Sladkosti a sůl? Od kdy a v jaké míře?

Se solí opatrně

Malé množství sodíku, tedy soli, obsahuje i mateřské mléko a umělá kojenecká mléka. To je zcela v pořádku a není nutné kojení ani jeho frekvenci jakkoli omezovat. Umělé mléko podávejte podle doporučení výrobce nebo pediatra. První příkrmy by se však neměly dosolovat ani jinak dochucovat, protože ledviny kojenců nejsou ještě dostatečně zralé na zpracování vyššího množství sodíku. Nadbytek soli může být pro malé dítě rizikový. Více o prvních příkrmech najdete například v článku Vařit nebo kupovat první příkrmy?

Starší kojenci přijímají sodík přirozeně z potravin, které běžně jedí - z pečiva, masa, šunky či sýrů. Proto není potřeba jídlo dosolovat. Naopak je vhodné vyhýbat se přesoleným potravinám, jako jsou slané sýry, pečivo sypané solí nebo uzeniny. Pokud dítěti jídlo chutná, není nutné ho dochucovat. Mnoho rodičů má tendenci solit „aby to nebylo mdlé“, ale děti mají citlivější chuťové buňky a méně výrazné chutě jim vyhovují.

Jakou sůl použít a čím ji nahradit

Pokud už jídlo solíte, můžete použít jakoukoli jodizovanou kuchyňskou sůl - klasickou i mořskou. Jód je důležitý pro správnou funkci štítné žlázy a v běžné stravě ho nebývá dostatek. Najdeme ho také v mořských rybách, řasách nebo některých minerálních vodách. Pokud doma nesolíte vůbec, ale jíte potraviny, které sůl přirozeně obsahují, není to problém. Dospělý člověk by měl přijmout přibližně 1-1,5 g soli denně.

Některé děti rády olizují solničku, což rodiče často vyhodnotí jako nedostatek soli. Ve skutečnosti jde spíše o zvědavost a tento zvyk je vhodné zastavit.

Sůl lze částečně nahradit bylinkami a kořením, ale i s nimi je dobré zacházet střídmě. Už v těhotenství je vhodné vyhýbat se celerové nati, skořici, levanduli nebo šalvěji. Kojící maminky by měly být opatrné s výrazně aromatickým či pálivým kořením, větším množstvím česneku nebo mátou peprnou, která může snižovat tvorbu mléka. Bazalku a zázvor je lepší zařadit až u starších dětí.

Pokud miminko trpí na koliky, může pomoci fenykl - buď v podobě čaje u kojící maminky, nebo později v malém množství v příkrmech. Podobně působí kmín, anýz či koriandr. Vždy začínejte špetkou jedné bylinky a nekombinujte více druhů najednou. Pokud se objeví kožní nebo zažívací potíže, bylinku vyřaďte.

Do prvních příkrmů můžete přidat petrželovou nať, ale až po uvaření, aby si zachovala cenné látky. Stejně tak lze použít malé množství kopru, tymiánu nebo rozmarýnu. Majoránku a oregano zařazujte až u starších dětí. Vždy je lepší používat čerstvé nebo kvalitní sušené bylinky. Kořenicí směsi bez soli lze použít jen výjimečně. Bujóny, sójová omáčka a další výrazně slaná dochucovadla nejsou pro malé děti vhodná.

Jaká je ideální spotřeba soli

U dospělého člověka se doporučuje přibližně 3-4 g soli denně, maximálně 6 g. Přisolování není z fyziologického hlediska nutné, protože sůl přijímáme i z běžných potravin. Děti navíc nemají slanou chuť příliš v oblibě až do dvou let. Jakmile dítě jí to samé co vy, je dobré vařit s menším množstvím soli a koření a dochucovat až po odebrání dětské porce.

Nadměrné množství soli zatěžuje ledviny. U lidí s dispozicí k vysokému krevnímu tlaku se mohou potíže projevit dříve. U dospělých může nadbytek soli přispívat k otokům nebo k postupnému odvápňování kostí. Naopak při velké fyzické zátěži nebo při průjmech je vhodné doplnit minerály například minerální vodou nebo vývarem. To platí i pro děti v horkém počasí.

Sladké a sladkosti v dětském jídelníčku

Děti mají od narození přirozenou náklonnost ke sladké chuti. Mateřské mléko je sladké a sladké jsou i některé první potraviny, které dítě ochutná, například ovoce nebo obilné kaše. Není tedy překvapivé, že sladká chuť je pro děti atraktivní. To ale neznamená, že je potřeba sladit nebo sladkosti zavádět brzy. Naopak, pokud dítě přijímá neoslazené pokrmy a pije neslazené nápoje bez problémů, je dobré tento stav udržet co nejdéle.

Často se diskutuje, zda začínat příkrmy zeleninou, aby si dítě „nezvyklo na sladké“. Některé rodiny to tak dělají, jiné začínají ovocem nebo kombinací. Pravdou je, že žádná z těchto cest není špatně. Důležitější než pořadí je celková pestrost a to, aby dítě mělo možnost poznávat různé chutě. Instantní obilné kaše bývají samy o sobě sladké a pro některé děti mohou být těžší na trávení, takže je dobré sledovat, jak na ně dítě reaguje. Vhodnější a zdravější varianta je připravovat domácí kaše.

S doslazováním pokrmů není potřeba spěchat. Přirozené cukry jsou obsaženy v ovoci, obilninách i luštěninách a dítěti bohatě stačí. Pokud už chcete jídlo osladit, je vhodnější použít ovoce, sušené ovoce, domácí marmeládu nebo kvalitní sirup. Med je možné zařadit až po prvním roce. U nápojů je ideální, pokud dítě pije vodu nebo neslazené čaje. Jakmile si zvykne na sladké pití, bývá těžší se k čisté vodě vrátit.

A co sladkosti?

Velkým tématem jsou samotné sladkosti. Každá rodina k nim přistupuje jinak a často do toho promlouvá i širší okolí . Obecně se doporučuje, aby do 18 měsíců byly sladkosti tabu. Dítě je nepotřebuje a sladkou chuť lze uspokojit zdravějšími potravinami. Mnoho rodičů se snaží sladkosti oddálit co nejdéle, ale realita je někdy jiná. Je úplně v pořádku, pokud se sladkost objeví později, než jste plánovali, nebo pokud ji dítě ochutná u babičky. Důležité je, aby se z toho nestal každodenní zvyk.

Je dobré si uvědomit, že sladkosti nejsou jen otázkou chuti, ale i návyků. Pokud dítě dostává sladké jako odměnu, na uklidnění nebo způsob, jak ho motivovat, může si vytvořit vzorec, který se později těžko mění. Stejně tak pokud je sladké běžnou součástí každého dne, dítě si na tuto dostupnost rychle zvykne. Naopak pokud jsou sladkosti příležitostné, dítě je vnímá jako něco výjimečného, ne jako samozřejmost.

Na druhé straně je i opačný extrém - úplný zákaz sladkostí. Některé maminky nastaví velmi přísná pravidla a sladké doma vůbec nemají. Záměr je pochopitelný, ale může to mít i vedlejší efekty. Dítě může mít pocit, že je „jiné“ než ostatní, nebo začne sladkosti vyhledávat tajně, jakmile se k nim dostane mimo domov. Zakázané ovoce často chutná nejvíc. Vyvážený přístup bývá dlouhodobě udržitelnější než absolutní restrikce.

Důležité je také to, jak sladkosti prezentujeme. Pokud dítěti nabídneme ovoce a sladkost zároveň, je skvělé, když si vybere ovoce – ale není nutné ho za to přehnaně chválit. Stejně tak není potřeba dramatizovat, když si vybere sladkost. Dítě se učí z našeho přístupu a z toho, jak o jídle mluvíme. Pokud sladkosti nebudou ani démonizované, ani přehnaně oslavované, dítě si k nim vytvoří zdravější vztah.

Sladké tedy nemusí být strašákem, ale ani každodenní samozřejmostí. Důležité je, aby dítě mělo pestrou stravu, aby sladkosti nebyly náhradou za jídlo a aby se kolem nich netočila zbytečná pozornost. Když se podaří najít rovnováhu, dítě si sladké užije, ale nebude na něm závislé.