Žlutá pohádka

Slunce se žlutalo mezi obláčky jako žloutek ve skořápce. PO jeho žlutých paprscích se klouzala žlutá kuřátka.

Žlutá včela přiletěla k žlutému kuřátku a zvala ho do žlutého úlu. Jenže v úlu byla příliš malá dírka a kuřátko tudy neprolezlo. Řeklo si, to nevadí, že si bude hrát na louce s motýly žluťásky.

Nadskočilo, ale mělo ještě malá křidýlka, a tak se jenom mohlo těšit, že povyroste, že se stane slepicí a doletí až do nebe. A na nebi se zatím převalovalo slunce jako žlutý lívancec s chřupavou kůrčičkou.

Včely poletovaly od pampleišky k pampelišce a vracely se do svého žlutého úlu. Vypadal jako žlutá knihovna s poličkami až do stropu a na poličkách se žlutaly plástve. Připomínaly šestihranné žluté televizory, ale místo obrazovek se v nich leskl žlutý med.

Na stráních se až k obzoru táhly žluté louky plné blatouchů, petrklíčů a pampelišek. Pampleišek bylo nejvíc, pokrývaly kopce jako žluté peřiny. A slunce se v těch žlutých peřinách vyvalovalo. Nemohl jsem to vydržet, taky jsem sebou plácl do pamplišek a válel sudy. A jak jsem se válel, celý jsem se obalil žlutým pylem. Kde se vzala, tu se vzala, přišla žlutá kráva, myslela, že jsem pampeliška a spolkla mě. A proto vám už nemůžu nic vyprávět

Autor: Imantis Ziedonis

Zdroj: čítanka