Raráš a šetek I. V Běcharech

V Běcharech byl jeden sedlák, říkali mu kmotr Palička. Ten jednou šel do Kopidlna na trh a našel v poli pod hruškou kuře; bylo černé a zmoklé, třáslo se zimou a típalo. Kmotr Palička je vzal pod plášť a dal doma za kamna, aby uschlo, a pak je pustil na dvůr mezi jiné slepice. V noci, když už všecko spalo, slyší Palička najednou v komoře něco šramotit, a hned nato nějaký pronikavý hlas, napolo člověčí, napolo slepičí:
„Pantáto, přinesl jsem Vám brambory!“ Hospodář
skočil z postele a běžel do komory, co to. I vidí ohnivé kuře a tři hromádky zemčat; lítalo z hromádky na hromádku.
„Fí, neplecho!“ odplivnul sedlák uleknutím, bouchl dveřma a šel zas lehnout, ale starostí nemohl do rána spát, už věděl, co si domů přinesl. Ráno pak, když se rozednilo, všecky ty brambory do hnoje vyházel. Druhou noc zase slyší:
„Pantáto, přinesl jsem Vám pšenici, žito, ječmen!“
Sedlák už nešel se dívat, co to, ale třásl se strachem jak osika i neustále se modlil:
„Vysvoboď nás od zlého!“ A jakmile začalo svítat, vzal lopatu a chvoště a zas to obilí všecko vyházel a vymetl, aby tam ani zrnka nezůstalo. Byl celý zarmoucený; nevěděl, jak si pomoci, a taky se bál, aby si toho ze sousedů nikdo nevšimnul. Ale sousedé všimli si toho přec; viděli v noci něco k Paličkovům do stavení lítat jak plamenný víšek, a nezapálilo; a ve dne zpozorovala sousedka taky to černé kuře na dvoře mezi slepicemi. Tu hned byla po vsi jedna řeč, že kmotr Palička se čertu zadal. Někteří povážlivější kroutili hlavou; odjakživa ho znali za bohabojného i za poctivého, a umínili sobě, že mu dají výstrahu. Přišli tam a on jim upřímně všecko pověděl, co a jak, i žádal je, aby mu poradili, co dělat.
„Jaká rada?“ povídá jeden mladý sedlák, „zabijte tu potvoru!“ A hned sám popadl polínko a po kuřeti jím uhodil. Ale v tom okamžení vskočilo mu kuře na hřbet a tak ho tepalo jako polenem a při každé ráně volalo:
„Já jsem raráš! ..... Raráš ..... Raráš!“
Potom radili někteří Paličkovi, aby se odtud vyprodal a jinam přestěhoval, že raráš zůstane v tom stavení. Sedlák se toho hned chytila hledal kupce, ale nikdo mu stavení s rarášem nechtěl koupit; Palička pak si zas umínil, stůj co stůj že se raráše musí zprostit. Prodal obilí, dobytek i všecko, co nevyhnutelně nepotřeboval, i koupil si jiné stavení v druhé vsi a stěhoval se tam. A když potom už naposledy přijel s vozem a škopky, necky, brány a jiné takové nářadí naložil, šel a sám si své doškové stavení zapálil ..... bylo o samotě a nikomu se nemohla škoda stát. Potom práskl bičem a chtěl jet; zatím se ještě jednou ohlídl na své stavení, jak chytalo, a povídá:
„Shoř si tam, neplecho! Za to místo přec ještě něco utržím.
„Che ..... che ..... che!“ ozvalo se něco vzadu na voze. Palička koukne ..... na krabici tam sedělo to černé kuře, zatřepalo křídly a začalo si zpívat:
„Už se stěhujem, už tu nebudeme, už tu nebudeme, už odtud půjdeme; už tu nebudeme, už se stěhujem, už se stěhujem: jinde krást budeme!“
Kmotr Palička zůstal, jako by ho byl hrom omráčil. Už nevěděl, co si počít. Potom jemu připadlo, zdali by si raráš nedal říci a sám neodešel, kdyby jej dobře krmil. I nařídil ženě, aby mu dávala talíř dobrého mlíka a tři buchty k tomu. Raráš měl se dobře, ale nezdálo se, že by se chtěl odtud hýbat. Jednou navečer přijel pacholek z pole domů a vidí na schodech ty tři buchty, co tam selka položila rarášovi. Měl hlad, i přitočil se a jednu snědl. „Lepší, když já ji sním, nežli ta obluda,“ povídá sobě sám. Ale v tu chvíli už mu seděl na zádech raráš a křičel:
„Jedna bušta! ..... druhá busta! ..... třetí bustu Vašek sněd!“
A přitom pokaždé jemu takovou ránu vsadil do zad, že pacholek potom dlouho ještě měl modřiny. Ráno, když Palička vstal a šel pacholka budit, našel ho celého ztlučeného, sotvaže se mohl hýbat. A když se dověděl, co a jak, šel k rarášovi a prosil ho, aby se od něho vystěhoval, že jinak žádný pacholek nebude chtít u něho sloužit. „Che, che, che!“ zachechtal se raráš a řekl:
„Dones mne tam, kdes mne vzal, nebude mí Tebe žal!“
Sedlák vzal hned na sebe plášť a donesl kuře zas pod tu hrušku, kde je našel, a raráš potom už ho nechal.