Říkadla a básničky

ZAHRADA

V té naší zahradě

prázdných je místeček,

kde jaká mezera,

vysázej stromeček.

By se ti vydařil,

pěkně jej opatruj.

Jak stromek poroste,

takový prospěch tvůj.

Sněženka

Ze sněhu se vyklubala
na prst malá sněženka.
Trochu váhá, že je nahá,
že nastydne její květ,
ale než se napřímila,
těch sněženek kvetlo pět

Z malinkého semínka

Z malinkého semínka,

které v zimě spí,
roste roste rostlinka.
Když se probudí,
protáhne se, protřepá,
vykukuje do světa.
Povystrčí hlavičku,
leze z hlíny ven.
Ukáže se sluníčku:
"přeji dobrý den."

Jaro

Jaro! Jaro!
Kde se vzalo?
V peřinkách se vyspinkalo
v kalužích se vykoupalo
větvičkou se učesalo
dokola se zatočilo -
- od sněženek všude bílo!

Stromečku

Stromečku, stromečku
ať se ti daří
vážit si tě budou
mladí i staří
Smutek a nemoci
ať se pryč ztratí
zelená krása
ať se k nám vrátí.

Sedmikráska

Sedmikráska počítá si
své sedmery jarní krásy:
první darovala jí duha,
od hlíny je krása druhá.
Třetí, když se z jihu vrací,
nesou pro ni tažní ptáci.
Čtvrtou, tu má od červánků,
pátou od teplého vánku.
V šesté déšť jí lístky smáčí.
Sedmikrásko, už to stačí?
Kdepak, ještě slunce chvátá,
nese sedmou plnou zlata.

Zlatý déšť

Květen si vyšel podle cest
v zelené zástěře,
a v noci zatím zlatý déšť
napršel na keře.

Ráno se hned pod jeden keř
posadil kosáček.
A keř mu šeptal: "Jen mi věř,
máš zlatý zobáček."

První sněženka

Stonek, dva lístky -
a je venku
zelená kolíbka
pro sněženku.
Ještě je v zavinovačce,
je docela malá
a jinak by se polámala.
Takhle si může klidně spát
a lehounce se kolíbat.

Věnečky

Větřík hladí naše vlásky, natrháme sedmikrásky.
Slunko svítí z modré výšky, natrháme pampelišky.
A když květy natrháme, věnečky z nich uděláme.
Nejhezčí jsou pro maminky, vpletem do nich konvalinky.

Slunečnice

Za našimi vrátky
tam a zase zpátky,
otáčí se slunečnice.
Každý den ji na procházku
vodí slunce na provázku.

Čekanka

Čekanko, čekanko, jaké máš jméno?
Čekáš na někoho nebo nečekáš?
Jsi tak modrá podle nebe
nebo nebe podle tebe?

Tráva

Ptal jsem se trávy:
„Jak je ti, trávo?“
A ona řekla mi,
že zeleně.
Pak zeptal jsem se ještě,
z čeho tráva roste,
a ona řekla mi,
že ze země –
a že ji živí deště.

To všechno slyšel jsem
a zdálo se mi prosté,
že tráva ráda
dlouho polehává,
i když už vítr
dávno odešel;
že šumí svoje radosti i žal,
tesklivá tráva

Kočko, kočko kočkatá

kde máš svoje koťata?
Pyšně drápky tasila
a pak zhrurta pravila:
"To vám říkat nebudu"
a šla krmit na půdu

Kočko, kočko kočkatá!
Co jedla tvá koťata?
"Měla myšku na zelí
a teď leží v posteli" 

Šneček

Honem za mnou! Šneček něčí pod malinou tady brečí,
po tvářičkách slzy mydlí - zapomněl, kde mám bydlí:

Čí jsi šnečku ? „Maminčinej."
Jak ti říká? „Kluku línej."
Jak vypadá? „Jako táta, je taková šnekovatá."
Kampak jsi šel? „Tam a zpátky."
Odkud lezeš? „Ze zahrádky."
Jak se do ní dojde? „Pěšky."
Cos tam viděl? „Čtyři ježky."
Co ti řekli? „Nebreč, šnečku."
Co ty? „Já vlez do domečku."

A zas pláče. A zas brečí! Je moc malý, škoda řečí.
Po tvářičkách slzy mydlí - nevíte, kde chudák bydlí?

Jablíčko

Jablíčko se skutálelo,
vůbec ho to nebolelo.
Podívejte, jak se koulí,
nemá ani jednu bouli,
kutálí se, kutálí
to jsme se mu nasmáli.

Myška

Tančila myška, tančila,
až se jí hlavička točila.
Sedla si, zdřímla si, ale jen málo,
poslyště, co se jí zdálo:
Jak kočka hřbet protahuje
a sluníčko krásně svítí,
jak vrabeček poskakuje,
a všude je plno kvítí
a všude je plno krásy,
větřík s vlásky pohrává si.
A v tom něco uhodilo
a tu myšku probudilo.