Náhradní výchova a její vliv na vývoj dítěte

zobrazeno 1590×

Vložil(a): NikolaJ, 3. 5. 2017 9.16  (aktualizováno 8. 9. 2017 9.16)

Dětem, o které se z nejrůznějších důvodů nemohou, nechtějí nebo neumějí starat jejich biologičtí rodiče, je nutné zajistit náhradní výchovu. Ta je uskutečňována formou náhradní rodinné péče nebo ústavní péče. Navzdory kritice ze strany světových organizací jsme jednou z posledních zemí, kde jsou novorozenci umisťováni do kojeneckých ústavů. Přitom ústavní výchova ovlivňuje zásadním způsobem vývoj dítěte. Pojďme si přiblížit formy náhradní výchovy a vliv ústavní péče na dítě.

Náhradní rodinná péče

Náhradní rodinná péče má podle českých zákonů i podle mezinárodních úmluv přednost před ústavní výchovou. V současné době systém náhradní rodinné péče pouze ojediněle řeší případy skutečně osiřelých dětí, kterým oba rodiče nebo jeden z nich zemřel. V naprosté většině se setkáváme s životními osudy takzvaně sociálně osiřelých dětí, které mají matku a otce nebo alespoň jednoho z nich, ale ti se o ně nemohou, nechtějí  nebo neumějí starat. Ve všech těchto situacích jsou děti přednostně svěřovány do péče širší rodiny nebo do péče osob, které dítě zná. Teprve druhou volbou je vždy hledání osob, které dítě nezná a které jsou ochotny a schopny dítě přijmout do své rodiny.

Náhradní rodinná péče může být uskutečněna formou osvojení (adopce), pěstounské péče, pěstounské péče na přechodnou dobu, formou poručenské péče nebo může být dítě svěřeno do péče jiné fyzické osobě než rodiči. Více k adopci se dozvíte v článku Chcete adoptovat dítě, co vás čeká?

Ústavní péče

Ústavní péče představuje péči o děti v zařízeních. Existuje několik typů zařízení, které se od sebe liší například v tom, o jak staré děti pečují, zda se tyto děti potýkají s vážnějšími výchovnými či zdravotními problémy, který rezort je spravuje a podobně. Jedná se o tyto typy zařízení pro výkon ústavní výchovy:

  • Péči o nejmladší děti zajišťuje Ministerstvo zdravotnictví v kojeneckých ústavech, dětských centrech a dětských domovech pro děti do tří let věku.
  • Péče o starší děti je v kompetenci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. V rámci tohoto rezortu mohou být děti umístěny do některého z takzvaných školských zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, kterými jsou diagnostické ústavy, dětské domovy, dětské domovy se školou nebo výchovné ústavy.
  • Domovy pro osoby se zdravotním postižením, které jsou zodpovědné za péči o děti s vážnějšími zdravotními handicapy, spadají pod Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Mimo tento systém ústavní výchovy exitují samostatně ještě také zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (například Klokánek). Tato zařízení jsou rovněž v kompetenci Ministerstva práce a sociálních věcí a umístění dítěte do tohoto typu zařízení má dle zákona o rodině přednost před jeho umístěním do některého ze zařízení pro výkon ústavní výchovy.

Vliv ústavní péče na vývoj dítěte

Navzdory kritice ze strany světových organizací jako je Unicef, Světová zdravotnická organizace (WHO) či Výbor OSN pro práva dítěte, je Česká republika poslední postkomunistickou zemí, která připouští umísťování novorozenců do ústavní péče. Ročně je jich do kolektivních zařízení pro nejmenší děti přijato více než 1,5 tisíce. Studie přitom prokázaly, že pobyt v ústavech má na děti nepříznivý dopad. Na děti v ústavech nejsou kladeny takové nároky jako v rodině a navíc prostředí v ústavech bývá chudé na podněty, což má za následek ztrácející se zájem dítěte o lidi, zhoršování vývoje řeči a schopnosti komunikovat, regresi do ranějších vývojových stadií, ztrátu důvěry v okolní svět, apatii, hledání náhradního uspokojení v jídle, nepřiměřeně dlouhém spánku či automatických pohybech.

Přesto, že je Česká republika za umisťování novorozenců do ústavů kritizována, zákon se zákazem posílat malé děti do ústavů a se sjednocením péče o ohrožené děti pod jeden resort se v Česku zatím chystat nezačne. Záměr ministerstva práce v srpnu neschválila vláda. Asociace Dítě a rodina s rozhodnutím Vlády ČR ze dne 21. srpna 2017 nepřijmout záměr MPSV, který měl sjednotit systém péče o ohrožené děti a uzákonit věkový limit pro umísťování nejmenších dětí do ústavní péče, nesouhlasí a vyzývá vládu ČR ke změně rozhodnutí. Celou tiskovou zprávu najdete v dokumentu pod článkem.

Důsledky deprivace se často projeví až v dospělosti, například v podobě špatné integrace do společnosti či problémech v osobním životě (zaměstnání, partnerský život atd.).

Porucha attachementu

Negativní projevy dětí, které vyrůstají bez vlastní rodiny, se až příliš často připisují jejich genetické výbavě, kterou získaly od biologických rodičů. Odborníci se ale přiklánějí k názoru, že hlavním důvodem je tzv. porucha attachmentu, neboli citového přilnutí.

Pro zdravý vývoj každého dítěte je zásadní, aby se naučilo už v nejranějším období na někoho navázat. Schopnost vytvořit si základní citovou vazbu není dovednost, se kterou na svět přichází. Potřebujeme proto mít možnost vztahovat se k někomu hned na začátku svého života – abychom jednou byli schopni mít bezpečné vztahy s ostatními lidmi.

Teorie attachmentu / citového pouta byla popsána v 50. letech 20. století Johnem Bowlbym (1909–1990). Fenomén attachmentu tento anglický psychiatr a psycholog rozpoznal a popsal na základě pozorování dětí a mladých lidí, kterým chyběla mateřská péče. Citová vazba je přitom trvalé emoční pouto charakterizované potřebou vyhledávat a udržovat blízkost s určitou osobou, zejména v podmínkách stresu (Kulísek, 2000).

Podle psychologů a neurofyziologů si dítě navázáním pevného pouta k blízkému člověku zajišťuje možnost přežít, získat to, co potřebuje, přivolat si pomoc a pozornost, skrze pečující osobu zažít blízkost, radost, podporu, ochranu, přijetí, lásku, respekt, naladění, limity atd. Pokud má dítě v raném věku takto kladnou zkušenost s pečující osobou, umí si poté vytvořit vztah i s dalšími. Ukazuje se, že pro schopnost navazovat vazby s ostatními jsou nejdůležitější první roky, měsíce, a dokonce i dny života dítěte. Přestože se úroveň ústavní péče nesmírně zvedla, nedokáže plnohodnotně nahradit pobyt v rodině, byť náhradní, jednoduše proto, že to není možné technicky, lidsky ani organizačně.

Socioložka PhDr. Věduna Bubleová, předsedkyně Asociace Dítě a Rodina a ředitelka Střediska náhradní rodinné péče, říká: „Dlouhodobý výzkum pod vedením pana prof. Matějčka, který sledoval ohrožené děti, které vyrůstaly v různých typech zařízení, potvrdil, že u dětí v ústavních zařízeních se velmi často projevuje tzv. psychická deprivace. K ní dochází, pokud po delší dobu nejsou uspokojovány základní psychické potřeby. Výzkum ukázal, že skupina dětí z dětských domovů měla např. nejnižší dosažené vzdělání, nízkou úroveň životní spokojenosti, perspektivy, zaměstnání a profesního uplatnění, měly vážné problémy v partnerských, mezilidských a rodinných vztazích. Prokázalo se, že následky psychické deprivace spojené s pobytem dětí v dětských domovech přetrvávají až do dospělosti. Současně se potvrdilo, že existují zásadní faktory, které ovlivňují charakter a rozsah pozdějších problémů. Je to především věk dětí, ve kterém byly do ústavu přijaty, doba strávená v ústavu a zejména neexistence jedné osoby, ke které by v nejranějším věku mohly děti navázat hluboký a bezpečný vztah. V současné době se již nehovoří tolik o psychické deprivaci, ale zejména o významu tzv. attachmentové vazby, což je právě navázání onoho hlubokého bezpečného vztahu s jednou osobou.“

Pomoc je nadosah

Stát se pěstounem, nebo adoptivním rodičem není jednoduché. Stejně tak není jednoduché vyrůstat v ústavní péči, v pěstounské rodině nebo být adoptivním dítětem. Existují ale profesionálové, kteří se snaží pomoci. Patří mězi ně Asociace Dítě a Rodina, která je sdružením více než 60 neziskových organizací působících v oblasti náhradní rodinné péče a péče o ohrožené děti. Svými aktivitami naplňují přání, aby každé dítě mohlo vyrůstat v rodinném prostředí. Pomáhají především ohroženým dětem, které se ocitly v obtížné životní situaci. Asociace rovněž usiluje o to, aby se zvýšilo povědomí o náhradní rodinné péči a náhradní rodiny získaly společenské uznání a vyšší prestiž.

Pokud vás zajímají bližší informace k náhradní rodinné péči (NRP), můžete se obrátit na Středisko náhradní rodinné péče. To poskytuje odborné poradenství v oblasti NRP, provozuje telefonickou infolinku, e-mailovou a internetovou poradnu, podílí se na přípravě zájemců o náhradní rodinnou péči, poskytuje psychosociální, právní a výchovné poradenství náhradním rodinám, a také individuální podporu rodičům a dětem v NRP.

Máte nápad na téma, o kterém bychom měli napsat? Pošlete nám ho.

Sdílejte:   | 
1

Soubory ke stažení:

Pojmy použité v článku:

  • psychická deprivace

    duševní stav vzniklý následkem takových životních situací, kde subjektu není dána příležitost uspokojovat některé základní psychické potřeby v dostatečné míře a po dosti dlouhou dobu

Diskuze k této stránce (9 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Žofinka

Žofinka, 1. 6. 2018, 11.54

Já chci 4 děti, ale sobecký vlastní, když to jde

martinazab, 18. 9. 2017, 20.40

Tiež som nad tým uvažovala.

Katka, 8. 9. 2017, 12.47

Uvažujeme do budoucna o pěstounství ;o)

vaniilla, 9. 9. 2017, 15.29

Že byste přibrali dítě ke svým? Nebo až vaše budou větší? To obdivuju.

Katka, 9. 9. 2017, 16.48

Až budou naše větší. Byla by to alespoň smysluplná práce a děti máme rádi 😉

mckvak, 1. 7. 2017, 20.09

Zajimavy clanek - je to smutne kdyz deti skonci v detskem domove, ale porad lepsi tam nez na ulici ne?

Mygara

Mygara, 30. 6. 2017, 10.48

nedokážu si představit, že bych něčím takovým prošla nebo moje děti

Fuga

Fuga, 22. 6. 2017, 7.46

rodiče či jiná blízká osoba, která se s láskou o dítě stará, je pro dítě životní výhra a i když se ostatní instituce apod. snaží, nic to podle mě nenahradí

vaniilla, 9. 9. 2017, 15.28

To si taky myslím...milující rodinu nemůže nic nahradit.

Naši partneři

© 2013 - 2018 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. v pořádku více informací