Tři řeči

Byl jednou jeden starý hrabě a měl jediného syna, ale ten byl hloupý a veskrze ničemu. Starý kníže si už zoufal, tak jednoho dne zavolal syna a řekl mu, že on sám už nic nezmůže, proto jej posílá na rok do města k nejlepšímu učiteli a doufá, že ten mu bude ku prospěchu. Tak se syn vydal do cizího velkého města a tam rok žil a studoval u nejlepšího učitele v tom městě.
Po roce se vrátil domů a jeho stařičký otec se ihned ptal, cože se za ten rok naučil. A syn popravdě pověděl, že se naučil rozumět psímu štěkotu. A tu hrabě zalomil rukama a zvolal, ať bůh ho ochraňuje, že jenom toto se za rok naučil?? A celý zasmušilý našel synovi jiného učitele v jiném městě.
Také druhý rok strávil syn studiem u vyhlášeného mudrce, a když se po roce vrátil k otci, ten mu položil stejnou otázku. Tu syn pravil, že se naučil rozumět ptačímu štěbetání. Tu otec se opět velmi rozezlil, že tolik peněz na výchovu syna vydal zase zbytečně. Však byl to jeho jediný syn a dědic, tedy ještě jednou se porozhlédl po dalekém kraji a našel synovi vyhlášeného učitele.
Tak syn již třetí rok strávil studiem a když opět stanul před otcem a ten se ho potřetí otázal, co nového se naučil, tu on odpověděl, že rozumí žabímu kvákání, ale že tentokrát na to má i diplom. Tu se však hrabě velmi zachmuřil a velmi rozezlen svolal služebný lid a řekl, že tento mladík tímto okamžikem přestává být jeho synem, ať ho odvedou do hlubokého lesa a tam ho zabijí a divé zvěři pohodí.
Jak pravil, tak učinili, ale těm dobrým lidem se prosťáčka zželelo a tak ho nechali jít a zabili srnce, vyřízli mu jazyk a oči a toto jako důkaz vykonaného činu hraběti přinesli.
Zatím mladý hrabě šel nazdařbůh tím lesem, až k večeru přišel k bráně temného tichého hradu a zabušil na bránu a když hradní pan vyšel, požádal ho o nocleh. Pan se zamyslel a řekl, že může klidně přespat ve staré věži, ale že je to životu nebezpečné, neboť každé půlnoci se tu zjevuje smečka divokých psů a do svítání štěkají a vyjí a koho zastihnou, toho na kusy roztrhají, a že takhle již od nepaměti kraj sužují.
Však mladík se psů nezalekl a řekl, že klidně přespí ve věži, jen ať mu hradní pan dá trochu jídla pro ty psy. A s jídlem vystoupal na věž a když se psi smečka zjevila, dal jim to jídlo a oni se kolem něj shlukli a vrtěli přátelsky ocasy a ani vlásku mu nezkřivili.
Ráno byl hradní pan velmi překvapen, když viděl mladíka živého a zdravého a on mu řekl, že ti psi mu svoji historii vyprávěli, že jsou zakletí a hlídají veliký poklad, který je v té věži a dokud ho někdo nevyzvedne oni nebudou mít pokoje. Tak ten poklad podle rad těch psů na světlo boží vyzvedli a od toho dne se psí smečka už neukázala a po kraji zavládl klid. Hradní pan byl tak rozradostněn, že mladíkovi nabídl, aby na hradě co by jeho syn zůstal.
Po nějakém čase se mladý hrabě rozhodl, že se podívá do Říma. Cestou jel kolem velkého močálu, plného žab, které o překot kvákaly, až se mladý hrabě zastavil a naslouchal. Posmutněl, když jejich řeči porozuměl a v zamyšlení pokračoval v cestě.
Když dorazil do Říma, bylo ve městě pozdvižení, právě zemřel papež a kardinálové dlouho rokovali, koho za jeho nástupce mají zvolit. Ale nemohli se shodnout, až bylo smluveno, že ten bude zvolen papežem, na koho boží znamení ukáže. Právě v tom okamžiku vstoupil mladý hrabě do kostela, aby se za mrtvého papeže pomodlil, a tu pojednou se zčistajasna objevili dvě sněhobílé holubice a usedly mu každá na jedno rameno a tam setrvaly.
Tu duchovenstvo se zaradovalo, neboť toto bylo očekávané boží znamení a nabídlo mladému hraběti papežský stolec. Mladík zaváhal, neboť se necítil být moudrým, aby mohl papežem být. Tu však k němu holubice promluvily, ať se nebojí a hodnost přijme.
Tak byl mladý hrabě pomazán a na papeže vysvěcen. A měl sloužit první mši, ale neznal ani slovo, tu obě holubice, sedíc mu na ramenou, do jeho uší slova modlitby zpívaly…
A statisíce věřících se radovaly, že mají nového papeže…i starý hrabě kdesi v dálce pozdravil modlitbou svého papeže…  

Zdroj: www.abatar.cz