Jak chápeme vědomí a vědomý život? Otevřený článek všem, co to potřebují

zobrazeno 2116×

Vložil(a): KikiKV, 22. 3. 2017 22.55

Spoustu lidí mě má za blázna, spoustu lidí mě přesvědčuje o tom, že to co dělám je špatně, někteří mi říkají, že nic nefunguje, jiní naopak tvrdí, že to co říkám je pouze zdravý selský rozum. Jedni zase píši, tohle jsou bláboly a kecy, vyděláváte na dětech a to je hrozné. Já to ale vidím jinak. Trápí tě nejspíš špatná komunikace a nepochopení.

Možná se snažíš pomoci druhým a na svou rodinu ti nezbývá už tolik času, možná se snažíš být dokonalá a nevidíš, že už vlastně dokonalá jsi. Možná tě bolí to, co říkají druzí, ale nikdy jim to neřekneš, možná tě něco strašně štve, ale stále mlčíš a čekáš, až bude lépe.

Čekáš….

…až uplyne čas.

…až z toho vyroste.

…až to vyšumí.

…až bude lepší příležitost.

…až bude chodit do školky.

…až bude chodit do školy.

…až bude na střední, až bude na vysoké.

…až bude dospělý.

Uvědomuješ si ale, že čekáním ničeho nedocílíš? Že, když budeš stále čekat, nikdy ničeho nedosáhneš, nic nezměníš? Možná tě ani nenapadá, jak to může vypadat za 10, 20, 30 let, možná tě ještě nikdy nenapadlo nad tím vůbec přemýšlet.

Jako čekatelka, ale můžeš dopadnout tak, že se dostaneš do bodu, kdy nastane čas už je dospělý a ty nebudeš vědět co dál. Lidé včetně rodičů mají ve své paměti a mysli spoustu výmluv, které často používají.

 „Každý člověk, si je vědom toho, co říká“ to je tvrzení, které používá obrovské množství populace.

Já bych toto tvrzení malinko vyvrátila, jelikož vědomí není to, co slyšíš a víš, vědomí je to, co vnímáš a čemu rozumíš.

Vědomí a Vědomý život?

Co je vědomí?

To asi všichni víme, ale stejně každý z nás to chápe jinak. Někteří slovu vědomí nevěnují žádnou pozornost, jiní zase vědomí spojují se slovíčkem svědomí a to už je slovo, které se dotýká každé osoby.

Já vědomí vnímám jako vědět, vidět, cítit, znát, rozumět, pochopit, poslouchat, není to pro mě jen stav, který mě označuje za vzbuzenou a fungující bytost, je to pro mě známka toho, že člověk si uvědomuje, co dělá, co říká, jak jedná a tak podobně.

Každý člověk je tak trochu herec, určitě to znáš, někdo ti něco vypráví, tebe to vůbec nezajímá, cítíš se otráveně, přemýšlíš, jak rychle změnit téma, začínáš zívat, ale neřekneš:

„Hele mě to nebaví, pojďme se bavit o něčem jiném“. Neřekneš to proto, že je ti to hloupé a ještě si pamatuješ, že naslouchat druhému je projev náklonosti, takže to vlastně neřekneš už jen z principu.

Co je vědomý život?

Vědomý život také není jen stav člověka, jedná se o promyšlenou strategii, kterou si každý člověk zvolí sám. Všichni na světě mají právo volby, mohou si určit, jaký bude jejich život, jen tomu většina jednoduše nevěří.  Nedělají ani čtvrtku z toho, co říkají a stěžují si na nespravedlnost. Co ale nespravedlnost je? Je to opravdu důležité, může spravedlnost ovlivnit život každého člověka? Já říkám ne, spravedlnost je jen další označení, abychom si ulevili.

Vědomý život není o spravedlnosti, je jednoduše o tom, jaký jsi člověk. Sama musíš vědět, co říkáš, co děláš, jak jednáš. Musíš vědět, co je a co není pravda a také musíš vědět, že jen řečmi ničeho nedosáhneš.  Není důležité to, že víš, co je špatné a co je dobré, důležité je to, jestli se tím řídíš a děláš vše přesně tak, jak říkáš. Důležité je, když víš, že jsi udělal/a chybu, nepopíráš to, uznáš ji a poučíš se. Nikde není psáno, že proto, abys byla úspěšná nebo měla spokojenou rodinu, musíš být dokonalá.

Víš co? Všichni jsme dokonalí, já, ty tvoje rodina, tvé děti, tvůj šéf, tvůj soused i protivná prodavačka v obchodě. Každý jsme originální v něčem a nikde není psáno, že musíme být dokonalí ve všem. Vliv okolí, médií a nátlak podsouvané dokonalosti těchto vlivů, nás ničí. Okrádá nás o podstatu života, bere nám prožitky a dělá z obyčejnosti, něco nepochopitelného dnešní doby.

Prosím zapomeň na ostatní a buď pro sebe důležitá

Znáš to určitě taky, vidíš na internetu, fotku, dokonale upravené mámy s dokonale tvářícím se dítětem, na louce plné květin. Na fotce je matka s dcerou obě mají sněhově bílé šaty, máma je krásně přirozeně opálená, její obočí je dokonale upravené, rty jsou plné a mají krásnou zdravou barvu, její pleť se třpytí i na fotce. Vlasy má do půlky zad, krásně načesané a fotka zachycuje tanec mámy s dcerou na rozkvetlé louce. U toho komentář, odpolední taneček na louce. Omlouvám se za kvalitu fotky.

Prostě dokonale dokonalé že? Koukneš na svou poslední fotku v mobilu a vidíš všechny nedokonalosti, vidíš horu prádla za vámi, upatlaný ubrus na stole, všichni na fotce se díváte jinam, je fotka je také mírně rozmazaná a ty si posteskneš a někde tajně sníš o tom, být také na chvíli ta dokonalá.

Dokonalá, ale už jsi. Jsi ta nejdokonalejší z nejdokonalejších a to i přes to, že máš například velký zadek, povislá prsa, husté vlasy, hrozné obočí, beďary po celé tváři, špinavé triko, zaprané spoďáry, mastné vlasy v culíku už třetí den. Jsi jedinečná a nikdo není stejný jako ty. Máš svůj dokonalý úsměv, dokonalé oči, pohled, osobnost, dokonalé dolíčky, dokonalé pihy, dokonalé znaménko. Jsi to ty, a pokud jsi už mámou, jsi dokonalá ještě víc.

Jsi totiž pro někoho středobodem všechno, jsi ochránce, učitel, kuchař, uklízečka, poradce a mnoho dalšího. Možná ti to ve všech ohledech moc nejde, ale buď na sebe pyšná pokaždé když se ti něco povede. Netrap se situacemi, kdy ti je hrozně, jsou bohužel pro život potřebné, potřebujeme zažít i to špatné, abychom se mohli poučit.

Nauč se být vděčná za všechno, co máš, já jsem například vděčná za to…

…že jsem mohla prožít dětství, kterým jsem prošla,

…že jsem mohla pocítit tolik bolesti a utvořit si názory a pohledy na vztahy mezi rodiči a dětmi

…že jsem mohla poznat, co je odmítnutí, ponížení a odsouzení

…že jsem mohla dospět o pár desítek let dříve a mít nyní díky tomu tak velký rozhled do mezilidských vztahů

…že jsem zdravá a můžu chodit, mluvit, vidět, cítit a milovat

…že díky partnerovi mám rodinu, po které jsem vždy toužila

A za dalších stovky věcí. Každý den si najdu něco, za co můžu být vděčná a něco za co můžu být na sebe pyšná. Nejspíš tento dopis zní zmateně a možná moc nedává smysl nicméně, jsou to myšlenky, které musely ven, a já věřím, že se dostanou tam, kde mohou malinko pomoci. Píšu to proto, že mě trápí ta bezmoc, která mě ovládá, tak moc bych všem chtěla pomoci, ale bohužel každý si ke své pomoci musí vyjít naproti jako první sám.

Začni dělat to, co chceš hned, jdi svému štěstí prostě naproti

Jsme ženy, víme, co chceme, (vlastně nevíme), ale chceme to nejlépe ihned a když to nemůžeme mít, hledáme, jak to udělat, abychom toho dosáhly. Jsme jedinečné a pro muže mnohdy nepochopitelné, tak toho pojďme využít a přestaňme se trápit svými nedokonalostmi, vždyť právě ty nedokonalosti nás dělají těmi dokonalými.

Možná si řekneš další pozitivní blábol té, co uznává volnou výchovu. A na to já ti zase můžu číci, volná výchova je, jen slovní spojení, pod kterým si každá představujeme něco jiného.  Ráno prostě vstaň a zkus se na vědomí a vědomý život podívat jinak. Můžeš to zahodit, jako pozitivní blábol a trápit se v denních situacích dál nebo můžeš zkusit věci dělat podle sebe, hledat si vlastní způsob a nepodřizovat se a dohánět podstrčenou dokonalost. 

 

Máte i Vy zajímavý příběh, o který se chcete podělit? Napište ho.

Sdílejte:   | 
3

Diskuze k této stránce (21 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Evanessa, 14. 7. 2018, 8.32

Vděčnost je opravdu ůležitá

Žofinka

Žofinka, 24. 4. 2018, 7.16

Já jsem přesně ten první typ

Minnie, 25. 4. 2017, 15.25

Vždycky jsem žila přítomností, max rok dopředu

Kikinka30, 15. 4. 2017, 12.06

Myslim na to, co bude az....ale snazim se zit zivotem naplno ted a tady

Kikinka30, 15. 4. 2017, 12.05

Myslim na to, co bude az....ale snazim se zit rivotem naplno ted a tady

Blankasiro, 1. 4. 2017, 10.15

Moc hezké a pravdivé, škoda že jsem si to neuvědomovala dříve ale až teď kdyz děti mají vlastní rodiny máte čas přemýšlet co jste mohla udělat jinak

Fuga

Fuga, 26. 3. 2017, 10.05

také pořád myslím co bude až bude..

KikiKV

KikiKV, 26. 3. 2017, 11.03

Já na to také myslím, ale snažím se věci na až.. neodkládat Myšlenky jsou v pořádku do té doby dokud se jimi nezačnete moc trápit

Lenča Pešková, 24. 3. 2017, 13.01

Je pravda ze uz nebavilo byt ve vztahu kdy bylo neustále az se mala narodí, az dostavim barák, az bude mala větší, až až až... porad a znovu dokola az jsem ja rekla a dost. Uz u nas žádné až neexistuje. Proste je to ted a hotovo 🙂

L.janicka.l, 23. 3. 2017, 20.52

Hezky napsane

KikiKV

KikiKV, 23. 3. 2017, 21.04

Děkuji

Jarka mmm, 23. 3. 2017, 19.43

Pěkný,večer si to v klidu musím přečíst znova . Mám docela problém s tím,že někdy neumím žít přítomností...jak kdy teda.

KikiKV

KikiKV, 23. 3. 2017, 21.04

Hezký večer i vám Jarko klidně si to přečtěte i několikrát, možná je to ještě lepší než to číst jednou, podruhé totiž třeba narazíš na něco, co ti třeba uniklo

Naši partneři

© 2013 - 2018 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. v pořádku více informací