Rozpustilý Arnoštek a obyčejná voda

zobrazeno 700×

Vložil(a): jitkamety, 15. 5. 2016 9.09

O rozpustilé chlapečky nebyla nikdy nouze, ale co svět světem stojí, žádný nebyl tak rozpustilý jako Arnoštek. Arnoštek byl tak rozpustilý, že se nakonec docela rozpustil. Hned Vám povím, jak se to stalo.
Na první pohled to byl docela milý chlapec, měl světlé vlásky, modré oči a širokou pusu, pruhované tričko, modré kalhoty a bílé kecky a jednoho dne, kdy sluníčko svítilo, jak nejlíp umělo, a bylo asi tak pětatřicet stupňů, ne-li víc, seděl na zahradě na houpačce a volal, co je to za pořádek, že mě nikdo nehoupá, víte přece, že se sám houpat neumím, tak co, bude to?
Ale nikdo si Arnoštka nevšímal, protože všichni měli co dělat, tatínek byl v zaměstnání, maminka sháněla v zelinářství ředkvičky a malinovou šťávu a malá Ivanka měla plné ruce práce, protože dostali ve škole za domácí úkol namalovat vodovými barvami tři velké maliny a při tom všem měla nakropit prádlo, zalít tulipány, pivoňky a karafiáty, aby vtom horku nezvadly, měla zajít k pekaři a do mlékárny a tak se nedivte, že nevěděla, kde jí hlava stojí.
Tak co bude s tím houpáním, křičel Arnoštek, mám Vám to říkat desetkrát, co, ale když se nikdo neozýval, slezl z houpačky, šel domů a myslel si, venku je stejně nuda a vedro, mám žízeň jako trám, musím se napít šťávy, a rozhlížel se, kde nějaká je.
Udělej mi šťávu, ale hned, řekl Ivance, která malovala vodovými barvami veliké červené maliny, ale hned, nebo Ti poleju výkres.
Opovaž se, řekla Ivanka a malovala dál, ani se na Arnoštka nepodívala, šťávu Ti neudělám, protože žádná není, napij se vody, je docela dobrá.
To víš, řekl Arnoštek, kvůli Tobě budu pít obyčejnou vodu. Vodu nechci, voda mi nechutná, voda je dobrá tak na Tvoje malování. A jestli mi neuděláš šťávu, než napočítám do tří, polejů Ti výkres a hotovo.
Arnoštku, měj rozum, řekla Ivanka, šťávu doma nemáme, maminka ji za chvíli přinese a tohle je domácí úloha, nemůžu ji malovat znovu, protože mám plno práce.
To je mi jedno, řekl Arnoštek, raz, dva, tři, a polil Ivance výkres, takže z krásných velikých malin byla v ten ráz malinová šťáva.
Počkej, tohle si vypiješ, řekla Ivanka, ale Arnoštek se smál a řekl, kdyby to byla opravdová malinová šťáva, tak si ji vypiju, ale tohle je jenom obyčejná hloupá voda, kterou nikdo nechce.
Cože, řekla Ivanka, vodu že nikdo nechce? To by ses teprve divil, kdo všechno o ni stojí, jenomže Ty jsi hloupý, rozpustilý kluk, který nic neví a neumí se chovat.
Arnoštek najednou viděl, jak venku projíždí pán se zmrzlinou a povídá :
"Dobrá, dobrá, řekl Arnoštek, napij se té své vody a běž si malovat, já budu mít něco lepšího. A vzal si z kasičky peníze, které šetřil na koloběžku, a šel, ale než za sebou zavřel dveře, řekl Ivance, abys věděla, jdu si koupit zmrzlinu, protože je mi horko a na vodu nemám chuť.
A opravdu, koupil si tu nejstudenější zmrzlinu, jakou sehnal, dal za ni všechny peníze, které měl, takže jí byl plný prádelní hrnec.
Tolik zmrzliny jsi ještě neviděla, co, řekl Arnoštek Ivance, když přišel s prádelním hrncem domů, a jak je studená. Když si lízneš, vůbec necítíš jazyk.
Ukaž, řekla Ivanka a chtěla si líznout, ale Arnoštek řekl, ááále, tohle je moje zmrzlina, kup si svoji.
No dobrá, řekla Ivanka, jen si ji sněz, ale ne najednou, nebo z Tebe bude rampouch, sám říkáš, jak je studená.
Ale Arnoštek si myslel, co Ty mi budeš povídat, sedl si na houpačku a jedl zmrzlinu, jak nejrychleji uměl, až vůbec necítil jazyk, ani pusu a krk a hlavu a břicho a ruce, jedl ji zkrátka tak rychle a tak dlouho, až docela zmrzl.
A zmrzl tak důkladně, že se stal velikým bílým kusem ledu, a když přišla Ivanka na zahradu, zůstala stát jako solný sloup, ale pak rychle Arnoštka vzala, nesla ho do kuchyně a dávala pozor, aby mu neurazila uši, zábly ji ruce a není divu, zkuste nést tak veliký kus ledu, není to jen tak.
Když byl Arnoštek konečně v kuchyni, přinesla Ivanka ze zahrady prázdný prádelní hrnec od zmrzliny, postavila Arnoštka do hrnce, prádelní hrnec postavila na plynový sporák, zapálila plyn a šla do pokoje malovat nové maliny.
Arnoštek se zatím rozehřeje, a až se rozehřeje, zhasne plyn a přijde za mnou, řekla si Ivanka, ale považte, Arnoštek nešel a nešel, a když přišla Ivanka do kuchyně, prádelní hrnec byl plný vody a Arnoštek nikde.
Také mě to mohlo napadnout, řekla si Ivanka, led se přece teplem mění ve vodu, co teď, musím dát pozor, aby Arnoštka nikdo nevylil. A psala červenou tužkou na veliký papír, pozor, to je Arnoštek, papír dala na prádelní hrnec a šla k pekaři pro chleba a do mlékárny pro mléko, protože byl nejvyšší čas.
Co je tohle za nesmysl, řekla maminka, když se vrátila s ředkvičkami a malinovou šťávou, tohle že je Arnoštek? Arnoštek je chlapeček a ne prádelní hrnec, co to tu Ivanku napadlo, a nabrala si z prádelního hrnce vodu do konve a šla kropit prádlo a zalévat květiny, protože tohle všechno už Ivanka nestačila udělat.
A považte, Arnoštek byl teď trochu v konvi a trochu na bílých ubrusech a trochu v trávě a také na tulipánech a pivoňkách a karafiátech a květiny ho pily a prádlo ho pilo a tráva ho pila a Arnoštek chtěl křičet, co si to dovolujete, jak to, že mě pijete, ale nemohl křičet, protože měl pusu z vody a krk z vody, ale za chvíli si na to zvykl a připadalo mu to docela hezké, byl trochu nad zemí, viděl docela malé kořínky, tenké jako vlásky, které měly náramnou žízeň a pily s velikou chutí a usmívaly se na Arnoštka neobyčejně hezky, a těmi kořínky se dostal nahoru, až tam, kde má tulipán červené lístky, a lístky říkaly Arnoštkovi, drž se, kapičko, drž se, ať nespadneš na zem, drž se a zůstaň, podívej se, jakou máme hned svěží barvu, ale Arnoštek dlouho nezůstal, protože se zničehonic proměnil v páru a vznesl se z červených lístků rovnou k modré obloze a letěl vysoko, vysoko, až si sedl na malý bílý mráček a s tím mráčkem cestoval po světě.
To je ale opravdu zajímavé, myslel si Arnoštek, ani mě nenapadlo, co se dá zažít, když je člověk obyčejnou vodou, myslel jsem si, že voda je nijaká a k ničemu není.
Ale zatím se Ivanka vrátila z mlékárny a od pekaře a zůstala jako přikovaná, protože viděla, že prádelní hrnec je docela prázdný.
Kam jsi vylila Arnoštka, volala a běžela na zahradu za maminkou, a když jí pověděla, co se vlastně stalo, dala se maminka do pláče a plakala a plakala, protože každá maminka má své chlapečky ráda, i když jsou takoví, jako byl Arnoštek.
Neplač, maminko, řekla Ivanka, v prádelním hrnci je ještě troška Arnoštka, tak asi sklenička, ale to stačí, mám nápad, uvidíš, že ho zachráníme.
A šla do pokoje, kde ležela čtvrtka papíru, štěteček a vodové barvy, nabrala z prádelního hrnce vodu do skleničky a malovala Arnoštka. Namalovala světlé vlasy, modré oči a širokou pusu a potom pruhované tričko, modré kalhoty a bílé kecky a Arnoštek byl hotov. A když uschnul, vzala Ivanka nůžky, udělala šmik šmik a Arnoštek stál v pokoji jako vystřižený.
To bylo radosti, maminka mu dala pusu a Ivanka taky a pak jim Arnoštek vyprávěl, jaké to je být vodou, kdo všechno ji potřebuje, jak chutná květinám a jak ji pije prádlo a jak voda cestuje po mráčcích jako v letadle, a když to všechno dovyprávěl, dostal velkou žízeň a řekl, tak a teď ochutnám, jestli je voda opravdu tak dobrá, a natočil si plnou skleničku a víte, že mu chutnala? A pak zalil všechny květiny v celé zahradě a květiny se hned usmívaly a všude na lístečcích byla samá maličká kapička, a když si Arnoštek ty maličké kapičky prohlédl, uviděl v nich sama sebe.
A tak se na sebe usmál a zamával si. 

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

© 2013 - 2024 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight Solutions

Spravovat souhlas s nastavením osobních údajů