Problemovy vztah

zobrazeno 253×

Vložil(a): Anonymní, 1. 6. 2017 14.32

Na dotaz odpovídá Martina Fuchsová Bělecká (Mgr. et Mgr. Martina Fuchsová Bělecká)

Dobry den. Mam problemy s pritelem. Jsme spolu skoro 7 let. Kdyz je doma a je strizlivy, je to celkem v poradku. Chovame ze k sobe jakstaks normalne, nekdy I hezky. Ale problem nastava ve chvili, nez mu zazvoni telefon. On má kamarady, kteri hodne piji a nekteri jedou I v drogach. Na nej to má spatny vliv, vzhledem k jeho drogove minulosti. Ja si nepreju, aby se s nimi stykal, ale on me Uplne ignoruje a nerespektuje me. Uz jsem z toho zoufala, nevim co s Tim Mam delat. Kdyz je doma, taky si da rad pivo nebo si zakouri travu, coz mi ale tak moc nevadi, nechci byt nejaka tyranka, co svemu pracujicimu muzi nedopreje ani pivo. Ale jde o to, ze on to pivo musi mit posledni dobou kazdy den a Ja se Bojim, aby nebyl zavisly. Do toho ty jeho kamaradi. Mohla byste mi prosim vas poradit, jakym stylem si snim Mam promluvit, aby me bral vazne a neco si z toho rozhovoru vzal ? Myslite si, ze to s takovym clovekem má nejakou budocnost! Mame spolu 4 léteho syna a zajem o nej moc nejevi. Rad ho má, ale nestara a nezajima Se moc o nej. Myslim, ze pro nej jsou na prvnim miste prave ti kamaradi :-( Treba dnes ani pres noc nebyl doma, protoze sel vcera vecer ven. Slibil, ze za chvili prijde a neprisel vubec domu. Uz nevim, jestli mu dokazu dal verit a nevim, zda to má vubec cenu. Dnes jsem mu v afektu napsala na Facebook hrozne veci. Ze ze snim rozejdu, jestli ze nezmeni a proc mi to dela a tak... A odpoved? Vubec zadna, Jen si to cte ale neodpovida... Muzete mi prosim poradit? Dekuji :-(

Sdílejte:   | 
0

Máte dotaz na odborníka z této poradny? Zeptejte se

Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Nejprve mám potřebu Vám říci, že jste velmi statečná žena a že to opravdu nemáte lehké. Budu reagovat na Vaše dotazy pěkně popořádku. První, kde ve mne začalo "blikat výstražné světýlko" je věta "když je střízlivý, chováme se k sobě jakžtakž, někdy i hezky". Už toto je, dle mne, důvod pro to, aby daný pár začal pracovat na změně. To, jaké má kamarády, asi neovlivníte ani Vy, ani já, pouze on sám. Naprosto rozumím ale Vašim obavám ohledně drog (vzhledem jeho minulosti). Určitě by stálo za to, abyste příteli sdělila, jak se cítíte, ale pozor- dialog by měl mít veden v klidu, bez výčitek, bez slovního napadání, založený na Vašich pocitech a přáních a na jeho pocitech a přáních. Fajn by bylo sdělit si navzájem, co vám váš vztah přináší, jak jste v něm spokojeni, co byste změnili atd. Jak jsem ale zmínila, dobré by bylo vyhnout se obviňování, urážení a pokusit se najít společné řešení, které by vyhovovalo oběma/ všem třem (např. pivo a kamarádi dvakrát v týdnu) či nějaká pravidla společného soužití (např jeden večer vyražte ven Vy, kluci se třeba sblíží (syn potřebuje otce), dále dát vědět, kde je v noci atd. V tom by mohla pomoci manželská poradna. Zda Váš vztah má či nemá budoucnost nevím, záleží to především na Vás a na Vašem příteli, na zájmu současný vztah změnit, pokud jste nespokojená/nespokojeni a na tom, co od života chcete a očekáváte. Nedivím se Vám, že je důvěra narušená, cítila bych se na Vašem místě podobně. To, co cítíte, by měl opravdu přítel vědět. Jste mladá, máte život před sebou, malého prcka, který potřebuje mít rodiče v pohodě. Dále budu reagovat na větu "pokud se nezmění, rozejdu se". V některých případech ultimátum zabrat může. Kontraproduktivní je ale v případě, když ultimátum nedodržujete. Uvedu na příkladu- pokud mu takto "vyhrožujete" častěji a stejně rozchod nepřichází, může to být tak, že nevěří tomu, že byste toho byla schopna. Možná proto i máte pocit, že Vás nebere vážně. To, co jste mi napsala, je určitě jen zlomek toho, co Vás trápí. Proto bych doporučila obrátit se osobně na odborníka.

Anonymní

Anonymní , 1. 6. 2017, 22.36

Moc dekuji za vasi rychlou odpoved. Mluvit jsem s nim zkousela,rikala jsem mu co citim ale Mam pocit ze si z toho nic nevzal, ze mi to Jen odkyval a udela to znovu. :-( Me to strasne mrzi, ze se synkem nejsme na prvnim miste. On je u me na prvnim miste a Mam o nej opravdu starost:-( Je Pravda, ze Ja Mam psychicke problemy a nechodim ani sama ven, Jen se synem. Taky nemam pomalu zadne kamaradky. Bavim se prevazne se znamymi. Ale asi to je tim, ze u me je prave na prvnim miste ta rodina... Ja takovou zabavu nevyhledavam, protoze jsem Proste mama a Mam v hlave, ze musim byt zodpovedna a dokazat se postarat o sve dite.

Anonymní

Anonymní , 1. 6. 2017, 22.41

Jsem objednana k psychologovi,cekam az mi zavola, kdy bude mit Volno. Ale Mam pocit, ze to tyhle problemy nevyresi :-(

Dobré ráno. Mrzí mě, že nemáte žádné kamarádky. Je to opravdu tím, že je na prvním místě rodina, nebo je to tím, že máte psychické problémy a nechcete chodit sama ven? Co za tímto strachem stojí? Jste tedy "odkázaná" na svého přítele, až přijde z práce? Myslím, že by bylo vhodné věnovat se sama sobě. Začít můžete právě u psychologa/psychoterapeuta/poradce, který by Vám určitě pomohl odpovědět si na spoustu otázek. Ve větších městech jsou poradny, které poskytují služby bezplatně (vedle psychologů pracujících na pojišťovnu), nebo samozřejmě soukromí terapeuti (služby poskytují za peníze). Dále by mohl pomoci obvodní lékař, psychiatr, se kterými byste mohla zkonzultovat Váš zdravotní stav a také byste společně mohli něco vymyslet. Jak jsem psala v prvním příspěvku- opravdu jsou informace od Vás jen zlomkem toho, co Vás nejspíš trápí. Proto si myslím, že by bylo opravdu přínosné věnovat se sobě samé s pomocí odborníka. S ním pak můžete probrat i Vás vztah s přítelem a naplánovat další postup.

Anonymní

Anonymní , 2. 6. 2017, 8.38

Mate pravdu, je to asi taky tim, ze se bojim chodit ven. Mam panickou poruchu a Mam pocit, ze doma mi je nejlip. Ted jsem se ozvala me nejlepsi kamaradce ze zakladni skoly. Chtela by me videt, ale Ja Mam strach ji napsat, kdy a kde se sejdeme. Bojim she, ze tu cestu nezvladnu a chytne me po ceste panika. :-( A ano, kdyz Jdu ven s pritelem, citim se lip, protoze vim, ze by mi pomohl, kdyby mi bylo zle. Dnes jsem se premohla a sla jsem k doktorovi s moci a na odbery krve, abych mela jistotu, ze nemam nejakou nemoc. Kdyz to bude v poradku, tak jako pred rokem, kdy mi nic nenasli budu zase Vic verit tomu, ze je to Jen v te me hlave. Ale Mam strach z rakoviny, vzala jsem si do hlavy, ze bych ji klidne mohla mit a ze tyhle problemy souvisi treba s tim. Psychologa tady Mam kousek od baraku, ale cekam, az zavola, ze má volno. U psychiatra jsem byla, ale okamzite mi predepsala leky. Ja je brat nechci z urcitych duvodu, Mam z nich Proste strach a neni jistota, ze pomuzou. Podle me je lepsi najit pricinu a resit ji nez ale oblbovat leky. V cem by mi psycholog mohl pomoci s nasim vztahem? Da mi jiny pohled na vec? Ono to tak dobre nejde...

Ještě k tomu psychologovi- pokud čekáte, až zavolá s volným termínem, tak mu buď vysvětlete Váš akutní problém, nebo popřemýšlejte o jiném psychologovi. Třeba nebude hned u baráku, ale přítel by Vás tam třeba mohl doprovodit?

Na panickou poruchu, jako na mnoho dalších poruch, se doporučuje dlouhodobá psychoterapeutická péče plus medikace. Váš přístup, že se musí řešit příčina a ne potlačovat pouze příznaky, je správný, avšak Vy se zatím neléčíte nijak. 0no se vlastně nemůže nic změnit, pokud pro to člověk nic neudělá. Takže mé doporučení je objednat se co nejdříve k psychologovi. Ten s Vámi může naplánovat další postup. Existují také skupiny, kde se scházejí lidé s podobnými problémy. Nevím ale, odkud jste (v Praze, Brně toho bude určitě dost). Psychoterapie i medikace by mohly pomoci ve všech aspektech, které jste zde zmínila.

Anonymní

Anonymní , 3. 6. 2017, 10.18

Dobre, dam na vase rady a v pondeli za nim zajdu, jestli me nemuze vzit driv. S temi leky bych to asi mohla zkusit, pokud bude vysetreni z krve v poradku. Musim to nejak prekonat ten strach z nich. Jeste Mam jednu posledni otazku. Do budoucna bych si prala jeste jedno miminko. Kdyz ale budu brat antidepresiva, tak otehotnet nebudu moci? Jak moc ty leky skodi miminku? Antidepresiva budu brat dlouhodobe :-( moc dekuji za odpoved a krasny den vam preju.

Tak na tuto otázku mohu odpovědět pouze jako žena, nejsem odborník- lékař, o tom já rozhodovat nemohu. Setkala jsem se ale s lékaři, kteří tvrdili, že ATD se během těhotenství brát mohou (asi záleží také na tom, jaká by to byla) a také jsem se setkala s názory opačnými. To bych probrala s psychiatrem... Mám ve svém okolí ale kamarádky, které během těhotenství ATD braly, ale pak raději nekojily...

Anonymní

Anonymní , 3. 6. 2017, 13.08

Dobre. Mockrat vam Dekuji :-) hodne mi to pomohlo. Hezky den a dekuju :-)

Není zač. Budu ráda, když dáte vědět, jak se vše vyvíjí

Pro přidání dotazu je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

© 2013 - 2019 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. v pořádku více informací