Marie Kunstatova: Diskuze

Předchozí tři těhotenství jsme plánovali, tak zjištění, že jsem těhotná, jsem očekávala, užívala jsem si každý den, ikdyž to byla někdy pěkná honička - mít děti po 2 a 3 letech je trochu "záhul". Čtvrté těhotenství mě zaskočilo jako totálně nepřipravenou a to už jsem byla ve 3. měsíci. Hlavou se mi začalo honit spousta myšlenek, zvláště když se dozvíte, že původně to měla být dvojčata. Moment překvapení rázem vystřídal pocit strachu, snad nepříjdu i o to druhé. Obavy, jestli budu dobrý rodič, když jsem o mimi přišla a aniž jsem věděla, že jsem těhotná. Vždyť si už z těhotenství nic nepamatuji a schánění věcí, které už samozřejmě nemáme. Říci to dětem? A kdy? Budou výsledky vyšetření v pořádku, bude Mimi v pořádku? Otázky, které se stále derou a na které odpověď neznáte. Testy jsou zatím skvělé a po počátečním šoku se všichni na chlapečka už moc těšíme. Užíváme si všichni každý den a ikdyž zvracím ráno i večer, jsem ochotná šťastná, že jsem těhotná. Přišla jsem o dvě skvělé pracovní nabídky, pracovní smlouva mi zkončí, když budu na mateřské, ale to už prostě k životu patří. Nelituji, o co příjdu, těším se co příjde. Na těhotenství je vlastně fajn, že můžete zvolnit a rozhlédnout se a zjistit, že vlastně není důvod nikam spěchat, honit se, že vlastně jako dítě potřebuje čas, než se vyklube a narodí tak je skvělé se zastavit a užívat si každý den, nejen každý den těhotenství. Sice stále chodím do práce a ještě budu, ale už tolik nespěchám, vše prostě potřebuje čas, aby dozrálo.