Pohádka
Opustíš-li mne, zahyneš
1. pohádka z 8
Byl jednou jeden hajný a ten šel jednoho dne do lesa na lov. Když tam přišel, uslyšel nářek nějakého dítěte, a tak se za tím hlasem vydal, až přišel k vysokému buku, na kterém seděl malý chlapec. To bylo tak. Jeho unavená matka usnula pod stromem a on jí ležel v klíně. Když tu kolem letěla hladová harpyje, dítě uviděla, popadla ho do zobáku a odnesla do hlubokého lesa do hnízda, které měla na tomto stromě. Hajný neváhal, vylezl na strom a chlapečka snesl dolů: „Vezmu tě domů a budu tě vychovávat se svoji dcerkou.“ A tak ho přinesl domů a vychovával obě děti pospolu, a protože chlapce nalezl na buku, začali mu říkat Budníček. [pozn1] Děti se měly tak rády, že když jedno druhé nevidělo, rázem posmutnělo.
Ten hajný měl starou kuchařku, babici zlou a nepřející. Ta jednoho večera šla, vzala dvě vědra a začala nosit vodu ze studny. Dívenka to viděla a ptala se: „Proč nosíš tolik vody?“ „Když to žádnému z lidí nepovíš, řeknu ti to.“ řekla kuchařka. Dívenka slíbila, že to živáčkovi nepoví, a tak kuchařka pravila: „Brzy ráno, až bude otec v lese na lovu, naliji tu vodu do kotle, rozdělám oheň a jak se bude vařit, hodím do ní Budníčka a uvařím ho.“ Inu, podivné to zvyky mají kuchařky!
Když hajný za svítání vstal a šel na lov, ležely děti ještě v posteli. Tu dívenka řekla Budníčkovi: „Neopustíš-li mne, já tě také neopustím.“ Budníček pravil: „Já tě nikdy neopustím!“ Tak pokračovala: „Musím ti něco říci. Ptala jsem se včera kuchařky, proč nosí tolik věder vody. Odpověděla mi, že mi to poví, když jí slíbím, že to nikomu na světě neřeknu. A já jí to slíbila a ona mi pravila, že až bude otec na lovu, dá vařit plný kotel vody a až ta voda bude vřít, hodí tě dovnitř a uvaří tě. Musíme rychle vstát a utéci pryč!“ Tak děti vstaly, oblékly se a utíkaly pryč.
Když voda v kotli vařila, šla babice do komůrky, aby hocha přinesla a hodila ho do vody. Ale obě děti byly pryč, tu se hrozně polekala a zamumlala: „Co řeknu, až se fořt vrátí z lesa domů? Rychle za nimi, musím je dopadnout!“ Tak za dětmi poslala tři pacholky, kteří je měli přivést zpět. Děti ale seděly u lesa a z dálky pacholky viděly, tu dívenka Budníčkovi řekla: „Neopustíš-li mne, já tě také neopustím.“ Hoch pravil: „Já tě nikdy neopustím!“ Dívenka zvolala: „Staň se růžovým keřem a já růžičkou na něm!“
Když pacholci přiběhli k lesu, nebylo tam nic než růžový keř a na něm jedna jediná růžička, ale děti nikde. Tu si řekli: „Tady už nic nenaděláme!“ Vrátili se domů a řekli kuchařce, že nic v lese neviděli, byl tam jen růžový keř a na něm růže. Tu se jala stará láteřit: „Vy ťulpasové, měli jste ten keř rozlomit a tu růžičku mi přinést. Utíkejte zpět a udělejte, jak jsem vám pravila!“ Pacholci museli zase ven a hledat děti. Ale děti je viděly přicházet už z dálky a dívenka se zase obrátila k Budníčkovi: „Neopustíš-li mne, já tě také neopustím.“ Budníček pravil: „Já tě nikdy neopustím!“ Dívka zvolala: „Staň se kapličkou a já trnovou korunu v ní!“ Když tam pacholci přiběhli, nenašli nic než kapličku a uvnitř trnovou korunu. „Tady už nic nenaděláme!“ řekli si pacholci: „Nechme toho a jdeme domů!“ Když přišli domů, ptala se kuchařka, jestli nic nenašli. Tu jí odvětili:„Ne, nic tam nebylo, jen kaplička a uvnitř ležela trnová koruna.“ „Vy hlupáci,“ láteřila kuchařka: „proč jste tu kapličku nerozbořili a tu korunu mi nepřinesli?“
Tak se zvedla, že půjde děti hledat s nimi. Ale děti je zase viděly už z dálky přicházet, napřed ty pacholky a za nimi se belhala i kuchařka. Tu dívenka řekla: „Neopustíš-li mne, já tě také neopustím.“ Budníček pravil: „Já tě nikdy neopustím!“ Dívenka zvolala: „Staň se rybníčkem a já kachničkou na něm!“ Když tam babice přišla a spatřila rybníček s kachničkou, lehla si k němu a chtěla ho vypít. Ale tu k ní kachnička připlavala, popadla ji zobákem a stáhla do vody. Tak se ta čarodějnice bídně utopila.
Pak šly obě děti domů a měly se ze srdce rády a pokud nezemřely, žijí dodnes.
V tomhle kole je 8 pohádek. Pak se dá pokračovat níž.
Sbírka pokračuje
Nikdo nehledá jednu pohádku. Tady je dalších 14 — a protože se vybírají podle téhle stránky, na každé z 5 628 stránek je sestava jiná.
Čert a káča
V jedné vesnici bydlela Káča. Byla svobodná, a to už ji bylo k čtyřicítce, ale nikdo ji stále nechtěl. Ve vesnici byla každou neděli muzika. Káča tam…
25 410
Vánoční pohádka
Za oknem padal sníh. Padal celý den a noc. Celý dům, i ulice, celé město bylo bílé. Jakoby zbělel celý svět. Malý Lukáš seděl u okna a pozoroval…
43 043
O veliké řepě
Žili, byli děd a bába. Jednoho dne děd zasadil řepu, která mu po čase vyrostla a byla převeliká. Snažil se ji vytáhnout. Tahal, tahal, ale nevytáhl.…
69 147
Otesánek
Byl jeden muž a jedna žena; zůstávali na konci vesnice pod lesem v jedné chalupě. Byli chudí: muž nádeničil a žena předla na prodej; a přece pořád…
10 035
Sedm kůzlátek
V jednom malém domečku, vprostřed modrých zvonečků žila byla jedna koza, ta se jmenovala Józa. Měla sedm děťátek, skotačivých kůzlátek. Jednou z rána…
11 660
Medvěd, prase a liška
Spolčili se medvěd, prase a liška a dohodli se, že zorají zem a zasejí pšenici, aby se měli čím živit. Ptají se jeden druhého, co kdo bude dělat a…
1 264
Kterak na Hazmburku vznikají rudé květy
Za krásných nocí jarního slunovratu, když z hlubokého modra nebes třpytné hvězdy lijí stříbrné nitky světla do mlh údolí, bloudí ve zříceninách…
376
Chytrý synek
Měl chudý otec jediného synka, mladého, bystrého. Řekl mu otec jednoho dne: „Dost dlouho jsem Tě, synku, živil, teď jsi silný jako buk v lese, teď se…
625
Stín
V horkých krajích dovede slunce pálit! Lidé jsou tam snědí jako z mahagonu; a v nejžhavějších krajích se opálí až na černochy. Ale učenec z chladné…
841
Ferda mravenec: 8.Jak se ochočí divoký kůň, aby pěkně poslouchal
Byl to krásný zelený koník, s dlouhými tykadly, oči mu bujností jen hrály, a kopal na všechny strany. Ferda ho přivázal ke kůlně a celou noc stavěl…
1 784
O Kuliferdovi 14/14
Když spatřili psa s vyceněnými zuby a vyvalenýma očima, schoulil se Ježek okamžitě do klubíčka a naježil ostny. Kuliferda mu skočil na záda. „Haf!…
527
Honza rozesmál princeznu
Byl jednou jeden starý švec a měl tři syny. Jmenovali se Joska, Franta a Honza. Šlo jim zle, starý příštipkář, jen takhle něco spravil, nové dílo ani…
673
Rozpustilý Arnoštek a obyčejná voda
O rozpustilé chlapečky nebyla nikdy nouze, ale co svět světem stojí, žádný nebyl tak rozpustilý jako Arnoštek. Arnoštek byl tak rozpustilý, že se…
983
Ferda v cizích službách: 4. Proč se musíme podívat na jednoho kmotra
A teď ať si kluci lámou hlavu. My se musíme podívat na jednoho kmotra. O kousek dál, v husté trávě, se valil huňatý, strakatý, chmýřím porostlý kmotr…
674
Celkem je tu 5 628 pohádek · složka Ke čtení.
Pohádky podle složky
5 628 pohádek rozdělených do 2 složek.
Nebo úplně jiný typ
Krátkých textů je na ProMaminky.cz 24 651 — 8 717 říkadel, 5 628 pohádek, 2 800 písniček, 3 037 hádanek, 1 649 jazykolamů, 2 820 hlášek.