nelysek: Diskuze

Kromě plyšáků vybírám spíše hračky, které stimulují motoriku a představivost. České výrobce nevybírám, spíše se zaměřuji na to zda se mi hračka líbí, z čeho je vyrobena a zda má nějaký certifikát kvality/bezpečnosti, ale zase nemůžu říct, že bych je nějak moc řešila, spíš na to jdu selským rozumem a ohlížím se na věk dětí. Zvukové hračky sklízí největší úspěch, ale někdy mi už lezou na nervy jelikož mám vytrvalé děti, které jsou schopny si s nimi hrát celé hodiny... Já mám tedy radši hračky "tiché" ;-). Nevhodné hračky jsem nabídla dále, ale naštěstí jich bylo jen pár.

Za mě domácí vzdělávání ne, ani ne kvůli samotné výuce, ale kvůli tomu, že dítě přijde o kontakt se svými vrstevníky. Ne, že by mi vadilo, že nebude mít kamarády ze školy, ale přeci jen ho tyto vztahy formují a zároveň se osamostatňuje.

Moc pěkné, člověk by nevěřil co vše se dá ze tvaru srdce vyrobit.

Super, to musím vyzkoušet až bude mít dcera narozeniny :-)

Moc pěkné, taky je vyzkoušíme.

A co tedy jít na to přes dceru, ať si brýle nasadí a třeba je syn bude chtít také, když uvidí, že je má i ona.

Já to s dcerou (ale byla o 4 měsíce starší) vyřešila přes plyšáka, vyrobila jsem brýle z papíru, ty jsem mu nasadila a dceři říkala jak mu sluší nebo jsem jí brýle nasadila a říkala jí, že teď vypadá stejně jako méďa a zabralo to, během jednoho dne si je přestala sundávat a byl klid, pak je naopak chtěla nosit i doma.

Už jsem o něm slyšela, ale osobně jsem se o něj nezajímala a nikde jsem na něj nenarazila. Já mám tělocvik v podobě vodítka se psem na jedné ruce, dceru držím druhou nebo v ideálním případě jen hlídám, že se drží kočárku a řídím tou, kterou mám volnější. Tento článek mě zaujal, tak Strollering možná vyzkouším, když tedy bude někde poblíž mého bydliště, Stromovku mám z ruky.

Když jsem byla malá já, prošla jsem jak jeslemi, tak školkou a nic to na mě nezanechalo. Dokonce si i z jeslí sem tam něco vybavím (k tomu mi nejspíš dopomohli fotky, na kterých se mimochodem všude směju, na rozdíl od fotek ze školky či školy). Máma mi říkala, že se jeslí bála a já tam fungovala bez problémů, na rozdíl od školky, kde jsem první měsíce předávání prořvala (byla jsem tam první a odcházela poslední). Takže je neberu jako zlo, ale každé dítě je jiné a každá rodinná situace také, jedna věc jíst chleba, jak píšete a druhá mít kde bydlet...

Každé dítě je jiné, záleží i na tom kam člověk jde, resp. jak daleko a jak rychle je schopný se vrátit. Když jsem byla malá já a neměl mě kdo hlídat, máma mě kontrolovala telefonem. Já se chystám děti nechávat samotné jakmile začnou chodit do školy, ale něco jiného je plán a něco realita. Mám kolegyni, která nechávala děti od 4 let samotné (teď jim je 8 a 9), protože je prostě dle jejího vyjádření musela živit a jinak to nešlo, na jednu stranu ji chápu, ale já bych se bála. Když byla dcera nemocná (3 roky) a já musela nakoupit, vzala jsem záložní telefon, svým na něj zavolala a po celý nákup ji měla na sluchátkách. Bylo to na pár minut, ale bez toho bych neodešla.