám k snídani ještě víc chutnaly

Tluču, tluču mák

Tluču, tluču mák, ale nevím jak. Povězte

mi, panímámo, jak se tluče mák? Aj tak

tak, aj tak tak, tak se tluče mák. Na ty

dobré koláče, které máma upeče.

(Sevřenými pěstmi D narážíme na sebe.)

Pekly Káče koláče

Jedna Káče, dvě Káče

pekly spolu koláče. Jedna si je chválila,

druhá si je spálila.

(Tleskáme pravou dlaní proti levé dlani D, usmíváme se, k dlani nadšeně přivoníme. Tleskáme levou dlaní proti pravé dlani dítěte, na slovo „spálila“ se zamračíme, dlaň odstrčíme a dáváme všemožně najevo, že se nám „spálený koláč“ nelíbí.)

VÁLÍM, VÁLÍM CHLEBÍČEK

Válím, válím chlebíček,

fuk do pece, fuk z pece,

fuk do pece, fuk z pece.

(Staršího kojence, který před námi leží nebo sedí, opatrně vezmeme dlaněmi za hlavičku jemně s ním kýváme vpřed, vzad, vlevo, vpravo na slovo „fuk“)