Zámek Český Rudolec

Původní stavba měla charakter gotické vodní tvrze v rovinaté krajině. Stála v podmáčeném prostředí na dubových pilotech. Nepřístupná oblast byla kolonizována v souvislosti s hledáním míst pro těžbu stříbra a dalších drahých kovů.

První přímá zpráva o tvrzi je z roku 1353 (Rudolec byl zmiňován již v roce 1343 v souvislosti s místním farním kostelem); tehdy náležela vladykům z Rudolce a ležela při obchodní cestě Praha–Vídeň. V roce 1406 ji předal markrabě JoštVilémovi z Miličína a přitom zbavil zboží lenního závazku. V roce 1446 přepustil Beneš z Miličína Rudolec spolu s Lidéřovicemi, Markvarcem, Radíkovem, Klenovou (zaniklá), Kadolcem, Leštnicí (zaniklá), Lipnicí a Němčicemi Janu Crhovi z Dolan. Jako další majitelé Rudolce se uvádějí Václav z Maříže (1464) a Jan z Osečan, který ji vyženil roku 1499. Po jeho smrti přešla tvrz v rámci příbuzenských svazků v polovině 16. století na Hodické z Hodic. Jan Hodický z Hodic v kostele vybudoval náhrobek a je zde také pohřben s celou rodinou. V roce 1630 prodala Kateřina z Hodic Rudolec s tvrzí a některými dalšími statky moravskému císařskému hejtmanu Ferrantu Coquiovi. Majitelé se pak střídali v rychlém sledu.

Kolem 17. století hraběnka Tokelliová přestavěla tvrz na renesanční zámek, v téže době vznikly v okolí park i se skleníky, které byly na místě původního mlýnu, dále také pivovar a lihovar. Ve výše zmiňované oranžerii byl později vypěstovaný první ananas na našem kontinentě. Ještě na konci 17. století – za Trautsonů – byl zámek přestavěn barokně.

Objekt byl po požáru v roce 1860 přestavěn v letech 1860–1861 ve stylu romantické tudorovské anglické novogotiky. Majitelem velkostatku byl tehdy rytíř Michael Angelo von Picchioni, který sám vypracoval plán přestavby.

V roce 1963 byl zámek zapsán do seznamu státních kulturních památek 

Dnes je zámek přístupný a postupně se opravuje