Moje etapy rodičovského sebevzdělávání

Během těhotenství mě nenapadlo číst kromě Velké knihy o matce a dítěti nic jiného, ale po druhých narozeninách mé první dcery jsem se začalo zajímat o výchovu a různé přístupy k ní. Přihlásila jsem se na kurz efektivního rodičovství a naučila jsem se lépe zvládat stres, odnaučila jsem se dítě bít a pochopila jsem například, proč se dítě vzteká a jak situaci nejlépe a nejrychleji vyřešit.

Uplynuly další 2 roky, do rodiny přibyl syn a zase jsem pocítila potřebu dozvědět se o výchově něco nového. Kniha Koncept kontinua mě utvrdila v tom, že je správné dítě nenechávat vyřvat, že je správné dítě chovat a že ho tím člověk nerozmazlí, ba naopak.

Velmi přínosná, zejména vzhledem k rodinnému rozpočtu, byla knížka Líny rodič. Přečetla jsem si, že dítě je nejšťastnější v přírodě, s klackem v ruce a že opravdu není potřeba utrácet horentní sumy za časté návštěvy zábavních center.

Trošku nadstavbová knížka je Summerhill, o škole v Anglii, kam děti chodí dobrovolně, vybírají si předměty, které je zajímají a mezi žáky a učiteli je rovnoprávnost i při hlasování o chodu školy.

Největší vliv na mě měla knížka Vychováváme děti a rosteme s nimi. Představuje ucelený koncept výchovy, kde nedominuje ani rodič ani dítě a namísto mentorování, ovládání a manipulace je s dítětem zacházeno s úctou a respektem. Vysvětluje, proč tresty ve výchově nefungují a umožnila mi, abych porozuměla dětem a jejich potřebám. Našla jsem zde odpovědi na své otázky a vymazala jsem ze života podmíněnou lásku.

Samozřejmě jsem četla i knížky věnující se sourozenecké tematice – Pozitivní výchova sourozenců v rodině a Sourozenci bez rivality.

Další knihou byla kniha Respektovat a být respektován, která však byla na můj vkus napsána zbytečně složitě.

Asi jediná knížka, která mě nic nepřinesla byl Malý tyran, je na mě málo liberální ;o)

Nakonec nesmím zapomenout na Nevýchovu, která je takovou českou variací výchovy, hodně vychází z učení Naomi Aldort, navíc přináší návod jak se s dětmi na všem domluvit a brát je jako rovnocenné partnery.

Výčet je obsáhlý, ale knížek o výchově není nikdy dost, takže další knihou na mém nočním stolku je Tvoje dítě jako šance pro tebe.

Pokud jsem někoho knihami inspirovala, jsem ráda a těm, kteří dokáží vychovávat i bez teoretické přípravy, závidím a gratuluji ;o)