Vajíčko

Kdysi žili muž a žena, v domě měli bídu s nouzí a na dvorku jedinou slepici. Kolikrát si vykládali, jak by si z té bídy pomohli a jaké by to bylo, kdyby se domohli bohatství. Jednou taky muž povídal: 
„Milá ženo, nejlepší uděláme, když začneme obchodovat. Z obchodu se dá nadělat moc peněz.“ 
„Ale mužíčku,“ divila se žena, „s čím chceš obchodovat, když nikde nic nemáme?“ 
„Víš co?“ povídal muž. „Běž se podívat, jestli slepice snesla vejce.“ Žena šla a opravdu, donesla vajíčko, co slepice zrovna snesla, a položila je na stůl. Muž povídal: 
„Podívej se, tady máme jedno vajíčko. Slepice kvoká, tak ji na to vejce nasadíme a z vejce se nám vylíhne kuře. Až kuře vyroste, prodáme slepici i kuře a koupíme si husu.“ Ženě se ta myšlenka zalíbila a povídala radostně: 
„Ano, mužíčku. Husu vykrmíme a prodáme a za ty peníze, co utržíme, si koupíme vepříka.“ Muž vykládal dál: 
„Až prasátko vyroste, dostane selátka, všecky je prodáme a koupíme si telátko. Budeme je pást, až z něho vyroste pěkná kráva a tu potom prodáme ve městě na trhu a koupíme si hříbátko.“ 
„Z hříbátka vyroste kobyla,“ povídala zase žena, „ta nám dá hříbátko. Hříbátko i kobylu prodáme a pořídíme si krásný kočár.“ 
„Vidíš, jak nám ty obchody jdou?“ povídal muž. „To už z nás budou páni, když máme kočár. V neděli se nastrojíme do nejlepšího, já si zapálím cigáru, posadíme se do kočáru a vyjedeme si do města.“ Žena padla muži okolo krku a objímala ho. 
„Jak se povezeme přes město,“ vykládal muž, „lidé budou vybíhat z domů a budou nás obdivovat. Ale já se nepodívám napravo ani nalevo, budu hledět jen rovně před sebe, a Ty taky, pamatuj si to! přijdeme na rynk před hospodu, já zavolám prrr! Koně zastaví, my vystoupíme z kočáru, půjdeme do hospody a posadíme se pěkně za stůl. Přijde hospodský a zeptá se nás: Co panstvo poroučí? A já mu odpovím: Dvě sklenky červeného vína.“ 
„Ale mužíčku,“ povídala žena, „já bych si radši poručila kafíčko a koláčky.“ 
„Ne, dáme si víno, „řekl muž, „to se sluší na pány.“ 
„Mně víc chutná kafíčko a koláčky.“ 
„Mlč, poručíme si nejlepší víno.“ 
„Ne a ne,“ rozkřikla se žena, „já chci kafíčko a koláčky!“ 
„A já víno, a dost!“ rozzlobil se muž a bouchl pěstí do stolu. Vejce poskočilo, spadlo na zem, křáp a rozpláclo se a bylo po něm. 
„Tady to máš,“ povídal muž a smutně hleděl na rozbité vejce. „Jak mám obchodovat, když mně všecko pokazíš?“ 
Bylo po vejci, po huse, vepři, krávě, kobyle i po kočáru ..... bylo po všem. Tak si z něho potom alespoň udělali omeletu .

Zdroj: www.abatar.cz