Proč pes vrčí na kočku a proč kočka chytá myši

Když se pes ženil, zašel i s nevěstou k lišce, aby jim sepsala svatební smlouvu. V ní stálo černé na bílém, která pole a luka dostala nevěsta darem od své rodiny, aby po nich směl pes ode dneška volně lovit jako po svých. Za svědky si pozvali kocoura a kočku, ti pergamen podepsali. Když pak seděli u svatební hostiny, pili, hodovali, zpívali a vykládali si, pes se ptal: 
„Jen to mně dělá hlavu, přátelé, kam tu smlouvu schovat, aby ji někdo neukradl? 
„Nejlíp uděláš,“ radila mu kočka, „když ji strčíš do pytle s ovsem a uložíš ji na půdě. Tam ji nikdo nenajde, kdepak.“ 
„No, to je správný nápad, jaký potřebuji,“ povídal pes. Zařídil se podle rady a měl pokoj. Ale za nějaký čas lovil na poli, co jeho ženě připadlo jako věno. V tom se tam objevil jeho švagr a pustil se do něho, co prý tu děláš, švagře, na ty pozemky nemáš žádné právo. Postavili se proti sobě, štěkali na sebe, a když se ne a ne dohodnout, zavolali lišku, ať je rozsoudí. 
„Jaképak hádky,“ povídala liška psovi. „Přines mi tu svatební úmluvu, bratranče, a uvidíme, co v ní stojí.“ 
„Za chvilku jsem s ní zpátky,“ povídal pes. 
Běžel domů, vylezl na půdu ..... div že se mu nohy nepodlomily. Pytel tu ležel, ale jak vypadal! Vlezly do něj myši, sežraly všecek oves a rozkousaly i pergamen se smlouvou, nic z ní nezůstalo. Pes se vrátil s prázdnou a liška povídala: 
„Když je to tak a Ty nemáš na ty pozemky žádné papíry, co se dá dělat? Tvůj švagr je v právu, už tam nesmíš víc vkročit.“ To si pes zapamatoval! Od té doby zlostně vrčí na každou kočku a honí ji za to, že mu dala tu osudnou radu; a kočka zase honí a chytá myši, že tu smlouvu sežraly.

Zdroj: www.abatar.cz