Zachráněné hádě

Bylo to uprostřed horkého léta, tenkrát si dva pasáčci v lese rozdělali ohýnek, aby si upekli brambory. Ale oheň zapálil suché listí, od toho vzplálo suché dřevo, potom přeskočil i na zelené stromy, a protože vál silný vítr, stál za chvíli v plamenech celý les. Na okraji toho lesa zrovna pracoval na poli jeden chudý sedlák. Když tak ohni přihlížel a pozoroval, jak polyká stromy jeden po druhém, nejdříve ožehne zelené listí a potom ukusuje jednu větev za druhou, uslyšel pojednou, jak někdo z ohně volá jeho jméno. Spěchal tam a uviděl hádě, které se zachránilo na jednom stromě a dívalo se na něj prosebnýma očima:
„Pomoz mi z ohně! Pomoz!“
Sedlák neváhal, popadl dlouhou hůl a přidržel ji tak, aby hádě mohlo opustit strom a omotat se kolem ní. Pak je sedlák položil do trávy, udělal v zemi díru a řekl:
„Polez, tady si lehni do chladna, to je dobré na popáleniny.“ Hádě slezlo z hole a odplazilo se do vyhrabané díry, kterou sedlák překryl hlínou tak, že háděti vykukovala jen hlava. Když tam nějakou chvíli leželo, řeklo:
„Ty jsi mi pomohl, pomohu i já Tobě. Nesouží Tě náhodou věčná bolest žaludku?“
„To ví i samo nebe!“ řekl sedlák „Nemám od ní dnem ani nocí klid.“
„Tak si lehni vedle mne na zem, zavři oči a otevři ústa.“ řeklo hádě. Sedlák to udělal a tu se hádě vyplazilo z díry, ústy mu vlezlo až do žaludku a vytáhnulo odtud sedm malých ještěrek, které sedláka už rok a den soužily. Když sedlák ta zvířátka uviděl a v žaludku najednou pocítil tu lehkost, samou vděčností nevěděl, jak by háděti poděkoval.
Tu mu hádě řeklo:
„Můžeš mi prokázat velkou službu a nebude Tě to stát vůbec nic.“
„Tak jen to rychle řekni!“ zvolal šťastný sedlák. „Udělám všechno, co si budeš přát, jen řekni co.“
„Tak vezmi svoji sekeru a usekni mi hlavu.“ řeklo hádě.
„Bože, chraň!“ vyděsil se sedlák „To nikdy neudělám!“ Ale hádě ho prosilo tak úpěnlivě a káralo ho, že by takto neměl propást své štěstí, až sedlák nakonec vzal sekeru, otočil hlavu na stranu, aby nic neviděl, a seknul.
Hadí hlava odletěla daleko pryč, ale z těla háděte vystoupila ta nejkrásnější princezna na světě, která řekla:
„Tys mě vysvobodil z mého zakletí a já Tě vysvobodím z Tvé chudoby.“ Pak sedlák princeznu musel zavést na zámek, kde zavládla velká radost, když ji král opět viděl. Za odměnu sedlákovi naložili na vůz, na kterém ji přivezl, tolik zlata, kolik jeho koně dokázali odtáhnout, a tak se ten dobrý sedlák stal tím nejbohatším mužem v celém království.