Rok s dětmi a přírodou - O denivce

Něco krásného končí. Poslední den u babičky na vesnici. Zítra musí tatínek opět do práce a Zuzanka do školy. Musí tedy už dnes večer zpět domů, do paneláku. Zuzanka je smutná, nemůže si s sebou domů vzít ani jedno koťátko a až příště přijedou, koťata budou někde u cizích lidí, už je neuvidí. Les u paneláku také není, ani potok, ani na kole jí tam rodiče nedovolí jezdit, protože všude je mnoho lidí a aut. Ach jo...

Zuzanka chodí mrzutě po dvoře. To tříbarevné koťátko se právě probudilo a vylezlo z pelíšku. Jé, jak se nešikovně batolí! Skoro Zuzanku rozesmálo. Ale Zuzka se nezasmála a sedla si na schody do sklepa, až na poslední schůdek ke zdi - tam, co bylo tak vlhko a zima.

"A tady zůstanu až do večera! Ani se na koťata nepodívám, stejně jedeme domů, tak co!" Myslela si Zuzka nazlobeně. Dívala se na opadanou omítku a už jí bylo skoro chladno, když tu zavolala paní sousedka:

"Zuzanko, co tam sedíš jako pavouk, proč nejdeš na sluníčko?"

"Když my už večer odjíždíme..."

"Ale vždyť je teprve ráno, celý den si přece ještě můžeš hrát."

"Hmm, mě to nebaví, ..."

"Aha, ty se chceš nudit, tak to tě nebudu rušit, ale až budeš mít chvilku čas, můžeš mi pomoci s květinami.“

Zuzanka se rozzářila a rázem zapomněla, že chtěla celý den prosedět u sklepa. Vyskočila a běžela k sousedům. Uvidí zblízka ty krásné květiny, které přes plot tolik obdivovala.

"Paní sousedko, povíte mi, jak se která jmenuje?"

Za chvilku už spolu chodily mezi záhony: paní sousedka s konví a Zuzanka s konvičkou. O každé květině se Zuzanka dozvěděla něco zajímavého.

"A co tyto žluté a ty oranžové vedle?"

"To jsou, Zuzanko, denivky, představ si, že každý z těchto krásných květů kvete jeden den. Večer uvadne a zítra vykvete opět další."

"Jen jeden den? To je ale moc smutné, paní sousedko, proč ten květ hned uvadne?"

"Ale Zuzko, ten květ přece neuvadne „hned“. Celý dnešní den nádherně pokvete - až do večera se smíme těšit z jeho krásy. Přece je nejdůležitější to, co je teď, ne to, co už bylo nebo teprve bude! Proč se trápit tím, že něco pěkného skončí. Jeden květ uvadne, aby zítra mohl vykvést další, bude trochu jiný, ale o nic méně krásný než ten dnešní."

"To máte, paní sousedko, vlastně pravdu, to bych se nemohla těšit z žádné kytičky, každá jednou uvadne."

"No ano, Zuzanko, ale také není třeba trápit se už ráno tím, že večer pojedeš domů. Prožij radostně celý den, těš se s koťaty, projeď se na kole a uvidíš, zítřejší den bude také krásný, i když jinak než dnešní. Máš doma jistě spoustu hraček a kamarádek.“

"Ano, máte pravdu, zítra budu Lence a Pavlínce povídat o koťatech. Paní sousedko, pojďte se na koťata podívat. Nejkrásnější je to tříbarevné, tak pěkné koťátko jste ještě neviděla."

Paní sousedka ráda šla a koťátka se jí moc líbila:

"Paní sousedko, tak si jedno vezměte, babička je stejně nemá komu dát a zůstat tu nemohou. Vyberete si nějaké?"

"No, vlastně by se mi kočka hodila, na půdě je plno myší, domluvím se s babičkou. A víš co? Vezmu si to tříbarevné a když budeš u babičky, můžeš k nám za koťátkem chodit, chceš?"

Zuzanka měla velikou radost. Koťátko zůstane u sousedů a může ho vidět, kdy jen bude chtít. Takový pěkný den, ještě že nezůstala sedět u sklepa.

Celý den si Zuzanka hezky hrála a radovala se z každé chviličky.

Když pak měli odjíždět, pěkně se rozloučila a celou cestou domů byla ráda, že se může okýnkem dívat na hezkou krajinu kolem. Zuzanka pěkně prožívala přítomnost. A tak se jí to zalíbilo, že večer, když už - jako každý den - začínala kňourat, že nechce ráno brzy vstávat a jít do školy, se honem usmála a řekla si: "Co bych fňukala, teď tu mám svoji teplou, voňavou peřinku. A vstávat budu až ráno, teď se pěkně zachumlám."

To se maminka s tatínkem divili, že je Zuzanka tak hodná. Vždyť jde zítra do školy a ona nefňuká, ani nekňourá. Dokonce se v posteli usmívá... co se to stalo? Teprve, když jim Zuzka pověděla o paní sousedce a o denivce, řekl tatínek:

"No, to je nápad, zkusíme to také, maminko, co říkáš, budeme se radovat vždy z toho, co právě je. Proč se zbytečně trápit tím, co bylo nebo bude, hlavní je to, co JE!"

A tak kytička denivka způsobila, že se svět stal bohatším o tři radostné lidičky. Nechcete se k nim také přidat?

Zdroj: http://cesta-zeny.webnode.sk/news/rok-s-detmi-a-prirodou-o-denivce/