Tři malá prasátka

Žila jednou jedna stará svině s třemi malými prasátky. Protože jim neměla co dávat žrát, poslala je do světa, aby si hledala obživu sama. První prasátko šlo, šlo, šlo, až potkalo člověka s loktuší slámy. Prasátko ho pěkně poprosilo:
„Dobrý člověče, dej mi trochu té slámy, já si z ní postavím chaloupku.“
Dobrý člověk dal prasátku trochu slámy. Prasátko si z ní postavilo chaloupku. Za chvíli šel kolem vlk, zaklepal na dveře a povídá:
„Prasátko, prasátko, otevři a pusť mě dál.“
Ale prasátko odpovědělo:
„A nepustím a nepustím, jako že mi na bradičce rostou štětiny!“
A tu vlk řekl:
„A tak já houknu, a pak fouknu a smetu Tvou chaloupku!“
A pak doopravdy houkl a foukl a chaloupku smetl a prasátko sežral. Druhé prasátko zatím šlo, šlo, šlo, až potkalo člověka s otepí klestí. Prasátko ho pěkně poprosilo:
„Dobrý člověče, dej mi trochu toho klestí, já si z něho postavím chaloupku.“
Dobrý člověk dal prasátku trochu klestí. Prasátko si z něho postavilo chaloupku. Za chvíli šel kolem vlk, zaklepal na dveře a povídá:
„Prasátko, prasátko, otevři a pusť mě dál!“
Ale prasátko odpovědělo:
„A nepustím, jako že mi na bradičce rostou štětiny!“
A tu vlk řekl:
„A tak já houknu, a pak fouknu a smetu Tvou chaloupku!“
A pak doopravdy houkl a foukl a chaloupku smetl a prasátko sežral. Třetí prasátko zatím šlo, šlo, šlo, až potkalo člověka s nákladem cihel. Prasátko ho pěkně poprosilo:
„Dobrý člověče, dej mi pár těch cihel, já si z nich postavím chaloupku.“
Dobrý člověk dal prasátku pár cihel. Prasátko si z nich postavilo chaloupku. Za chvíli šel kolem vlk, zaklepal na dveře a povídá:
„Prasátko, prasátko, otevři a pusť mě dál!“
Ale prasátko odpovědělo: “A nepustím a nepustím, jako že mi na bradičce rostou štětiny!“
A tu vlk řekl:
„A tak já houknu, a pak fouknu a smetu Tvou chaloupku!“ A pak doopravdy houkl a foukl, ale ať houkal a foukal, jak chtěl, chaloupku nesmetl. I usmyslel si tedy, že prasátko přelstí, a povídá:
„Prasátko, prasátko, zdalipak víš, kde rostou pěkné tuříny?“
„A kdepak?“ zeptalo se prasátko.
„Na humně za kovárnou,“ řekl vlk, „jestli chceš, přijdu ráno pro Tebe a vezmu Tě tam s sebou, budeme mít dobrý oběd.“
„To se ví, že chci,“ odpovědělo prasátko, „a kdy Tě mám čekat?“
„V šest ráno,“ řekl vlk.
Prasátko na vlka nečekalo. Vstalo v pět, a než vlk přišel, bylo už s tuříny doma. Vlk přiběhl v šest a volá:
„Prasátko, prasátko, zdalipak už půjdeš?“
Ale prasátko odseklo:
„Pročpak bych chodilo, když už jsem tam bylo. Já už jsem si tuříny přineslo a za chvilku z nich budu mít dobrý oběd!“
Vlk měl hroznou zlost, ale nedal to znát a povídá:
„Prasátko, prasátko a zdalipak víš, kde zrají dobrá jablka?“
„Kdepak?“ zeptalo se prasátko.
„V sadě na kopečku,“ řekl vlk, „a jestli mě neoklameš, přijdu zítra ráno v pět pro Tebe a půjdeme na ně.“
To víte, že prasátko na vlka nečekalo. Vstalo ve čtyři a šlo na jablka. Ale tentokrát se přepočítalo. Právě když už mělo jablek dost a chystalo se slézt, objevil se pod stromem vlk a povídá:
„Prasátko, prasátko, Ty jsi zase přišlo dřív? A co, jsou ta jablka dobrá?“
„Velice dobrá,“ odpovědělo prasátko směle, třebaže již mělo malou dušičku, „hodím Ti jedno, ochutnej sám!“
A hodilo mu krásné červené jablíčko. Ale jablíčko se kutálelo skopce dolů, a než je vlk doběhl, seskočilo s jabloně na zem a uteklo domů.
Druhého dne přišel vlk k chaloupce třetího prasátka znovu a povídá:
„Prasátko, prasátko, zdalipak víš, že je zítra odpoledne ve městě trh?“
„Vím, vím,“ odpovědělo prasátko, „a taky tam půjdu. Kdypak půjdeš Ty?“
„Ve tři,“ odpověděl vlk.
To víte, že na vlka prasátko nečekalo. Vypravilo se na trh dřív a koupilo si tam máselnici. Pak se vydalo s nákupem domů. Když však přišlo na kopeček, uvidělo dole u cesty vlka.
„Co teď?“ řeklo si prasátko s hrůzou a nevědělo kudy kam. Ale pak přece jen na něco přišlo. Schovalo se do máselnice a skutálelo se v ní rovnou k vlkovi! Když vlk viděl, co se to na něho valí, dostal hrozný strach a vzal nohy na ramena.
Druhého dne přišel vlk k chaloupce malého prasátka a naříkal si, jak se včera vyděsil. Ale prasátko se mu vysmálo:
„Ale vždyť jsem to bylo já! Bylo jsem na trhu, koupilo jsem si máselnici, a když jsem Tě vidělo čekat u cesty, schovalo jsem se do ní a skutálelo jsem se rovnou až domů.“
Vlk dostal strašný vztek a zapřísáhl se, že to prasátko sežere, i kdyby čert na koze jezdil. Počkal, až se zešeřilo, vylezl si na střechu prasátčino domku a pak se začal spouštět dovnitř komínem. Ale prasátko ho slyšelo a nelenilo. Zavěsilo pod komín kotel s vodou, pod kotlem rozdělalo oheň, a když vlk vyskočil z komína, zvedlo poklici. Vlk spadl rovnou do vařící vody. Sotva byl ve vodě, přikrylo zas prasátko kotel poklicí a tak dlouho pod ní vlka vařilo, až ho uvařilo a snědlo k večeři.
A pak si žilo ve své chaloupce šťastně dál.