Pohádka
Tři hejkálkové
1. pohádka z 5
Byl jeden muž, kterému zemřela žena, a jedna žena, které zemřel muž; a ten muž měl dceru a ta žena měla taky dceru. Ty dvě dívky se přátelily a spolu se procházely a jednou, když přišly k té žene, ta řekla dceři mužově, aby otci vyřídila, že se za něj provdat chce a když se tak stane, tak každého rána se ona bude koupat v mléce a pít víno a její dcera se bude koupat ve vodě a pít vodu.
Adélka to doma otci vyprávěla a ten řekl:
„Co si mám počít? Manželství je radost, ale také starost. Víš-li Ty co? Vezmi tuhle holínku, která má podrážku samou díru, zavěs ji na půdě na hřebík a nalij do ní vodu. Když ta voda proteče skrz, neožením se, když však v té holínce voda zůstane, vezmu si tu ženu.“
Adélka udělala, co ji byl otec přikázal. Ale voda díry na podrážce zatáhla a holinka zůstala plná. Běžela to otci povědět, sám se zašel přesvědčit a když byl viděl, že pravdu mluvila, svůj slib splnil a brzy se slavila svatba.
Druhého dne, když se dívky probudily, stálo před Adélkou mléko k mytí a víno k pití, před Helgou však voda k myti i k pití; druhého rána stála před Adélkou i Helgou voda k mytí i voda k pití; no a třetího rána stála před Adélkou voda k mytí i k pití, zatímco před Helgou mléko k mytí a víno k pití, a tak to již zůstalo. Macecha Adélku nesnášela a nevěděla, co nejhoršího by jí učinila, neboť i když s ní den ode dne hůře zacházela, viděla, že Adélka roste do krásy, zatímco Helga je ošklivá a protivná.
Jednou v zimě, když mrzlo, až praštělo a všechno bylo pokryto sněhem, vyrobila macecha šaty z papíru a zavolala Adélku:
„Obleč si ty šaty, běž do lesa a přines mi plný džbánek jahod, dostala jsem na ně velkou chuť.“
„Milostivý Bože,“ zvolala dívka „v zimě přece jahody nerostou, země je promrzlá a všechno pokryl sníh. A proč si mám obléci ty papírové šaty? Venku ledový fouká vítr a strhá mi šaty z těla.“
„Chceš snad odmlouvat?“ osopila se na ni macecha. „dělej, co jsem Ti poručila a běda Ti, jak jahody nepřineseš, na oči mi nechoď, dokud nebude džbánek plný!“ Podala dívce kousek ztvrdlého chleba, aby měla co jíst, i když si myslela, že ji v tom lese zahubí hlad i mráz a už se jí nikdy na oči nevrátí.
Adélka si tedy poslušně oblékla papírové šaty, vzala džbánek a vyšla ven. Všude kolem, kam oko dohlédlo, ležel sníh, neviděla zelené ani stébelko. Když přišla do lesa, uviděla mrňavou chaloupku, z které vyhlíželi tři hejkálkové. Popřála jim dobrého dne a pak zaklepala na dveře a hejkálkové ji pozvali ji dovnitř; Adélka si sedla na lavici u pece, aby se trošku ohřála, vytáhla ten kousek chleba, že ho sní. Hejkálkové ji poprosili, zda by jim také kousek dala, tak Adélka chléb rozlomila a podělila se s nimi. A oni se jí ptali, co v lese v takovém mraze a v takovém čase dělá, a ona jim o přání macechy vyprávěla. Tu ji hejkálkové podali koště a požádali jí, aby jim zametla před chaloupkou sníh. A ona ochotně koště popadla a z chaloupky vyjít chtěla. Když byla na prahu stála, tu jeden hejkálek řekl, co oni jí dají, když je tak milá a ochotná.
Tak řekl první:
„Já ji daruji, aby byla den ode dne krásnější.“
Tak řekl ten druhý:
„Já ji daruji, aby ji při každém slovu z úst kousek zlata vypadnul.“
Tak řekl ten třetí:
„Já ji daruji, aby přišel král a za ženu si ji vzal.“
Adélka udělala, o co jí hejkálkové požádali, a sotva sníh odmetla, tu uviděla, že pod ním se skrývají zralé jahody, s radosti si hned plný džbánek natrhala, hejkálkům z celého srdce děkovala a domů pospíchala.
Když vešla do chalupy a dobrého večera popřála, tu ji z úst vypadl kousek zlata. A pak jim Adélka vyprávěla, co se jí v lese přihodilo a za chvíli byla kousky zlata podlaha světnice pokryta. Co že je to za pošetilost, rozhazovat zlato po světnici, podivila se macecha, a zlato shrábla a v srdci měla ještě větší nenávist k té holce proklaté. A když to všechno Helga slyšela, trvala na tom, že ona do lesa pro štěstí taky musí. Nic ji matka nepřesvědčila, že je tam zima a zmrznout tam může. Nakonec si Helga krásný teplý kožich oblékla, k jídlu kus chleba s máslem a koláč dostala a do lesa se vydala.
Brodila se sněhem až přišla jako Adélka k chaloupce lesních mužíčků. Ani je nepozdravila, do chaloupky vtrhla a na pec si sedla a jíst svačinu začala, když ji hejkálkové taky o kousek požádali, zle se na ně utrhla, že sama má málo. Když ji o to, aby jim sníh ode dveří odmetla, požádali, tak se na ne opět osopila, ze sami si tu práci udělat mají, ze ona není jejich děvečka. A když tak seděla a viděla, že se hejkálkové se nic nechystají ji nic darovat, zvedla se a k odchodu se brala. Když na prahu stála, tu jeden hejkálek pravil, co že ji darují, když tak zlá a nepřívětivá na ně byla.
Tak řekl první:
„Já ji daruji, aby byla den ode dne ošklivější.“
Tak řekl ten druhý:
„Já ji daruji, aby ji při každém slovu z úst ropucha vyskočila.“
Tak řekl ten třetí:
„Já ji daruji, aby strašlivou smrti ze světa sešla.“
Helga venku hledala nějaké jahody a když žádné neviděla, vydala se domů. Když však ústa otevřela, aby matce, co se jí přihodilo vyprávěla, vyskočila jí z nich ošklivá ropucha. Nyní macecha Adélku ještě více nenáviděla, a přemýšlela, jak se dívky, která den ode dne krásnější byla, zbavit, až konečně na další lotrovinu přišla. Vzala kotel, dala do něj přízi a tu vařit začala, a když byla příze spařena, tu dala ubohé dívce kotel na záda, do ruky sekeru a na rybník ji poslala, aby díru v ledu vysekala a tu přízi v ledové vodě máchala. A Adélka poslušně na rybníce díru sekala, když v tom jel kolem bohatě zdobený kočár, ve kterém seděl král.
Ten se dívky ptal, co že to dělá, a ona mu řekla, že díru seká v ledu; a on když byl viděl , jak je krásná, zželelo se mu jí a pravil jí, zda s ním na zámek nechce a Adélka byla ráda souhlasila, neboť to pro ni vysvobození bylo. A za nějakou dobu slavili bohatou svatbu a třetí dárek mužíčků se vyplnil.
Za rok se mladé královně narodil synáček a macecha, když o tom velkém štěstí slyšela, vzala Helgu a na zámek navštívit Adélku spěchali, prý aby se o ni starali. A když byly s ní o samotě, spící ji popadly, otevřeným oknem do řeky hodily. A macecha svoji ošklivou dceru do lože uložila, a když byl král svou ženu vidět chtěl, tu mu pravila, že ona v horečkách leží, že až snad zítra. Král si byl nepomysli, něco zlého příští dne a když byl se své ženy na něco zeptal a ona mu odpověděla, vyskočila ji z úst ropucha a ona se byl velmi podivil, neboť ji před tím kousky zlata padaly u úst, ale macecha byla pravila, že královna je ještě velmi slabá je , že se to časem jistě upraví.
V noci však uviděl kuchtík v kuchyni připlout výlevkou kachničku a ta po lidsku mluvila:
„Králi milý, co děláš?
Spíš a ženu svou nehledáš?“
A když nedostala žádnou odpověď, pokračovala:
„Copak dělají Helga s mateří?
A kuchtík konečně odpověděl:
„Uložili je spát do peří.“ Pokračovala kachnička v otázkách:
„Co mé milé děťátko?
Kuchtík jí řekl:
„V kolébce spí robátko.“
Tu se kachnička proměnila v královnu, vzala dítě a dala mu napít, pak ho položila do kolébky, láskyplně přikryla a opět jako kachna odplula. Tak se stalo ještě po dvě noci a tu třetí královna kuchtíkovi pravila, ať králi, řekne, že meč vzít má a až ona přijde, musí nad prahem třikrát s ním máchnout a pak ona bude vysvobozena.
A kuchtík běžel za králem a všemu vypověděl; král vzal večer meč a třikrát nad tím přízrakem máchnul, a když potřetí meč vzduchem zasvištěl, objevila se jeho žena v celé své kráse, opět živá a zdrava jako dřív.
Král byl celý šťastný a svou ženu do neděle, kdy mělo být dítě křtěno, ukryl. A když bylo po slavnostním křtu, zeptal se Helgy a macechy, co by se mělo stát člověku, který někoho z postele vytáhne a bezmocného do vody hodí. A macecha zvolala, že takový člověk přísný trest zaslouží, aby byl sám do sudu zavřen a ten sud pak do vody vržen.
Tak jim to přání král splnil a Helga třetí dárek od mužíčků byla dostala. Do sudu byly s matkou pevně zavřeny a ten sud do vody hodili.
V tomhle kole je 5 pohádek. Pak se dá pokračovat níž.
Sbírka pokračuje
Nikdo nehledá jednu pohádku. Tady je dalších 14 — a protože se vybírají podle téhle stránky, na každé z 5 628 stránek je sestava jiná.
Pohádka o hloupém Honzovi
Pohádka o hloupém Honzovi patří k těm nejčastěji vyprávěným. I proto zřejmě existuje v řadě různých podob, z nichž ta od Boženy Němcové patří k těm…
27 150
O VLÁČKU, KTERÝ DOLETĚL AŽ NA KONEC SVĚTA
Bylo nebylo, za devatero tunely a devatero viadukty jedno městečko, a v tom městečku stálo pěkné nádraží. Lidé sem rádi chodili, protože to tu vše…
12 905
Jak krtek ke kalhotkám přišel
„Tady mě máte!“ volá krtek. Právě vylezl ze své hromádky. „Těch pokladů, co jsem našel v zemi. Kličku, hřebík, knoflík i zrcátko. Ale kam je dám? A…
93 271
Až opadá listí z dubu
Když někdo nechce udělat, co se na něm vyžaduje, obyčejně to odbude tím, že řekne až naprší a uschne. Nebo udělá dlouhý nos a vykřikne tůdle! Někde…
21 953
Pohádka o Koblížkovi
Žili, byli v jedné chaloupce dědeček a babička. Dědeček byl velice mlsný a jednoho dne povídá. Babičko, prosím tě, neusmažila bys mně zase koblížky?…
11 916
Bělinka a Růženka
Byla jednou jedna chaloupka a před ní rostly dva růžové keře. První měl bílé květy, druhý červené. V chaloupce bydlila chudá vdova s dvěma…
4 371
Šípková Růženka, Bratři Grimmové
Před dávnými časy žili král a královna a ti si každého rána říkali: „Kdybychom tak měli děťátko!“ I stalo se jednou, že královna zrovna seděla v…
5 599
O povinnosti
Chlapec jménem Tomáš bydlel se svými rodiči v malém domku. Měl mnoho kamarádů a rád si s nimi hrál. Byl vždy veselý, a tak ho měl každý rád. Ale bylo…
7 011
Sedm kůzlátek
V jednom malém domečku, vprostřed modrých zvonečků žila byla jedna koza, ta se jmenovala Józa. Měla sedm děťátek, skotačivých kůzlátek. Jednou z rána…
11 660
Otesánek
Byl jeden muž a jedna žena; zůstávali na konci vesnice pod lesem v jedné chalupě. Byli chudí: muž nádeničil a žena předla na prodej; a přece pořád…
65 123
Jak v jednom zámku strašilo
Kdysi dávno chodil vandrem jeden tovaryš, chudý jak kostelní myš, a tomu v kapse zvonily poslední tři krejcary. Zatímco si tak vykračoval a užíval si…
456
Andílek
Nad třešňovým sadem zašumělo mohutné ptačí hejno. „Špačci!“ vykřikl Daniel varovně. „Všechno nám sežerou,“ zabědoval Daniel. „Vymysli něco!“ řekla…
479
Slepičí bujón
Kterýsi řemeslnický tovaryš nemohl nikde najít práci, a tak zašel do královského zámku a nabídl se, že bude králi čistit boty. Král se ho ptal: „Jak…
495
Dvanáctero lovců
Byl jednou jeden princ a jedna princezna a měli se rádi a byli ženich a nevěsta. Jednoho dne spolu seděli v důvěrném hovoru, tu přišla zpráva, že…
598
Celkem je tu 5 628 pohádek · složka Ke čtení.
Pohádky podle složky
5 628 pohádek rozdělených do 2 složek.
Nebo úplně jiný typ
Krátkých textů je na ProMaminky.cz 24 651 — 8 717 říkadel, 5 628 pohádek, 2 800 písniček, 3 037 hádanek, 1 649 jazykolamů, 2 820 hlášek.