Matčina duše
Vložil(a): vendy.z, 4. 7. 2016 22.09
Bloudí duše, bloudí v ráji,
Matka Boží potkala ji.
Potkala ji, zastavila:
Proč jsi smutná, duše milá?
Osiřelo kvítko v poli
a mně srdce pro ně bolí.
Osiřelo bludné ptáče
a mé srdce pro ně pláče.
Osiřelo chudé robě,
když mě Pán Bůh volal k sobě.
Světem bloudí bez domova,
smutná cesta sirotkova.
Kdo ho zlíbá za matičku,
kdo dlaň sepne k andělíčku?
Chtěla bych já, Boží Máti,
na nebi se hvězdou státi.
Mému dítku čílko, tváře
zlíbala by moje záře.
A na dráhu stálé ctnosti
svítila bych s vysokosti,
aby pozemskými kraji
našlo dítě cestu k ráji.
Usmála se Panna svatá,
před trůn boží s duší chvátá.
A Pán Kristus prosbu slyší,
duši kyne k modré výši.
Hoří hvězda na blankytě,
usmívá se siré dítě:
Sviť, hvězdičko, má matičko,
září svou mi zlíbej líčko.
A s té nebes vysokosti
ukazuj mi dráhu ctnosti,
abych pozemskými kraji
k tobě našlo cestu k ráji.
Autor: Jozef Kožíšek
Zdroj: Jiskry a plamínky
Máte i Vy oblíbené říkadlo nebo básničku, o které se chcete podělit? Přidejte je.