Uspávač : Neděle

„Dobrý večer!“ řekl Uspávač a Jeníček pozdravil, skočil a obrátil podobiznu pradědečkovu ke zdi, aby nehovořila jako včera. „Nyní mně musíš vypravovat pohádku o ‚pěti zrnečkách hrachových, která bydlila v jednom lusku‘, a o ‚kohoutí noze, která se kořila slepičí noze‘, a o ‚jehle stehovačce, která byla tak tenká, že si namlouvala, že je jehlou k šití‘!“ „Také dobrého je někdy příliš!“ řekl Uspávač. „Já ti nejraději něco ukazuji, však víš! Ukáži ti svého bratra, jmenuje se také Uspávač, ale nepřichází k nikomu víckrát než jednou, a když přijde, vezme jej k sobě na koně a vypravuje mu pohádky. Umí jenom dvě; jedna je tak překrásná, že si nikdo na světě ani nedovede krásnější představit; druhá je velmi ošklivá a strašná, že se to nedá ani vypsat!“ I zvedl Uspávač Jeníčka k oknu a pravil: „Tady vidíš mého bratra, druhého. Nazývají jej také Smrt. Jak vidíš, nevypadá tak zle jako v obrázkových knížkách, kde je samý hnát a kosti! Nikoli, má šat zdobený stříbrným vyšíváním – je to nejkrásnější husarský stejnokroj! Plášť z černého sametu poletuje vzduchem vzadu a přes koně! Hleď, jak jede tryskem!“ 173 A Jeníček viděl, jak bratr Uspávač jel a bral mladé i staré lidi k sobě na koně. Některé posazoval před sebe, jiné za sebe, ale pokaždé se dříve zeptal: „Jakpak se to má s tvým vysvědčením?“ – „Dobře,“ říkali všichni. „Nu, podívám se sám,“ říkal, i musili mu všichni ukazovat vysvědčení. Ti, kteří měli „velmi dobře“ a „výtečně“, dostali se na koni napřed a slyšeli tu krásnou pohádku, ale ti, kteří měli „dobře“ a „dostatečně“, musili dozadu a slyšeli tu ošklivou pohádku. Chvěli se a plakali, chtěli seskočit z koně, ale nemohli, neboť hned s ním srostli. „Ale smrt je přece nejkrásnější sen,“ řekl Jeníček. „Já se jí nebojím!“ „A proč by ses jí bál?“ pravil Uspávač. „Jenom hleď, abys měl pěkné vysvědčení!“ „Ano, to je poučné!“ bručela podobizna pradědečkova. „Přece jenom je to něco platno, řekneme-li své mínění!“ A pradědeček měl z toho radost. Hleďte, to jsou pohádky o Uspávači! A nyní ať vám sám povídá večer víc!