Malí gratulanti

Jdou veverky, jdou jedna za druhou, první běží s pozdravením, druhá s výsluhou. U lesíka blíž potkala je myš: ,,Pojď, maličká, také s námi, budeme tam spíš." U lesíka dál starý ježek stál, veverkám dál dobré jitro , na myšku se smál. ,,Kampak, tetky, kam? zdvořile se ptám; nejdete-li do daleka, přidám já se k vám." ,,Za lesíkem kdes je prý v poli mez, zajíček tam od svítání svátek slaví dnes." ,,I ten bude rád," řekl ježek brat, ,,přijde-li mu také přáti starý kamarád." A hned v řadě stál a hned bral se dál, jenom že se nepřevlékl, cestou litoval. A když byli již, kde měl zajíc chýš, jak tu stáli, řadou přáli, první začla myš: ,,Já maličká, ach, z říkání mám strach; přeju, aby myslivečkům zvlhl všechen prach." Veveruška dál přála, jak by hrál, aby lišák ve skalině dřímal jen s spal. Druhá řekla v ráz:,, A já přeju zas, aby pejsek postonával, když je k honbě čas." Ježek naposled ke přání se zved': ,,Dej ti Pánbůh bystré běhy ještě tisíc let." A jak odříkal, spokojen se smál, po stolečku na zákusky tajně zašilhal. Zajíc odpověd' chvilenku si plet, pohladil si šedou bradu, moudřejší byl hned: ,,Jářku - tento - nic - copak jsem chtěl říc' - ,že mě máte všichni rádi stojí za tisíc." Je-li vžy a všem láska zákonem, dobře je být na tom světě třeba zajíčkem

Autor: Josef Kožíšek

Zdroj: Na výsluní