Hvězda

Vyběhly z nebe hvězdičky,
jako ty drobné včeličky,
každinká dřív, než bude den,
pošle nám dolů zlatý sen.

Nejhezčí ze všech, co se jich
usmívá s krajů nebeských,
neví prý, neví, kam má jít
srdéčko svým snem potěšit.

Hvězdičko milá, pojď jen k nám,
okénka tobě zotvírám,
matičku potěš ve spánku,
dřív než den svitne z červánku.

A než se ráno vzbudí den,
vyjeví se jí pěkný sen:
k Bohu já spínám ručinky
za štěstí svojí matinky.

A když se vrátíš do nebes,
ku Pánu Bohu prosbu nes,
aby byl se mnou, s matičkou,
dokud ty budeš hvězdičkou.

Autor: Jozef Kožíšek

Zdroj: Jiskry a plamínky