Rusalky - Benzín

První pokus dělal Frantův tatínek se svým starým favoritem.

Franta vymyslel trychtýř se soustavou trojúhelníkovitých zubů, do nichž páka natlačila plodnici tvaru veliké fialové tykve. Zuby pevnou slupku prořízly a benzín tekl do kanystru nebo rovnou do nádrže auta. Jedna tykev dala zhruba dva litry a proces lisování museli proto opakovat, dokud nebyla nádrž plná. Koš stranou se naplnil vylisovanými tykvemi, kolem nichž se šířila vůně benzínu.

„Aby houby dělaly benzín! Jestli to zničí motor...“ sýčkoval tatínek.

„Tak ti konečně koupím pořádné auto,“ usmíval se Franta. „Ale zůstat u této podmínky, jezdil bys favoritem ještě dlouho. Taesi-benzín se nedá odlišit od benzínu, který jsi dovezl od pumpy. Složení je prakticky stejné.“

„Koho to vlastně napadlo?“ chytal se tatínek za hlavu.

„Ředitele školy,“ odvětil Franta. „Náhodou to byl dobrý nápad! Mrzí mě na něm, že to nenapadlo mě. Navíc si k nám bude pan ředitel jezdit deset let pro benzín zadarmo. Slíbil jsem mu to.“

Dolisovali deset tykví, neboli dvacet litrů.

„Co s tím uděláme?“ staral se tatínek a ukázal na koš prázdných slupek.

„Rozemeleme do biohmoty,“ pokrčil rameny Franta. „Jsou plně recyklovatelné.“

„A jak to budeme prodávat?“

„To musíme projednat s vedením družstva Culek a spol,“ řekl Franta. „Prodávat to ve stejných obchodech vedle potravin asi nepůjde. Jednak je benzín hořlavý a není slučitelný s potravinami, ačkoliv se dá pěstovat na stejném zařízení a z čistě potravinářské výroby se dostaneme ke kombinaci potravinářského kombinátu s rafinerií. Nevyhneme se ale změnám ve výrobě. Taesi-benzín má jiné nároky na biohmotu než potraviny. Vytáhne z ní jen uhlovodíky, ale ponechá v ní ostatní živiny, takže se dá zbytek přimíchat do biohmoty pro potraviny. Výroba bude složitější, ale efektivnější. Jde už jen o to, co s benzínem.“

„Nabídneme to čerpacím stanicím a je to!“ navrhl tatínek.

„Víš, co ti na to řekne pan Culek?“ obrátil se na něho Franta. „Že je to blbost. Jako bych ho slyšel, když jsme začínali s taesi! Dáte jim to za pakatel, oni si na tom přirazí a budou královsky rejžovat a vám z toho koláče nechají drobky. A měl by pravdu, jako tenkrát.“

„Tak jak to myslíš?“ zarazil se tatínek. Tenkrát měl přece Culek setsakra pravdu!

„Vymyslel bych raději víc možností, ale rozhodně ne další benzínové pumpy u dálnic. To už tady bylo. Mohli bychom začít oddělenými koutky v našich prodejnách, kde bychom prodávali benzínové tykve, případně i jejich naftovou variantu, kterou hned vymyslím, ale měli bychom vymyslet i síť prodejen čistě pro auta. Můžeme to prodávat na tykve. Každá obsahuje něco přes dva litry. Když bude stát jedna tykev deset korun...“

„Tak přijde litr za pět korun. To do měsíce položí současné rafinerie...“

„Pak bychom mohli skoupit dnešní pumpy, až zkrachují. Nebude to na věčné časy, ale bude to ještě stát za to.“

„Jak to myslíš, že to nebude na věčné časy?“ zarazil se tatínek.

„To poznáš, až začne čarovat Jitka!“ usmál se Franta. „Ta udělá do automobilismu větší průvan než já do McDonaldů!“

„Tys do těch McDonaldů neudělal jen průvan, tys je úplně vygumoval!“ opravil ho táta.

„A jestli se nepletu, Jituš to udělá i s auty,“ usmál se Franta.

Porada vedení družstva Culek a spol. byla dlouhá a úporná.

Kromě současného vedení se jí výjimečně účastnili i Franta a Jitka. Na programu bylo, co s hitem dne taesi-benzínem.

„Nezdá se mi marné využít koutky technického zboží v prodejnách potravin a prodávat tam benzín, naftu i oleje,“ řekl Franta. „Od té doby, co jsme skoupili většinu velkoprodejen, je to naprosto reálné. Najít výrobce na jednoduchý ruční lis na tykve bude legrace, toho se ochotně chopí první kovodružstvo, na které v telefonním seznamu narazíme.“

„Litr benzínu za pětikorunu! Tomu nemohou současné rafinerie konkurovat,“ mínil jeho otec. „Zvlášť když nabízíme totéž s naftou a olejem!“

„Nebyl bych tak hop!“ zchlazoval je pan Culek. „Co já vím, Franta vymyslel jediný druh motorového oleje, zatímco rafinerie dodávají celou plejádu různých druhů.“

„To můžeme taky,“ namítal Frantův tatínek.

„Ale nemusíme,“ dodal rychle Franta. „Benzín i naftu jsem dělal podle vzorků, ale naše nafta zamrzá o osm stupňů Celsia pod bodem zamrzání dražší Sibiřské nafty, nahradí tedy obě. Nad olejem jsem přemýšlel ještě víc. Proč se dělá tolik druhů olejů? Proč nevystačíme s jedním? Vyšlo mi, že požadavky na olej mohou být pro různé účely odlišné a někdy protichůdné. Měl jsem tedy více cest jak se dát. Pečlivě napodobit všechny stávající druhy nebo vyvinout něco, co splní víc požadavků v tomtéž produktu. Můj autoolej je pro automobily univerzální. Nahradí pro všechny druhy provozu motorový i převodový olej. Neznáme zimní a letní, přitom vydrží déle. Není to ale transformátorový olej, to by musel mít úplně jiné vlastnosti. Na oleji jsem si dal zkrátka záležet, to není pouhá kopie. Myslím, že bych to mohl uvést jako svoji diplomovou práci v oboru mazacích olejů.“

„Co nám tedy schází?“ zeptal se pan Culek.

„Prakticky nic,“ řekl Franta. „Najít výrobce jednoduchého ručního lisu na benzínové tykve a pustit to na trh. Uvidíme! Výhodou je, že se na taesi-benzín bude vztahovat neuvěřitelné daňové zvýhodnění biopaliv.“

„Než si toho Parlament všimne!“ namítl pan Culek.

„Jenže do té doby budou klasické rafinerie na huntě a i pak sneseme klidně i šedesátiprocentní daň,“ doplnil to Frantův tatínek.

„Tu bych našemu Parlamentu tvrdě osladil,“ řekl Franta. „Víte, co by znamenala nehoda jako v Orléansu? Celé Čechy bez paliv? Stačilo by ze dne na den ukončit výrobu. Vyklidíme pole dovozu a cena benzínu zatíženého obrovskou daní se přehoupne přes dvě stovky. Kolaps jako hrom, pád vlády...“

„To by zase Parlament osladil nám,“ mínil pan Culek.

„Jak?“ usmál se Franta. „Využijeme pádu vlády, založíme Agrární stranu s prostým a srozumitelným programem: Levné potraviny, levný benzín! a osladíme to i Parlamentu!“

„Byl bych pro založit tu Agrární stranu už teď!“ zavrčel pan Culek. „Možná je chyba, že ji už nemáme. I kdybychom tam měli mít jen naše zaměstnance.“

„Nechci vám do toho kecat, pánové,“ přihlásila se Jitka. „Technicky nemám námitek, ale připravte se na strašné tóčo, až zahájíte prodej. Odpustili vám MacDonaldy, ale neodpustí vám Agip, Shell ani British Petrol. To bude tahání tygra za fousy!“

„Nedělám si iluze o odpouštění,“ zvážněl Franta. „Když se z petrodolarové oblasti zkusí vymanit kterákoliv země, dopadne jako Irák. Jenže když se na zadní nepostaví jen Česká banánová republika, poslušně lízající důtky, ale zavede to celá Evropa, většina Asie, Afrika i Jižní Amerika a vlastně většina světa, padne naopak petrodolarová oblast. Rusům zbude k ovlivňování Evropy plyn, pokud mě nenapadne plynonosné taesi, což je podružná otázka, protože plyn je jednodušší než benzín.“

„Aby se na tebe stejně nevrhli všichni postižení!“ sýčkovala Jitka. „Na to by se mohli spojit Rusové s Američany i s Araby.“

„Znamená to jen jedno,“ pokrčil rameny Franta. „Češi s tím zkrátka nesmí přijít první, ale až po Francii a Německu.“

„Možná by bylo lepší vypustit to ještě dál, v Japonsku a v Číně,“ vzdychla si Jitka.

„Stačí říct!“ usmál se na ni Franta.

S tím porada skončila. Pan Culek navrhl ponechat produkci benzínu i nafty na úrovni zkušebního provozu, ať je z nich aspoň nějaký užitek. Kalkulace vyšla příznivě a bylo by asi hloupé produkovat benzín za dvě koruny litr a platit nekřesťanskou cenu za natural. Podnikové náklaďáky tankovaly sto litrů nafty a byl rozdíl dát za to dvě stovky nebo tři tisíce. Zatím to ale nemělo překročit brány družstva.

Frantův táta se měl podívat, jaké formality jsou nutné splnit k založení strany. Pamatoval si, že na to musí být tisíce ověřených podpisů, ale ne co ještě. Jistě k tomu bylo těch podmínek víc, aby to nebylo jednoduché. Vymyslet stanovy, program... ale pozor, ani slovo o benzínu! Postačí heslo: Levné potraviny všem!

Franta měl zahájit práce na benzínu v Číně a v Japonsku.

To jsou přece také potřebné země.

Zatímco Franta lítal po světě, Jitka měla plno práce doma.

Předně navrhla všem rodinám předělání dospělých. Stačila by jim na to pasivní znalost funkcí, aby mohli používat létání a přemisťování. Přemisťování by měli mít v záloze, i kdyby je aktivně nepoužívali. Bylo by dobré občas rekreačně navštěvovat ostrov v Indickém oceánu, jen aby nevyšli ze cviku. Strašila totiž všechny tím, že by to mohlo jednoho krásného dne prasknout a pak bude ostrov bezpečnější než Seychely pro české zbohatlíky, po nichž pase Interpol.

„A není to trochu paranoidní?“ zlehčoval to Franta.

„Nepodceňuj to!“ okřikla ho. „Nebezpečí, že by nás naráz přepadly všechny velmoci světa, nemám ze sebe. Varovaly mě před tím rusalky!“

„Podle rusalek už jsme měli být dávno vyhlazení!“ namítl.

„To byla jen jedna, navíc ta nejhorší varianta,“ připomněla mu. „Nepodceňuj je!“

Franta tedy ustoupil a ponechal jí volné ruce. Jitka upravila dospělé a hned je naučila používat přemisťování.

„Navrhuji převzít opatrnost Opalychů,“ varovala každého již během učení volného přemisťování - vdudegů. „Vyhradila bych to pro objevitele nových cest, tedy pro Frantu. Už protože si na to nezřízeně zvykl a těžko se bude kontrolovat. Dokud byl na světě jediný s touto schopností, nehrozila kolize. Až nás bude víc, je tu nebezpečí smrtelných havárií. Vystačíme si s přemisťováním na kotvy gechmo. Tady v Čechách jsou už dost hustě a blízké vycítíte. Když tomu budu říkat šestý smysl, bude to jen výstižné.“

Učila je kotvy gech podle potřeby umisťovat i rušit a jak je sdělovat ostatním. Šlo to jen rusalčí řečí, ale ta byla součástí úprav, ke které už Jitka pomoc rusalek nepotřebovala a dávala ji rovnou všem. Pravda, trvalo jí to déle než rusalkám, byla to fuška na dvanáct až patnáct hodin a část musela navíc dělat v urychlení, ale mohla v úpravách dělat oddychové přestávky a nemusela tak spěchat. Nehrozilo, že jí objekt úprav uteče.

„Opalychové měli celou etiku přemísťování,“ neopomněla dodat. „Mezi první pravidla patřilo: když se někam přemístím, ihned udělám krok vpřed, ať neblokuji kotvu. Pak ihned další krok tam, kde je volno, ať umožním ten první krok i dalšímu. Když se na jedno místo přemisťuje dvacet lidí, je třeba uvolňovat místo hbitě všemi směry.“

Když dokončila přeměnu dospělých, svolala si je rusalčí řečí k Lapkům k další poradě.

„Umíte teď létat, urychlovat se, dorozumíte se rusalčí řečí a můžete se přemisťovat,“ shrnula jim jejich nové možnosti. „Některé úpravy ale neumíte využívat, protože vyžadují znalosti, které vám dát nemohu. Například sedmý a osmý smysl. Máte je, ale neumíte s nimi zacházet a nejsou vám k ničemu. Nenechte si ale od nikoho dívat do krku a nenechte se zbytečně rentgenovat, dokud nejde o život. Kdybyste onemocněli, přijďte radši rovnou za mnou. Umím víc než si myslíte.“

„Rentgenovat... myslíš u doktora nebo na letišti?“ žádal si upřesnění pan Culek.

„Oboje,“ přikývla Jitka. „Jen vám připomenu, že letiště jsou pro vás zakázaná místa. Jednak kvůli rentgenování, ale především je už nikdy nebudete potřebovat. Místo létání letadly, hromadné dopravy i automobilů si vystačíte s přemisťováním a na krátké trasy s létáním vlastní silou. Snad jen kdyby to mohlo vyvolat pozdvižení, můžete jít raději pěšky nebo použít jiný starý způsob dopravy.“

„To jako... když si to budu přát, ocitnu se třeba v hale?“ upřesňoval si to pan Culek.

„Tak to dělal do dneška jen Franta,“ přisvědčila mu. „Teď máte tu možnost všichni.“

„A co když se mi to bude jen zdát? Taky se ocitnu znenadání v hale - v pyžamu?“

„Přemisťování ve spaní nefunguje,“ řekla. „Ve spaní se dá trochu létat, ale jen zvolna, ne prudce a ne silou. Franta říkal, že se mu to párkrát ve spaní povedlo, jenže pak to přestalo. Lída to prý také asi dvakrát zažila, ale není to nebezpečné.“

„Je to vážně krásné, Jituš!“ řekl uznale pan Culek. „I když budu radši chodit nohama pevně po zemi, je to přece jen jistější.“

„To je vaše věc,“ pokrčila rameny. „A teď hlavní problém! Mám chuť vzít si teď do péče ostatní děti. Moje etika mě nutí zeptat se každého na jeho svolení, ale tady bych se asi měla zeptat i vás jako rodičů. Dovolíte mi je upravit?“

Musela jim samozřejmě vysvětlit klíčový problém těch úprav. Upravený totiž nemůže mít už potomky s neupravenými a mohli by potom zůstat bez děti.

„Takový problém dokážu odstranit jen tím, že upravím i neupraveného partnera, aby se sešli jen upravení. Tím se tyhle úpravy budou po světě šířit a vlastně vznikne nový druh člověka. Nejsme už Homo Sapiens, ale odlišný druh. Je to nevratná úprava a proto je tu nutný ten souhlas.“

„Panebože!“ vykřikla paní Culková. „Takže my jsme teď... kosmické příšerky?“

„Když to tak chcete nazývat, jsme. Všichni,“ pokrčila Jitka rameny.

„A co naše děti?“ vyhrkla Culková. „To už jsou taky... příšerky...?“

„Měli jste je před úpravou, takže jsou prozatím normální,“ ubezpečovala ji Jitka. „Úpravy od rusalek dědičné nejsou a toto nebezpečí nehrozí.“

„To jsi nás ale měla varovat dřív!“ vyčetla jí Culková.

„Nepředpokládám, že ještě chcete mít děti,“ odvětila Jitka. „Ale ty úpravy mají plno výhod a proto se budou šířit. V každém případě si myslím, že bych je měla udělat všem. Chci je dělat i jinde, nejen v Čechách.“

„Kde jinde?“ chtěla vědět zamračená Culková.

„Po celém světě,“ řekla Jitka. „Výhoda těch úprav je zřejmá a najdu jistě spoustu lidí, kteří na ně přistoupí. A ty mladší navíc zaučím, jak se to dělá. Bude to dlouhé učení, delší než pozemská univerzita, ale dá se to zvládnout. Koho to naučím, bude moci dělat to co já nebo Franta.“

„Takže vznikne plemeno černokněžníků?“ zeptal se žertem pan Culek.

„Tak nějak,“ souhlasila vážně.

Ptát se na souhlas zbývajících členů party byla formalita. Souhlasili bouřlivě a nadšeně všichni a šlo už jen o pořadí, ve kterém si je Jitka vezme na paškál.

Jitka rozhodla, že to bude od nejstaršího k nejmladšímu, což nejmladší Lída obrblala planým bručením o diskriminaci.

Jitka začala Rosťou. Bylo to značně nezvyklé a paradoxní. Rosťa byl z party nejstarší, ale po návratu Franty ze stáže přenechal svou pozici jemu. Teď se ukázalo, že je biologicky mladší i než Jitka. Ta dělala, že jeho rozpaky nevidí, měla už v péči vlastní rodiče i Culkovy, proto si mohla dovolit věcný přístup.

Po Rosťovi vzala jeho bratra Jirku, pak vlastního brášku Pavla a nakonec dychtivou Lídu.

„A protože má Franta plno práce v Číně, začneme já, Jirka a Pavel s učením,“ rozhodla. „Rosťa a Lída budou mít pár dní volno, ledaže by si to chtěli zopakovat, protože já začnu tím, co přednášel Franta. Ale doufám, že to proberu brzy a pak už budu pokračovat tam, co Franta skončil.“

„Ty teď umíš to samé co Franta?“ chtěl vědět Rosťa.

„Umím toho víc,“ řekla. „Od druhé třetiny se k vám přidá i Franta. Vsaďte se, že bude nejpozornějším žákem.“

„Konečně dojde i na Černokněžníka!“ zajásal Jirka.

„Co to znamená, dojde na něho?“ zachytila to Jitka. „No bóže, byla jsem tam déle než on, takže toho vím víc. Ale on toho ví dost, aby mohl dělat, co dělá. Jediné, co neumí, je předělávat lidi. Ale za to nemůže, to jsem si u Opalychů vyvztekala navíc.“

„Vyvztekala?“ podíval se na ni nevěřícně Pavel.

„Vypadalo to tak,“ připustila. „Byla to ode mě šílená drzost! Pustila jsem se do nich jako do školáčků, co provedli nějakou lumpárnu, já školačka! Výjimečně jsem měla pravdu, kdybyste věděli, co tomu předcházelo a jak jsem to obrečela, taky byste mi přiznali jistou oprávněnost. Uznali to nakonec i Opalychové. Oni se jen tváří jako démoni, ve skutečnosti jsou mírní a chápající. Nebylo to jednoduché ani pro ně, pohádali se o nás i sami mezi sebou. Jim ubíhá čas rychleji, takže se mnou jednali už jiní, než co jednali s Frantou. Možná proto se mi podařilo přesvědčit je. Dopadlo to tak, že jsem si na sebe upletla bič, jak se říká. U nich byla škola jako řemen, přestávky byly jen pár hodin na spaní... Ale překousla jsem to a teď budete poslouchat vy mě. Jó, tak svět odplácí! Ale nemusíte se mě bát. Budu horší než Franta, ale pořád mírnější než Opalychové!“

„Horší než Franta?“ vyjekla Lída. „Je to vůbec možný?“

„Je,“ usmála se Jitka. „Franta vám dal neuváženě z dobrého srdce na vybranou a Jirka s Pavlem si vybrali lenošení. Já nebudu tak benevolentní. Školu dostanete všichni, ti dva lenoši nejprve dohoní co zanedbali a pak pojedeme ostřeji než s Frantou.“

„Ostřeji?“ vyjekl Pavel. „Ty jsi tyranka!“

„Říkej mi třeba aligátor, ale budeš poslouchat,“ zpražila ho. „Uvědom si, naši mi nad tebou dali rodičovské pravomoci. Vás ostatních se to týká taky. Možná nám zbude i nějaký oddychový čas, ale nejvíc si asi ode mě oddychnete ve škole.“

„Oddych ve škole? To myslíš vážně?“ nesouhlasil Pavel.

„Jo,“ přikývla. „Máte štěstí, budete se ulejvat ve škole. Mě to štěstí opustilo. Mohu si za to sama, ale to mi začalo docházet až u Opalychů a to už bylo pozdě. Jen mezi námi, to co se teprve budete učit v normální škole, jsem zvládla za týden. Takže mám plné právo říkat tomu ulejvárna a oddychový čas.“

„No nazdar!“ pravil odevzdaně Pavel. „Ségra se nám tam změnila v démona!“

„Když už, tak v démonku!“ opravila ho Jitka s úsměvem chápající sestřičky.

„Tím hůř!“ mínil Pavel.

„A ještě jedno,“ zvážněla. „Naučila jsem vás přemisťování, ale používejte zásadně jen gechmo, na kotvu. Nezkoušejte ten druhý typ, vdudegy. To si ani Opalychové často nedovolovali. A když uvidíte, že to Franta používá, vezměte to jako jeho výsadu. On pro nás umístil tisíce kotev gech po celém světě, ale kdybyste to začali používat, hrozilo by, že se jednoho dne srazíte. A to by byly katastrofální srážky, horší než automobilové.“

„A co když se Franta srazí s nějakým letadlem?“ zajímal se Rosťa.

„Nesrazí se, vždycky pečlivě zkoumá, kam skáče. Letadla se pohybují z našeho pohledu pomalu, srážka s některým z nás by byla pravděpodobnější. My se na místě objevíme příliš rychle, než aby se na to dalo reagovat.“

„No dobře, je to nepravděpodobné,“ připustil Rosťa. „Ale co kdyby se přece jen Franta s nějakým letadlem srazil?“

„To by byla katastrofa,“ připustila naopak Jitka.

„Letadlo by Frantu zabilo, že?“

„Ne, přesně naopak. Franta by rozprášil letadlo. Ale my lidem ubližovat nesmíme, proto si Franta určitě dává pozor.“

„Opravdu nesmíme lidem ubližovat?“

„Ne, nesmíme,“ přikývla.

Palivové tykve - fialové benzínové, zelené naftové i žluté olejové se rychle rozšířily po Japonsku. V Číně to bylo složitější, ale družstvo ustálo i obvinění z narušování státního monopolu. Hlavním argumentem byl fakt, že biopaliva pod státní monopol nespadají. Bylo to však těžší. Čínské soudy jsou známé rozsudky smrti při méně závažných přečinech než útok na státní monopol. Družstvo si z toho důvodu nedovolilo ani dát na trh alkoholické nápoje. Vedení družstva zmobilizovalo nejlepší čínské právníky a osvobozující rozsudek znamenal posvěcení průlomu v Číně.

Bylo to největší vítězství farem taesi. Paliva znamenala v Číně velice rozsáhlý a neuspokojený trh. Státní představitelé Číny pochopili, že nemá smysl to zadržovat ani potlačovat. Další družstva se objevovala jako houby po dešti a i když spotřeba levných paliv stále narůstala, dovoz paliv se začal snižovat...

Větší problém nastal ve Venezuele.

Po vypuštění palivových tykví na trh vydala vláda zákon o znárodnění družstev z důvodů zločinného narušení státního ropného monopolu. Dvě nejstarší a největší farmy ihned obsadila armáda a dosadila jim nové, čistě politické vedení.

Dosavadní majitelé stačili pokropit haly zředěnou kyselinou solnou, znehodnotit spóry a zastavit výrobu. Nové vedení ještě s velikou slávou sklidilo bohatou úrodu a za bombastických oslav ji manifestačně svezlo do státních sýpek a skladů. Pak se výroba zastavila. Najednou nebylo, kdo by výrobu taesi obnovil, protože spóry nezničili jen největší výrobci taesi v zemi, ale všichni.

Cena potravin skoro okamžitě vylétla na desetinásobek.

Vojenská policie vtrhla do bydlišť teď už bývalých majitelů, aby je zatkla pro sabotáž. Domy ale byly prázdné, Franta všechny i s rodinami uklidil po dobu nepokojů do sousední země. Vojáci dva domy zapálili, ale tím rozkaz zatknout sabotážníky nesplnili.

Na obnovení původního zemědělství nebyl čas, to se ze dne na den nedalo stihnout. Venezuelu náhle obletělo strašidlo hladu.

Davy, freneticky jásající nad znárodněním potravinářského průmyslu, vyměnily transparenty podporující vládu za opačné, požadující její pád. Vojenská policie je rozehnala, ale to už bída dolehla i na vojsko a sami vojáci začali rabovat zbytky potravin z obchodů.

Nakonec se vojenské velení obrátilo proti vlastní vládě.

President nakvap odletěl helikoptérou do neurčené, zřejmě spřátelené ciziny, vláda pod namířenými samopaly složila mandát a vojenské velení vypsalo předčasné volby.

V té chvíli se s velkou slávou vrátili v čele kolony kamionů s potravinovou pomocí původní majitelé nedávno znárodněného taesi-průmyslu. Předali potravinovou pomoc do správy vojáků, ale okamžitě přesně podle Culka založili novou Agrární stranu. Byl to český nápad, jen v samotných Čechách se ji dosud založit nepodařilo.

A zatímco armáda spravedlivě rozdělovala potravinovou pomoc hladovým, díky nově přivezeným spórám opět urychleně naběhly kapacity linek na výrobu potravin.

Armáda pak uspořádala volby s jednoznačným výsledkem. Agrární strana převzala klíčová místa ve vládě a její vedoucí představitel obsadil křeslo prezidenta.

Heslo Levné potraviny a benzín všem! slavilo triumf. Krátce poté klesly ceny potravin na úroveň před znárodněním a navíc se v obchodech objevil až neuvěřitelně levný benzín, což většině lidí dále znatelně ulevilo.

Agrární strana si mohla být jistá podporou i pro příště.

A Franta si mohl opět oddychnout.

Autor: Václav Semerád