Ferda v cizích službách: 4. Proč se musíme podívat na jednoho kmotra

A teď ať si kluci lámou hlavu. My se musíme podívat na jednoho kmotra. O kousek dál, v husté trávě, se valil huňatý, strakatý, chmýřím porostlý kmotr s velikou trumpetou kolem krku. V ruce držel papír s oznámením: 
„Přijme se dobrý trubač do čmeláčího hnízda.“ A nepřestal a nepřestal bručet a hubovat. 
„Zatrápená cesta! Kdyby tu udělali alespoň nějaký pořádný chodník! Pořád abych na něco šplhal, abych něco přelézal nebo podlézal! A s tou hloupou trumpetou je to ještě horší. Ani se otočit nemohu.“ 
Najednou šlápl na tlusté stéblo a bác! padl rovnou na troubu a ještě si narazil hlavu. 
„Jak jsem jen mohl udělat takovou hloupost a dát se najmout do tak dalekého místa? Jako by si ve hnízdě nemohli troubit sami!“ huboval a přitom rovnal plech pomačkané trumpety. 
„To všechno proto, že jsem se přihlásil na toto oznámení. Teď abych každý den vstával první a budil hnízdo cizích čmeláků a nechal si od nich všechno líbit, když nebudou chtít vstávat!“ bručel pořád k sobě. „Ještě že mi zaplatili předem!“ A zase uklouzl, až mu peníze v kapse zazvonily. 
„S tou hloupou trumpetou by mi měl někdo pomoci. Nohama už sotva pletu.“ 
Vida, čmeláky. Prý se dávají budit. Když si udělají hnízdo, vyberou prý si trubače a ten jim musí vždycky ráno troubit, aby nezapomněli vyletět do práce na pole a na ovocné stromy. A náš čmelák s trumpetou by jim měl dělat toho budíka. 
Teď tu stojí, zrovna u tábora, a zkoumá, co se tam děje. 
Uprostřed tábora na prostranství mezi stany stál černý mravenec přivázaný za nohu k vlajkovému stožáru. Kolem něho se kupili kluci zvědaví na to, co se bude dít. Na stožáru nad černým zajatcem byl přibit nápis: 
„Levně na prodej„. 
Čmelák vešel bez okolků mezi stany. Kluci ztichli jako pěna. „Hm, hm,“ bručel čmelák, „vy prodáváte toho chlapíka? To by se mi hodilo. Právě něco takového hledám.“ A zastavil se před přivázaným mravencem. 
„Co umis?“ ptal se ho. 
„Všechno umím,“ Šeptal pokorně černý mravenec. „Stavět, nosit, spravovat ..... “ 
„Koukejme se! To by šlo!“ zabručel čmelák. „A zdalipak jsi také silný?“ začal mu ohmatávat svaly. Nejprve na rukou, skoro pod paždí. Jejej, jejej, to to lechtalo! A mravenec při tom vůbec nemohl uhnout. Potom mu čmelák přejížděl prsty po kolenou, pod koleny a zkoušel na chodidlech, zdali jsou dost tvrdá. Íííííí, to to lechtalo! A když mu čmelák dokonce sáhl na žebra, nezdržel se černý mravenec a dal se do hlučného smíchu. 
„Hehehe, Ty jsi mně ale veselá kopa!“ zajásal čmelák, „tebe si musím koupit. Budeš mi nosit trumpetu.“ Zaplatil za černého mravence vše, co chtěli, a už si ho vedl s sebou. Kluci zůstali jako opaření. Ten černý byl přece jen prodán! Náčelník tábora však nic, jen si zamnul ruce a ještě zavolal: 
„Halo, kmotře! Koupil jste Ferdu Mravence!“ 
Ano, Ferdu Mravence, který všechno uměl, do všeho se pustil, ničeho se nebál, ale všechno bral docela vážně. „Teď musím s. loužit, málo naplat,“ řekl si a šel pokorně za čmelákem. „Ale počkejte, já se z té bryndy zase jednou dostanu!“

Autor: O. Sekora