Spící šnek

Za dalekými horami, širokými moři, vysokými stromy, dlouhými hady a hlubokými studněmi. V zemí, slunce zapadá až pozdě v noci a vychází až skoro před obědem, kde vzduch je čistý jak křišťál a voda je průhledná jak křišťál a mušky se tam třpytí jako křišťál a křišťál tam vypadá naprosto stejně jako křišťál u nás doma, akorát je poněkud špinavý (asi jako naše voda) a průzračný jako u nás vzduch a skoro v každém je uvězněna malá muška, která nestačila uletět, když křišťál krystalizoval (z čeho je vidět, jak rychle tam křišťály krystalizují) a nebo chcete-li jak pomalu tam létají mouchy), žil šnek. Na tom není nic zvláštního, šneci žijí i jinde (na zahradě třeba, pak jde o šneka zahradního, hmmm ..... správně bychom měli říkat: pak leze o šneka zahradního). V lese taky občas lze spatřit šneka, ale není to milé děti šnek lesní jak bych já a možná i Vy čekali.
No vrátíme se k našemu spícímu šneku. Aha, cože? Já vám neřekl, že je to spící šnek? No je. Hodně rád spí. Ráno vstane naobědvá se a po obědě si chvilku schrupne potom vstane dá si dvacet. Cože? Čeho dvacet? Dvacet ..... jak bych vám to vysvětli? to si prostě lehne na nohu (šneci neleží na zádech ani na boku, ale na nože) a počítá dvacet šneků jak jdou přes lávku nad hlubokou řekou. Říkáte si aha aha to známe. Když nemůžeme usnout tak počítáme ovečky než přejdou přes lávku nad hlubokou řekou. Ale ale ale, říkáte si jistě, 20 oveček to by bylo málo to bychom neusnuli to bychom byli pořád nevyspaní to my musíme počítat alespoň do 64.
Ale to Vám právě musím říci, milé děti, že jste sice možná viděli jak přechází 64 oveček přes hlubokou řeku, ale ještě jste nikdy neviděli, když přechází tu samou lávku 20 šneků. Aha aha aha, říkáte, ti šneci lezou hrozně pomalu. Ano, přesně tak. Šnek totiž nepojede nikdy rychleji než šnečí rychlostí i kdyby za sebe připnul třeba autobus. PFFFF písk. Takový šnek by (kdyby hodně spěchal) přelezl třeba třetinu lávky, za dobu kterou Vám tady vyprávím pohádku. Ještěže jsou menší když jdou všichni zároveň, než ovce, tak se tam vejdou.“
„Kdepak! Víte jak by to dopadlo, kdyby jich tam bylo více: lávka by se rozhoupala a šneci by spadli do hluboké řeky. No tak to je tedy celkově pomalé, myslíte si. Ale to ještě nevíte, že šneci se bojí hluboké vody. To třeba dojde až do půlky, ale zhrozí se a pak utíká zpátky. Tam se ho zbývající šneci snaží přesvědčit, že to nic není a ti co jsou už za vodou volají, ať se nebojí, že to nic není. A opravdu nakonec se všichni šneci dostanou na druhou stranu. „Tak konečně.“ To Vás raději nebudu strašit, že občas si jeden šnek na druhé straně něco zapomene a když to dlouho nemůže najít jdou mu ostatní šneci pomoci hledat a při hledání většinou něco ztratí, ale přijde se na to až na druhém břehu hluboké řeky.
Takže se vůbec nemůžeš divit, že když si dá náš šneček po poobědním odpočinku dvacet je pak už večer mnohdy dávno noc. Naštěstí v naší zemí za širokými moři, vysokými stromy dlouhými hady zapadá slunce dlouho v noci takže ještě spící šnek si ještě za světla stihne udělat večeři a pak je tak unavený, že jde rovnou spát.
Tak to šlo se šnekem den co den, noc co noc, spal, kde se dalo a co víc i tam kde se podle mého názoru spát nedalo.
Jednoho dne jel kolem národní buditel a viděl co dělá spící šnek. Asi Vás nepřekvapí co zrovna dělal, ano, správně spal. „Vstávat a cvičit!“
„A prooo ..... “ ..... au au nebijte mě. Opravdu slibují, že se to vícekrát nestane a přestanu vykrádat cizí pohádky. Vás tedy Bobkem neopíjí.
Tak tedy znova: národní buditel zatřásl spícím šnekem a zvolal:
„Vzbuď se šnečku, jsem buditel národa, vzal jsem si za životní cíl (vím, že je to úkol nesnadný, ale já, alespoň doufám, vytrvám) vzbudit celý národ, vstávej.“
„Cože cože? Co mě budíš matko?“ neee, vlastně neeee, auauau. Já už budu hodný. (To je práce vykládat takovým znalcům ..... na všechno přijdou). Šnek vytáhl jedno oko a podíval se na buditele a začal smlouvat:
„Stačí když mě vzbudíš jedno oko.“
„Jen oko?, to by se Ti hodilo, žádné maliny, pěkně se probuď, pohlédni kolem.“
A co asi tak uvidí?
„Co uvidím jedním okem to mi bohatě stačí!“
„Ale tolik krásných věcí kol, krása prýští že stromů pavoučci splétají pavučinky skřivánek něžně a zuřivě opěvuje lásku k růži ..... “
„Slavík.“ řekl šnek a své jediné otevřené oko zase zavřel.
„Aha, pravda slavík. No nevadí, ale pěje.“
„Pění stačí poslouchat, nemusím mít otevřené oči, ne?“ řekl mu spící šnek více méně že spaní.
„Ale ty odlesky ranního slunce, které se lámou v zasmušile se převalujících mlhách.“ Šnek začal pochrupovat.
„Břízky se třepotají ve vlahém vánku, který velejemně jako by se bál ovívá Tvoji tvář vystavenou té objímající kráse, To tě neuchvacuje?“ Šnek zamlaskal.
„Potůček zurčí slévaje se svými přítoky v jeden proud malé říčky, která postupně sílí a mění se v řeku s vodou jako ..... jako ..... jako křišťál ..... “ Stále nic.
„Řeka klokotá a v jejím oparu vidím lávku pro ovce a na jednom břehu ..... “ buditel zívl „je dvacet šnečic a snaží se jedna po druhé ..... “ o co se snaží už nedopověděl, protože usnul jako by ho kříšťálové zurčící vody hodil.
Zato šnek byl okamžitě na nože. Opravdu dvacet šnečic. To dokázalo šneka probudit.
Zde by měla pohádka končit, ale každá správná pohádka končí svatbou, takže tedy (jen pro pořádek): než se šnek poplazil k šnečicím zůstala na jeho břehu jen jediná a ta se strašně bála i když ji ostatních devatenáct šnečic přesvědčovalo, že to nic není. Šnek posbíral všechny věci, které zde šnečice zapomněly vzal si poslední do náručí a přelezl lávku přes vodu hlubokou a čistou jako křišťál a později si ji vzal i jen tak. A měli spolu spoustu malých šneků .....

Zdroj: www.abatar.cz