Rumcajs - 20. Jak Rumcajs kočíroval sumce

Příští den seděl Rumcajs před jeskyní a pročesával si hřebenem na borůvky vousy. Lesní včely mu mírně kroužily okolo hlavy. Rumcajs přemýšlel, čím dobrým by Volšovečkovi vynahradil trápení se špuntem. 
Manka zatím krmila z ošatky hejno lesních holubů. 
„Nejste nám tu v lese na nic dobří,“ povídá, „ale pomějte se.“ 
V tom přiběhl mezi stromy tenoučký potůček vody a pořád ho přibývá. Manka uskočila, poplašení holubi se rozletěli a Rumcajs povídá: 
„Aby se tak nahoře u Volšovečka strhala rybniční hráz. To by bylo pěkné nadělení. Včera Volšoveček div neuschnul v prázdném rybníce, a dnes aby ho tak divoká voda kdovíkam odnesla!“ 
A Rumcajs se rozběhl proti proudu k lesnímu rybníku. Hráz byla celá, ale na vrbě sedí vodník Volšoveček a pláče tak vydatně, že to vydá za potok. 
„Tak už zaraz, nebo mi vytopíš jeskyni,“ povídá Rumcajs vodníkovi. 
Volšoveček smutně popotáhl nosem. 
„Tobě se řekne neplač, ale podívej se, co se mi urodilo v rybníce.“ 
Rumcajs se podíval a zbledl pod vousy. V rybníce leží sumec Holdegrón. Takový sumec byl v Cechách jen jeden. Zalehl rybník od česel až k čepu. Hubu má Holdegrón širokou jako stavidlo a oči jako mlýnské kameny. 
„No Ty jsi mi krasavec,“ povídá Rumcajs a přidržel se vrby. Hned ale spustil přísně na Volšovečka: 
„Kdybych byl vodník jako ty, to bych si pořádně dovedl poradit s každou rybniční záležitostí. Sumce vyžeň a vlez si do rybníka místo něho.“ 
„A nezkusil bys to nejdřív sám?“ otočil řeč Volšoveček. 
Rumcajs se opřel nohama pevně do hráze a spustil na sumce: 
„Holdegróne, nerad Tě tu vidím. Mrskni ocasem a odkormidluj, odkud jsi připlaval.“ 
Sumec pootočil po Rumcajsovi oči a líně hnul ocasem. Udělala se taková vlna, že to Rumcajse i s Volšovečkem popadlo a odplavilo až do lesa k jeskyni. 
„Vítám Vás,“ povídá jim Manka, , jak vidím, dobře jste pořídili.“ 
„S Holdegrónem není kloudná řeč,“ řekl na to Rumcajs. 
„Bodejť by s rybou byla řeč,“ povídá Manka. 
Rumcajse mrzelo, že takhle dopadli. Postavil Volšovečkovi pod šos vědro, aby jim nenakapal po jeskyni, a sám se zhluboka zamyslel. 
Za chvíli luskl palcem o prostředníček a sáhl do přítruhlíku pro klubko provazu. 
„Můžeme jít.“ 
Odvedl Manku s Volšovečkem k rybníku, podal Mance klubko a zeptal se: 
„Dovedla bys z toho provazu udělat pořádnou síť?“ 
Manka uvázala provaz mezi vrby jako osnovu; a protože Volšoveček byl malý jako kudlička, podala mu druhý konec provazu a on tou osnovou proskakoval jako člunek. Síť byla za chvíli hotová. 
Sumec Holdegrón se na to líně dívá hned jedním, hned zas druhým okem. Teprve když síť rozprostřeli na hrázi, ušklíbl se velikou hubou: 
„Nejdřív byste mě do té sítě museli dostat.“ 
„Kdepak, na toho nic neplatí,“ povzdychl si Volšoveček. 
Ale vtom Manka zatleskala a hned tu bylo hejno lesních holubů. Každý popadl do zobáku jeden provázek a rovnou nad rybník. Tam spustili síť na Holdegróna. 
Holdegrón se pod sítí trochu ošil a znova: 
„Lámali jste si zbytečně hlavu i prsty. Nejdřív by se musel najít někdo, kdo by se mnou hnul.“ 
Jen domluvil, pohladil vodník Volšoveček dlaní vodu a ze všech stran rybníka se seběhly ryby. Přijeli pomalí siláci kapři, divoce se přihnaly štiky, hladce připluli líni a pak už se čekalo jen na rybí drobotu. Ryb byla síla a každá z nich vzala do huby jeden provázek od sítě. Ale protože se přitom mlely na všecky strany, nemohly síť utáhnout. 
Sumci Holdegrónovi to až přišlo k smíchu. 
„To by nejdřív to spřežení muselo mít kočího,“ řehní se. 
„Kočí je tuhle,“ křikl Rumcajs, utrhl si ve vrboví prut a skočil z hráze Holdegrónovi rovnou na hřbet. „Hyjé!“ 
Rybí spřežení v tu chvíli pořádně zabralo, a už se jelo strouhou proti vodě. Rumcajs kočíroval. 
Když dojeli do řeky Labe, zarazil Rumcajs rybí spřežení a povídá sumci: 
„Plav si, kam chceš, Holdegróne, tady je už místa dost.“ 
Za dvě neděle nato připlavala stružkou Rumcajsovi do studánky poštovní rybička. Vorvani a jiné velryby po ní vzkazovali, že Holdegrón vjel u města Hamburku do moře. A jestli sahal v rybníce od česel až k čepu, není prý ho teď v moři ani ke krajíčku.